22 Co 64/2026-70 – Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 97 513,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 97 513,01 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 85 303,40 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 182 816,41 Kč od 1. 8. 2024 do 17. 4. 2025, 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 85 303,40 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, částí úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 97 513,01 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 6,05 % ročně z částky 182 816,41 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení (výrok II.) a dále rozhodl, že žalovanému se nárok na náhradu nákladů nepřiznává (výrok III.).2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 4. 6. 2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 182 816,41 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 18. 6. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 6,05 % ročně z částky 182 816,41 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 16. 10. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému překlenovací úvěr ve výši 297 831 Kč, a to dle splnění podmínek pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 6,05 % ročně. Překlenovací úvěr byl čerpán dne 23. 10. 2018 a 2. 4. 2019 v celkové výši 297 830,50 Kč. Žalovaný jej řádně a včas nesplácel, a tudíž jej právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 10. 6. 2024 k úhradě dlužné částky ve výši 4 824 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru v případě, že nebude splátka řádně a včas zaplacena. Žalovaný na výzvu nereagoval, a tudíž se celá částka překlenovacího úvěru spolu se smluvním příslušenstvím stala splatnou ke dni 31. 7. 2024. Na základě smlouvy ze dne 25. 3. 2025 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na společnost DBS správa úvěrů s. r. o., která ji smlouvou ze dne 14. 4. 2025 postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 9. 4. 2025 a 25. 4. 2025. Následně byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 20. 5. 2025, který však neuhradil. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a to tak, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr svůj příjem ve výši 46 710 Kč, což bylo ověřeno potvrzením od jeho zaměstnavatele. Dále ověřila, že žalovaný neprochází insolvenčním rejstříkem, informací z CBCB prověřila jeho platební morálku a z interní evidence klientů ověřila, že o žalovaném nejsou vedeny žádné negativní informace. Žalovaný ve své žádosti uvedl výdaje a nájemné ve výši 0 Kč, proto právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného na částku 9 339 Kč, a to z dat sdělených žalovaným (počet vyživovacích povinností, způsob bydlení) a z interních informací právní předchůdkyně žalobkyně včetně statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měl žalovaný celkem 4 poskytnuté úvěry, a to hypoteční úvěr v jiné bance ve výši 3 500 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 14 335 Kč, osobní úvěr v jiné bance ve výši 220 000 Kč se splátkou 5 892 Kč, kontokorentní úvěr v jiné bance s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 83 Kč a spotřební úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 89 847 Kč se splátkou ve výši 2 650 Kč. Při zohlednění nově poskytovaného úvěru činilo celkové splátkové zatížení žalovaného 25 268 Kč; po odečtení splátkových výdajů a životních nákladů tak žalovanému zbývala dostatečná částka 21 442 Kč. Dále žalobkyně doplnila, že za období od 23. 10. 2018 do 17. 6. 2024 uhradil žalovaný na překlenovací úvěr celkem 200 317,99 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 97 513,01 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 18. 4. 2025 do zaplacení, ve zbývající části žalobu zamítl a rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.5. Po stránce skutkové soud prvního stupně z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 16. 10. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 297 831 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 6,05 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 2 308 Kč (zjištěno z předmětné úvěrové smlouvy). Z potvrzení zaměstnavatele a z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním výdělkem ve výši 46 710 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, v domácnosti je jen jedna osoba a jeho měsíční výdaje představují pouze splátky úvěrů ve výši 22 904 Kč měsíčně. Z výpisu z úvěrového účtu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 200 317,99 Kč. Výzvou ze dne 10. 6. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně upozornila žalovaného na dluh po splatnosti ve výši 4 824 Kč a vyzvala jej k úhradě do 31. 7. 2024, jinak dojde ke zesplatnění celého dluhu (zjištěno z předmětné výzvy). Právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila nejprve DBS správa úvěrů s. r. o., a to smlouvou ze dne 25. 3. 2025, ta ji pak následně smlouvou ze dne 14. 4. 2025 postoupila žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 9. 4. 2025 a ze dne 25. 4. 2025 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2025, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 9. 4. 2025 spolu s poštovním podacím archem a výpisem o sledování zásilky a vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2025 spolu s poštovním podacím archem a výpisem ze sledování zásilky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20. 5. 2025, který mu byl doručen dne 22. 5. 2025 (zjištěno z předmětné výzvy a doručenkou).6. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy), a to zejména dle § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, dle něhož poskytovatel poskytne úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice v řízení uvedla, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a v tomto směru doložila potvrzení o výši příjmů žalovaného vystaveného jeho zaměstnavatelem. Tím dostála své povinnosti zkoumat příjmy žalovaného. Co se týče výdajů, žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně vyšla z údajů uvedených žalovaným o zatížení splátkami ve výši 22 904 Kč měsíčně a ostatní výdaje pak odhadla na základě údajů uvedených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob jeho bydlení) na částku 9 339 Kč měsíčně. Žalobkyně však k prokázání tvrzení o zkoumání výše výdajů neoznačila žádný důkaz. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela, při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, z jeho tvrzení a nijak neověřených informací, a to za situace, kdy s jistotou věděla, že žalovaný je zatížen splátkami ve výši 22 904 Kč měsíčně. Takový postup je v rozporu s judikatorními závěry, které vykládají, co znamená zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Protože právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, je smlouva o úvěru neplatná v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalobkyně má tak nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 297 831 Kč je plněním bez právního důvodu, tedy bezdůvodným obohacením, které má žalovaný za povinnost vrátit žalobkyni dle § 2993 o. z. Protože žalovaný tak již částečně učinil, neboť uhradil částku 200 317,99 Kč, činí dluh 97 513,01 Kč, přičemž tento nárok soud prvního stupně žalobkyni přiznal. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, co věřitel dlužníka vyzve k jeho splnění (dle § 1958 o. z.). Výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 14. 4. 2025, lhůtu bez zbytečného odkladu pak určil soud prvního stupně jako třídenní; ta uplynula dne 17. 4. 2025. Od 18. 4. 2025 se pak žalovaný ocitl v prodlení a má tak povinnost hradit žalobkyni též úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení pak v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního po