23 Co 18/2026-534 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2025, č. j. 8 C 4/2022 – 465, stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci 625 569 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalované stanovil povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 31 279 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Výrokem III. stanovil žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení 235 765 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody na zdraví (náhrada za ztrátu na výdělku po dobu části pracovní neschopnosti, od 3. 5. 2019 do 31. 12. 2020), vzniklou žalobci v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl při plnění pracovních úkolů v rámci pracovního poměru u žalované. K úrazu došlo dne 9. 10. 2017 tak, že při zvednutí těžké trubky došlo k náhlému namožení jeho pravé horní končetiny. Žalobce byl v souvislosti s úrazem v pracovní neschopnosti od 11. 10. 2017 do 30. 4. 2018 a následně opětovně od 9. 8. 2018 do 10. 8. 2023. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyla sporná existence pracovního úrazu, délka pracovní neschopnosti i výše požadované náhrady za ztrátu na výdělku, se soud prvního stupně zabýval jedinou spornou skutečností, a to tím, zda část (v pořadí druhé) pracovní neschopnosti žalobce, od 3. 5. 2019 do 10. 8. 2023 (respektive do 31. 12. 2020, do kdy je náhrada za ztrátu na výdělku žalobcem požadována), byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, jak namítala žalovaná. Soud prvního stupně shledal nárok žalobce i za jím požadované období důvodný. Uzavřel, že i v uvedené době, tj. od 3. 5. 2019 do 31. 12. 2020 byla pracovní neschopnost žalobce (která začala dne 9. 8. 2018) v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Soud prvního stupně vyšel ze závěrů znaleckých posudků znalců , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , odborného lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, i svědeckého výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalci ve svých posudcích, doplněných výslechy, přesvědčivě shodně uvedli, že u žalobce v daném období jednoznačně přetrvávaly následky pracovního úrazu a žádné jiné onemocnění posudkově významné u žalobce v době trvání pracovní neschopnosti nebylo zjištěno. Soud prvního stupně naopak nevycházel ze závěrů znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (soudem prvního stupně ustanovený znalec z oboru zdravotnictví, specializace pracovní úrazy), když jeho závěry znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , i , tituly před jménem, , jméno FO, zpochybnili, s tím, že některá tvrzení znalce , tituly před jménem, Boháče plynou z neznalosti odborné povahy komplexního regionálního bolestivého syndromu (který se u žalobce jako následek úrazu rozvinul). K posudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, uvedení znalci namítali nedostatek odborného zdůvodnění závěrů, jeho vypracování , tituly před jménem, , Anonymizováno, mimo odbornou způsobilost a kompetenci. Závěry znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, zpochybnil i svědek , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že žalobce trvání dočasné pracovní neschopnosti nemohl nijak ovlivnit a zákonný nárok podle § 271a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce po dobu pracovní neschopnosti přiznává. Na rozdíl od žalobce má, dle soudu prvního stupně, žalovaná jako zaměstnavatel, určité nástroje na řešení problematické situace, kdy by pracovní neschopnost měla být vzhledem k ustálení zdravotního stavu již ukončena, například ustanovení § 65 odst. 2 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb. Náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, sestávajících z nákladů právního zastoupení a hotových výdajů za znalecké posudky přiznal soud prvního stupně v řízení úspěšnému žalobci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k tvrzením žalované a jí označeným důkazům, což vedlo k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení. Poukazovala na to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozsudek soudu prvního stupně je dle žalované velmi stručný, nepřezkoumatelný a překvapivý. Prakticky pouze rekapituluje průběh soudního řízení, odůvodnění obsahuje pouze jediný bod rozsudku (bod 18), ve kterém je uvedeno, že znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, nebylo zjištěno jiné posudkově významné onemocnění žalobce, a že následky pracovního úrazu přetrvávaly. Bylo v něm poukázáno na to, že žalovaná, na rozdíl od žalobce, má určité nástroje k řešení problematické situace, kdy by pracovní neschopnost vzhledem k ustálení zdravotního stavu měla být ukončena, například ustanovení § 65 odst. 2 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb. Žalovaná považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za překvapivé, když přes trvání sporu po dobu tří let nebyla významněji diskutována otázka ovlivnění ukončení dočasné pracovní neschopnosti, jak ze strany zaměstnavatele, tak ze strany zaměstnance. Soud v tomto směru nedodržel poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. Žalovaná vytýkala soudu prvního stupně nesprávně zjištěný skutkový stav, kdy byla zcela ignorována korespondence zástupců obou účastníků, ve které zástupkyně žalované sdělovala, že není jasné, proč dočasná pracovní neschopnost nadále trvá a vyzývala k zajištění součinnosti se zařízením, jen někde byla pracovní neschopnost vystavena. Přitom žalovaná žalobce informovala, že sama toto zdravotnické zařízení kontaktovala. Poukazovala dále na to, že soud prvního stupně zcela ignoroval ustanovení § 59 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., dle kterého ošetřující lékař rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže uplynulo alespoň 180 dnů trvání a vyšetřením zjistí, že zdravotní stav je stabilizovaný. Ošetřující lékař žalobce tedy porušil tuto zákonnou povinnost. Je navíc povinen podle § 61 odst. 1 citovaného zákona rozhodnout o ukončení pracovní neschopnosti v případech uvedených v § 59 odst. 1 písm. a) až j) v den, kdy zjistil, že důvody netrvají. Ošetřujícím lékařem byla porušena i povinnost sdělit zaměstnavateli na jeho žádost informace uvedené v § 65. Soudu prvního stupně vytýkala žalovaná nesprávný postup, kdy byla zkrácena v možnosti připravit se na výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, při jednání soudu prvního stupně, neboť předem neobdržela jeho znalecký posudek (předložený žalobcem) ani nebyla seznámena s tím, že k jeho výslechu dojde. Přípravu na jednání, při kterém bude vyslechnut znalec přitom považuje za zásadní, neboť se jedná o odborné medicínské záležitosti. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl, případně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, kdy soud prvního stupně rozhodl na základě prokazatelných důkazů. Námitky žalované považuje žalobce za nedůvodné. Obecně shrnul povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem (§ 269 odst. 1 zákoníku práce), tedy mimo jiné i náhradu za ztrátu na výdělku podle § 271a, a to ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a plnou výší mzdy nebo platu a plnou výší nemocenské. Tato náhrada náleží i při další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu. Poukázal na shodné a přesvědčivé závěry znalců – ortopedů , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , že následky pracovního úrazu u žalobce přetrvávaly i v období od 3. 5. 2019 do 31. 12. 2020. I když znalec , tituly před jménem, , jméno FO, zmínil ustálení zdravotního stavu ke dni 26. 6. 2019, respektive po upřesnění k 30. 5. 2019 (podle zprávy ošetřujícího ortopeda), uvedl, že shodný chorobný stav žalobce trval i po tomto datu. Pracovní neschopnost k uvedenému datu (31. 12. 2020) ukončena nebyla a trvala dlouhou řadu měsíců i přes žalované období. Ukončena byla až 10. 8. 2023. Žalobce následně (11. 8. 2023) nastoupil do práce, byl odeslán domů a není mu přidělována práce pro překážky na straně zaměstnavatele. Dosud s ním ze strany žalované nebyl ani rozvázán pracovní poměr, neboť žalovaná by musela vyplatit odstupné, když žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost v důsledku zranění při pracovním úrazu, jak je konstatováno v lékařském posudku o zdravotní způsobilosti k práci z 24. 8. 2023. Zdůraznil, že není zákonem stanovena maximální délka pracovní neschopnosti, může tedy trvat tak dlouho, dokud zd