25 Co 249/2025-292 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 16. 9. 2024, č. j. 14 C 283/2023-229, rozhodl Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 1 080 416,75 Kč spolu se- zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 689,90 Kč ode dne 30. 8. 2021 do zaplacení;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 843,34 Kč ode dne 13. 9. 2021 do zaplacení;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 71 474,00 Kč ode dne 20. 10. 2021 do zaplacení;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 114,24 Kč ode dne 25. 10. 2021 do zaplacení;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 71 635,08 Kč ode dne 29. 11. 2021 do zaplacení;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 666,34 Kč ode dne 1. 12. 2021 do zaplacení;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 861,00 Kč ode dne 20. 1. 2022 do zaplacení;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 304 928,85 Kč ode dne 2. 2. 2022 do zaplacení;- zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 513 204 Kč, a to ode dne 16. 2. 2023 do zaplacení ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto, že žalované jsou dále povinny společně a nerozdílně uhradit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 199 541,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.Žalobkyně se domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody s tím, že s 1. žalovanou jako agenturou práce uzavřela dne 29. 3. 2019 Rámcovou dohodu o dočasném přidělování zaměstnanců, která byla písemným Dodatkem č. 13 prodloužena do 31. 7. 2021 (dále jen „Rámcová dohoda“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na základě Rámcové dohody zajišťovala 1. žalovaná pro žalobkyni průběžně dočasné přidělování zaměstnanců agentury ve smyslu ustanovení § 307a a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“), podle personálních a provozních potřeb žalobkyně do jejích jednotlivých provozů v okresech , adresa, a , adresa, . 1. žalovaná se zavázala v čl. 6.11 Rámcové dohody mimo jiné k tomu, že uhradí žalobkyni prokázané škody (nebo bezplatně zajistí jejich odstranění), které přidělení agenturní zaměstnanci způsobí žalobkyni jako uživateli nebo osobám třetím při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním vykonávaných v rámci dočasného přidělení. Ze strany agenturních zaměstnanců 1. žalované, přidělených do různých závodů žalobkyně na základě Rámcové dohody docházelo z jejich pracovní činnosti ke vzniku různých škodních událostí, v jejichž důsledku vznikla žalobkyni škoda mj. ve výši žalované jistiny. Smlouvou o koupi části závodu ze dne 28. 12. 2021 (dále jen „smlouva o koupi závodu“) pak 1. žalovaná prodala 2. žalované část závodu označenou jako „divize Obsluha a Služby“, sestávající z hmotného, osobního a nehmotného majetku umožňujícího obchodní činnost, zejm. hmotný movitý majetek (vybavení, související dokumentace), pohledávky, zásoby (materiál, polotovary, výrobky) nehmotný majetek, práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům části závodu, smluvní vztahy. Podle článku IV. bod 4.3 smlouvy o koupi závodu „se kupující stal věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k části závodu náležejí…Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu.“ Dle přílohy č. 6 smlouvy byl součástí převáděné části obchodního závodu i seznam smluvních vztahů zahrnující mimo jiné sporné položky vyplývající ze škodních událostí zaměstnanců 1. žalované, vzniklé při výkonu povolání u žalobkyně s tím, že agenda byla předána včetně protokolů ke škodám a nárokování u pojišťoven. Rovněž smluvní vztahy založené pojistnými smlouvami č. , hodnota, a č. , hodnota, uzavřenými s , právnická osoba, (příloha č. 6, položka 1. a 2.) přešly na 2. žalovanou. 2. žalovaná tak žalobkyni ručí za splnění dluhu z titulu uvedené náhrady škody. V průběhu řízení 1. žalovaná uvedla, že z opatrnosti započítává pohledávku, která jí vznikla za žalobkyní z důvodu nezákonného vylákání účelové dotace pod názvem , Anonymizováno, , která byla ze strany 1. žalované neoprávněně vyplacena žalobkyni, která toto neoprávněné plnění bez jakéhokoliv právního titulu a pod nátlakem vynutila, a to v celkové výši 13 912 851,53 Kč, aniž by tuto pohledávku jakkoli konkrétně specifikovala. V tomto směru uplatnila kompenzační námitku – obranu proti žalobě, tj. pouze co do výše žalované částky. Soud prvního stupně dovodil, že žaloba je důvodná a po právu, když veškeré v žalobě tvrzené škodní události byly prokázány co do průběhu i co do výše vzniklé škody. Žalobkyně prokázala splnění veškerých předpokladů pro vznik odpovědnosti 1. žalované za škodu ze smlouvy, když se jedná o odpovědnost objektivní. Věc právně kvalifikoval dle § 2894 a § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Pokud jde o vztah k 2. žalované, aplikoval pak ust. § 2175 odst. 1, § 2177 a § 2179 o. z. o koupi závodu a dále § 2021 odst. 1 o. z. a konstatoval, že 2. žalovaná ručí za splnění žalovaných dluhů 1. žalované vůči žalobkyni. Žalovanou pohledávku pak přiznal včetně požadovaného příslušenství – úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Ohledně kompenzační námitky 1. žalované uzavřel, že vzhledem k její nedostatečné identifikaci a zároveň námitce žalobkyně, že se jedná o neexistující pohledávku, k započtení pohledávek ve smyslu § 1987 o. z. nedošlo a žalovaná pohledávka nezanikla. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti shora uvedenému rozsudku v celém jeho rozsahu podaly včasné odvolání obě žalované. Uvedly, že soud prvního stupně nepřipustil důkaz výslechem svědků – osob, které se podílely na likvidaci pojistných událostí, k prostředí a zvyklostem v průběhu likvidaci mezi žalobkyní a 1. žalovanou, stejně tak jako k okolnostem oznámení zástupce 1. žalované o prodeji části závodu. Tím dospěl k nesprávným závěrům. Pokud jde o výrok II., žalované brojily proti části přiznaných nákladů řízení, konkrétně cestovnému, když odkázaly na § 2 o. s. ř., dle kterého se má dle nich přihlížet k přiměřenosti. Dle ustálené judikatury v případě, že si úspěšná procesní strana vybere právního zástupce mimo své sídlo nebo místo sporu, se náklady na cestovné a promeškaný čas nepřiznávají. Žalobkyně má sídlo v , adresa, , kde sídlí i soud prvního stupně, advokát žalobkyně má však sídlo v , Anonymizováno, . Žalované navrhly, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.3. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že 1. žalovaná byla plně osvobozena od soudních poplatků (usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 6. 2025, č. j. 14 C 283/2023-271). 2. žalované však osvobození od soudních poplatků přiznáno nebylo a byla proto usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2025, č. j. 25 Co 249/2025-277, které jí bylo doručeno dne 2. 10. 2025, vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 54 021 Kč do 15 dnů od doručení uvedeného usnesení. Soudní poplatek za odvolání však v dané lhůtě (ani poté) nezaplatila.4. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je soudní poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti, která podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích vznikla 2. žalované podáním odvolání. Vzhledem k tomu, že 2. žalovaná soudní poplatek za odvolání přes výzvu odvolacího soudu v jím dané lhůtě nezaplatila, odvolací soud řízení o odvolání 2. žalované proti rozsudku soudu prvního stupně dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).5. Rozsudek soudu prvního stupně byl tak po věcné stránce přezkoumáván pouze ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a zjistil, že odvolání 1. žalované není důvodné.7. Soud prvního stupně dokazováním zjistil, že žalobkyně jako uživatel uzavřela s 1. žalovanou jako agenturou práce dne 29. 3. 2019 Rámcovou dohodu o dočasném přidělování zaměstnanců za sjednanou cenu ve smyslu § 307a zákoníku práce (dále jen opět jen jako „Rámcová dohoda“), a to na dobu určitou od 1. 4. 2019 do 31. 3. 2021. Podle bodu 6.11 Rámcové dohody se 1. žalovaná zavázala, že uhradí prokázané škody, které její zaměstnanci způsobí žalobkyni nebo osobám třetím při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi vykonávaných v rámci dočasného přidělení na základě dohody. Dodatkem