25 Co 273/2025-145 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem (správně usnesením – pozn. odvolacího soudu) ze dne ze dne 7. 8. 2025, č. j. 11 C 78/2025-92, Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. zamítl žalobu na obnovu řízení žalobkyně ze dne 4. 4. 2025 proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami č. j. 11 C 151/2020-569 ze dne 16. 5. 2023 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 246, 247/2023-635 ze dne 20. 12. 2023. Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 12 271 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a že žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 9 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba na obnovu řízení byla žalobkyní podána opožděně, a i v případě jejího včasného podání nemůže být důvodná. Věc právně kvalifikoval dle § 233 odst. 1 a § 235e odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.).2. Proti uvedenému usnesení se včas odvolala žalobkyně. Uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně je formalistické. Příčinná souvislost mezi stavem obecní kanalizace a jejího bezprostředního okolí a stavem budovy nad ní zcela jednoznačně existovala již v době původního soudního řízení. Žalobkyně však bez své viny v daném řízení nedisponovala dostatečným odborným podkladem, neboť znalecký posudek znalecké kanceláře Jokl Appraisal, s. r. o. byl ve svých původních závěrech nesprávný, resp. neúplný. Pokud by znalecká kancelář ve svém původním posudku dospěla k závěrům, ke kterým dospěla ve svém Dodatku č. 2, bylo by rozhodnutí v předmětném soudním řízení zcela odlišné. Jedná se o situaci, na kterou právě pamatuje právní úprava obnovy řízení. Žalobkyni se i nadále bortí budova, avšak dosavadní soudní ochrana je téměř nulová. V této věci jsou nesporné historické i současné vady předmětné kanalizace i to, že sesouvání podléhá stavba nacházející se přímo nad ní. Soud v rámci předmětného řízení nadto dovodil, že v místě dochází k závažným zásahům do podloží. Prozatím je však otázkou, zda každodenní „pumpování“ vody zapříčiňuje vznik trhlin na budově. Danou otázku pak řeší právě Dodatek č. 2 znaleckého posudku. Je tedy nesporné, že fyzikální jevy způsobené chatrnou kanalizací zde byly již v průběhu původního řízení. Nahlas vyslovené odborné posouzení důsledků těchto fyzikálních jevů však (bez viny žalobkyně) zaznívá až nyní. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně ohledně opožděnosti žaloby na obnovu řízení. Uvedla, že až od vyslechnutí odborného a konkrétně formulovaného závěru Dodatku č. 2 znalecké kanceláře, který jí byl doručen dne 7. 1. 2025, lze odvíjet kvalifikovanou znalost věci; nikoliv od zdvořilostní procházky se znalcem při místním ohledání budovy. Dále žalobkyně poukázala na to, že předmětná obecní kanalizace byla postavena načerno, nejsou k ní žádné plány, není zkolaudována a má zcela nevyhovující přípojku průrazem, rovněž nesplňuje normy ve vztahu k požadované vodotěsnosti. Poukázala na soudem prvního stupně objednaný georadarový průzkum , jméno FO, ze dne 20. 12. 2022, se kterým se soud prvního stupně řádně nevypořádal a jedná se o opomenutý důkaz. Původní znalecký posudek , právnická osoba, ., zadaný rovněž soudem prvního stupně, doporučil sanaci podloží pod budovou a přeložení obecní kanalizace mimo půdorys budovy. Nezmínil však příčinnou souvislost mezi poškozenou obecní kanalizací a poškozením budovy žalobkyně, kanalizace ve vlastnictví žalobkyně a rovněž podloží pod budovou. Soud prvního stupně po částečném zrušení svého původního rozsudku uložil žalovaným sanaci podloží pod budovou a ostatní nároky zamítl. Nevysvětlil, jak je možné, že podloží pod budovou žalobkyně se propadá, avšak kanalizace žalobkyně a budova žalobkyně jsou (údajně) nedotčené, i když jsou nedílnou součástí daného podloží. Kanalizace žalobkyně je v tomto podloží přímo zakopána a budova žalobkyně na daném podloží stojí. Obnova řízení by tedy i tuto aktuální vnitřní rozpornost vyřešila. Skutečnost, že obecní kanalizace je i v současné době vadná a nadále prosakuje, dokazuje i 1. žalovaným narychlo zbudovaná oranžová trubka v šachtě č. 1, která vrací uniklou splaškovou vodu zpět do kanalizační šachty. Voda z ní vytékající silně zapáchá, rozhodně se tak nemůže jednat o spodní vodu. Je nezbytně nutné obecní kanalizaci přeložit, což doporučuje i Dodatek č. 2 znaleckého posudku. Tento dodatek nemohla žalobkyně v průběhu původního soudního řízení předložit. Fyzikální procesy sesedání a poškozování jsou kontinuálního charakteru a existovaly a projevovaly se více a více po celou dobu řízení, stejně jako v době původního řízení existoval kauzální nexus. Objektivní možnost předložit relevantní důkaz má však žalobkyně až nyní, když Dodatek č. 2 fakticky narovnává předchozí nesprávné a neúplné znalecké posouzení věci. Namístě by bylo i místní šetření odvolacího soudu, případně výslech soudního znalce , jméno FO, , které žalobkyně navrhla k důkazu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrhu na obnovu řízení vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaný č. 1 poukázal ve vyjádření k odvolání žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. 28 Cdo 2199/2024 a sp. zn. 33 Cdo 377/2024. Uvedl, že příčinná souvislost mezi stavem kanalizace a stavem budovy žalobkyně není novou skutečností. Žalobkyně ji tvrdila již v rámci původního řízení, ale neunesla v tomto směru důkazní břemeno. Právní úprava obnovy řízení nemá za cíl dát účastníkům řízení možnost „dalších pokusů“, jde o mimořádný opravný prostředek, který má striktně stanovená pravidla, jeho použití nemůže být rozšiřováno, neboť by tím bylo nepřípustně zasaženo do právní jistoty účastníků pravomocně skončeného řízení. Žaloba byla podána opožděně, a to minimálně k tvrzené příčinné souvislosti, když žalobkyně se o existenci trhlin dozvěděla nejpozději dne 19. 11. 2024 při místním ohledání budovy znalcem (fotografie byly předloženy již 15. 3. 2024 v rámci dovolacího řízení). Dodatek č. 2 znaleckého posudku znalecké kanceláře není důkazem, který žalobkyně nemohla uplatnit v původním řízení. Aby se tento Dodatek mohl stát důvodem obnovy, musel by v době původního řízení již existovat. Navíc pro žalobkyni nemůže přivodit příznivější rozhodnutí, neboť potvrzuje závěr původního znaleckého posudku. 1. žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaná č. 2 k odvolání žalobkyně uvedla, že tvrzení žalobkyně zůstávají stále totožná, když vycházejí ze skutkového stavu, který zde existoval již více než rok před podáním žaloby na obnovu řízení. Nelze aprobovat názor žalobkyně, dle kterého by bylo možné např. vyčkávat na doručení „nového“ znaleckého posudku po dobu dvou let a až následně se domáhat změny vydaného pravomocného rozhodnutí v rámci obnovy řízení. Žalobkyni nic nebránilo, aby již v původním nalézacím řízení brojila proti závěrům vyhotoveného znaleckého posudku. 2. žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení v zákonné výši.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a odstavec 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Z obsahu spisu se podává, že žalobou podanou dne 4. 4. 2025 se žalobkyně domáhá obnovy řízení v části původního řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 151/2020 s odkazem na ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Uvedla, že až po právní moci rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 6. 2023, č. j. 11 C 151/2020-569, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, č. j. 25 Co 246,247/2023-635, zjistila, že existují skutečnosti a důkazy, které nemohla bez své viny použít v původním řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. Poukázala na závěry rozsudku NS sp. zn. 21 Cdo 818/2003, dle kterého skutečnosti a důkazy, o nichž se účastník dozvěděl až po vyhlášení rozhodnutí prvního stupně a které nastaly či vznikly před vyhlášením rozhodnutí prvního stupně, nelze uplatnit v odvolání nebo za dovolacího řízení, ale pouze žalobou na obnovu řízení. Tyto rozhodné skutečnosti a důkazy jsou dle žalobkyně 1) existence nových trhlin budovy v jejím vlastnictví a jejich posouzení Dodatkem č. 2 znaleckého posudku, dále 2) zpráva o hydrogeologickém vrtu z roku 2002 z databáze geologicky dokumentovaných objektů ČR, a 3) zpráva o provedeném geologickém průzkumu z února 2018 označená jako „Orientační posouzení základové spáry pro nástavbu objektu na stavební parcele č. , adresa, “. Žalovaní s návrh