25 Co 66/2026-629 – Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodl Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 285 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky Kč 9 285 150 Kč od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla žaloba co do částky 123 993 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 133 279 100 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 123 993 950 Kč od , datum, do zaplacení zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 894 305,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III.). Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody ve výši 133 279 100 Kč s příslušenstvím, kterou měl utrpět v důsledku požáru ze dne , datum, . Požár vznikl v prostoru venkovně skladovaných palet u objektu užívaného žalovanou a následně se rozšířil na haly H2 a H2A ve vlastnictví žalobce, které byly zcela zničeny. Žalobce dovozoval odpovědnost žalované z porušení jejích povinností na úseku požární ochrany, zejména ze skladování palet v bezprostřední blízkosti hal, nedostatečného zabezpečení areálu a neprovádění preventivních opatření, přičemž tvrdil, že v důsledku tohoto jednání mu vznikla škoda odpovídající nákladům na obnovu zničených objektů po odečtení pojistného plnění. O základu nároku bylo již pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Těmito rozhodnutími bylo postaveno najisto, že žalovaná odpovídá za vzniklou škodu pouze v rozsahu 15 %, a po právní moci mezitímního rozsudku tak zůstala k posouzení pouze otázka konkrétní výše škody. K určení výše škody provedl soud prvního stupně dokazování zejména znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, včetně dodatku, znaleckým posudkem znalecké kanceláře , právnická osoba, č. , hodnota, a výslechem jejich zpracovatelů. Na základě provedeného dokazování zjistil, že reprodukční hodnota zničených hal činila 141 924 000 Kč, hodnota určená výnosovou metodou 66 416 000 Kč a obvyklá cena hal ke dni požáru 70 401 000 Kč. Současně bylo zjištěno, že po požáru byla hodnota hal nulová, neboť došlo k jejich úplnému zničení. Žalobce dále obdržel od své pojišťovny pojistné plnění za objekt ve výši 8 500 000 Kč. Po právní stránce soud aplikoval , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , v platném znění (dále jen „o. z.“) a vycházel z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož se výše náhrady škody na věci určuje buď náklady potřebnými k uvedení věci do původního stavu, nebo rozdílem mezi obecnou cenou věci před poškozením a po poškození, přičemž tento druhý způsob je vhodný zejména tehdy, není-li obnova původního stavu dobře možná. Dále poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který zdůrazňuje, že při úplném zničení věci je namístě vycházet z rozdílu její obvyklé ceny před škodní událostí a po ní, zejména tam, kde by obnova znamenala faktické vybudování nové stavby, nikoli navrácení věci do původního stavu. Soud proto nepřisvědčil žalobci, který výši škody odvozoval od reprodukční ceny zničených hal, neboť tato metoda podle soudu nevyjadřovala skutečné zmenšení majetku žalobce, ale náklady na pořízení nových objektů. Za rozhodující naopak považoval ocenění vycházející z obvyklé ceny nemovitostí před požárem, stanovené znaleckou kanceláří , Anonymizováno, . Na tomto základě dospěl k závěru, že skutečná škoda představuje rozdíl mezi obvyklou cenou hal před požárem ve výši 70 401 000 Kč a jejich nulovou hodnotou po zničení. Současně soud zohlednil pojistné plnění vyplacené žalobci. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , zabývající se účinky zákonné cese podle § 2820 odst. 1 o. z., podle něhož v rozsahu poskytnutého pojistného plnění přechází právo na náhradu škody na pojistitele. Z tohoto důvodu od celkové škody odečetl pojistné plnění za objekt ve výši 8 500 000 Kč a dospěl k závěru, že neuhrazená majetková škoda činí 61 901 000 Kč. Protože bylo mezitímním rozsudkem pravomocně určeno, že žalovaná odpovídá pouze za 15 % vzniklé škody, uzavřel, že žalovaná je povinna nahradit žalobci částku 9 285 150 Kč, představující 15 % z částky 61 901 000 Kč. Současně zdůraznil, že podle pravomocného rozhodnutí o základu nároku nese za vznik škody odpovědnost z 70 % , jméno FO, , pravomocně odsouzený za založení požáru, a z 15 % sám žalobce. Pokud jde o příslušenství pohledávky, soud vyšel z § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. a dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána k plnění dopisem ze dne , datum, se stanovenou lhůtou do , datum, , a proto se od , datum, nachází v prodlení. Žalobci proto přiznal od uvedeného data také zákonný úrok z prodlení. Soud prvního stupně tak žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 9 285 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Ve zbývající části, tj. co do částky 123 993 950 Kč s požadovaným příslušenstvím, žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobce byl ve věci úspěšný přibližně ze 7 %, zatímco žalovaná z 93 %, a po zohlednění čistého procesního úspěchu přiznal žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 894 305,91 Kč.2. Proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně v části, pokud se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 706 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, podal žalobce včasné odvolání. Namítal především nesprávné právní posouzení otázky výše škody a vadné hodnocení znaleckých posudků. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že skutečnou škodu je třeba určit podle obvyklé ceny zničených hal ke dni škodní události, a prosazoval určení škody podle reprodukčních nákladů na jejich obnovu. Žalobce zdůrazňoval, že v projednávané věci došlo k úplnému a nenávratnému zničení hal, a za jedinou objektivní metodu stanovení škody proto považoval nákladovou metodu použitou ve znaleckém posudku dr. , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, Podle jeho názoru škoda spočívá ve ztrátě majetku, který je nutno obnovit výstavbou nových objektů, přičemž náklady takové obnovy představují skutečnou majetkovou újmu. V této souvislosti poukazoval na to, že znalecký posudek vycházel z cenových ukazatelů , Anonymizováno, , které považoval za objektivní a všeobecně uznávaný způsob ocenění staveb. Žalobce vytýkal soudu prvního stupně nesprávný výklad , Anonymizováno, Tvrdil, že uvedené ustanovení neupřednostňuje obvyklou cenu před náklady potřebnými k obnovení funkce věci, ale naopak vyžaduje zohlednění účelně vynaložených nákladů na její obnovu. Dle jeho názoru při úplném zničení funkční a dlouhodobě využívané stavby znamená obnova její funkce výstavbu nové haly, a soud proto neměl stanovit výši škody pouze podle její obvyklé ceny před požárem. Dále namítal, že použití obvyklé ceny neodpovídá okolnostem projednávané věci, neboť zničené haly nebyly určeny k prodeji, ale sloužily jako součást provozovaného výrobního areálu a byly dlouhodobě ekonomicky využívány. Určení škody podle tržní hodnoty tak podle odvolatele nevystihuje skutečný rozsah majetkové újmy, kterou utrpěl. Současně zpochybňoval závěry znaleckého posudku předloženého žalovanou s tím, že tento neposuzoval materiální škodu vzniklou zničením staveb, ale primárně ekonomickou hodnotu nemovitostí. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně aplikoval i judikaturu Nejvyššího soudu, neboť případy, v nichž je namístě vycházet z obvyklé ceny věci, se týkají situací, kdy není možné nebo účelné původní stav obnovit. V projednávané věci však obnovení zničených hal výstavbou nových objektů možné je. Přiznání náhrady pouze ve výši obvyklé ceny by podle odvolatele vedlo k porušení zásady plné náhrady škody a zásady restitutio in integrum, neboť by neumožnilo navrácení jeho majetkové sféry do stavu před vznikem škody. Žalobce požadoval, aby mu odvolací soud přiznal náhradu škody vycházející z reprodukčních nákladů stanovených znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , odpovídající pravomocně určenému podílu odpovědnosti žalované ve výši 15 %, tj. v částce 19 991 865 Kč. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změněn tak, že žalobci bude přiznána další částka 10 706 715 Kč s příslušenstvím, případně aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně požadoval odpovídající změnu výroku o náhradě nákladů řízení.3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že soud prvního stupně správně posoudil o