26 Co 288/2025-273 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud v Rakovníku) ve výroku I. určil, že žalobci jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, jiná plocha o výměře 51 m², v katastrálním území a obci , adresa, (dále případně jen „Pozemek“), jak je vyznačen v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, , ověřeném oprávněným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , potvrzeném Katastrálním úřadem , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, dne 30. 6. 2022, přičemž geometrický plán je nedílnou součástí rozsudku. Ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 124 763 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 2 082,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Rakovníku.2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, že žalobci v režimu řádného vydržení dle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,obč. zák.) ve spojení s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) v desetileté vydržecí lhůtě nabyli vlastnické právo k , jméno FO, , když při zakoupení pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále pro stručnost budou zmiňované pozemky uváděné bez údaje o k. ú. , adresa, ) na základě kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2007 (s právními účinky vkladu k témuž datu) byli v dobré víře, že tento pozemek odpovídá celé oplocené zahradě, a teprve v únoru 2015 se dověděli, že část takto oploceného pozemku směrem k silnici v šířce asi 1,8 m² je součástí přilehlého pozemku parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalované. Nyní je tato tvrzeným vydržením dotčená část pozemku parc. č. , hodnota, označena v oddělovacím geometrickém plánu jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Žalobci si započítávají do vydržecí doby i dobu držby , jméno FO, svých právních předchůdců ve vlastnictví pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , a to , tituly před jménem, , adresa, , která nabyla vlastnictví na základě dědického rozhodnutí ze dne 17. 10. 2007 a dále i právního předchůdce , jméno FO, , který vlastnictví k tomuto pozemku nabyl na základě dědického usnesení ze dne 30. 10. 2002. Žalobci případně uplatnili i mimořádné vydržení dle § 1095 o. z.3. O věci soud I. stupně rozhodl nejdříve rozsudkem ze dne 5. 9. 2024, č. j. 6 C 79/2024-119, tak že žalobě na určení vlastnictví žalobců k , jméno FO, vyhověl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně uzavřel, že Pozemek byl připlocen k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, již v šedesátých letech minulého století jako tzv. předzahrádka k domu č. p. , Anonymizováno, , kdy tato předzahrádka tvoří s domem jeden funkční celek a ve stejné linii navazují rovněž sousední domy se svým oplocením. Z toho je zřejmé, že jak žalobci, tak jejich právní předchůdci , tituly před jménem, , adresa, a , jméno FO, považovali za své vlastnictví jak dům č. p. , Anonymizováno, se stavebním pozemkem parc. č. st. , Anonymizováno, , tak připlocenou předzahrádku, kdy takto situaci vnímali i slyšení svědci, sousedé žalobců, a to v podstatě až do doby, než proběhla digitalizace map v katastru nemovitostí zhruba v roce 2016. , jméno FO, byl v dědickém řízení po zemřelém , jméno FO, seznámen se znaleckým posudkem k ocenění domu č. p. , Anonymizováno, ze dne 28. 8. 2002, ze kterého se však žádné pochybnosti ohledně rozlohy pozemku, co se týče případného přesahu užívání, nepodávají. Stejně tak nebyly žádné nesrovnalosti ohledně rozlohy pozemku patrny ani v dědickém řízení po , jméno FO, , jehož účastnicí byla , tituly před jménem, , adresa, , kdy i v tomto dědickém řízení se vycházelo ze znaleckého posudku ze dne 28. 8. 2002. Pokud žalobci v roce 2008 žádali o souhlas s vybudováním vodovodní přípojky přes pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, a Pozemek, z připojených analogových map jim bez dalšího nemuselo být zřejmé, že předzahrádka s oplocením se již nachází na pozemku parc. č. , hodnota, ve vlastnictví obce, a to z důvodu, že ne příliš přesné analogové mapy neumožňovaly zobrazení potřebných detailů, navíc z předložené analogové mapy vyplývá, že pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, zahrnuje celou žalobci užívanou zahradu. Skutečnost, že oplocení tzv. předzahrádky před domem č. p. , Anonymizováno, zahrnovalo i část pozemku parc. č. , hodnota, ve vlastnictví obce, pak nemusela být žalobcům zřejmá ani z technického náčrtu, který byl k žádosti o souhlas s vodovodní přípojkou připojen, kdy i z tohoto náčrtu se podává, že před domem č. p. , Anonymizováno, je sice další pozemek o šíři 1,70 m, ale ten je označený jako zahrada, přičemž dům s touto zahradou je oplocen. Po stránce procesní soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle § 80 zák. č. 99/1963 S., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“).4. Po stránce hmotněprávní soud I. stupně ve svém prvním rozsudku dále uzavřel, že žalobci nabyli vlastnické právo k , jméno FO, na základě mimořádného vydržení dle § 1095 o. z., protože žalované se nepodařilo prokázat nepoctivý úmysl žalobců ani jejich právních předchůdců při uchopení držby , jméno FO, . Dle soudu I. stupně bylo v řízení prokázáno, že žalobci i jejich právní předchůdci byli přesvědčeni, že pokud pozemek drží, nepůsobí tím žalované újmu. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by se žalobci nebo jejich právní předchůdci vetřeli v držbu pozemku svémocně, potají, nebo lstí. Žalovanému se rovněž nepodařilo přes poučení podle § 118a o. s. ř. prokázat, že by žalobci, případně jejich právní předchůdci užívali Pozemek na základě výprosy. V řízení bylo naopak prokázáno, že všichni jmenovaní nabyli vlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, s rodinným domem č. p. , Anonymizováno, , kdy již zhruba od roku 1962 byla k tomuto domu připlocena předzahrádka, která se z části nachází na pozemku ve vlastnictví žalované obce. Žalovaná obec zůstala po celou dobu po vybudování plotu předzahrádky pasivní, nedomáhala se případné nápravy žalobou u soudu. V řízení podle soudu I. stupně nebylo prokázáno, že by vlastnictví k , jméno FO, vydržením v režimu řádného vydržení nabyl již některý z právních předchůdců žalobců. Neobstojí ani námitka žalované, že vydržení , jméno FO, bránila skutečnost, že se jedná o veřejný statek, kdy v daném případě Pozemek povahu veřejného statku nemá, respektive jako veřejný statek fakticky užíván není.5. Proti tomuto prvnímu rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítla v něm v prvé řadě, že soud I. stupně nesprávně dovodil, že neunesla břemeno důkazní v tom směru, že žalobci, případně jejich právní předchůdci užívali Pozemek pouze na základě výprosy. O tom, že Pozemek byl žalobci a jejich právními předchůdci užíván v režimu výprosy, svědčila dle žalované výpověď svědka , jméno FO, , bývalého starosty žalované, který uvedl, že pokud za ním žalobce v březnu 2015 přišel s tím, že Pozemek je jeho a aby se obec , jméno FO, vzdala v jeho prospěch, on s tím nesouhlasil, ale žalobu nepodal proto, že Pozemek patřil odjakživa obci a nechtěl obec o tento majetek ve prospěch žalobce ošidit. O charakteru užívání , jméno FO, jako užívání na základě výprosy dle žalované svědčila i výpověď svědků manželů , Anonymizováno, (sousedé žalobců), kteří mimo jiné uvedli, že v minulé době podávali žádost k bývalému starostovi, jestli by bylo možné v jejich případě připlocený pozemek nějak převést. Nebylo jim vyhověno, přitom ale a od té doby žádné žalobě ze strany žalované v tomto směru nečelili. Svědkyně , Anonymizováno, vypověděla, že si je vědoma toho, že předzahrádka není jejich, nicméně ponechává stav tak jak je, neboť se domnívá, že tím nikomu neškodí. Citované výpovědi svědků dle žalované svědčily o tom, že v místě vznikl dlouhodobě trvající a žalovanou tolerovaný právní stav výprosy. Žalovaná nadále zastávala stanovisko, že žalobcům nesvědčí nikoli nepoctivý úmysl v užívání , jméno FO, ve smyslu § 1095 o. z. Žalobci v průběhu let stupňovali svůj tlak na uznání její vlastnického práva k , jméno FO, . O nepoctivém úmyslu žalobců svědčil mimo jiné i jejich dopis ze dne 3. 3. 2008 adresovaný žalované se žádostí o povolení k vybudování vodovodní přípojky k domu č p 119 přes pozemek obce, který v se dle vyjádření žalobců nacházel mezi komunikací a domem. K tomuto dopisu žalobci předložili nejenom analogové mapy, ale rovněž technický zákres přípojky, kde jsou pozemky jednoznačně zakresleny. Dle žalované tak žalobci nejpozději ke dni 3. 3. 2008 pozbyli dobrou víru, že Pozemek je jejich vlastnictvím. Svědeckými výpověďmi manželů Vordových bylo rovněž prokázáno, že žalobci nejméně od roku 2015 vyvíjeli tlak na obec a katastrální úřad, aby bylo zapsáno jejich vlastnické právo k , jméno FO, . Dle svědectví bývalého starosty , jméno FO, obec vyhovět odmítla, nicméně zřejmě s ohledem na udržení dobrých vztahů nepodávala žaloby a nečinila žádné právní kroky vůči žalobcům. Dle ž