27 Co 256/2025-247 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla ve výroku I. zamítnuta žaloba z 29.7.2022 o vydání věcí - sedmi klíčů, a to: klíče od vstupní branky na pozemek parcelní číslo , hodnota, v k. ú. , adresa, , klíče od vjezdové brány na pozemek, nacházející se na pozemku parcelní číslo , hodnota, v k. ú. , adresa, , klíče od brány spojující zahradu a dvůr nacházející se na pozemku parcelní číslo , hodnota, v k. ú. , adresa, , klíče od mříží ke vchodu na půdu tzv. dolní chalupy – stavba č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , klíče od mřížových dveří vstupu do tzv. dolní chalupy – stavba č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , klíče od vchodových dveří do tzv. dolní chalupy – stavba č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a klíče od mříží do sklepa tzv. dolní chalupy – stavba č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Ve výroku II. bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 20 537,80 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.2. Původní žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , nar. 4.3.1929, se daného nároku domáhal s tím, že je spoluvlastníkem dotčených nemovitostí (v rozsahu id. ½), sestávajících vedle pozemků též ze dvou chalup, tzv. horní a dolní, tvořících kdysi (spolu s třetím stavením stodoly) zemědělskou usedlost. Druhým spoluvlastníkem s id. podílem ½ byla jeho manželka , tituly před jménem, , jméno FO, , zesnulá 5.3.2021, jíž žalobce tento podíl v roce 2016 daroval. Spoluvlastníci společně užívali především dolní chalupu, žalovaná jakožto dcera manželky žalobce zde svou matku a žalobce navštěvovala, případně nemovitost spoluužívala na základě souhlasu obou spoluvlastníků s takovým užíváním. Po smrti manželky žalobce její dcera (žalovaná) znepřístupnila žalobci budovu tzv. dolní chalupy. Žalobce zde měl i řadu svých movitých věcí (charakterem tvořících převážně vybavení dané chalupy včetně nábytku, obrazů, loveckých trofejí apod.). Zamezením vstupu do chalupy mu tak znepřístupnila i tyto jeho movité věci a znemožnila mu jejich užívání. Na dolní chalupě vyměnila klíč (a později i dveře) a na žádost žalobce o vydání klíčů reagovala odmítavě s tím, že je dědičkou po zesnulé manželce žalobce, a má tak shodná práva jako spoluvlastnice. Později v řízení zdůrazňovala své právo na soukromí. Žalovaná též poukazovala na to, že žalobce má (naopak) klíče od horní chalupy, kterými ona nedisponuje.3. V průběhu řízení došlo k mediaci, jejímž výsledkem sice nebyla dohoda o předmětu tohoto řízení, nicméně původní žalobce a žalovaná dospěli k dohodě o vzájemném předání movitých věcí nacházejících se v horní a dolní chalupě. V průběhu řízení také původní žalobce daroval svůj spoluvlastnický podíl současné žalobkyni, a soud prvního stupně proto rozhodl dle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), o jejím vstupu do řízení na místo dosavadního žalobce.4. Při zamítnutí uplatněného nároku soud prvního stupně vyšel ze závěru, že bylo prokázáno, že žalovaná užívá tzv. dolní chalupu na základě dohody spoluvlastníků, kterou sice žalující strana sporovala, nicméně dle soudu prvního stupně je tento závěr opřen jednak o účastnickou výpověď žalované, a dále o obsah protokolu o předání movitých věcí ze dne 5.4.2024, v němž bylo vysloveno, že žalovaná předává žalobci „z jí výlučně užívané dolní chalupy“ v protokolu uvedené movité věci, a obdobně naopak, že žalobce „z jím výlučně užívané horní chalupy“ předává určité věci žalované. Soud prvního stupně zdůraznil, že dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí je bezformálním právním úkonem a nemusí být písemná, že podíloví spoluvlastníci jsou svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Za stavu, kdy původní dohoda o užívání společné věci nebyla změněna dohodou novou, ani nahrazena rozhodnutím většiny spoluvlastníků, je právní nástupce původního spoluvlastníka povinen stávající dohodu o užívání společné věci respektovat a nemůže se s úspěchem domáhat soudního rozhodnutí o jiném způsobu jejího užívání jednotlivými spoluvlastníky. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2017, sp.zn. 22 Cdo 4201/2017, též konstatoval, že změna v osobě jednoho ze spoluvlastníků sama o sobě bez dalšího není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci. Dle soudu prvního stupně jsou účastníci podílovými spoluvlastníky dotčených nemovitostí a ve vztahu k jejich užívání uzavřeli dohodu v tom smyslu, že dolní chalupu užívá žalovaná a horní chalupu žalobkyně (s rodinou), a s tímto žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle procesního úspěchu ve sporu.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávnost závěru o existenci dohody spoluvlastníků o uváděném rozděleném užívání chalup. Zdůraznila, že ze strany žaloby bylo během celého řízení tvrzeno a prokazováno, že k uzavření takové dohody nikdy v minulosti nedošlo. Byla to žalovaná, která bez dohody se spoluvlastníkem svévolně obsadila tzv. dolní chalupu, vyměnila klíče a znemožnila druhému spoluvlastníku přístup do ní. Pokud soud svůj závěr o dohodě dovozoval z účastnické výpovědi žalované a protokolu o předání movitých věcí, žalobkyně zdůraznila, že přitom vůbec nevzal v potaz, že jediný žijící účastník této údajné dohody , tituly před jménem, , jméno FO, uzavření takové dohody jednoznačně po celou dobu řízení vylučuje, a obdobně nevzal v potaz ani svědeckou výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, , syna původního žalobce. Ze vzájemné komunikace stran vyplývá, že dolní chalupu užívali společně jak , tituly před jménem, , jméno FO, , tak jeho manželka , tituly před jménem, , jméno FO, . Ve vztahu k protokolu o předání movitých věcí pak žalobkyně poukazovala na to, že daný protokol byl připraven právě žalovanou. Dle žalobkyně zřejmě účelově zde byla vložena i formulace o „výlučném“ užívání té které chalupy. Žalobkyně však zdůrazňovala, že daný protokol sloužil pouze ke specifikaci movitých věcí, které si strany předávají, a v žádném případě neměl potvrzovat, že by kdy v minulosti byla uzavřena (soudem dovozená) dohoda o užívání společných nemovitých věcí. V této souvislosti připomínala opakovaná odmítavá vyjádření žalující strany k žalovanou taktéž opakovaně používanému termínu o „výlučném“ užívání obou chalup, kdy žalobce zdůrazňoval, že žádné výlučné užívání horní a dolní chalupy neexistuje a nikdy nebylo dohodnuto a odsouhlaseno. Poukazovala též na to, že sama žalovaná svůj odmítavý postoj k uplatněnému nároku opírala o „právo spoluvlastníka na soukromí“, kdy měla za to, že toto její právo je „nadřazeno právu spoluvlastníka užívat společnou věc kdykoliv a bez jakéhokoliv omezení“. Její obrana se tak dle žalobkyně opírala o jinou argumentaci než soudem prvního stupně dovozenou dohodu o užívání společné věci. Žalobkyně též připomínala, že žaloba byla podána v roce 2022, kdy ještě nebylo skončeno dědické řízení po zesnulé matce žalované; posléze, kdy se žalovaná stala spoluvlastníkem nemovitostí (míněno, kdy byla potvrzena v dědickém řízení jako dědička daného spoluvlastnického podílu), původní žalobce tuto skutečnost respektoval a bránil se pouze tomu, že by neměl mít stejné právo držet klíče jako žalovaná. Nepožadoval, aby žalovaná nedržela klíče od dolní chalupy, ale žádal, aby takové právo měl i on (resp. nyní jeho procesní nástupkyně, současná žalobkyně). Žalobkyně tak měla za to, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil zjištěné skutečnosti a důkazy, které měl k dispozici, a navrhovala změnu rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno.6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání zčásti opakovala argumentaci z předchozího průběhu řízení včetně oprávnění závětní dědičky nakládat s nemovitostmi v pozůstalosti i před skončením dědického řízení. Opakovala též, že žalobkyně opírá svůj nárok o právo spoluvlastníka užívat společnou věc, zatímco žalovaná se opírá o své právo na soukromí a nedotknutelnost obydlí, kdy se domnívá, že toto její právo je nadřazeno právu spoluvlastníka užívat společnou věc kdykoliv a bez omezení. Dále uváděla, že původní žalobce měl vždy klíče od dolní chalupy i na pozemek a nikdy netvrdil, že by mu žalovaná klíče odcizila. Připouštěla však, že do dolní chalupy (po zásazích a odvrtání zámků synem původního žalobce) nechala nainstalovat nové dveře a opatřila vstupy novými zámky. Dle žalované dohodu o umožnění vstupu do nemovitostí jednotlivými spoluvlastníky projednávanou v rámci mediačního jednání zmařil původní žalobce, neboť jeho návrhy byly pro žalovanou neakceptovatelné. Žalovaná též odmítla, že by do předávacího protokolu účelově vložila slova o „výlučném užívání“ chalup a poukazovala na to, že daný protokol byl odsouhlasen a podepsán zástupcem původního žalobce, jeho synem , tituly před