27 Co 323/2025-56 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-východ rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že ve výroku I. plně vyhověl žalobě ze dne 25.7.2025 a žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 190 000 Kč spolu se (smluvním) úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z uvedené částky 190 000 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení, na jejichž náhradě žalovanému přiznal a uložil žalobci k zaplacení celkem 37 451 Kč, opět do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, kdy s tímto postupem ve smyslu § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř. strany souhlasily. Na základě žalobcem předložených listin vzal za zjištěné, že dne 26. 6. 2025 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytl částku 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci částku 190 000 Kč dne 4. 7. 2025. Pro případ prodlení se zaplacením jistiny i úroku si strany sjednaly úrok z prodlení 0,2 % denně z dlužné částky. Žalovaný přes zaslanou předžalobní výzvu dluh neuhradil. Po právní stránce věc posoudil jako opodstatněný nárok z uzavřené smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), dle níž žalobce poskytl žalovanému částku 180 000 Kč a žalovaný se zavázal do 4. 7. 2025 tyto prostředky vrátit spolu s úrokem 10 000 Kč, přičemž žalobce svému závazku dostál, žalovaný však nikoliv. Žalobci soud přiznal jak dlužnou jistinu a sjednaný (jednorázový) úrok, tak smluvní úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Soud hodnotil ujednanou výši úroku z prodlení tak, že sice výrazně překračuje výši stanovenou (podpůrně) právním předpisem, avšak s ohledem na absenci jakýchkoliv ujednání o dalších platbách vznikajících při prodlení tuto výši shledal přiměřenou.3. Žalovaný podal proti rozsudku soudu prvního stupně včasné blanketní odvolání, následně doplněné podáním datovaným 12.11.2025, v němž namítal, že dle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání. Tvrdil, že usnesení soudu prvního stupně dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), „s poučením soudu ohledně vyjádření, zda bude souhlasit s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání“ si nepřevzal a zásilka mu doručena nebyla, a že o věci se dozvěděl náhodou při lustraci řízení, která jsou proti němu u Okresního soudu Praha-východ vedena. Namítal, že ani jeho právnímu zástupci nebylo usnesení ohledně souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání doručeno. Z těchto důvodů navrhoval zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu projednání.4. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání poukázal na to, že z obsahu rozsudku soudu prvního stupně se podává, že podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání byly splněny. Dle žalobce z podaného odvolání se nepodává, jaký odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 o.s.ř. žalovaný namítá. Žalobce nadto konstatoval, že žalovaný v řízení fakticky žádnou obranu proti uplatněnému nároku neuplatnil, když jediné jeho vyjádření ve věci směřovalo k vyřešení věci (zaplacením) formou splátek. Navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a žádal náhradu nákladů řízení.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. l, 5 o.s.ř. a odvolání žalovaného shledal nedůvodným.6. Z obsahu spisu se podává, že o uplatněném nároku bylo nejprve rozhodnuto platebním rozkazem č.j. 35 C 283/2025-21 ze dne 31.7.2025, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, když dotčenou zásilku si žalovaný nepřevzal. Platební rozkaz tak byl následně usnesením Okresního soudu Praha-východ č.j. 35 C 283/2025-24 ze dne 4.9.2025 zrušen. V právě uvedeném usnesení v jeho výroku II. byl žalovaný současně vyzván, aby se vyjádřil ve lhůtě 10 dnů k žalobě, a dále ve výroku III. byli jak žalobce, tak žalovaný vyzváni, aby se ve shodné lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Ve výroku IV. byli dále soudem upozorněni, že pro případ souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání (či nevyjádření se k této otázce), bude rozhodnuto pouze na základě skutečností (listin), kterou jsou účastníky založeny v soudním spise. Toto upozornění bylo doplněno citací § 205a o.s.ř. o omezení (přípustnosti) odvolacích důvodů vztahujících se ke skutečnostem nebo důkazům, jež nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Žalovanému bylo toto usnesení spolu s žalobním návrhem doručeno do vlastních rukou dle obsahu příslušné doručenky dne 15.9.2025, kdy zásilku osobně převzal. Žalovaný na toto usnesení reagoval v podání ze dne 29.9.2025, v němž uvedl pouze to, že nárok neuznává a že žádá soud o prodloužení lhůty k vyjádření do 19.10.2025. Soud prvního stupně přípisem z 29.9.2025 vyrozuměl žalovaného, že mu lhůtu prodlužuje do 15.10.2025. Žalovaný následně podáním ze dne 8.10.2025, učiněným již prostřednictvím zvoleného zástupce , Jméno advokáta B, , doplnil, že pokud jde o věc samu, je ochoten jednat s žalobcem o smírném vyřešení věci a je „ochoten zaplatit žalobci žalovanou částku formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 20 000 Kč … přičemž po zaplacení žalované jistiny by byly zaplaceny jednou splátkou i kapitalizované úroky z prodlení a náklady řízení.“ Na výzvu soudu k vyjádření se k navrhovaným splátkám žalobce sdělil, že se splátkových kalendářem nesouhlasí, když žalovanému peníze poskytl na období jednotek dnů, prodlení žalovaného však již činí několik měsíců, a návrh žalovaného směřuje k tomu, aby to byly roky. Žalobce zdůraznil, že za takových podmínek by žalovanému žádné peněžní prostředky neposkytl. Poukázal též na to, že žalovanému nic nebrání, aby dluh plnil aspoň podle svým deklarovaných možností, což se však neděje. Soud prvního stupně následně, s ohledem na to, že žádný z účastníků ve stanovené (a žalovaný ani v prodloužené) lhůtě nesdělil, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasí, rozhodl napadeným rozsudkem na základě předložených listin.7. Z uvedeného se podává, že soud prvního stupně postupoval v daném případě zcela v souladu s příslušnou procesněprávní úpravou obsaženou v § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř., o níž byli účastníci řádně a podrobně ve shora uvedeném usnesení soudu poučeni. Námitka žalovaného o nedoručení takové výzvy byla zjevně nepravdivá. Pokud si pak žalovaný teprve po obdržení dané výzvy zvolil advokáta pro zastupování v tomto řízení, nebyl soud povinen zasílat výzvu k vyjádření se k danému procesnímu postupu opakovaně i tomuto zástupci. I v tomto směru byla odvolací námitka žalovaného lichá.8. Rovněž ve vztahu k věci samé pak odvolací soud shledal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě v plném rozsahu plně vyhověno, jako věcně správné, mající oporu v žalobcem předložených listinách, přičemž správné bylo i jeho právní hodnocení. Odvolací soud se ztotožnil i s posouzením poměrně značné výše sjednaného úroku z prodlení v daném případě jako ještě akceptovatelné. Možnost odchylného ujednání stran o výši úroku z prodlení od její výše upravené právními předpisy jasně vyplývá z aplikovaného § 1970 o. z. Odvolací soud zde ve shodě se soudem prvního stupně přihlédl k tomu, že mezi účastníky nebyl pro případ prodlení žalovaného sjednán žádný jiný (sankční) peněžitý závazek, ani jiné zajištění či utvrzení pohledávky. Současně přihlédl i k tomu, že poskytnutá jistina nebyla dále úročena ani běžícím úrokem z poskytnuté částky, když tento úrok byl dohodnut pouze jednorázově (nadto v nikterak přemrštěné výši odpovídající cca 5,6 % z poskytnuté částky), a že se jednalo o zápůjčku mezi fyzickými osobami (nikoli o spotřebitelský úvěr), sjednanou na krátkou dobu. Žalovaný sám pak proti uplatněnému nároku jako takovému ani žádné věcné námitky nevznesl.9. Odvolací soud tedy uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, včetně výroku o nákladech řízení, kde pro stručnost se odkazuje na podrobné odůvodnění v napadeném rozsudku. S ohledem na uvedené odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.10. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. a za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznána procesně úspěšnému žalobci v plné výši 22 143 Kč odpovídající účelně vynaloženým nákladům, tj. za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast zástupce žalobce při jednání odvolacího soudu) po 8 700 Kč, 2 x náhrada hotových výdajů po 450 Kč a náhrada příslušné DPH, tj. 3 843 Kč, to vše dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) a § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla přiznána k