18 CO 157/2022-156 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud řízení zastavil co do částky 1 113,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 113,20 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 366 353,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 366 353,60 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 87 377,60 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III). Uplatněný nárok posuzoval dle ustanovení § 31 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v platném znění. Náhrada škody činila po částečném zpětvzetí částku 116 353,60 Kč, kterou žalobce zaplatil za zastupování advokátem v trestním řízení. Žalobci byla přiznána i náhrada nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 250 000 Kč, spočívající v náhradě přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve výši 140 000 Kč a v náhradě za způsobenou psychickou újmu a za poškození dobrého jména a cti žalobce ve výši 110 000 Kč. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud přihlédl k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V tomto konkrétním případě trvalo trestní řízení 96 měsíců, jinak řečeno 8 let, čemuž zcela odpovídá požadovaná částka na náhradě přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve výši 140 000 Kč, byť tato byla uplatněna v maximální možné výši. Žalobci byla přiznána i náhrada nemajetkové újmy za způsobenou psychickou újmu a za poškození dobrého jména a cti žalobce ve výši 110 000 Kč, neboť soud vzal za prokázané, že zdravotní stav žalobce, zejména stav psychický, se zhoršil v důsledku zahájení a trvání jeho trestního stíhání. Žalobce rovněž po zahájení trestního stíhání přestal podnikat a živil se brigádně. Vedle této částky přiznal soud dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i zákonný úrok z prodlení z této částky. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce měl v řízení neúspěch v poměrně nepatrné části a soud mu proto přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, které směřovalo do výroků II a III rozsudku. Namítla, že nesouhlasí s výší přiznaného zadostiučinění a má za to, že základní částka měla být snížena z důvodu složitosti trestního řízení. Zatímco u nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení judikatura vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro jeho účastníka újmu, kterou v zásadě není nutno dokazovat, u nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním je situace jiná. Žalobce musí tvrdit, že mu taková újma vznikla a předložit soudu důkazy. V dané věci se soud spokojil pouze s tvrzeními žalobce ze žaloby, popř. přednesenými při účastnickém výslechu. Tato tvrzení se týkají zásahů do rodinných vztahů žalobce, jeho osobních stavů, psychiky a výkonu práce. Žalobce nenavrhl žádné důkazy k prokázání psychické újmy, která nemusí být doložena pouze lékařskou zprávou, ale lze ji prokázat například výpovědí svědka z řad blízkých osob. Stejně tak nebylo provedeno dokazování k nemožnosti pracovat či k medializaci věci a odsouzení žalobce ze strany veřejnosti. Trestní stíhání mělo blíže nespecifikovaný vliv na jeho osobní vztahy, rovněž konkrétně neuvedené. Medializaci věci vnímal negativně, byť se jeho jméno v médiích neobjevilo. Je zřejmé, že negativní důsledky trestního stíhání žalobce lze považovat za obvyklé, nijak nevybočující z běžných následků. Žalovaná je proto přesvědčena, že za daných okolností se jako adekvátní jeví zadostiučinění ve formě omluvy. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl, že odvolání žalované považuje v celém rozsahu za nedůvodné. Žalobce odkázal na protokol z ústního jednání ze dne 27. 4. 2022 a v jeho rámci na obsah závěrečného návrhu žalované. Žalovaná po provedeném dokazování v rámci závěrečného návrhu k otázce výše uplatněného nároku nesporovala nárok uplatněný z titulu majetkové újmy (113 207,60 Kč) a ani z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení (140 000 Kč). Naopak v rámci svého závěrečného návrhu žalovaná uvedla, že ohledně výše majetkové újmy a nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení má za to, že lze vycházet z paralelně probíhající věci (sp. zn. 11 C 306/2019), kde tento nárok byl žalobci [jméno] [příjmení] přiznán. Z provedených důkazů nebylo v průběhu 8 let trvajícího trestního řízení patrné, zda došlo k naplnění základních znaků objektivní stránky a subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, z něhož byl žalobce obžalován. Žalobce nesl celé trestní řízení velmi těžce, neboť se po celou dobu řízení obával, že bude odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody. Stejně tak celou situaci nesla velmi těžce rodina žalobce. V průběhu trestního řízení navíc docházelo k naprosto zásadním průtahům, které spočívaly fakticky výlučně na straně soudu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III potvrdil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212 o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsaženým v odvolání žalované i k písemnému vyjádření žalobce. Ve smyslu § 213 o. s. ř. doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 11 C 306/2019. Z tohoto spisu zjistil, že žalobce [jméno] [příjmení] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, podal proti žalované [země] [anonymizováno] [stát. instituce] dne 4. 10. 2019 žalobu na úhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., a to na náhradu škody spočívající v odměně advokáta za zastoupení v trestním řízení ve výši 114 320,80 Kč a na úhradu nemajetkové újmy spočívající v psychické újmě žalobce v poškození dobrého jména a cti žalobce či v nepřiměřeně dlouhém trvání trestního stíhání ve výši 250 000 Kč. Žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 4. 2020 (č. l. 50). K odvolání žalované rozhodoval Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 9. 2020, č. j. 61 Co 136/2020-74, kterým rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil v části, v níž byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci 363 207,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 7. 2019 do zaplacení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č. j. 30 Cdo 598/2021-104, kterým rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 9. 2020, č. j. 61 Co 136/2020-74, ve výroku v části, kterou byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 4. 2020, č. j. 11 C 306/2019-50, ve výroku I v rozsahu, kterým byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci částku 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 7. 2019 do zaplacení a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 4. 2020, č. j. 11 C 306/2019-50, ve výroku I v rozsahu, kterým byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci částku 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od 16. 7. 2019 do zaplacení, zrušil, včetně souvisejících výroků o náhradě nákladů řízení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl. Následně rozhodoval Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 3. 12. 2021 (č. l. 131), kterým žalované uložil povinnost uhradit žalobci částku ve výši 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 7. 2019 do zaplacení a žalované uložil i povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 124 969,01 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek nebyl odvoláním napaden a nabyl právní moci 28. 12. 2021. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované není možno považovat za důvodné. 5. Předně je třeba uvést, že výrok I, jímž bylo řízení zastaveno do částky 1 113,20 Kč s příslušenstvím, zůstal odvoláním nedotčen a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 6. Podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základně procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou