18 CO 235/2021-112 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 467,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z této částky za období od 12. 10. 2019 do zaplacení (výrok I). Zamítl žalobu na zaplacení částky 79 441 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z částky 90 908,14 Kč za období od 27. 1. do 11. 10. 2019 a z částky 79 441 Kč za období od 12. 10. 2019 do zaplacení (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V odůvodnění uvedl, že účastníci uzavřeli dne 13. 1. 2018 smlouvu o operativním leasingu [číslo] jejímž předmětem byl operativní leasing vozidla Škoda Fabia kombi, jednalo se o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 obč. zák. Předmět leasingu měl být žalovanému předán dne 15. 1. 2018 Smlouva zavazovala žalovaného platit 48 měsíců částku 5 748,38 Kč měsíčně, vždy do 1. dne měsíce a následně vozidlo vrátit žalobkyni. Protože žalovaný byl v prodlení s placením od dubna 2018, odstoupila žalobkyně od smlouvy dne 10. 5. 2018. V souladu s obchodními podmínkami provedla žalobkyně 28. 12. 2018 vyúčtování vozidla podle smlouvy, v němž vyčíslila vzájemné pohledávky a závazky, kdy ve prospěch žalovaného byla zohledněna prodejní cena vozidla. Přitom byl žalovaný podle obchodních podmínek povinen zaplatit žalobkyni ještě další náklady. Vyúčtování bylo žalovanému doručeno soudem dne 10. 10. 2019. Dle názoru soudu prvního stupně svědčilo žalobkyni jen právo na vydání bezdůvodného obohacení za užívání vozidla, jehož se domáhala pouze ke dni předčasného ukončení smlouvy. Tento den sice nebyl soudem přesně zjištěn, avšak z vyúčtování žalobkyně ze dne 28. 12. 2018 je patrné, že termínem předčasného ukončení smlouvy je žalobkyní míněn květen 2018. Žalovaný zaplatit poslední sjednanou splátku 12. 4. 2018. Zřejmě se ovšem nejednalo o splátku za duben 2018, protože žalobkyně výslovně v žalobě uvedla, že žalovaný nezaplatil dvě splátky, a to za duben a květen 2018. Zároveň zmínila přeplatek z předchozích plateb v částce 29,62 Kč. Protože žalovaný netvrdil nic o platbách za tyto měsíce, dosáhlo bezdůvodné obohacení, jehož se žalovanému dostalo a jehož se žalobkyně domáhala, výše 11 467,14 Kč. Představovalo leasingové platby za duben a květen 2018 po odečtení přeplatku 29,62 Kč. Jak žalobkyně dospěla k další částce 93 642,57 Kč, která se v písemném vyúčtování ani neobjevila, soudu nevysvětlila. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni jen částku 11 467,14 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou a zčásti i pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyní. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž uvedla, že toto odvolání směřuje do výroků I, II a III. Uvedla, že ve věci bylo nařízeno jednání na den 26. 5. 2021. Dne 12. 2. 2021 poslala žalobkyně soudu prvního stupně omluvu z tohoto jednání, na základě které, s ohledem na stav pandemie Covid-19, souhlasila s projednáním věci na prvním jednání bez přítomnosti žalobkyně. Dne 1. 6. 2021 soud žalobkyni zaslal vyrozumění o odročení prvního jednání na den 2. 6. 2021. Vyrozumění bylo do datové schránky žalobkyně doručeno až 2. 6. 2021, přičemž než došlo k předání vyrozumění příslušným osobám, které měly danou věc na starost, druhé jednání již skončilo. Soud svým postupem porušil ust. § 115 odst. 2 o. s. ř., kdy předvolání k druhému jednání bylo žalobkyni doručeno ve stejný den, kdy se druhé jednání konalo. Žalobkyně tak nebyla schopna zajistit svoji účast na druhém jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti pouze na prvním jednání a s projednáním věci bez její přítomnosti na druhém jednání souhlas nevyslovila. Pokud by byla žalobkyně s dostatečným předstihem informována o konání druhého jednání, zajistila by na něm svoji účast. Soud žalobkyni nezaslal žádný protokol z druhého jednání, ani žádné další vyrozumění. Po uskutečnění druhého jednání žalobkyně obdržela až rozsudek ze dne 11. 6. 2021, přičemž opět žalobkyně nebyla na den vyhlášení rozsudku nijak předvolána či upozorněna. Postupem soudu jí tak byla znemožněno účastnit se druhého jednání a nemohla jakkoliv reagovat na vyjádření žalovaného, které na druhém jednání učinil. Žalobkyně nesouhlasí také s názorem soudu, že žalovaný nevyslovil výslovný souhlas s dalšími platebními povinnostmi, uvedenými v obchodních podmínkách, které tvoří nedílnou součást smlouvy o operativním leasingu [číslo] ze dne 13. 1. 2018 Obchodní podmínky tvoří nedílnou součást Smlouvy, přičemž obchodní podmínky žalovaný sám vlastnoručně podepsal a dokonce učinil svůj podpis na každé straně obchodních podmínek. Jelikož žalovaný obchodní podmínky sám podepsal, dokonce na každé jejich straně, učinil tak svůj výslovný aktivní souhlas s jejich zněním a jednotlivými ustanoveními obchodních podmínek. Žalovaný tak byl dopředu seznámen se svými povinnostmi při předčasném ukončení smlouvy a je povinen uhradit pohledávky vzniklé z konečného vyúčtování. V odůvodnění rozsudku soud několikrát upozorňuje na to, že žalobkyně svá tvrzení dostatečně nevysvětlila. Žalobkyně shrnula, že s ohledem na nesplnění podmínek řízení jí nebyla dána možnost doplnit svá tvrzení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 908,14 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsažených v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že prozatím nejsou dány podmínky pro potvrzení či změnu napadeného rozsudku. Za této situace odvolacímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. K tomu nemusel nařizovat jednání podle § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. 4. Předně je třeba uvést, že výrokem I napadeného rozsudku bylo žalobkyni částečně vyhověno. Její odvolání však směřovalo i do tohoto výroku. Z povahy odvolání, jakožto řádného opravného prostředku, vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Napadeným rozsudkem, a to výrokem I, bylo žalobkyni vyhověno do částky 11 467,14 Kč, a proto bylo odvolání do tohoto výroku odmítnuto dle § 218 písm. b) o. s. ř., podle něhož odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. 5. Pokud jde o výroky II a III rozsudku, odvolací soud se předně zabýval procesním postupem soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 5. 2019 domáhá po žalovaném zaplacení částky 90 908,14 Kč, představující neuhrazené peněžité závazky, včetně jejich příslušenství, plynoucí ze smlouvy o operativním leasingu [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 13. 1. 2018. Strany se v článku 12 odst. 12.13 obchodních podmínek smlouvy dohodly, že v případě předčasného ukončení je žalovaný povinen uhradit také náklady spojené s odebráním, přepravou, skladováním, oceněním, pojištěním a prodejem vozidla. Dále se strany dohodly, že žalobkyně má nárok na ztrátu z prodeje ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ke dni předčasného ukončení smlouvy a pojistným plněním, popř. i cenou zbytků vozidla. Soud prvního stupně ve věci vydal dne 26. 6. 2019 platební rozkaz, jímž žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně náhrady nákladů řízení. Usnesením ze dne 17. 7. 2019 byl platební rozkaz vydaný Okresním soudem v Chebu dne 26. 6. 2019, č. j. 15 C 152/2019-31, zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Následně soud prvního stupně nařídil jednání na 26. 5. 2021 v 13:40 hod. Žalobkyně se podáním ze dne 22. 4. 2021 z jednání omluvila a vyslovila souhlas s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Uvedla, že pokud by se však na jednání vyskytly nové skutečnosti, žádá, nechť je jednání odročeno a žalobkyně vyzvána k vyjádření. V den nařízeného jednání, tj. 26. 5. 2021 v 9:06 hod., se telefonicky omluvil žalovaný ze zdravotních důvodů a žádal jednání odročit. Soud prvního stupně přesto jednal, k důkazu sdělil obsah listinných důkazů a vyhlásil usnesení o odročení jednání za účelem vyhlášení rozsudku na 2. 6. 2021 v 13:20 hod. 2. 6. 2021 však soud prvého stupně rozsudek nevyhlásil, ve věci jednal a prováděl dokazování. K tomuto jednání bylo žalobkyni doručeno předvolání ve stejný den, kdy se jednání konalo, to je 2. 6. 2021. Jedná se tak o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. 6. Pokud prvoinstanční soud poukazuje na zákonnou koncentraci pro navrhování důkazů ve smyslu ustanovení § § 118b odst. 1 o. s. ř., nelze přehlédnout, že ve věci byl původně vydán platební rozkaz dne 26. 6. 2019, kterým bylo návrhu žal