18 CO 241/2021-157 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému platit na výživu žalobce 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2019 (výrok I). Dlužné výživné za dobu od 1. 8. 2019 do 31. 7. 2020 ve výši 25 200 Kč uložil žalovanému splácet spolu s běžným výživným ve splátkách po 500 Kč měsíčně (výrok II). Žalobu na uložení povinnosti platit 3 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2016 do 1. 8. 2019 zamítl (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 23 377 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok IV). Žalobu posuzoval dle § 910 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Zjistil, že žalovaný má invalidní důchod ve výši 17 098 Kč, z důchodu jsou prováděny srážky ve prospěch výživného pro nezletilou [jméno] [příjmení] v celkové výši 4 047 Kč měsíčně. Žalobce doložil výsluhu matky ve výši 5 444 Kč měsíčně a její výdělky ve výši 21 892 Kč. Mezi žalobcem a žalovaným je vztah syna a otce. Otci byla stanovena vyživovací povinnost k žalobci ve výši 900 Kč měsíčně naposledy rozsudkem [název soudu] ze dne 18. 6. 2013. V té době bylo zohledňováno to, že otec plní ještě další vyživovací povinnosti k nezletilé [jméno], narozené [datum], a to ve výši 2 000 Kč měsíčně. Tato vyživovací povinnost byla změněna rozsudkem [název soudu] ze dne 12. 8. 2013, když výživné pro nezletilou bylo sníženo na částku 1 500 Kč s účinností od 1. 9. 2012. Žalovanému přibyla další vyživovací povinnost k synovi ze současného manželství s [jméno] [příjmení], a to k [jméno] [příjmení], narozenému [datum]. V mezidobí žalovanému odpadla vyživovací povinnost k synovi [jméno], a to v říjnu 2015, kdy tento syn začal pracovat a sám se živit. Žalobce je studující, byl přijat ke studiu na vysoké škole. V porovnání s polorodou sestrou [jméno] má výživné o 600 Kč nižší, ačkoliv nezletilá [jméno] je o 9 let mladší. Žalobce se připravuje na budoucí povolání řádným studiem. Bydlení, zájmovou činnost i výdaje související se studiem hradí převážně matka s příjmy kolem 26 000 Kč měsíčně čistého, když ani ona nemá vyživovací povinnost k synovi [jméno]. Žalovaný byl v insolvenci s povoleným oddlužením. Insolvenční řízení skončilo v červenci 2019. Od té doby žalovaný není zadlužen tak, aby nemohl plnit vyživovací povinnost k nejstaršímu dítěti s nárokem na výživné ve výši 3 000 Kč. I když manželka žalovaného v současné době nepracuje a je odkázána na podporu v nezaměstnanosti, nelze nahlížet na poměry žalovaného tak, že by nemohl plnit zvýšenou vyživovací povinnost k žalobci po skončení insolvenčního řízení. Soud proto žalobě vyhověl a výživné zvýšil na částku 3 000 Kč měsíčně od 1. 8. 2019, ve zbytku žalobu zamítl. Úspěšnému žalobci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s právním zastoupením. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Namítl v něm, že nesouhlasí s výší výživného 3 000 Kč měsíčně, nesouhlasí ani se zpětným zvýšením od roku 2019, nedůvodné je i přiznání nákladů řízení. V doplňujícím podání žalovaný uvedl, že v jeho možnostech není hradit stanovené výživné, výživné mělo být vyměřeno v nižší výši. Zdravotní stav žalovaného je čím dál horší. Výživné by mělo být ve výši 1 000 Kč až 1 500 Kč měsíčně. Na zaplacení nákladů řízení advokátce JUDr. [příjmení] již žalovaný nemá finanční prostředky vůbec. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a rozhodl tak, že výživné se nenavyšuje, případně aby je zvýšil od 1. 9. 2019. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsažených v odvolání žalovaného a v souladu s ustanovením § 213 o. s. ř. řízení doplnil sdělením obsahu zprávy ČSSZ ze dne 9. 2. 2022 a obsahu dokladu studia [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] fakulta ze dne 26. 9. 2021. Z těchto důkazů zjistil, že žalovaný pobírá invalidní důchod třetího stupně v aktuální výši 18 965 Kč měsíčně. Žalobce je pro akademický rok 2021 2022 (1. 10. 2021 – 30. 9. 2022) studentem bakalářského studijního programu, specializace v [anonymizováno] studijního oboru [anonymizováno] se zaměřením na vzdělávání v prezenční formě studia. Ke studiu v daném akademickém roce se student zapsal 21. 6. 2021 Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je možno pouze částečně považovat za důvodné. 4. Především je třeba uvést, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III, kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti platit žalovanému zvýšené výživné 3 000 Kč od 1. 1. 2016 do 1. 8. 2019, nabyl samostatně právní moci, když v této části zůstal odvoláním nenapaden. 5. V posuzované věci se žalobce domáhá zvýšení výživného s tím, že dosud stanovené výživné ve výši 900 Kč měsíčně rozsudkem, který nabyl právní moci 31. 7. 2013, již potřebám žalobce neodpovídá. 6. Z důkazního řízení před soudem prvního stupně vyplynulo, že o výživném pro žalobce bylo naposledy rozhodováno rozsudkem [název soudu] ze dne 11. 4. 2013, č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Tímto rozsudkem bylo sníženo výživné, které byl žalovaný povinen platit na výživu tehdy nezletilého [jméno], na částku 1 100 Kč měsíčně a na výživu tehdy nezletilého [jméno] na částku 900 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 9. 2012. V té době otec pobíral invalidní důchod ve výši 13 792 Kč a kromě tehdy nezletilého [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měl další vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [příjmení], narozené v roce 2010, na niž v době rozhodování bylo stanoveno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Otec dále měl vyživovací povinnost k manželce, která byla vedena v evidenci úřadu práce bez nároku na příspěvek v nezaměstnanosti. Rozsudek nabyl právní moci 20. 7. 2013. 7. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 8. Žalobce prokázal, že se soustavně připravuje na budoucí povolání, když v současné době je studentem vysoké školy. Nebylo prokázáno, že by měl vlastní příjem. Vyživovací povinnost rodičů k žalobci tedy trvá. 9. Soud prvního stupně postupoval správně, když na daný případ aplikoval ustanovení § 163 o. s. ř. a zjišťoval, zda se od poslední úpravy výživného zásadnějším způsobem změnily poměry účastníků. Je nepochybné, že v mezidobí došlo k výraznému nárůstu potřeb žalobce, který v současné době již je studentem vysoké školy. Žalovanému ubyla vyživovací povinnost ke zletilému synovi [jméno], a to ke dni [datum]. Naproti tomu mu přibyla další vyživovací povinnost k synovi [jméno] ze současného manželství, narozenému [datum]. Žalovaný tak má vyživovací povinnost kromě k žalobci ke dvěma nezletilým dětem. Pokud jde o manželku žalovaného, nebylo prokázáno, že by s ohledem na péči o nezletilého [jméno] či s ohledem na svůj zdravotní stav byla vyloučena ze zapojení se do pracovního procesu. V mezidobí došlo i k nárůstu invalidního důchodu žalovaného, který aktuálně činí 18 965 Kč. Prvoinstanční soud rovněž nepřehlédl, že otec byl v insolvenci, insolvenční řízení bylo ukončeno v červenci 2019. 10. Ze všech shora uvedených skutečností je zřejmé, že žalobci se podařilo prokázat, že došlo ke změně poměrů, na nichž bylo založeno dřívější rozhodnutí o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k dětem. Dle názoru odvolacího soudu však ustanovení § 915 občanského zákoníku, podle něhož životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, a § 913 občanského zákoníku, tedy odůvodněným potřebám žalobce a jeho majetkovým poměrům, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného odpovídá zvýšené výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně. Výživné prvoinstanční soud správně zvýšil od 1. 8. 2019, tedy od doby skončení insolvenčního řízení žalovaného, kdy lze zvažovat, že došlo k završení zásadní změny poměrů účastníků. 11. Veden touto úvahou odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změnil, výživné s účinností od 1. 8. 2019 zvýšil na částku 2 500 Kč měsíčně a do zbytku, tedy do částky 500 Kč měsíčně, žalobu zamítl. 12. V souvislosti se zvýšením výživného žalovanému vznikl nedoplatek na zvýšeném výživném za měsíce srpen 2019 až únor 2022 v celkové výši 49 600 Kč, na jehož zaplacení byla žalovanému poskytnuta delší doba jednoho roku. 13. Žalobce byl v řízení pouze částečně úspěšný. Po porovnání úspěchu žalobce oproti úspěchu žalovaného pak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.