18 CO 255/2021-124 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 21. 10. 2021 Okresní soud v Tachově zamítl žalobu na zaplacení částky 17 750 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 7 773,04 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II). Dospěl k závěru, že kupní smlouva byla uzavřena mezi účastníky řízení podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. Kupní smlouva obsahovala veškeré náležitosti stanovené zákonem v ustanovení § 2079 a následujících o. z. Kupní smlouva je určitá a srozumitelná, byly určeny nemovitosti, které byly předmětem kupní smlouvy. Byla stanovena kupní cena a žalobce umožnil žalovanému nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Soud zde souhlasí s argumentací žalobce, že dle zákona č. 503/2012 Sb. o státním pozemkovém úřadu bylo povinností žalobce prodat pozemky za cenu obvyklou, pochybení žalobce v tomto směru však nelze přenášet na žalovaného. Žalobce vystupoval v silnějším postavení, byl to on, kdo koncipoval znění kupní smlouvy a stanovil výši kupní ceny. Na tuto výši musel žalovaný přistoupit, pokud chtěl nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Bylo na uvážení žalobce, jakým způsobem bude cena obvyklá zjištěna a v jeho gesci byl i výběr znalce, který znalecký posudek následně vyhotovil. V samotné kupní smlouvě není ani na znalecký posudek odkaz. Za předpokladu uzavření platné kupní smlouvy nepřichází institut bezdůvodného obohacení v úvahu. Kupní smlouva je právním důvodem, na základě kterého byla žalovaným plněna kupní cena a na základě kterého žalobce převedl své vlastnické právo k nemovitostem. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, popřípadě 28 Cdo 1623/2019 se nevztahují na předmětnou věc. Ve výše uvedených rozhodnutích nejvyšší soud řešil otázku restitučních nároků dle zákona č. 229/1999 Sb. Nelze rovněž přehlédnout, že kupní smlouva byla uzavírána v listopadu 2015, revizní znalecký posudek byl vypracován až v červnu 2019 a výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalovaným doručena až v lednu 2021, tedy po více než pěti letech od uzavření kupní smlouvy. Pokud se žalobce domáhá vydání„ bezdůvodného obohacení“ s odstupem více než pěti let, považuje soud toto jednání za jednání v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. Ke znakům právního státu a mezi jeho základní neoddělitelné principy patří zásada právní jistoty. Žalovaný jako běžný občan uzavřel kupní smlouvu se státem a dle soudu by měla být dána právní jistota občanů spočívající v tom, že stát postupuje v souladu se zákony. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. V odvolání poukázal na § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. Při uzavření kupní smlouvy nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést na uživatele pozemku v zahrádkové osadě pozemky v souladu s § 14 odst. 1 citovaného zákona za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb. Judikatura je jednotná v tom, že smlouvy, kterými převádí pozemky v režimu nárokového převodu Pozemkový fond ČR, respektive SPÚ nejsou projevem svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejich prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést pozemky za zákonem stanovených podmínek zákonem stanoveným subjektům. Pokud došlo v souzených případech k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, učinil dle názoru soudu tak převádějící subjekt mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se žalovaní (nabyvatelé pozemků) na úkor žalobce (převádějícího) bezdůvodně obohatili. Poukazuje se na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, potažmo i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1623/2019. K námitce spočívající v tom, že uvedená rozhodnutí nejsou případná, musí žalobce uvést, že převod náhradního pozemku za pozemky nevydané je nutno odlišit od vydání pozemků v takzvané přímé restituci podle zákona č. 229/1999 Sb. Lze uzavřít, že za situace, kdy z revizního posudku bylo zjištěno, že smlouvami došlo k převodu pozemku v hodnotě vyšší než zákonné, učinil tak SPÚ mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se kupující na úkor SPÚ, respektive státu, bezdůvodně obohatili. Navrhuje se, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvého stupně a žalobě vyhověl. 3. Žalovaní v písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhovali potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobce i k vyjádření žalovaných k tomuto odvolání a aniž by musel nařizovat odvolací jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Kupní smlouvou [číslo] ze dne 2. 11. 2015 převedl žalobce do vlastnictví žalovaných pozemky parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí]. V článku II v uvedené kupní smlouvě je uvedeno, že smlouva se uzavírá podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu. V době uzavření kupní smlouvy byl však § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. zrušen. Není tedy zřejmé, co bylo v tomto konkrétním případě příčinou k uzavření kupní smlouvy. Není proto zřejmé, že by v tomto konkrétním případě nedisponoval žalobce autonomní vůlí, jak uvádí v žalobě. 7. Žalobce v žalobě uvádí, že kupní cena za převáděné pozemky byla nesprávně stanovena znalcem [jméno] [příjmení] na částku 4 470 Kč. Dle následně zpracovaného znaleckého posudku [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [obec] byla hodnota převáděných pozemků stanovena částkou 22 220 Kč. Žalovaní se tak měli obohatit na úkor žalobce o 17 750 Kč. 8. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. pokud tento zákon nestanoví jinak, převádějí se pozemky, s nimiž je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit, úplatně, a to za cenu obvyklou. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu věci a určí se porovnáním. Kupní smlouvu ze dne 2. 11. 2015 koncipoval samotný žalobce. Kupní cenu za převáděné pozemky ve výši 4 470 Kč musel tedy žalobce považovat za cenu obvyklou. V článku VII kupní smlouvy pak bylo uvedeno, že jakékoliv změny a doplňky této smlouvy jsou možné pouze písemnou formou na základě dohody účastníků smlouvy. Jestliže žalobce po více než pěti letech zpochybňuje stanovenou kupní cenu, s čímž žalovaní nesouhlasí, nelze dovodit, že by se žalovaní na úkor žalobce bezdůvodně obohatili. Je třeba vycházet ze zásady, že smlouvy se mají dodržovat (Pacta sunt servanda) Jak prvoinstanční soud správně uváděl v odůvodnění rozsudku, ke znakům právního státu a mezi jeho základní principy neoddělitelně patří zásada právní jistoty. Žalovaní jako běžní občané uzavřeli kupní smlouvu se státem a měla být dána právní jistota občanů spočívající v tom, že stát postupuje v souladu se zákony. Nelze také jednoznačně dovodit, že by žalovaní při uzavírání kupní smlouvy akceptovali kupní smlouvu téměř 5x vyšší a že by vůbec kupní smlouva za těchto podmínek byla uzavřena. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 považuje odvolací soud za nepřípadný. Nejvyšší soud ČR řešil oceňování náhradních pozemků převáděných oprávněným osobám podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Pozemky měly být oceňovány v cenách ke dni 24. 6. 1991 u nemovitých věcí podle konkrétní vyhlášky č. 182/1988 Sb. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrdil, včetně navazujícího výroku o nákladech řízení. 9. Žalovaní byli úspěšní i v odvolacím řízení a mají proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihléd