64 CO 177/2022-89 — Krajský soud v Plzni

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost přispívat na výživu žalobkyně s účinností od [datum] výživným ve výši 3 800 Kč měsíčně, splatným vždy do 20. dne měsíce předem, čímž změnil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 3. 2009, č. j. 13 Nc 201/2009-21, 3 P a Nc 17/2009 (výrok I). Dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 88 200 Kč uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu o výživné ve výši 200 Kč měsíčně (výrok III) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok IV). Dospěl k závěru, že přiměřené výživné je třeba stanovit ve výši 3 800 Kč, přičemž přihlédl k tomu, že v roce [rok] bylo výživné stanoveno ve výši 2 000 Kč. Od té doby došlo nejen k určitému zvýšení cenové hladiny v národním hospodářství a ke zvýšení průměrných příjmů ve společnosti, ale taktéž ke zvýšení finančních potřeb žalobkyně, u které jakožto plnoleté osoby je možno předpokládat vyšší nároky než u 7 letého dítěte. Určené výživné má za přiměřené i přesto, že považuje tvrzení žalobkyně, že její průměrné výdaje dosahují částky 10 000 Kč za poněkud nadsazené. Přihlédl i k tomu, že jí matka mimo jiné poskytuje„ střechu nad hlavou“. Zohlednil, že žalovaný není ve výkonu trestu pracovně zařazen a v uplynulých 2 letech byl zaměstnán pouze 6 měsíců a 24 dnů.„ S přihlédnutím k břemenu tvrzení, jež v daném kontextu žalovaného tíží“, má za to, že nízké příjmy žalovaného spočívají v jeho jednání, resp. nekonání, a tudíž je na žalovaného třeba z hlediska příjmu pohlížet tak, jako by dosahoval příjmů, které byly reflektovány v původním rozsudku. 2. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, které směřuje proti výrokům I, II a IV rozsudku soudu prvního stupně. Soudu vytkl, že se podrobněji nezabýval poměry žalovaného, který nebyl vyslechnut, pouze bylo konstatováno, že od [datum] vykonává trest odnětí svobody. Soud se nezabýval možnostmi žalovaného na trhu práce, ani důvody nepřiznání uvedené podpory. Žalovaný je opět ve výkonu trestu, lze mít za to, že nemá žádné příjmy. Žalobkyně uvedla, že [datum] přerušila studium na střední škole, což zdůvodnila tím, že se jí nedostává finančních prostředků, především na zaplacení dopravy. Neuvedla, z čeho si ušetří finanční prostředky a proč místo šetření prostředků na studium od podzimu [rok] je nepoužívá ke studiu nyní. Žalovaný měl být ve věci vyslechnut, aby mohl některé skutečnosti vysvětlit a k jiným se vyjádřit. Tvrzení žalobkyně, že na podzim roku [rok] chce pokračovat v přerušeném studiu, je pouze plán do budoucna, nikoliv skutečnost, o kterou lze opřít rozhodnutí. Pokud by studovala individuální formou studia, nebrání jí to, aby si našla práci a živila se sama. Navrhl, aby soud prvního stupně rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, event. změnil a žalobu zamítl. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Bylo povinností žalovaného, aby tvrdil a prokázal, jaké jsou možnosti jeho uplatnění na trhu práce či důvody, pro které mu nebyla přiznána podpora, což se nestalo. Soud prvního stupně žalovaného k vyjádření vyzval. Žalobkyně prokázala, že se připravovala na budoucí povolání studiem Střední [anonymizováno] školy. Jednou změnila studijní obor v době, kdy ještě nebyla zletilá, to nelze považovat za umělé protahování studia. Žalovaná nemohla v době podání žaloby tušit, že řízení bude trvat po tak dlouhou dobu, nemohla tušit ani to, že nastanou okolnosti, pro které bude muset studium přerušit. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání žalovaného je pouze částečně důvodné. 5. Žalobkyně se v řízení domáhala zvýšení výživného o 2 000 Kč měsíčně tak, aby jí žalovaný přispíval na výživu celkem výši 4 000 Kč, s účinností od [datum]. V žalobě tvrdí, že je žákyní Střední [anonymizováno] školy v [obec], na níž v době podání žaloby (tj. [datum]) studovala 2. ročník čtyřletého maturitního oboru [název]. V průběhu řízení před soudem prvního stupně doplnila, že od [datum] své studium přerušila, neboť otec jí výživné neplatí a nemá tak dostatek finančních prostředků, aby mohla ve studiu pokračovat. S žalovaným není v kontaktu, neplatil ani dosud stanovené výživné, které bylo neúspěšně vymáháno i exekučně. 6. O výživném, které je žalovaný (otec žalobkyně) povinný žalobkyni platit, bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 3. 2009, č. j. 13 Nc 207/2009-21, 3 P a Nc 17/2009, jímž byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy a výživy matky a žalovanému bylo uloženo přispívat na její výživu výživným ve výši 2 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně byla tehdy žákyní prvního stupně základní školy, žila s matkou a žalovaný, který pracoval jako řidič kamionu, dosahoval mzdy 10 378 Kč navyšované o cestovní náhrady v rozmezí 5 956 Kč až 22 501 Kč. 7. Ačkoliv to v odůvodnění rozhodnutí přímo vyjádřeno není, lze usuzovat, že soud prvního stupně správně zkoumal, zda od vydání posledního rozhodnutí došlo k takové změně rozhodných poměrů, že je namístě postupovat podle ust. § 163 o. s. ř. a v předchozím odstavci uvedený rozsudek ve výroku o výživném změnit. Ve shodě s ním také odvolací soud dospívá k závěru, že k takové změně poměrů došlo, a to z důvodu, který soud prvního stupně byť stručně v bodě 14 odůvodnění svého rozhodnutí uvádí. V mezidobí (ať již ve vztahu k datu [datum], tak ve vztahu k době, kdy odvolací soud rozhoduje), výrazně vzrostla výše všech relevantních životních výdajů a také odůvodněné potřeby zletilé studující žalované jsou podstatně vyšší, než tomu bylo u sedmiletého dítěte. Zákonný předpoklad pro změnu předchozího rozhodnutí o výživném proto splněn je. 8. To zda je žalovaný nadále povinen přispívat zletilé žalobkyni na její výživu, soud prvního stupně správně posuzoval podle ust. § 910, § 911 občanského zákoníku (o. z.), podle kterých předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost s tím, že vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů, případně dalších předků dítěte. Výživné lze přiznat jen tehdy, jestliže oprávněný, kterým je ve věci zletilá dcera žalovaného, není schopen sám se živit. Při stanovení výše výživného také správně vyšel z ustanovení § 913 o. z., dle kterého pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného a při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Tato ustanovení v poměrech souzené věci zásadně správně vyložil a dospěl-li k závěru, že žalované za celou nárokovanou dobu náleží výživné zvýšené proti předchozímu rozhodnutí o 1 800 Kč, odvolací soud s ním, s dále vyloženou výjimkou, souhlasí. 9. Skutkový stav, z něhož soud prvního stupně vyšel, vychází z důkazů, které soud na návrh účastníků provedl. Výtka žalovaného, že nebyl v řízení vyslechnut, není opodstatněná. Žalovaný, ač zastoupen advokátem, svou účastnickou výpověď nenavrhl a především v řízení před soudem prvního stupně neuvedl žádnou skutečnost, kterou by měl takový důkaz prokázat či vyvrátit. Řízení o výživné zletilého dítěte je řízením sporným, plně ovládaným zásadou dispoziční a projednací. Žalovaný před vydáním přezkoumávaného rozhodnutí i přes výzvu soudu (usnesení č. l. 7) neuvedl ke svým poměrům, a tedy ani„ k možnostem žalovaného na trhu práce“ ani„ k důvodům nepřiznání podpory“, vůbec nic. Zjištění těchto okolností se domáhá až v odvolání, přičemž ale ani z odvolání není zřejmé, co vlastně k těmto důvodům tvrdí a co by mělo být jeho výpovědí (jiný důkaz nenavrhl), prokázáno. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud nenavržený důkaz výpovědí žalovaného z vlastnící iniciativy neprovedl. V odvolacím řízení pak provedení tohoto důkazy (vedle naprosto nedostatečného vymezení skutečností, které by jím měly být prokázány), brání ustanovení § 205a o. s. ř. 10. Odvolací soud naopak byl povinen zjistit skutkový stav ohledně okolností, které účastníci v odvolacím řízení uvedli, pokud tyto nastaly až po vydání přezkoumávaného rozhodnutí (§ 205a písm. f) o. s. ř. a contrario). Žalobkyně při odvolacím jednání uvedla, že v době, kdy měla studium od ledna přerušeno, pracovala. Měla dvě zaměstnání jako servírka, vydělala si asi 25 000 Kč měsíčně, od [datum] je na brigádě, výdělek ještě neví. Bydlí stále u své matky, která jí poskytuje přístřeší, kupuje jí oblečení, zaplatila jí paušál. Matka si vydělá asi 1 000 euro měsíčně. K pracovní kvalifikaci otce uvedla, že v minulosti řídil kamion, rovněž zástupce žalovaného uvedl, že žalovan