64 CO 52/2022-117 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22 030 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 8 421,60 Kč (výrok II). Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli 14. 6. 2017 kupní smlouvu, podle které nabyla žalovaná do svého vlastnictví pozemek č. parc. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří a [číslo] – trvalý travní porost v k. ú. [obec] za 5 100 Kč, která byla stanovena podle znaleckého posudku [jméno] [příjmení]. Žalobkyně výzvou ze dne 4. 1. 2021 žádala žalovanou o zaplacení další částky ve výši 22 030 Kč, představující doplatek kupní ceny, protože v době uzavírání kupní smlouvy byla cena pozemku určena nesprávně ve výši 10 Kč za 1 m2 a cena pozemků tak byla 5 100 Kč. Následně podle revizního znaleckého posudku [anonymizováno 7 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne 11. 6. 2019 bylo zjištěno, že obvyklá cena pozemků je 27 130 Kč. Žalobkyně požadovala doplatit rozdíl ceny již zaplacené od ceny nově zjištěné. Soud dospěl k závěru, že kupní smlouva byla uzavřena platně i vzhledem ke sjednané kupní ceně, k bezdůvodnému obohacení na straně žalované tak nedošlo. Smlouva je platná a následně zjištěná nesprávnost obvyklé ceny kupované věci na její platnost nemůže mít vliv. K argumentaci žalobkyně uvedl, že v případě vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě musí být pozemky oceněny podle vyhl. č. 182/88, zatímco kupní cena v případě prodeje věci musí být stanovena ve výši ceny obvyklé. Proto žalobu zamítl. 2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně, že dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Za zásadní považovala to, že v daném případě jde o smlouvu mezi státem a uživateli pozemků v zahrádkové osadě podle nárokového převodu vlastnického práva podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2021 b, o Státním pozemkovém úřadu. Nejde tedy o projev svobodné vůle stran, ale jejím prostřednictvím byla realizována povinnost stanovená zákonem převést na uživatele pozemků v zahrádkové osadě pozemky v souladu s § 14 citovaného zákona za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Není tak na úvaze žalobkyně, zda a za jakých cenových podmínek bude převod realizovat. Připomněla rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, které obsahuje závěry, za jakou cenu má být pozemek převeden, aby byla saturována majetková křivda. Stejně tak v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1623/2019 jde o bezdůvodné obohacení v případě, že oprávněné osoby získají náhradní pozemek v hodnotě vyšší nežli je hodnota odňatého pozemku. Stejné principy platí v případě převodu pozemků, které získali uživatelé pozemků v zahrádkových osadách. Žalobkyně odkazovala i na ustanovení § 1792 občanského zákoníku, podle kterého cena žalobkyní předloženého revizního posudku platí za ujednanou, protože jde o cenu podle právního předpisu přípustnou. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně odkázala na zásadu soukromoprávního vztahu, podle kterého pacta sunt servanda. V daném případě žalobkyně dle vlastního uvážení vybrala znalce ke stanovení ceny pozemku a za takto zjištěnou cenu nabídla pozemek k prodeji žalované. Ta nabídku přijala a došlo k uzavření smlouvy. Pokud po 3 létech žalobkyně připraví smluvní dokumentaci a požaduje doplatit kupní cenu asi 4x vyšší oproti ceně původní, jde o nesprávný projev revidovat právní vztahy, do kterých dobrovolně vstoupila. Odkazy žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu hodnotila jako nepřijatelné. Závěry žalobkyně považovala za závěry o nedostatku autonomie svobodné vůle, které vedou k nastolení situace právní nejistoty všech účastníků, kteří si od státních institucí cokoliv kupují. Jakmile žalobkyně uzavřela smlouvu na konkrétní cenu, je jedno, zda byla určena podle znaleckého posudku či jinak, ale smlouva platí a nelze ji jednostranně měnit ani s odkazem na další revizní posudek znaleckého ústavu. Navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. 4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně i ve vyjádření žalované a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. O odvolání rozhodl, aniž by nařídil jednání, a to se souhlasem účastníků (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který se nezměnil ani v řízení odvolacím a proto odvolací soud z něho vycházel. Jak zjistil soud prvního stupně mezi účastníky byla 14. 6. 2017 uzavřena kupní smlouva, podle které získala žalovaná vlastnické právo ke dvěma pozemkům, parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 16 m2 a parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře 494 m2 za cenu 5 100 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení další částky 22 030 Kč představující doplatek kupní ceny, protože původně nebyla kupní cena za zahrádky stanovena správně, ale správně stanovená obvyklá cena je 27 130 Kč. Samotné pozemky v revizním znaleckém posudku oceněny nejsou, ale žalobkyně vycházela z totožného ocenění pěti typových dvojic pozemků a jejich jednotkové ceny, tedy namísto 10 Kč za 1 m2 cenu 57,10 Kč za 1 m2 a 53,20 Kč za 1 m2. Jde o poměrně velký rozdíl cen a je tak zarážející, že původně stanovená obvyklá cena za 1 m2 ve výši 10 Kč byla pro žalobkyni přijatelná. Nicméně žalobkyně takovou cenu navrhla k žádosti žalované o koupi pozemků v zahradní osadě a žalovaná nabídku přijala. Smlouva byla řádně uzavřena. Splňovala formální náležitosti a nikdo neměl v době uzavírání smlouvy pochyby o nedostatku projevu či vůle jednajících smluvních stran. 6. Žalobkyně se nyní domáhá doplacení nově stanovené kupní ceny a tvrdí, že se žalovaná bezdůvodně obohatila. Pak je třeba uvážit, o jaký druh bezdůvodného obohacení by se mělo jednat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniká totiž pouze v případě, že se někdo obohatí na úkor jiného bez spravedlivého důvodu (§ 2991 občanského zákoníku). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetková prospěch plněním bez právního důvodu, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žádný z těchto důvodů uvedených v § 2992 o. z. nelze z tvrzení žalobkyně dovodit. K plnění ve prospěch žalované došlo na základě zavřené kupní smlouvy. V úvahu nepřipadá ani bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, protože žalobkyně nezpochybňuje nabytí vlastnického práva k pozemku žalovanou na základě uzavřené kupní smlouvy a ani netvrdí, že by smlouva byla neplatná, nebo že by od platné smlouvy některá ze stran odstoupila. V daném případě získala žalovaná pozemky podle tvrzení žalobkyně za výhodnou kupní cenu, který neodpovídala ceně obvyklé, za kterou měla žalobkyně pozemky jejich uživatelům prodávat, nicméně žalobkyně sama takovou nabídku kupní ceny učinila. Pokud takovou nabídku žalovaná přijala, nelze dovodit, že by se bezdůvodně obohatila. K tomu jen pro připomenutí závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2422/2099, podle kterých nezakládá kupujícímu nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu okolnost, že účastníky sjednaná kupní cena neodpovídá kvantitativním či kvalitativním vlastnostem prodávané věci. 7. Výše uvedený závěr soudu nelze zpochybnit ani v porovnání s rozhodnutími označenými žalobkyní v jejím odvolání. Tato rozhodnutí se vážou k restitučním nárokům podle zákona č. 221/1991 Sb., o půdě. Nedochází k prodeji pozemku jeho uživateli, ale k přidělení náhradního pozemku za pozemek, který nemůže být vlastníku nebo jeho právnímu nástupci vydán, a jejich hodnota by měla být proto přibližně stejná. To je situace zcela odlišná od případu, kdy stát převádí vlastnické právo k pozemkům v zahradní osadě jejich uživatelům. Následně po uzavření smlouvy nelze bez dalšího jednostranně měnit výši kupní ceny. Jde o navýšení kupní ceny až o čtyřnásobek a za takto vysokou cenu by žalovaná nemusela chtít vlastnické právo k pozemkům získat. Jaký by byl osud původní smlouvy? Takovou právní nejistotu nelze v soukromoprávních vztazích vůbec připustit. V případě prodeje věci má zjištění obvyklé ceny význam z hlediska stanovení kupní ceny věci do doby uzavření kupní smlouvy. Po jejím uzavření je smlouva pro stát stejně jako pro kteréhokoliv jiného účastníka smlouvy závazná a na její platnost nemůže mít vliv ani případně následně zjištěná nesprávnost ve výpočtu obvyklé ceny věci před uzavřením kupní smlouvy. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. 8. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 2254 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované právo na náhradu ná