10 CO 21/2023-414 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou by byla žalovanému uložena povinnost doložit žalobci náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh na služby a provedení vyúčtování za rok 2018 a umožněno mu pořízení kopie podkladů. Dále žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 21 780 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který v odvolání namítl nesprávně zjištěný skutkový stav věci, nesprávná skutková zjištění, nesprávné právní posouzení a postižení řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud jde o neúplné zjištění skutkového stavu věci, pak odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který v této věci již rozhodoval usnesením č. j. 26 Cdo 3141/2021-188, dne 26. 4. 2022, a poukázal na stranu 8 odůvodnění tohoto rozsudku. Citoval z tohoto rozhodnutí část týkající se závěrů Nejvyššího soudu, že z předchozích závěrů odvolacího soudu je zřejmé, že k dohodě o místu a čase v tomto konkrétním případě (který je předmětem sporu) mezi účastníky nedošlo. Nevyplývá však z nich, zda je mezi nimi dohoda (obvyklá praxe) o místu, kde běžně jednají a plní další povinnosti vyplývající z jejich vztahu vlastníka jednotky a společenství vlastníků. Pokud by taková dohoda existovala, mělo ke splnění povinnosti dle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. dojít na místě vyplývajícím z této dohody. V opačném případě měl žalovaný žalobci umožnit seznámit se s podklady pro vyúčtování služeb v místě svého sídla. Soud prvního stupně také žalobce poučil o tom, že jeho povinností tvrdit a prokazovat, že mezi účastníky existovala dohoda nebo zavedená praxe. Žalobce toto však popřel a také popřel to, že mu bylo doručeno oznámení o možnosti nahlédnutí do podkladů vyúčtování služeb za roky 2015 až 2020 ze dne 28. 7. 2021. Žalobce navrhoval k tvrzeným okolnostem účastnický výslech žalobce, neboť nic jiného navrženo být nemohlo. Soud však tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl a podle žalobce tento postup je procesně nesprávný, protože skutkový stav věci byl zjištěn neúplně. Pokud by byl tento důkaz proveden, byl by zjištěn skutkový stav jinak, a to úplně (minimálně co do otázky doručování oznámení, které žalobce sporuje). Pokud soud dospěl ke svému skutkovému závěru, že žalovaný umožnil žalobci seznámení se s podklady k vyúčtování za rok 2018 ze dne 4. 8. 2021 v sídle žalovaného, pak vycházel pouze ze dvou důkazů, a to oznámení založeném ve spise na č. listu 205 a protokolu o doručení o možnosti nahlédnout k vyúčtování založeném na č. listu 206. Pokud se jedná o vyvěšení oznámení po dobu jednoho týdne ve vitríně domu, tato skutečnost nebyla žalovaným jakkoli prokázána. Nebylo prokázáno, že oznámení bylo skutečně vyvěšeno a v jaké vitríně (a jakého domu). Není tedy zřejmé, jak soud dospěl k závěru, od kdy do kdy bylo toto oznámení vyvěšeno. Podle žalobce soud nekriticky převzal neprokázané tvrzení žalovaného a rozsudek je v této části nepřezkoumatelný. Žalovaný doložil pouze list oznámení, který ale neprokazuje, že by tento byl doručen alespoň do sféry žalobce zákonem předpokládaným způsobem. Pokud žalovaný tvrdí (avšak neprokazuje), že měl v blíže nespecifikovaném domě vyvěsit předmětné oznámení, je možno toto vyvěšení považovat za adresné právní jednání. Jde o hmotněprávní jednání, k jehož platnosti a účinnosti je třeba, aby kumulativně byly splněny zákonné podmínky pro platnost a účinnost právních jednání ve smyslu občanského zákoníku. Adresovaná právní jednání vyžadují ke svému vzniku, aby byla doručena do dispoziční sféry adresáta. Bez tohoto doručení z hlediska práva neexistují. Pokud adresát právního jednání není přítomen, vzniká právní jednání až v okamžiku, kdy projev vůle adresátovi dojde. Ze spisu doložené oznámení nelze považovat za právní jednání učiněné vůči žalobci. Jedná se o výtisk dokumentu, který byl z doložení jakýchkoli jiných podkladů (např. podací lístku) neprokazuje ničeho. Z žádné obecně závazného právního předpisu ani ze stanov žalovaného nevyplývá, že by žalobce měl povinnost sledovat blíže nespecifikovanou vitrínu v blíže nespecifikovaném domě. Soud také nezjišťoval, zda se žalobce v rozhodném období na předmětné adrese zdržoval a zda vůbec chodil kolem předmětné vitríny. Žalobce má na adrese [ulice a číslo] hlášen pouze trvalý pobyt. Ani protokol o doručení nemůže být způsobilým důkazem o doručení předmětného oznámení. Jedná se o soukromou listinu. Žalobce odmítl, že by mu toto oznámení bylo kdykoli doručeno. Doložení těchto dvou listin vnímá pouze jako snahu žalovaného sanovat předchozí neúspěch ve věci u Nejvyššího soudu. Žalovaný by mohl doložit podací lístek vyhotovený provozovatelem poštovních služeb, žalovaný však tento způsob nezvolil a není možné zpětně prokázat doručení listin vyhotovením soukromé listiny. Žalovaný také neprokázal, že v rozhodném období měl žalobce na uvedené adrese zřízenou doručovací (poštovní) schránku. Pokud žalobce sporuje doručení předmětného oznámení, žalovaný není schopen prokázat opak, není možné učinit závěr o tom, že je prokázané, že žalovaný umožnil žalobci seznámení se s podklady k vyúčtování za rok 2018. Další námitka spočívá v nesprávném právním posouzení věci, neboť pokud žalovaný prokazatelně nedoručil žalobci oznámení o tom, že tento má možnost nahlédnout do podkladů vyúčtování, nemohl žalovaný splnit své povinnosti. 3. Další námitkou ze strany žalobce bylo to, že rozsudek soudu prvního stupně je zásadně nepřezkoumatelný, když soud došel k závěru, že žalovaný splnil své zákonné povinnosti toliko na základě tří kopií dokumentů, které ničeho neprokazují. Podle názoru žalobce není rozsudek soudu prvního stupně dostatečně odůvodněn. V rozsudku chybí, proč ke svému závěru došel a tímto bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Závěry soudu prvního stupně jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. V soudním řízení nebylo prokázáno, že žalovaný žalobci cokoli předložil. Rozhodnutí je tedy vnitřně rozporné. 4. Podle žalobce důkazy založené do spisu na soudním jednání dne 29. 9. 2022 neměly být provedeny, protože v té době již bylo soudní řízení koncentrováno. 5. Další námitky se týkaly nákladů řízení, když žalobce odkázal především na časový rámec celého sporu. Žalobce požádal dopisem ze dne 29. 5. 2019 o doložení nákladů na jednotlivé služby za rok 2018. Jelikož žalovaný své povinnosti nesplnil, žalobce podal předmětnou žalobu dne 2. 8. 2020. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem krajského soudu dne 20. 7. 2021 a následně Nejvyšším soudem bylo toto rozhodnutí zrušeno. Až na jednání dne 29. 9. 2022 žalovaný tvrdil, avšak nikterak neprokázal, že údajně měl žalobci umožnit nahlížení do předmětných podkladů v červenci 2021. I kdyby odvolací soud došel k závěru, že žalovaný splnil své zákonné povinnosti, když 4. 8. 2021 umožnil nahlédnutí do předmětných podkladů, pak k takové okolnosti mělo dojít až poté, co byla věc již jedenkrát pravomocně skončena. Od zaslání žádosti žalobce, tj. od 29. 5. 2019 do rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2021, žalovaný své povinnosti nesplnil. Ke splnění těchto povinností mělo údajně dojít až po rozhodnutí odvolacího soudu. Tato okolnost by měla mít vliv na rozhodování o nákladech řízení a je nepochybné, že žaloba byla podána zcela důvodně. Ke splnění došlo až po rozhodnutí Nejvyššího soudu. Podle názoru žalobce zde tedy byly dány nepochybně důvody hodné zvláštního zřetele, protože spor zavinil žalovaný (§ 143 o. s. ř.). 6. Žalobce navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn, žalobě žalobce vyhověno a žalovanému uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci. 7. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil. K namítanému důvodu spočívajícím v tom, že soud prvního stupně neprovedl všechny navrhované důkazy, žalovaný uvedl, že soud postupoval dle § 120 odst. 1 a je na rozhodnutí soudu, který z navrhovaných důkazních prostředků provede či nikoli. Žalobce navrhl důkaz účastnickým výslechem, který měl podle něj zajistit zjištění skutkového stavu s tím, že tímto důkazem mělo být prokázáno, že mezi stranami neexistuje zavedená praxe ve vztahu k nahlížení do podkladů k vyúčtování. Podle názoru žalovaného soud prvního stupně zdůvodnil správně, z jakého důvodu nebyl předmětný důkaz proveden. Důvod účastnického výslechu vyplývá z jednání, které proběhlo dne 29. 9. 2022 a je z něj jasné, že důkaz účastnickým výslechem žalobce byl navržen ve vztahu k zavedené praxi stran, resp. k její neexistenci, nikoli ve vztahu k doručování. 8. Žalovaná dále nesouhlasila s tím, že by soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Z rozhodnutí je zjevné, že soud vycházel ze všech předložených relevantních důkazů, které vyhodnotil zcela správně. Protokol o doručení oznámení podepsaný panem [příjmení] a panem [příjmení] byl proveden jako důkaz a tento důkaz prokazuje, že oznámení bylo vyvěšeno 28. 7. 2021 ve vitríně v obou vchodech budovy na adrese [adresa]. Oznámení zůstalo ve vitríně do termínu nahlížení