10 CO 349/2022-403 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k pozemku parc. č. 2008, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, vše zapsané Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] pro katastrální území [obec], [územní celek], na [list vlastnictví] (výrok I.), uvedenou nemovitou věc přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádacím podílu částku 4 740 830 Kč do deseti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), ve vztahu ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku 350 324,11 Kč do deseti dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované částku ve výši 1 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 16. 10. 2021 do zaplacení do deseti dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), vzájemný návrh žalované ve zbylé části, tj. co do zaplacení částky 78 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 80 000 Kč od 15. 10. 2021 do 16. 10. 2021 a z částky 78 250 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení zamítl (výrok VI.), ve vztahu k vzájemnému návrhu žalované na zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku 33 962,31 Kč rovněž do deseti dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.). Žalované dále uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek za vzájemný návrh ve výši 4 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a náklady státu za vyplacená znalečná v plné výši s tím, že o konkrétní výši a lhůtě splatnosti rozhodne samostatným usnesením, které soud prvního stupně vydal dne 7. 11. 2022, č. j. 36 C 256/2019-368, jímž rozhodl o tom, že výše částky, kterou je žalovaná dle výroku IX. rozsudku povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu Plzeň-město na náklady státu za vyplacená znalečná činí částku 15 900 Kč s tím, že ve vztahu k částce 10 000 Kč se žalované lhůta k plnění nestanovuje, neboť částka ve výši 5 000 Kč byla zálohově zaplacena žalobcem a částka ve výši 5 000 Kč byla zálohově zaplacena žalovanou, zbývající částku ve výši 5 900 Kč je žalovaná povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. 2. Proti rozsudku se včas odvolala žalovaná s výjimkou výroku V. s odkazem na odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Namítla, že podílové spoluvlastnictví mělo být vypořádáno tak, že nemovitosti měly být přikázány do jejího výlučného vlastnictví, když soud prvního stupně uvedl, že se jeví být vhodnější výlučným vlastníkem nemovitosti s ohledem na historii vlastnictví. V této souvislosti žalovaná doplnila, že se jedná o nemovitost, kterou postavili její předci a žalovaná ji považuje za dědictví své rodiny nejen v právní ale i morální rovině. Nemovitost je tedy rodinným majetek, který po desetiletí spravovala, a proto se jeví jako vhodnější výlučný vlastník. Soud prvního stupně přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce z důvodu nesolventnosti žalované, avšak již v průběhu řízení před soudem prvního stupně uvedla, že ohledně zajištění prostředků pro vyplacení druhého spoluvlastníka jedná s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jehož výslech navrhla. Jmenovaný by potvrdil, že žalované je připraven prostředky na vyplacení podílu poskytnout, ale rovněž by prokázal jako osoba pracující v realitách, že cena nemovitostí uvedená ve znaleckém posudku není cenou obvyklou, jelikož v mezidobí došlo k výrazné změně cen na realitním trhu. Žalovaná i nadále považuje znalecký posudek a způsob určení hodnoty nemovitosti za nesprávný, proto navrhla revizní znalecký posudek, jehož zadání soud prvního stupně zamítl i přes předložené vyjádření renomované realitní kanceláře, ze kterého plyne, že ceny nemovitostí v poslední době klesají. I když znalkyně použila porovnávací metodu pro stanovení ceny, nezvolila nejlépe srovnatelné nemovitosti k nemovitosti vypořádávané v tomto řízení. Znalkyní stanovená cena tedy neodpovídá faktické ceně nemovitosti, a to i s ohledem na její stav, který je popsán ve zprávě pana [příjmení], kterého si na posouzení stavu objednal žalobce. Soud prvního stupně nejenže neslyšel navrženého svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], ale neprovedl ani další žalovanou navržené výslechy svědků, kteří se měli vyjadřovat zejména k tomu, jakým způsobem se žalovaná a případně žalobce o nemovitost stará. Tím bylo zatíženo řízení vadou, která mohla mít vliv na nesprávné skutkové posouzení celé věci a tím nesprávné rozhodnutí. Žalovaná je přesvědčena, že je nutné zpracovat doplněk znaleckého posudku kvůli změně ceně nemovitosti a svědky vyslechnout z důvodů výše uvedených. Kdyby se žalovaná po celou dobu téměř čtyřiceti let o nemovitost nestarala, nebyla by v současném stavu a nebylo by co vypořádávat. Naopak žalobce sám uvedl, že nemovitost před koupí vůbec neviděl. Žalovaná vyjádřila nesouhlas s nepřiznáním nároku na tzv. širší vypořádání, a to ve vztahu k jí uplatněným nákladů na údržbu a správu domu. Soud prvního stupně neprovedl jí navržené důkazy a dokonce označil nárok žalované za rozporný s dobrými mravy. Ohledně prováděné správy a údržby navrhla k výslechu svědky manžele [příjmení] a nájemce [příjmení], ani tyto důkazy soud prvního stupně neprovedl. Žalovaná požadovala pouze adekvátní odměnu za prováděnou správu, pak závěr soudu o jejím chování v rozporu s dobrými mravy je nepřiléhavý. Popsaný jednostranný přístup soudu k provádění a hodnocení důkazů se jeví jako nepřiměřeně přísný, a ačkoli žalovaná vznášela námitku podjatosti vyřizujícího soudce v průběhu jednání, byla jako nedůvodná zamítnuta, nicméně žalovaná je s ohledem na průběh celého řízení přesvědčena o tom, že jí vznesená námitka podjatosti nebyla nedůvodná. 3. Bez ohledu na výsledek řízení žalovaná namítla i nepřiměřenost nákladů řízení přiznaných žalobci za řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 262/20, ze dne 10. 11. 2020, dle kterého je namístě v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodnout tak, že žádnému z účastníků by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovaná se v žádném případě nechovala obstrukčně v rámci řízení, pouze bránila svá práva. K jednání se řádně dostavovala, plnila pokyny soudu a za obstrukci nelze považovat skutečnost, že žalovaná pouze využila svých procesních možností. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobu podal žalobce dne 12. 7. 2019, řízení, na které soud prvního stupně odkazuje, sp. zn. 31 C 236/2016, bylo zahájeno již dne 11. 12. 2018 a sp. zn. 18 C 264/2019 dne 4. 7. 2019, tedy ještě před podáním žaloby v této věci. Není tedy pravda, že by žalovaná vedla soudní spory se záměrem obstruovat v tomto řízení. Jeho průběh byl ovlivněn i pandemií covid-19, žádný z těchto úkonu však nelze podřadit pod jakékoliv obstrukční jednání žalované, která se k jednání vždy řádně dostavila a ani jednou nepožádala o jeho odročení. 4. Žalovaná navrhla, aby byl výrok o nákladech řízení bez ohledu na posouzení další argumentace žalované týkající se způsobu vypořádání spoluvlastnictví změněn ve světle uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu tak, že žádnému z účastníků nebude náhrada nákladů řízení přiznána, ledaže by odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Žalovaná navrhla, aby napadený rozsudek odvolací soud změnil, nemovitosti přikázal do jejího výlučného vlastnictví a žalované případně přiznal náhradu nákladů řízení, eventuálně vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, a to na základě řádného znaleckého posudku. 5. Žalobce v rámci vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně zkoumal veškerá kritéria pro rozhodnutí o způsobu vypořádání jeho spoluvlastnictví k nemovitosti, přičemž dospěl k závěru po provedeném dokazování, že žalovaná není solventní, a proto nemovitost přikázal žalobci, který solventnost prokázal a je připraven okamžitě uhradit žalované vypořádací podíl dle znaleckého posudku. Poukázal na judikatura, dle které osoba, které má být vyplacen vypořádací podíl, není možné vystavit riziku exekučního vymáhání vypořádacího podílu a v souladu s ní soud prvního stupně hodnotil riziko exekučního vymáhání jako vysoké, jelikož žalovaná nebyla v minulosti schopna řádně a včas plnit své povinnosti vůči žalobci i jiným osobám v mnohonásobně menší výši než té, která by odpovídala výši vypořádacího podílu. Soud prvního stupně rovněž příhodně odkázal na žádost žalované o osvobození od soudních poplatků, ve které tvrdila svou nemajetnost, rovněž přihlédl k budoucímu účelnému využití nemovitosti, když žalovaná vzhledem k nedostatku finančních prostředků není schopna zajistit další využití a i samotnou existenci nemovitosti. Vypořádací podíl byl stanoven na základě znaleckého posudku, jehož