13 CO 206/2023-260 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 71 348 Kč od 21. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 156 493 Kč od 20. 9. 2020 do 20. 11. 2020, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 145 Kč od 21. 11. 2020 do 2. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve stejné výši z částky 155 493 Kč od 3. 3. 2021 do zaplacení, zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady škody původně v částce 156 493 Kč s příslušenstvím, kterou zaplatila autorizovanému servisu na základě doložených pěti faktur za opravu motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], které měla žalovaná v době trvání jejího pracovního poměru u žalobkyně přidělené k užívání jak ke služebním, tak soukromým účelům a které žalovaná vrátila na výzvu žalobkyně (opožděně) 30.4. 2020 jako poškozené v rozsahu, který neodpovídal běžnému opotřebení vozidla za dobu jeho užívání. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět z důvodu vyplacení pojistného plnění pojišťovnou ze sjednaného havarijního pojištění k předmětnému vozidlu a předmětem řízení učinila pouze částku 48 432 Kč, sestávající z částky 8 432 Kč (platba bez DPH na základě faktury č. 1322000436, která nebyla pojišťovnou uhrazena, neboť nepřesáhla výši spoluúčasti 10 000 Kč sjednané ve smlouvě o havarijním pojištění) a dále z částky 4 x 10 000 Kč, představující pojišťovnou neuhrazenou„ spoluúčast“ u každé z faktur č. 1322000432, č. 1322000433, č. 1322000434 a č. 1322000435. Žalovaná z uplatněného nároku na náhradu škody ve výši celkem 48 432 Kč souhlasila pouze s částkou 10 000 Kč, rovnající se pojišťovnou odečtené spoluúčasti ve vztahu k faktuře č. 1322000433 za opravu poškození vozidla na straně spolujezdce v důsledku střetu se svodidly, které žalovaná uznávala. 3. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení shledal odpovědnost žalované za škodu podle § 250 odst. 1 zákoníku práce pouze v rozsahu žalovanou uznávané částky 10 000 Kč. Ve vztahu k dalším nárokům ze zbývajících čtyř faktur vztahujících se k opravě laku a výměně dalších dílů vozidla (výměna a lakování zadního nárazníku, oprava a lakování levých zadních dveří, oprava a lakování přední kapoty, výměna a lakování předního nárazníku) sod prvního stupně uzavřel, že žalobkyně i přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neprokázala kumulativní splnění předpokladů ke vzniku obecné odpovědnosti žalované ve smyslu ust. § 250 zákoníku práce za škodu vzniklou na uvedeném vozidle opotřebením nad přiměřenou míru. Soud uzavřel, že poškození vozidla vzniklé opotřebením nad přiměřenou míru (vyjma žalovanou uznávané škody na straně u spolujezdce v důsledku střetu se svodidly) neprokazuje ani znalecký posudek znalce [anonymizováno]. [příjmení], předložený žalobkyní, neboť je v něm znalcem popsán pouze technický stav vozidla s tím, že vozidlo je po nehodě a má poškozeny vyjmenované díly, aniž by poškození bylo blíže specifikováno, přičemž ani z fotodokumentace pořízené znalcem nelze, vyjma viditelného poškození pravé strany vozidla v důsledku střetu se svodidly, seznat na první pohled patrné opotřebení vozidla nad přiměřenou míru. Soud dovodil, že uvedený závěr o poškození vozidla nad přiměřenou míru pouze v rozsahu uznávaném žalovanou je prokázán především výpovědí svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalobkyně, který dne 30. 4. 2020 v pobočce žalobkyně v [obec] služební vozidlo od žalované převzal a výslovně v rámci svědecké výpovědi potvrdil, že stav vozidla při převzetí odpovídal stavu popsanému v listině ze dne 30.4. 2020, sepsané žalovanou a podepsané svědkem [příjmení], a provedené k důkazu, tedy že ve vztahu k poškození karosérie a laku byly na autě při jeho předání patrné škrábance většího rozsahu na pravé straně vozidla. Dále pak soud při úvaze o poškození auta nad rámec opotřebení ve vztahu k poškození laku karosérie zároveň zohlednil i to, že vozidlo bylo žalované předáno k užívání 20. 5. 2017, vráceno bylo 30. 4. 2020, a žalovaná s ním najela 92 479 km, což při úvaze obecně uvažovaného průměrného nájezdu cca 20 000 km za rok odpovídá době užívaní vozidla v délce přesahující 4,5 roku, a je tak zcela evidentní, že při běžném provozu dochází také k běžnému opotřebení vozidla, a to včetně poškození laku (odlétající kamínky, oděrky, promáčkliny způsobené parkováním na veřejných parkovištích apod.). Soud prvního stupně proto žalobu v rozsahu částky 38 432 Kč včetně příslušenství zamítl. 4. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní v průběhu řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně předmětem řízení uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 156 493 Kč a po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení částka 48 432 Kč, z níž byla přiznána žalobkyni pouze částka 10 000 Kč. Soud však zohlednil, že ve vztahu k částce 71 348 Kč zaplacené žalobkyní za opravu vozidla po střetu se svodidly byla žaloba uplatněna důvodně, když k omezení na částku 10 000 Kč představující„ spoluúčast“ neuhrazenou pojišťovnou došlo až v důsledku výplaty pojistného plnění pojišťovnou žalobkyni až po zahájení řízení. Dle soudu prvního stupně je tak poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně v rozsahu 46 % k 54 % poměrem nepatrným, proto s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 5. Proti tomuto rozsudku podala jak žalobkyně, tak žalovaná včasné odvolání. Žalobkyně odvoláním napadla výrok II o zamítnutí žaloby co do částky 38 432 Kč s příslušenstvím a související výrok III o nákladech řízení, žalovaná odvoláním napadla pouze výrok III o nákladech řízení. 6. Žalobkyně v odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř. Vytýkala soudu prvního stupně, že se přiklonil k nepravdivému tvrzení žalované, že žalobkyně po žalované žalobou uplatnila nárok na náhradu škody, ačkoliv jí měla být uhrazena pojišťovnou. Soud však nezohlednil, že žalobkyně opakovaně a marně před zahájením řízení vyzývala žalovanou k doložení potřebných podkladů k tomu, aby bylo možné provést likvidaci škod na vozidle ve spolupráci s pojišťovnou v rámci pojistné smlouvy. Žalobkyně zdůraznila, že žalobu podala až po marných výzvách adresovaných žalované, naposledy dne 19. 10. 2020, přičemž k plnění ze strany pojišťovny došlo až v průběhu řízení, a to v prosinci 2020 a v březnu 2021 a žalobkyně také ihned poté, kdy jí byly příslušné částky pojišťovnou uhrazeny, provedla omezení žaloby a soud usnesením na základě částečných zpětvzetí řízení zastavil. Žalobkyně pak za nesprávný označila závěr soudu prvního stupně, pokud žalobě vyhověl pouze co do částky 10 000 Kč, uznané žalovanou, a v ostatním ve zbývajícím nároku nedal za pravdu žalobkyni, když soud argumentaci opřel o to, že v předávacím protokolu sepsaném žalovanou dne 30. 4. 2020 byl jiný rozsah poškození, než jaký označila žalobkyně, a který vyplýval z Protokolu o předání a převzetí služebního vozidla, části B, vyplněného a podepsaného příslušným zaměstnancem žalobkyně dne 4. 5. 2020, kde byl zachycen plný rozsah poškození předmětného vozidla. Dle žalobkyně není možné přisvědčit názoru soudu prvního stupně, že by se jednalo o obvyklé opotřebení způsobené provozem vozidla, neboť kromě škody, která vznikla nárazem do svodidel, kterou navíc žalovaná v rozporu se svými povinnostmi žalobkyni ani řádně nenahlásila, vykazovalo vozidlo další poškození – rýhy, promáčkliny a poškození laku, jak je to zachyceno na fotografiích ve znaleckém posudku. Dle žalobkyně je pak i rozpor v konstatování soudu prvního stupně oproti znaleckému posudku, kde znalec v bodě 1.5 konstatoval„ vozidlo je po nehodě a po poškození následujících dílů karosérie“, a tedy dle žalobkyně nejen znalec konstatoval, že došlo ke škodě na vozidle po dopravní nehodě způsobené žalovanou, ale že také zjistil poškození následujících dílů karosérie, kdy znalec ve finále vyčíslil náklad na opravu na částku 192 000 Kč včetně DPH. Žalobkyně tak má jednoznačně za prokázané, v jakém stavu bylo vozidlo vráceno žalovanou žalobkyni, a tedy má za prokázané, že vozidlo vykazovalo značné známky poškození. Nesouhlasí proto ani s postupem soudu prvního stupně, pokud zamítl důkazní návrh žalobkyně na výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří mohli potvrdit, v jakém stavu bylo služební vozidlo při jeho předání. Soud dle žalobkyně nesprávně dovodil, že dostačujícím je pouze výslech [jméno] [příjmení] a protokol jím podepsaný. Dále žalobkyně namítala, že pokud soud prvního stupně argumentoval tím, že náhrada škody se řídí ust. § 250 zákoníku práce,