13 CO 287/2022-506 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že [jméno] [příjmení], [datum narození], byla ke dni úmrtí, tj. k [datum], výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] – zahrada, nacházejících se v obci a [katastrální uzemí], zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví] (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 55 640 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok II) a dále rozhodl, že žalobci se vrací na zaplacené záloze na provedení důkazu částka ve výši 12 560 Kč (výrok III). 2. Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem jeho matky [jméno] [příjmení] ke dni jejího úmrtí, tj. k datu [datum], s tvrzením, že darovací smlouva ohledně předmětných nemovitostí, kterou jeho matka uzavřela dne 23. 3. 2020 a na základě níž žalovaná jako obdarovaná je zapsaná v katastru nemovitostí jako jejich vlastník, je absolutně neplatnou pro nezpůsobilost dárkyně k právním jednáním s ohledem na její zdravotní stav, pro který nebyla schopna porozumět obsahu takového právního jednání a ani schopna posoudit jeho důsledky. Dále zpochybnil i pravost podpisu na darovací smlouvě vzhledem ke zdravotnímu stavu, v jakém se jeho matka nacházela při přijetí k hospitalizaci pouhých 16 dnů po uzavření smlouvy (neorientovaná v základních kvalitách, v ruce neudržela tužku) a v případě pravého podpisu namítal i uvedení matky žalovanou v omyl. Aktivní legitimaci opíral o to, že jeho sestra zemřela a on je jediným dědicem po matce. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, byla si s matkou i sestrou žalobce blízká, vypomáhala jim v domácnosti a i v době života sestry žalobce jí vypomáhala s péčí o matku žalobce. O záměru matky žalobce obdarovat ji nevěděla, ve věci se nijak neangažovala, dar přijala proto, že to bylo přání matky i sestry žalobce. Trvala na tom, že matka žalobce v době uzavření darovací smlouvy byla zcela příčetná a způsobilá k právnímu jednání, odkázala na potvrzení ošetřujícího lékaře matky žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] ze dne 13. 3. 2020, jakož i přítomnost advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při podpisu smlouvy ověřujícího podpisy na smlouvě. 4. Soud prvého stupně po provedeném důkazním řízení, jehož obsah popsal v odůvodnění rozsudku pod body 11 až 37 (výslechy svědků, provedení listinných důkazů – zejména lékařské zprávy, podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie a výslech znalce, účastnický výslech žalobce i žalované) shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení. Jako předběžnou otázku posuzoval platnost darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanou a matkou žalobce podle § 2055 a násl. o. z. a dovodil, že uzavřená darovací smlouva je absolutně neplatným právním jednáním ve smyslu § 581 o. z. z důvodu, že matka žalobce nebyla pro duševní poruchu v době uzavření darovací smlouvy schopna právně jednat, jelikož nebyla schopna rozeznat obsah a podstatu svého jednání. Soud vyšel ze závěru znaleckého posudku a výpovědi znalce [příjmení] [příjmení], podle něhož matka žalobce s vysokou mírou pravděpodobnosti v době uzavření darovací smlouvy trpěla duševní poruchou, pro kterou nebyla schopna právně jednat. Matce žalobce, jak vyplývá ze znaleckého posudku (a listinných důkazů - zejména lékařských zpráv týkajících se přijetí k hospitalizaci a průběhu hospitalizace matky žalobce ve [anonymizováno] nemocnici v době od 8. 4. 2020 do 28. 5. 2020) byla diagnostikována demence těžkého stupně, a to konkrétně dne 6. 5. 2020, matka žalobce nebyla orientována v základních kvalitách života, orientační test MMSE provedený u matky žalobce byl s výsledkem osm bodů, což dle znalce [příjmení] [příjmení] odpovídá demenci těžkého stupně, přičemž do tohoto stavu se zdravotní stav osoby vyvíjí měsíce i roky a je vyloučeno, že by u matky žalobce porucha (demence těžkého stupně) mohla propuknout až v době její hospitalizace, která nastala 16 dnů po podpisu smlouvy. Soud uzavřel, že závěr znalce koresponduje i se svědeckou výpovědí ošetřujícího lékaře matky žalobce [příjmení] [jméno], přičemž znalec [příjmení] [příjmení] vysvětlil i proč osoby, které s matkou žalobce byly jen v telefonickém či krátkodobém osobním kontaktu, nemusely její duševní poruchu rozpoznat. S ohledem na závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], jakož i samotnou následnou svědeckou výpověď ošetřujícího lékaře matky žalobce [příjmení] [jméno], neshledal obranu žalované, která argumentovala lékařskou zprávou [anonymizováno] [jméno] ze dne 13. 3. 2020 o způsobilosti matky žalobce k uzavření darovací smlouvy, za důvodnou, a to proto, že svědek [příjmení] [jméno] potvrdil, že při sepsání uvedeného potvrzení na žádost sestry žalobce matku žalobce nevyšetřoval, vycházel jen ze závěrů z vyšetření z 20. 12. 2019, kdy šlo o prvotní kontakt svědka s matkou žalobce, a vyšetření nebylo zaměřeno na duševní stav matky žalobce. Svědek, pokud byl konfrontován s lékařskými zprávami ohledně stavu matky žalobce po dobu hospitalizace ve [anonymizováno] nemocnici (provedení testu MMSE s výsledkem 8 bodů), uvedl, že přinejmenším středně těžkou demencí matka žalobce musela trpět již při jeho návštěvě v prosinci 2019. 5. Soud tak učinil závěr, že matka žalobce v době uzavření darovací smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti trpěla duševní poruchou – demencí, pro kterou nebyla schopna posoudit důsledky uzavření darovací smlouvy. Další žalobcem namítané důvody neplatnosti (nepravý podpis dárkyně, uvedení dárkyně v omyl) prokázány nebyly. K argumentaci žalované s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1556/2013), podle které je vyloučeno činit závěr o jednání v duševní poruše na základě pravděpodobnosti, soud prvého stupně vyložil, proč považuje názor v uvedeném judikátu za již překonaný, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13. Nad rámec uvedeného pak soud prvého stupně konstatoval, že i na daný případ by bylo možno nahlížet perspektivou ust. § 2067 odst. 1 o. z. zakotvující neplatnost darování osobě provozující zařízení, v němž se poskytují zdravotnické či sociální služby, osobě takové zařízení spravující či v něm pracující, pokud dárce byl v době darování v péči takového zařízení či jinak přijímal jeho služby, jímž je poskytována ochrana osobám, které potřebují každodenní péči druhých, na nichž jsou z tohoto důvodu závislé, kdy svobodná vůle ohledně nakládání se svým majetkem takových osob je mnohdy ovlivněna, ať již zcela cíleně či nepřímo, aby když se tito lidé se svým pečovatelem sblíží, jsou jim vděčni za pomoc a péči a cítí potřebu se jim odvděčit. Dle názoru soudu uvedené ustanovení je aplikovatelné analogicky na danou věc, neboť žalovaná poskytovala pečovatelské služby matce žalobce, za které pobírala odměnu a je nerozhodné, že se tak dělo v bydlišti matky žalobce nikoli v ústavu. 6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěchem žalobce ve věci a přiznal mu náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného poplatku a odměny za právní zastoupení žalobce advokátem za vyjmenované úkony právní služby včetně náhrady za pomeškaný čas a náhrady cestovného, jakož i náhrady za složení zálohy na náklady důkazu. 7. Proti tomu rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), d) a g) o. s. ř. Vytýkala soudu prvého stupně procesní pochybení, pokud přistoupil k zadání znaleckého posudku týkajícího se zdravotního stavu zemřelé matky žalobce (dárkyně) a teprve až po jeho podání a až po výslechu znalce prováděl další dokazování výslechem svědků. Znalec neměl možnost seznámit se s obsahem výpovědí svědků a zadání znaleckého posudku a následné jeho zpracování považuje proto žalovaná za předčasné. Dle žalované podkladem pro vypracování znaleckého posudku měl být zcela nepochybně i obsah výpovědí svědků slyšených následně v řízení, kteří byli s matkou žalobce v rozhodné době v častém kontaktu a kteří popisovali, jak vnímali její zdravotní stav v rozhodné době. Dle žalované tak znalec neměl k dispozici všechny významné podklady a musel vycházet jen z předložené zdravotnické dokumentace, která s ohledem na absenci specializovaných psychiatrických vyšetření má sníženou vypovídací hodnotu. Nutnost přihlédnutí k obsahu výpovědi svědků soudním znalcem v obdobných případech pak vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (odkaz na rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1556/2013, 30 Cdo 352/2008 R 14/1977, R 3/1979, usnesení 30 Cdo 3417/2014 a další). Dále žalovaná v odvolání vytýkala nesprávná skutková zjištění soudu prvého stupně, pokud uzavřel, že matka žalobce trpěla v době uzavření darovací smlouvy duševní poruchou, v jejímž důsledku nebyla schopna právně jednat a z toho důvodu byla darovací smlouva soudem posouzena jako absolutně neplatná, přičemž soud postiže