18 CO 84/2022-457 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a pozemky přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví 14 630 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení v částce 2 575 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení v částce 6 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Žalobu posuzoval dle ustanovení § 1143 a následující o. z. Vzal za prokázáno, že ke dni vyhlášení rozhodnutí neexistuje k domu žalobce [adresa] jiný přístup z veřejné komunikace než po pozemcích účastníků p. [číslo]. Je vyloučeno, aby soud při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zvažoval možnost případného budoucího zřízení přístupu k domu žalobce po pozemcích jiného vlastníka, který není účastníkem řízení. Předmětné pozemky p. [číslo] mají charakter přístupové cesty. Žalobci také k tomuto účelu slouží. Rozdělení těchto pozemků tedy není možné dle § 1142 odst. 1 o. z. Soud proto přistoupil k přikázání pozemků za přiměřenou náhradu jednomu z účastníků dle § 1147 odst. 1 věta prvá o. z. Dospěl k závěru, že je na místě pozemky přikázat do výlučného vlastnictví žalobce, který pro účely přístupu ke svým nemovitostem na rozdíl od žalovaného pozemky nezbytně potřebuje. Je na žalobci, aby při užívání pozemků dodržoval veškerou platnou legislativu a choval se tak, aby předcházel případným škodám na majetku žalovaného. Pokud zákon o ochraně přírody a krajiny zapovídá vjezd vozidel na předmětné pozemky, je na žalobci, aby si případně zajistil výjimku, kterou připouští § 26 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Dle stanoviska [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] případné zpevnění cesty závozem neodporuje charakteru pozemků jakožto chráněného území a nevyžaduje ze strany [anonymizována dvě slova] žádné zvláštní povolení. Pokud jde o argumentaci žalovaného ohledně možného poškozování jeho domu, pak [anonymizováno] [příjmení] jednoznačně uvedl, že po zpevnění štěrkem by průjezd vozidel do 3,5 t neměl na dům žalovaného žádné negativní účinky. Při rozhodování o finančním vypořádání soud vycházel ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ocenil pozemek p. [číslo] částkou 14 070 Kč a pozemek č. p. [číslo] částkou 15 190 Kč. Oba pozemky celkem mají tržní cenu 29 260 Kč a žalobce je tak povinen zaplatit žalované jednu polovinu, tj. 14 630 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání právní předchůdkyně žalovaného [jméno] [příjmení]. Vytkla v něm soudu prvého stupně, že nenařídil vypracování znaleckého posudku, kterým by bylo zjištěno, v jakém stavu je nemovitost původní žalované a jejího manžela. Vnitřní strana domu je totiž popraskaná. Vjezd na spornou pozemkovou parcelu, která ve skutečnosti cestou není, je od domu žalovaného pouhý jeden až jeden a půl metru. Soud nevzal v úvahu, že v pozemkové parcele [číslo] je uloženo vedení vody. Nezohlednil ani stanoviska jednotlivých správních orgánů, která dokládají, že se jedná o pozemky zemědělské nacházející se v chráněné krajinné oblasti s tím, že pro případ posouzení možného poškození statiky domu žalovaného by bylo nutno se obrátit na znalce z oboru statiky. Průjezd vozidel navíc naráží na zákaz uvedený v § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Soud prvního stupně také nevzal do úvahy skutečnost, že [anonymizována dvě slova] chtěl znovu vybudovat dnes již zarostlou cestu z hlavní cesty k domu žalobce, a to zcela bezplatně, avšak žalobce tento návrh odmítl. Původní žalovaná se svým manželem své nemovitosti využívá již několik desetiletí a je nezbytností, aby se stala výlučným vlastníkem obou sporných pozemků. U žalobce jde pouze o snahu využívat tyto pozemky k podnikání. Navíc žalobce dal několikrát při rozhovoru s původní žalovanou a jejím manželem najevo, že by chtěl koupit jejich nemovitosti. Právní předchůdkyně žalovaného navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, spoluvlastnictví účastníků k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] zrušil a pozemky přikázal do výlučného vlastnictví původní žalované s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci vypořádací podíl 14 630 Kč. 3. Žalobce považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhl jeho potvrzení. Sporné pozemky vždy sloužily jako cesta, neboť k nemovitosti žalobce se nelze dostat jiným způsobem. Nikdy k ní žádná jiná cesta nevedla. Žalobce má za to, že dům žalované není poškozován tím, že žalobce občas kolem něj projede, ale tím, že kolem domu žalované vede asfaltová silnice, po níž jezdí auta i těžké lesní stroje. Zároveň je dům starý a neudržovaný. Žalobce je sice držitelem řady živnostenských oprávnění, nemá však provozovnu v předmětné nemovitosti ani do budoucna nezamýšlí změnu své provozovny. 4. Je třeba uvést, že žalovaná v průběhu odvolacího řízení dne [datum] zemřela. Usnesením ze dne 8. 12. 2022 (č. l. 445 spisu) Krajský soud v Plzni rozhodl tak, že na straně žalované bude v řízení nadále pokračováno se zákonným dědicem zůstavitelky, a to manželem zůstavitelky [jméno] [příjmení], který převzal spoluvlastnický podíl zůstavitelky ke sporným pozemkům. 5. K odvolání žalovaného, respektive jeho právní zástupkyně, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání i k vyjádření žalobce k tomuto odvolání a v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. řízení doplnil sdělením obsahu žalovaným předloženým dokladem o stanovení obvyklé prodejní ceny nemovitostí, a to rodinného domu [adresa] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], stavebních a zemědělských pozemků v k. p. [obec] [anonymizována dvě slova] a podílu jedné poloviny na pozemcích v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] ([list vlastnictví]), vypracovaným pro účely dědického řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 16. 6. 2022. Z tohoto dokladu zjistil, že hodnota podílu jedné poloviny pozemků v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] na [list vlastnictví] činí 10 450 Kč Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Posuzovaná věc již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu, který rozsudek soudu prvého stupně ze dne 1. 3. 2021 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Prvoinstanční soud se důsledně řídil obsahem zrušovacího usnesení. Provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Precizně zdůvodnil, proč neprovedl další žalovaným navrhované důkazy, především znalecký posudek zaměřený na posouzení statiky domu žalovaného. Ze správně zjištěného skutkového stavu pak dovodil právní závěry, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně je tak možno plně odkázat. 7. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemků p. [číslo] o výměře 201 m2 a p. [číslo] o výměře 217 m2 v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova]. Žalobce se domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání pozemků do svého výlučného vlastnictví. Žalovaný se zrušením podílového spoluvlastnictví souhlasí, žádá však, aby pozemky byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. 8. Soud při rozhodování správně vycházel z § 1140 o. z., podle něhož nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Respektoval i ustanovení § 1143 a následující o. z., které stanoví pořadí způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví, jež je nutno zachovat. Prvním a přednostním způsobem je reálné rozdělení věci. Teprve není-li rozdělení věci mezi účastníky dobře možné, nastupuje další způsob, jímž je přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům. 9. Byť sporné pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako zahrada, respektive trvalý travní porost, bylo prokázáno, že mají charakter přístupové cesty a žalobci k tomuto účelu slouží, když nemá jiný přístup ke svému domu [adresa]. Za této situace soud prvého stupně správně uzavřel, že rozdělení pozemků brání znění § 1142 odst. 1 o. z. Podle tohoto zákonného ustanovení jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Ostatně žádný z účastníků ani rozdělení pozemků nenavrhoval. Soud prvého stupně proto správně přistoupil k dalšímu způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, jímž je přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků. 10. Žalobce prokázal a v jeho prospěch svědčí, že uvedené pozemky mu slouží jako jediná přístupová cesta k jeho domu [adresa]; jiná přístupová cesta k domu neexistuje. K námitce žalovaného o hypotetické možnosti zřízení jiné přístupové cesty k domu žalobce na pozemcích jiného