25 CO 177/2023-29 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání soud prvního stupně uložil žalovanému výrokem pod bodem I. zaplatit žalobkyni částku 17 576,79 Kč s příslušenstvím, které představuje kapitalizovaný úrok ve výši 1 561,44 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 15 776,79 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 158,73 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 776,79 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení, a dále výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 324,49 Kč. V odůvodnění rozsudku soud k věci samé pouze stručně uvedl, že žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení žalované jistiny s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru na základě smlouvy o osobní kreditní kartě k účtu [číslo] [bankovní účet]. S ohledem na skutečnost, že byly splněny podmínky zakotvené v ust. § 153b o. s. ř., soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Nákladový výrok pak nalézací soud odůvodnil s odkazem na ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., když odkázal na skutečnost, že v paralelně vedeném řízení u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 53/2023 byla žalobou podanou totožnou žalobkyní proti stejnému žalovanému uplatněná pohledávka ve výši 8 796,02 Kč s příslušenstvím opětovně z titulu smlouvy o úvěru, přičemž žalobkyně měla správně oba nároky uplatnit v rámci jednoho společného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud by se tak stalo, činil by soudní poplatek 904,80 Kč a odměna za zastupování advokátem částku 2 920 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za tři úkony, které představuje příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby, když u obou nároků se jedná o pohledávky vyplývající z typově shodných smluv, k jejichž uplatnění žalobkyně využívá vzorový formulář. S ohledem na nesouhlas žalobkyně bylo třeba v obou řízeních nařídit ústní jednání, za účast u nichž již žalobkyni náleží nesnížená odměna ve výši 2 020 Kč odvozená z předmětu řízení, jehož výši nalézací soud vypočetl v částce 22 614,06 Kč. Právní zástupce žalobkyně se pak nechal u ústního jednání konaného u soudu prvního stupně zastoupit v substituci advokátkou jako další zástupkyní, kdy hotové výdaje dle § 14b odst. 5 představují 300 Kč (za tři úkony právní služby) a za účast na ústním jednání ve smyslu ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. 1 x 300 Kč, a dále náklady řízení zahrnují i DPH ve výši 252 Kč. Soud prvního stupně dále uvedl, že není namístě přiznat žalobkyni daň z přidané hodnoty za úkony v souvislosti s účastí substitučních advokátů na jednáních nařízených v tomto řízení a v řízení vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 53/2023, když tyto úkony byly učiněny advokátkami, které nejsou plátkyněmi DPH a vyúčtování daně z přidané hodnoty je čistě věcí žalobkyně a jejího zástupce. Dále nalézací soud stupně počítal s cestovními výdaji ve výši 314,69 Kč, kdy náhradu za čas strávený na cestě k jednání nebylo dle jeho názoru spravedlivé žalobkyni přiznat, měla-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby. Dle závěrů soudu prvního stupně bylo namístě v případě, že žalobkyně nároky uplatnila v rámci dvou návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, tyto řízení spojit, kdy náklady řízení by byly za dodržení zásady hospodárnosti výrazně nižší, což dle jeho názoru představuje důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. a závěr, aby soud výjimečně jejich náhradu v tomto řízení zčásti nepřiznal a přiznal je tak, jakoby nárok byl uplatňován v rámci jednoho návrhu. Soud prvního stupně obě řízení ke společnému projednání a rozhodnutí nespojil, neboť samosoudce v řízení vedeném u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 53/2023 s takovým procesním postupem nesouhlasil. V řízení sp. zn. 11 C 53/2023 pak byly přiznány žalobkyni náklady řízení ve výši 4 030 Kč, kdy soud nalézací vzal pro potřeby výpočtu nákladů v tomto řízení jako účelně vynaložené náklady pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastoupení žalobkyně v částce 2 100 Kč (tři úkony po 200 Kč a jeden úkon v částce 1 500 Kč), náhradu hotových výdajů v částce 600 Kč (tři úkony po 100 Kč a jeden úkon po 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 567 Kč vypočtenou z částky 2 700 Kč, tedy celkem 3 667 Kč, když zbývající část nákladů ve výši 363 Kč nezohlednil, neboť mu nebylo zřejmé, za jaké úkony tyto náklady byly přiznány, když v době vyhlášení rozsudku předmětné věci nebyl rozsudek vyhlášený v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 53/2023 ještě odůvodněn. Pro případ, že by nároky byly uplatněny společně, pak dle závěrů soudu prvního stupně by účelně vynaložené náklady řízení představovala částka 4 991,49 Kč, když při zohlednění účelně vynaložených nákladů přiznaných v řízení sp. zn. 11 C 53/2023 ve výši 3 667 Kč toto představuje důvod hodný zvláštního zřetele, aby soud výjimečně jejich náhradu v tomto řízení úspěšné žalobkyni nepřiznal a žalobkyně tak má nárok toliko na zbývající část nákladů řízení ve výši 1 324,49 Kč. 2. Proti nákladovému výroku II. podala žalobkyně odvolání. V odvolání namítla, že byla oprávněna uplatnit nároky v rámci dvou samostatných žalobních návrhů, když jde o procesní postup, který je zcela v její dispozici a neslouží k umělému navyšování nákladů. Žaloba je projevem práva na soudní ochranu a žalobkyně v ní určuje účastníky řízení a vymezuje předmět sporu. Soud prvního stupně nevyužil postup zakotvený v ust. § 112 o. s. ř. a shora citovaná nalézací řízení nespojil, přičemž následně přistoupil k fiktivnímu spojení obou věcí a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení pouze v ponížené výši o náhradu nákladů přiznanou v jiném soudním řízení. Takovýto samovolný postup nemá oporu v zákoně. Soud prvního stupně nezohlednil, že v obou řízeních byl uhrazen soudní poplatek, ani že právní zástupce žalobkyně se musel účastnit ústních jednání nařízených v obou soudních řízeních. Skutečnost, že soud prvního stupně nevyužil možnost řízení spojit a tyto společně projednat a rozhodnout, pak nelze napravit postupem ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., když tento má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení. Postup soudu prvního stupně znamená libovůli zasahující do základního práva žalobkyně na spravedlivé řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zmíněným postupem rovněž samovolně dochází k odnětí práva na zákonného soudce. Chybným žalobkyně rovněž shledala postup soudu prvního stupně spočívající v nepřiznání DPH z úkonů učiněných substitučními zástupkyněmi jako neplátkyněmi této daně. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že způsob, jakým právní zástupce vykonává svou podnikatelskou činnost, je zcela v jeho dispozici a ze strany soudu nemůže docházet k jeho trestání za využívání služeb jiných právních zástupců. Zástupce žalobkyně je jedním z největších subjektů poskytujících právní služby na území České republiky a jedním z důvodů, proč je schopen tuto činnost v takovémto měřítku vykonávat, je rozsáhlá síť spolupracujících advokátů. Tímto však nedochází k zániku povinnosti za vykonané úkony uhradit daň z přidané hodnoty. Zvoleným postupem soudu prvního stupně došlo k nedovolenému omezení práva žalobkyně na právní pomoc a svobodnou volbu advokáta dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy žalobkyně nemůže být na svůj úkor omezena ve volbě, kterého z řad advokátů si zvolí k substituci z hlediska toho, zda je či není plátcem DPH, kdy žalobkyně odkázala i na ustálenou judikaturu vyšších soudů. Uvedeným postupem soudu prvního stupně tak došlo k prolomení základní zásady rovnosti procesních stran promítající se především do majetkových poměrů žalobkyně na úkor žalovaného. Žalobkyně rovněž zdůraznila skutečnost, že soud prvního stupně žádným způsobem nedal účastníkům řízení najevo jeho zamýšlený postup s tím, že by bylo účelné obě shora citovaná řízení spojit, a neposkytl tak žalobkyni příležitost se k takovému postupu vyjádřit, kdy žalobkyni nepředložil ani svůj názor opodstatňující aplikaci ust. § 150 o. s. ř. S ohledem na shora uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 5 131,89 Kč sestávající se zaplaceného soudního poplatku, nákladů za zastoupení (tři úkony právní služby dle § 14b a jeden dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovného a odpovídající DPH. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 2 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání. 4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v předmětném řízení domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výši 17 576,79 Kč z titulu smlouvy o úvěru vázající se k osobní kreditní kartě žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal, úvěr nehradil, proto došlo k jeho zesplatnění a žalobkyně následně vyzvala žalovaného k jeho úhradě, kdy celková dlužná pohledávka sestává z neuhrazené jisti