56 CO 11/2023-592 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 3. 11. 2022 č. j. 15 C 159/2015-507 zamítl Okresní soud v Karlových Varech žalobu, jíž se žalobkyně a) domáhala vůči žalované zaplacení částky 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 31. 3. 2015 do zaplacení, a zamítl rovněž i žalobu, kterou se žalobce b) domáhal vůči žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 31. 3. 2015 do zaplacení (výroky I., II.), žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ze řízení před soudem prvního stupně, a to žalobkyně a) ve výši 43 883 Kč a žalobce b) ve výši 21 941 Kč, oba do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované, dále žalobcům uložil povinnost nahradit náklady řízení za řízení před soudem prvního stupně vedlejšímu účastníku, a to žalobkyně a) ve výši 9 805,40 Kč a žalobce b) ve výši 4 902,70 Kč, oba do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výroky III., IV., V., VI.), a konečně pak rozhodl, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok VII.). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, vyjma výroku VII., podali žalobci odvolání. Poukazují na základní žalobní tvrzení, které předložili soudu prvního stupně a které bylo připuštěno jako změna žaloby usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2022, č. j. 15 C 159/2015-264, tedy tvrzení o tom, že žalovaná provedla dne 19. 10. 2012 u žalobkyně a) ultrazvukové vyšetření plodu, které zdravotní pojišťovně žalobkyně a) vykázala pod kódem 63415, jež však řádně neprovedla, řádně nepopsala a chybně vyhodnotila. Podle názorů žalobců ze skutkových zjištění soudu prvního stupně ani nevyplývá, jaké konkrétní vyšetření vlastně žalovaná u žalobkyně a) dne 19. 10. 2012 provedla. V tomto směru podle mínění žalobců obsahuje bod 34. odůvodnění napadeného rozsudku dva různé závěry. V průběhu řízení bylo zjištěno, že z předmětného ultrazvukového vyšetření provedeného žalovanou dne 19. 10. 2012 existují dva videozáznamy, z nichž pouze jeden označený IMG_5026 je dobře hodnotitelný, trvá však pouhých 11 vteřin. Žalobci se pozastavují nad argumentací znaleckého ústavu, pokud vyhodnotil celé zobrazovací vyšetření trvající 20 minut jako vyšetření provedené lege artis na základě toho, že vyšetření bylo provedeno člověkem, který se zabývá prenatální diagnostikou a bylo provedeno na pracovišti, které je k tomu adekvátně vybaveno. Taková argumentace znaleckého ústavu opřená o osobu vyšetřujícího lékaře a vybavení vyšetřujícího pracoviště se žalobcům jeví jako absurdní. Žalobci navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. V průběhu odvolacího řízení doplnili žalobci podané odvolání další argumentací uvedenou v písemném podání ze dne 27. 3. 2023. Poukazují na to, že bezprostředně po porodu syna žalobců [datum] byla u něj zjištěna kombinovaná srdeční vada zahrnující mimo jiné i velký defekt komorového septa. Tuto skutečnost žalobci doložili zprávou dětského kardiocentra [anonymizována čtyři slova] ze dne 4. 4. 2013, avšak v odůvodnění rozsudku zcela absentuje jakékoli skutkové zjištění, o jakou kombinovanou srdeční vadu se u syna žalobců vlastně jednalo. Z pohledu žalobců se jedná tzv. opomenutý důkaz, který zakládá nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí. Dále žalobci poukazují na výpověď zástupkyně znaleckého ústavu, která vypověděla, že defekt komorového septa vzniká v průběhu vývoje srdce, který je ukončen někdy kolem 12 týdne těhotenství. I v tomto směru žalobci vytýkají soudu prvního stupně nedostatek jakéhokoli skutkového zjištění. Žalobci i nadále setrvávají na svém tvrzení o tom, že žalovaná sonografické vyšetření žalobkyně a) dne 19. 10. 2012 vyhodnotila objektivně chybně, jestliže z provedených, leč soudem prvního stupně opomenutých, důkazů vyplývá, že u syna žalobců musel být již v té době, tj. ve 21. týdnu těhotenství, defekt komorového septa přítomen. Přitom žalovaná uznává, že zpráva o sonografickém vyšetření z 19. 10. 2012 obsahuje též nesprávný závěr o nezjištěných morfologických abnormalitách. Pokud jde o právní základ žalobci uplatněného nároku, odkazují žalobci na ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. a přechodné ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. Žalobci dovozují, že odpovědnost za zásah do ochrany osobnosti je založená na objektivním základě, tedy vzniká bez zřetele na zavinění původce neoprávněného zásahu, a v tomto směru poukazují na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2012 sp. zn. 30 Cdo 83/2011; vytýkají soudu prvního stupně absenci jakéhokoli vyrovnání se s argumentačními tvrzeními žalobců podloženými provedenými důkazy a označenou relevantní judikaturou. Skutková zjištění ohledně charakteru sonografického vyšetření provedeného žalovanou dne 19. 10. 2012 jsou podle názoru žalobců kontradiktorní, jestliže měl soud prvního stupně za zjištěné a prokázané, jak vyplývá z bodu 34. odůvodnění, že podrobný ultrazvuk ve druhém trimestru byl žalovanou proveden v souladu s platnými doporučenými postupy pro provádění ultrazvukového screeningu vrozených vad a odkázal na doporučený postup ČGPS ČLS JEP: Pravidelná ultrazvuková vyšetření v průběhu prenatální péče ze dne 17. 5. 2012, a současně měl za zjištěné a prokázané, že žalovaná zdravotní výkon – vyšetření žalobkyně a) ze dne 19. 10. 2012, svým obsahem odpovídající kódu 63415, vyúčtovala příslušné zdravotní pojišťovně oprávněně, ačkoli podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb. je v seznamu zdravotních výkonů pod kódem 63415 uveden zdravotní výkon: superkonziliární ultrasonografické vyšetření v průběhu prenatální péče. Soud prvního stupně tak podle žalobců v jediném bodě 34. odůvodnění argumentuje tak, že žalovaná provedla dne 19. 10. 2012 vyšetření screeningové, a současně argumentuje tak, že žalovaná provedla vyšetření svým obsahem odpovídající kódu 63415, tedy ultrazvukové vyšetření superkonziliární. Z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně tak není zřejmé, jaká nalézací soud vlastně učinil dílčí skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu věci. Způsob vedení zdravotnické dokumentace vyplývá ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a jeho ustanovení v § 53 odst. 1 ukládá poskytovatelům zdravotních služeb povinnost vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci, včetně zdravotnické dokumentace obsahující informace o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb. Podle ustanovení § 54 odst. 2 citovaného zákona musí být dokumentace vedena průkazně a pravdivě. Pokud tedy jde o popis sonografického vyšetření, nelze vycházet podle mínění žalobců z tehdy platného doporučení k provádění ultrazvukového vyšetření ve druhém trimestru, ale je nutné posouzení souladu zjištěného skutkového stavu s dikcí relevantní právní normy, tedy zákona o zdravotních službách. Takovému právnímu posouzení musí logicky předcházet skutkový závěr o tom, jaké konkrétní sonografické vyšetření žalovaná dne 19. 10. 2012 u žalobkyně a) vlastně provedla. Žalobci tedy i nadále považují rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný a navrhují jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se k odvolání žalobců písemně vyjádřila. Pokud žalobci opakovaně poukazují na to, že žalovaná vyšetření žalobkyně a) dne 19. 10. 2012 zdokumentovala dvěma obrazovými záznamy, žalovaná opětovně uvádí, že zdravotnická zařízení nebyla vůbec povinna obrazový záznam z tohoto vyšetření provádět; obrazový záznam sloužil toliko jako podklad pro vyúčtování úkonu zdravotní pojišťovně, nikoli jako povinná součást zdravotní dokumentace. Žalovaná v tomto ohledu poukazuje na výpověď zástupkyně znaleckého ústavu před soudem dne 3. 11. 2022, kdy zástupkyně znaleckého ústavu potvrdila, že v době vyšetření žalobkyně a) nebylo přítomno nic, co by svědčilo pro závažnost vady, jaká pak vyšla najevo. Zástupkyně znaleckého ústavu připustila, že menší defekt komorové septa pravděpodobně mohl být, ale vidět nebyl, rozsah nebyl zřejmý. Nejedná se o pochybení lékařky, ale o selhání metody jako takové, která v daném okamžiku za daných okolností neumožnila rozpoznání vady, která tou dobou ještě neměla tak závažný projev, jak se později ukázalo. Podle zástupkyně znaleckého ústavu není možné zpětně, o tři roky později, rekapitulovat, jak bylo vyšetření provedeno a jestli někdo jiný by ho vyhodnotil jinak. Ani pozdější vyšetření nenalezlo žádnou abnormalitu. Pokud se v průběhu řízení ukázala určitá nejasnost ohledně tehdejšího obsahu povinnosti zdravotnického zařízení ve vztahu k zdravotnické dokumentaci při provádění superkonziliárního ultrasonografického vyšetření, tato nejasnost byla v průběhu dalšího řízení odstraněna. Čestná rada České lékařské komory vydala dne 8. 2. 2019 rozhodnutí o tom, že lékařka žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] byla shledána nevinnou ze spáchání disciplinárního provinění a že tedy vyšetření u žalobkyně a) dne 19. 10. 2012 bylo provedeno tzv. lege artis. Podle odborného posudku odpovídá sonografické vyšetření žalobkyně a) v 21. gestačním týdnu svým roz