56 CO 53/2023-197 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 16 C 86/2021-135 uložil Okresní soud v Karlových Varech žalované povinnost učinit vůči žalobkyni omluvu ve znění uvedeném ve výroku I rozsudku, žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se dalšího šíření nepravdivých informací o tom, že se žalobkyně dopustila jednání, kterým šikanovala dítě žalované nebo mu ubližovala, zamítl (výrok II), zamítl žalobu žalobkyně také v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 80 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění (výrok III), dále soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a oběma účastnicím uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení hrazených státem na svědečném každá částku ve výši 319,30 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV až VI). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly odvolání žalobkyně i žalovaná. 3. Odvolání žalobkyně směřuje vůči výrokům II až V rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o výrok II, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, žalobkyně vytýká soudu prvního stupně, že pokud měl za to, že žalobkyně řádně netvrdila rozhodné skutečnosti nutné pro posouzení jím uplatněného nároku, ani nenavrhla důkazy k jejich prokázání, měla být soudem prvního stupně vyzvána, aby svá tvrzení doplnila a měla být poučena o následcích nesplnění této výzvy (§ 118a odst. 1 o. s. ř.). Podle názoru žalobkyně žalovaná nepravdivé informace mající difamační charakter šířila o žalobkyni i po podání žaloby, naposledy při ústním jednáním před soudem prvního stupně dne 13. 9. 2022, které bylo veřejné. Podle přesvědčení žalobkyně mělo být její žalobě i v její zápůrčí části soudem prvního stupně vyhověno. Stejně tak mělo být podle názoru žalobkyně vyhověno jejímu požadavku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, které, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, plní jak funkci satisfakční, tak funkci preventivní a sankční, působící k odrazení rušitele, a aby mohlo plnit svou funkci preventivní, mělo by být pro škůdce citelné. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že dotčení osobnosti netkví jen v porušení, ale i v pouhém ohrožení osobnosti, a dále dospívá ke skutkovému závěru, že žalovaná přispěla k vyostření postoje obyvatel vůči žalobkyni, pak žalobkyně nerozumí bagatelizaci nezákonného jednání žalované, které se soud prvního stupně dopustil při odůvodnění svého rozsudku, když nepřiznal žalobkyni vůči žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Pokud soud prvního stupně uvedl, že nemůže přihlížet k žalobkyni tvrzeným následkům (ztráta zaměstnání žalobkyně) s tím, že se jednalo o tvrzení nové, uplatněné po nastalé koncentraci, pak žalobkyně namítá, že zmíněné následky byly žalobkyní tvrzeny již v samotné žalobě, nehledě na to, že nastalá koncentrace byla prolomena výzvou soudu prvního stupně k doplnění tvrzení a důkazů ohledně jí uplatněného nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 80 000 Kč. Tato výzva však neobsahovala žádné poučení o následcích pro žalobkyni vyplývajících v případě neuposlechnutí výzvy. Zásadní námitky pak žalobkyně vznáší vůči výroku IV, tedy k nepřiznání nároku na náhradu nákladů řízení. V tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 170/99 ze dne 22. 6. 2000, podle kterého nemůže soud v rámci rozhodování o nákladech řízení postupovat mechanicky, ale musí věcně posoudit, co je v dané věci hlavní a co doprovodné. Žalobkyně v tomto směru namítá, že měla v řízení úspěch ohledně merita věci a přesto žalované nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. V závěru odvolání žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrokové části II tak, že žalované uloží povinnost zdržet se dalšího šíření nepravdivých informací o tom, že se žalobkyně dopustila jednání, kterým šikanovala dítě žalované nebo mu ubližovala, dále ve výrokové části III rozsudek soudu prvního stupně změní tak, že se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobkyni na přiměřeném zadostiučinění částku 80 000 Kč, do tří dnů od nabytí právní moci rozsudku a žalované současně uloží povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů soudního řízení za řízení před soudem prvního stupně částku 53 368 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a změní tak výrok IV, dále navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrokové části V tak, že se žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech zálohovaných státem na svědečném částku 319,30 Kč neukládá a konečně pak navrhovala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za řízení před odvolacím soudem do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 4. Žalovaná odvoláním napadá výroky I, IV a VI rozsudku soudu prvního stupně. Poukazuje na to, že několikrát v řízení před soudem prvního stupně vznesla námitku nezákonně získaného důkazu, kterým je zvukový záznam ze dne 22. 2. 2021 ze zasedání zastupitelstva [územní celek], ze kterého soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování a který byl pořízen bez souhlasu žalované. Tím bylo porušeno právo žalované na její soukromí. Žalovaná vytýká soudu prvního stupně, že na námitku nezákonně získaného důkazu nijak nereflektoval a napadené rozhodnutí se s touto námitkou nevypořádává. Zápis z jednání zastupitelstva obce je evidentně přepisem samotné zvukové nahrávky a ani ten podle mínění žalované nelze provést k důkazu, jestliže je odvozen od nezákonně získaného důkazu. Pokud pak jde o meritum věci, žalovaná má za to, že uvedení konkrétního výroku, který by měl navíc směřovat konkrétně proti její osobě, žalobkyně neprokázala, a i v případě, že výrok zazněl tak, jak je uvedeno, pak žalobkyně neprokázala, že by tento výrok žalované byl nepravdivý. I pokud by byl tento výrok nepravdivý, pak žalobkyně neprokázala jeho možný zásah do jejích osobnostních práv. Žalovaná nesporuje, že na zasedání zastupitelstva opravdu byla, a považuje za nesporné, že na jednání zastupitelstva mluvila o své špatné zkušenosti s Mateřskou školou [obec] a o tehdejším konfliktu, který se měl ve školce stát. Prohlášení bylo ale obecné a nezaznělo v něm konkrétní jméno. Žalovaná měla na mysli celkově přístup Mateřské školy [obec] k jejímu synovi a později i k vyhrocenému konfliktu. Údajně nepravdivý výrok se skládá podle žalované ze tří částí. Pokud jde o výrok o tom, že paní učitelka šikanovala dítě žalované, pak žalobkyně tento výrok prokazuje nezákonně získanými důkazy. Pokud jde o výrok o tom, že žalobkyně coby učitelka má nevhodné pedagogické postupy, pak tento výrok podle mínění žalované nemůže mít charakter pomluvy. Jde o čistě hodnotící soud, názor, myšlenku, které nemohou mít charakter pomluvy. Pokud jde o výrok v tom smyslu, že vše mělo vyvrcholit tím, že dítě žalované přišlo od krve domů, tak žalovaná odmítá, že by tento výrok mohl být spojován s její osobou. Pokud soud prvního stupně v napadeném rozsudku konstatoval, že žalovaná přispěla k vyostření sporu mezi žalobkyní a obyvateli obce, pak je otázkou, zda by vůbec takový výrok byl způsobilý vyostřit již extrémně vyostřený spor mezi žalobkyní a obyvateli obce. Žalobkyně tuto skutečnost netvrdí, ani neprokazuje. V závěru odvolání žalovaná navrhovala, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo v napadených výrocích zrušeno a věc vrácena zpět soudu prvního stupně. 5. Obě účastnice podaly písemná vyjádření k odvolání protistrany, v nichž setrvaly na svých stanoviscích. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání a poté dospěl k závěru, že důvodným je jen odvolání žalobkyně, a to pouze ve vztahu k výroku IV a závislým výrokům o„ nezálohovaných“ nákladech státu. 7. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o žalobě podané žalobkyní dne 25. 3. 2021, upřesněné písemným podáním žalobkyně ze dne 27. 7. 2022, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala jednak omluvy ve znění uvedeném ve výroku I napadeného rozsudku, a dále toho, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se dalšího šíření nepravdivých informací o tom, že žalobkyně šikanovala dítě žalované, a dále zaplacení částky 80 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění. V žalobě žalobkyně uvedla, že žalovaná nepravdivé informace specifikované ve výroku I napadeného rozsudku uvedla veřejně na zasedání zastupitelstva [územní celek] dne 22. 2. 2021. V této době žalobkyně působila jako ředitelka Mateřské a Základní školy [územní celek] a lživá tvrzení žalované podle tvrzení žalobkyně negativně ovlivnila pověst žalobkyně, její vážnost ve společnosti, čest i soukromí. K výši přiměřeného zadostiučinění žalobkyně uvedla, že neustála tlak veřejnosti na její odstoupení z funkce ředitelky, této funkce se vzdala a požadovaná částka 80 000 Kč neodpovídá ani dvojnásobku jí pobírané měsíční odměny a jedná se o částku zjevně přiměřenou