61 CO 153/2023-698 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci blíže specifikovanou smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), přičemž žalovaná na základě této smlouvy měla k uspokojení nároků žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převést následující pozemky: parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek] a parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek] s tím, že žalobci tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, každý ve výši spoluvlastnického podílu ½ (výrok I), žalobu v části týkající se povinnosti žalované uzavřít s žalobci smlouvu k pozemku p. č. [rok] v k. ú. a obci [obec] v rozsahu vymezeném geometrickým plánem [číslo] vyhotoveném [právnická osoba], [anonymizováno], zamítl (výrok II) a rozhodl tak, že žalovaná a vedlejší účastník nemají vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že účastníci učinili nesporným, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě a o jejich nárocích bylo rozhodnuto blíže specifikovanými rozhodnutími [stát. instituce] pozemkového úřadu. Účastníci také učinili nesporným, že žalobci b) byly vydány náhradní pozemky dle pravomocných rozsudků v souhrnné hodnotě 884 251,18 Kč a dosud nepravomocně ve výši 279 866,95 Kč, žalobkyni a) byly vydány pozemky v souhrnné výši 1 427 763,50 Kč a dále že žalobci realizovali přihlášky do veřejné nabídky datované 23. 4. 2018, 12. 6. 2018, 5. 12. 2018 a 8. 4. 2019 s tím, že [anonymizována dvě slova] úřad provedl zneplatnění žádostí žalobců. Žalobci pak předložili znalecký posudek, v němž byla výše restitučního nároku žalobkyně a) vyčíslena částkou 3 404 416 Kč a žalobce b) 3 110 528 Kč, žalovaná předložila znalecký posudek, kde byla výše restitučního nároku žalobkyně a) vyčíslena částkou 3 006 285,05 Kč a žalobce b) částkou 2 443 785,05 Kč. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že restituční nárok žalobkyně dosud nebyl uspokojen v rozsahu 1 578 521,50 Kč a žalobce b) v rozsahu 1 279 666,90 Kč s přihlédnutím k jednotlivým rozhodnutím soudu. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že řešení přesné výše zbylého restitučního nároku žalobců i ve vztahu k výsledku řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu předmětných pozemků je irelevantní, když hodnota v tomto řízení žalobci nárokovaných pozemků činí v souhrnu 904 583 Kč a soudem vydaných částku 131 293 Kč. Žalovaná dle názoru soudu prvního stupně evidovala nárok žalobců ve špatné výši, což představuje jednu z forem liknavosti. Ačkoliv se žalobci dlouhodobě neúčastnili veřejných nabídek, byla by jakákoliv účast žalobců ve veřejných nabídkách bezvýznamná, neboť podle evidence žalované tato eviduje nárok žalobkyně ve výši 0 Kč a žalobce ve výši 15 642,60 Kč, a to i přes závěry z její strany zadaného oponentního znaleckého posudku. O libovůli svědčí způsob ocenění restitučního nároku žalobců, kdy žalovaná měla prokazatelně všechny podklady potřebné pro řádné ocenění původních nevydaných pozemků, z nichž je patrné, že tyto byly při převádění na stát určeny k zastavění. Žalobcům nelze klást k tíži, že nevědomi si správného ocenění jejich nároků a vycházeje z povinnosti žalované provést řádné ocenění se neúčastnili veřejných nabídek až do roku 2018. Následkem liknavého postupu žalované nelze po žalobcích spravedlivě požadovat účast na veřejných nabídkách, a proto bylo namístě podat žalobu o vydání konkrétních vhodných pozemků. Soud prvního stupně dovodil, že restituční nárok žalobců na náhradní pozemky nebyl dosud zcela uspokojen a v případě požadovaných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek], neshledal jakoukoliv překážku, která by bránila vydání těchto pozemků, nelze dovodit, že by zde byla konkrétní překážka bránící zemědělskému využití těchto pozemků a vydání pozemků nebrání ani skutečnost, že jsou územním plánem [územní celek] zahrnuty do plochy„ O“ a určeny k zastavění. Cena náhradních pozemků pak nebyla účastníky rozporována. Z výše uvedených důvodů pak bylo žalobě ve výše uvedeném rozsahu vyhověno. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, a to výlučně do výroků I a III napadeného rozsudku a namítá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, když se vůbec nevypořádal s námitkami žalovaného týkající se nesprávného postupu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] (dále jen znalkyně) při vypracování znaleckého posudku, který předložili žalobci. Znalkyně neaplikovala žádné srážky dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 187/1988 Sb., i když použití srážek má svůj naprosto logický smysl. Nesprávný postup znalkyně spočíval v tom, že při posuzování srážek dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, konkrétně při posuzování srážky za stavební (ne) srostlost, aplikovala vyhlášku Ministerstva finanční č. 178/1990 Sb., která nabyla účinnosti až dne 1. 11. 1994, a která tedy v době odnětí pozemků nebyla účinná či dokonce platná, čímž bylo postupováno v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity. Vzhledem k výše uvedenému si žalovaný nechal pouze z důvodu procesní opatrnosti zpracovat oponentní znalecký posudek [právnická osoba] (dále jen oponentní znalecký posudek), kterým byla zpochybněna správnost znaleckého posudku předloženým žalobci. Tento oponentní znalecký posudek zpochybnil správnost znaleckého posudku předloženým žalobci. Soud prvního stupně se měl přinejmenším zabývat rozdíly mezi těmito znaleckými posudky a měl provést výslech znalkyně [příjmení] a oponentního znalce. Soud prvního stupně též nesprávně posoudil aktivitu na straně žalobců, když podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je uspokojení restitučního nároku převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky na místě pouze tehdy, když se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Žalobkyně a), respektive jejího právní předchůdce, se od roku 2012 (kdy mu byla vyplacena poslední finanční náhrada za zbylý restituční nárok) do roku 2018 žádným, natož dostatečným způsobem, nezajímala o svůj restituční nárok. Stejná situace je i u žalobce b), respektive jeho právního předchůdce, který se od roku 2011 (kdy mu bylo doručeno poslední rozhodnutí [anonymizována dvě slova]) do roku 2018 žádným, natož dostatečným způsobem nezajímal o svůj restituční nárok. Až v roce 2018 se žalobci obrátili na žalovanou stranu s tím, že jejich původně oceněné restituční nároky, se kterými souhlasili a za které přijali finanční náhrady, byly údajně oceněny nesprávně a své tvrzení opřeli o znalecký posudek. Dále se pak soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s tím, zdali jsou požadované náhradní pozemky skutečně vhodné k převodu. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] je dle platné územně-plánovací dokumentace součástí území„ ZL/ O/7“ a zahrnut do plochy bydlení – všeobecné obytné, sloužící pro bydlení s možností umísťování dalších funkcí pro obsluhu obyvatel a při jeho využití v souladu s účinným územním plánem jej nebude možné zemědělsky obhospodařovat. Dále žalovaná ve vztahu k tomuto pozemku namítala, že je funkčně spojen s pozemky a stavbami ve vlastnictví manželů [příjmení], psanými na [list vlastnictví] v k. ú. [ulice] [obec] a tento areál je jako celek manželi [příjmení] využíván jako dům a přídomní zahrady. Soud prvního stupně se ovšem nezabýval tím, zda bude tento pozemek s ohledem na účinný územní plán možné užívat k zemědělským účelům i v budoucnu. Stejně tak pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] je dle platné územně-plánovací dokumentace součástí zastavitelného území a zahrnut do plochy bydlení – všeobecné obytné a je určen k zastavění rodinnými domy. Při jeho využití v souladu s účinným územním plánem tak ani tento pozemek nebude možné zemědělsky obhospodařovat. Navíc je dle názoru žalované přítomna překážka převoditelnosti v podobě funkční souvislosti se sousedními pozemky a stavbami ve vlastnictví manželů [příjmení], zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [ulice] [obec]. V neposlední řadě pak žalovaná namítala i nesprávné rozhodnutí ohledně nákladů řízení, když soud prvního stupně zcela správně a vyčerpávajícím způsobem shrnul, že žalobci byli v řízení spíše neúspěšní, v případě pozemku, který nebyl žalobcům vydán (par. č. [rok] v k. ú. [obec]) se žalovaná nemohla dopustit liknavosti ani svévole, když uvedený pozemek převádět neumožnila a nelze jí tak přičítat k tíži, že úspěšně brojila proti převádění náhradního pozemku k převodu nevhodnému. Měla by jí tak být přiznána částečná náhrada nákladů řízení. 3. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání žalované uvádí, že je třeba vzít v úvahu fakt, že předmětné řízení vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 173/2022 bylo vyčleněno z jiného soudního řízení vedeného u totožného soudu, které mělo sp. zn. 5 C 205/2021. V zcela původním řízení vedeným žalobci před klatovským soud