61 CO 57/2023-725 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované omluvy a náhrady nemajetkové újmy 500 000 Kč jako odškodnění toho, že jí žalovaná neoprávněně a na základě nesprávné diagnózy zabránila navštěvovat syna [jméno] v období měsíce března a dubna 2021, konkrétně od 25. 3. 2021 do 8. 4. 2021. Žalobkyně odůvodnila uplatněný nárok tím, že v zařízení žalované dne [datum] porodila syna, který byl vzhledem k předčasnému narození hospitalizován, a to v inkubátoru na jednotce intenzivní péče na neonatologickém oddělení žalované. Dne 25. 3. 2021 byl žalobkyni proveden test RT-PCR na přítomnost části viru SARS CoV-2 s pozitivním výsledkem a následně byl 26. 3. 2021 proveden stejný test opět s pozitivním výsledkem. Oba testy vyhodnocovala žalovaná ([anonymizováno 6 slov] [obec] – dále jen laboratoř) a nesprávně dovodila, že žalobkyně onemocněla nemocí COVID-19, a to pouze na základě pozitivního výsledku testů, a donutila žalobkyni zdravotnické zařízení 26. 3. 2021 opustit, poté jí neumožnila po dobu 14 dnů styk se synem. Žalobkyně byla ale přesvědčena, že není nemocná, proto 1. 4. 2021 vyzvala žalovanou k nápravě situace, k tomu ale nedošlo. Telefonicky jí bylo sděleno pracovníkem Krajské hygienické stanice [příjmení] [anonymizováno] dne 26. 3. 2021 nařízení izolace, s tím žalobkyně rovněž nesouhlasila a proti tomu se odvolala. Žalobkyně argumentovala tím, že slabě pozitivní výsledek provedených testů neznamená diagnózu onemocnění COVID-19, neboť výsledky testů měly být interpretovány společně s dalšími klinickými informacemi, což ale žalovaná neučinila. V tomto směru žalobkyně odkazovala na znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] a trvala na tom, že žalovaná při provádění testu pochybila, neboť test neopakovala tak, jak to předepisuje uživatelská příručka pro užívání testů. Dovodila, že výsledky testů byly nevalidní, oba ukázaly jiné výsledky, nebyla ale provedena izolační kontrola a mohlo také dojít ke kontaminaci vzorků nebo k jiné chybě, navíc byly testy prováděny pouze na jedné jamce, nikoli třech. Žalovaná dle názoru žalobkyně také testy vadně vyhodnotila, neboť pokud jsou zjištěné hodnoty Ct vyšší než 35, jsou výsledky neprůkazné. Namítala i další pochybení žalované, zejména v procesu validace a notifikace použitých přístrojů a testovacích sad, neboť testy nebyly vhodné k určení diagnózy. Přesto žalovaná oddělila žalobkyni od jejího dítěte, což je postup non lege artis a je i v rozporu s § 2 odst. 6 zák. č. 258/2000 Sb., protože žádnou z podmínek pro nařízení izolace žalobkyně nesplňovala. 2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku popsal skutečnosti, které byly po poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 a § 118b o. s. ř. mezi účastnicemi nesporné a sporné (odst. 7 odůvodnění), přičemž sporné skutečnosti se týkaly zejména notifikace a validace testů a správnosti postupu laboratoře žalované, neboť žalobkyně měla za to, že laboratoř neprovedla negativní izolační kontrolu a test byl prováděn pouze na jedné jamce a nikoli na třech, tzv. tripletech. Mezi stranami bylo sporné i vyhodnocení testů, žalobkyně namítala, že žalovaná vycházela z nevalidních výsledků, neboť u obou testů byly dosaženy hodnoty Ct nad 35, sporný byl i způsob odběru daného vzorku - žalobkyně měla za to, že žalovaná nedoložila a neprokázala vhodnost použitých štětečků a transportních médií testovací sady – kitu. Soud prvního stupně dále rekapituloval stanoviska a tvrzení účastníků i vedlejších účastníků, hodnotil podrobně provedené důkazy, zejména protokoly o RT-PCR testech žalobkyně z 25. a 26. 3. 2021. Uvedl, že test vzorku odebraného 25. 3. 2021 byl proveden dvakrát ze stejného odběru vždy s výsledkem slabě pozitivním, 26. 3. 2021 byl proveden nový odběr a vzorek byl opět slabě pozitivní. Zabýval se i tím, zda byly k vyhodnocení testů použity odpovídající a schválené zdravotnické prostředky, srovnal postup laboratoře s instrukcemi uživatelské příručky přístroje [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo] COVID-19 multiplex RT-PCR Kit. To učinil včetně zkoumání způsobu, jak se zobrazuje pozitivní výsledek testu a jaké postupy jsou doporučeny pro vyhodnocování zobrazených výsledků. Poukázal i na sdělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 5. 10. 2020 a Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 12. 4. 2021, zejména na to, že pozitivní nález znamená, že v materiálu byla prokázána virová RNA, ale neznamená, že pozitivní člověk onemocní. Může však být zdrojem infekce pro okolí. Uzavřel, že všechny diagnostické soupravy používané v České republice pro stanovení diagnózy COVID-19 jsou zdravotnickými prostředky a je tedy vyžadována certifikace, výrobce musí splnit podmínky evropské legislativy a používané zdravotnické prostředky musejí projít standardním schvalovacím procesem certifikace zdravotnického prostředku a zajištěním prohlášení o shodě tzv. certifikátem CE IVD dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/79 ze dne 27. 10. 1998. Validační studii provádí výrobce, a dle sdělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 11. 3. 2021 je způsob hodnocení funkční způsobilosti zdravotnických prostředků zcela na zvážení výrobce. 3. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalovaná měla povolení vyšetřovat za jí uvedených podmínek přítomnost částic viru SARS CoV-2 ze vzorků, splnila potřebné podmínky auditu II. pro odbornost pracoviště lékařské mikrobiologie, použité prostředky diagnostiky včetně přístrojů a odběrových sad disponovaly prohlášením o shodě a byly certifikovány a notifikovány jako zdravotnický prostředek. Odborný garant laboratoře žalované, [anonymizováno] [příjmení], která testy žalobkyně hodnotila, byla řádně proškolena v zacházení s použitými přístroji. Konstatoval dále, že v době 25. 3 až 2. 4. 2021 bylo na jednotce intenzivní a resuscitační péče žalované hospitalizováno 14 až 17 nedonošených dětí a v následujícím období na jednotce intenzivní péče 23 až 27 dětí, některé s matkami. Konstatoval, že dle lékařské zprávy žalované ze dne 7. 4. 2021 byl manžel žalobkyně na návštěvě syna, předložil přitom čestné prohlášení o izolaci žalobkyně a sdělil, že žalobkyně se cítí unavená a má bolesti hlavy, jiné příznaky nemá a má tedy zájem o přijetí (do zařízení žalované). Soud popsal též způsob péče o nezletilého [jméno] a způsob, jakým byly nedonošené děti v zařízení žalované chráněny před nákazou a také to, že žalovaná neměla možnost umístit žalobkyni na samostatný pokoj. V době její izolace po uplynutí určité doby tedy syna navštěvoval pouze jeho otec, který nesměl být se žalobkyní v kontaktu. 4. Soud prvního stupně rekapituloval zjištění ze znaleckých posudků předložených účastníky – žalobkyně předložila znalecké posudky [anonymizováno] [příjmení] a žalovaná předložila ústavní znalecký posudek [anonymizována čtyři slova] [obec] – a v odstavcích 30 – 33 odůvodnění rozsudku také uvedl, že vzhledem k odlišným závěrům posudků přistoupil ke konfrontaci znalců. Vysvětlil, proč neprovedl další navržené důkazy (odst. 35 – 36 odůvodnění) a také popsal, z jakých důvodů neprováděl dokazování k otázkám validace použité soupravy a notifikace testů, se závěrem, že bylo prokázáno, že použitá souprava a přístroje prošly řádnou notifikací a postup Státního ústavu pro kontrolu léčiv soud v nynějším řízení přezkoumávat nemůže, stejně jako problematiku validace a uvádění zdravotnických prostředků na český trh. Významné je, že podmínky pro použití všech zdravotnických prostředků byly splněny, nebyl ani důvod, aby laboratoř žalované vyžadovala od Státního ústavu pro kontrolu léčiv či výrobců další informace. 5. Právní posouzení věci provedl soud prvního stupně zejména dle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 a § 2910 o. z. o ochraně přirozených práv člověka a odpovědnosti škůdce, který porušil zaviněným jednáním zákonnou povinnost a zasáhl tak do absolutních práv člověka. Citoval také pro posouzení věci podstatná ustanovení zákona o zdravotních službách a o ochraně veřejného zdraví, tj. § 28, § 45 - § 47 zák. č. 372/2011 Sb. a § 2 odst. 6 zák. č. 258/2000 Sb. a uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná nezákonně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně. 6. Uvedl, že hlavní otázkou bylo, zda vyhodnocení testů žalobkyně z 25. 3 a 26. 3. 2021 proběhlo v souladu s poznatky vědy (tedy lege artis), v souladu s manuálem a na k tomu určených přístrojích a zda žalovaná nepostupovala při odebírání vzorků a jejich vyhodnocování chybně, a zda tedy existoval zákonný důvod k omezení styku žalobkyně s jejím synem. Ze žádného z provedených důkazů ale nevyplynulo, že by žalovaná postupovala při odebírání vzorků a jejich vyhodnocování chybně nebo že mohlo dojít ke kontaminaci. Nebylo ani prokázáno, že by testování bylo provedeno na nevhodném přístroji, neboť přístroj byl k použití schválen nadřízenou laboratoří s potřebnou certifikací. Jde o termocykler [anonymizována dvě slova] od firmy [příjmení] a diagnostickou soupravu firmy [jméno] [příjmení]. Bylo naopak prokázáno, že testy ze vzorků odebraných žalobkyni byly provedeny řádně a výsledky byly správně in