64 CO 317/2022-127 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na vydání osobního automobilu značky Škoda Octavia a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 9 547 Kč. Vycházel ze zjištění, že osobní automobil je ve vlastnictví žalobkyně, která vozidla pronajala [právnická osoba] [anonymizováno]. Havarované vozidlo předal nájemce vozidla žalovanému k opravě. K provedení opravy nedošlo a podle ujednání v zakázkovém listu vznikla žalovanému pohledávka za parkovné ve výši 100 Kč denně, což je za dobu od 23. 7. 2020 do 11. 2. 2022 56 900 Kč. Žalovaný pro tuto pohledávku uplatnil k vozidlu zadržovací právo a žalobkyni vozidlo nevydal. Soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že žalovaný následně po převzetí vozidla uplatnil zadržovací právo vůči vozidlu pro pohledávku za leasingovým nájemcem ([právnická osoba] [anonymizováno].). Je povinen vrátit vozidlo pouze tomu, kdo mu vozidlo odevzdal a nikoliv žalobkyni. Žalobkyni žádný dluh pro nezaplacení parkovného vůči žalovanému nevznikl., protože žalobkyně u žalovaného neprovedla objednávku opravy vozidla, ani nesjednala dohodu o povinnosti zaplatit parkovné pro případ neprovedení opravy vozidla. Zadržovací právo vzniklo na základě jednostranného právního úkonu žalovaného, kterým vyjádřil svou vůli vozidlo zadržet, aniž by musel vyrozumět leasingového nájemce o zadržení vozidla. 2. Žalobkyně napadala rozsudek soudu prvního stupně včasným odvoláním. Základním odvolacím důvodem bylo porušení procesní zásady projednací. Žalovaný nikdy netvrdil, že by uplatnil zadržovací právo vůči leasingovému nájemci, ale tvrdil, že má pohledávku za žalobkyní, a proto vůči ní uplatnil zadržovací právo k vozidlu. Soud prvního stupně tak dospěl k zjištění, které učinil na základě tvrzení, které žalovaný nikdy před soudem nepřednesl. Soud také nesprávně vyložil, kdy nastaly účinky zadržovacího práva. Podle žalobkyně došlo ke zřízení zadržovacího práva až 11. 2. 2022 (viz dopis s výzvou žalobkyni k úhradě dlužného parkovného), tedy poté, co byla žalobkyní vypovězena leasingová smlouva (12. 5. 2021). Namítala, že před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že zakázkový list podepsal leasingový nájemce, protože nebyl objasněn vztah [jméno] [příjmení], který vozidlo do opravy předal, ke [právnická osoba] [anonymizováno]. Za nesprávný postup považoval také to, že soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí citoval rozhodnutí insolvenčního soudu o řízení vedeném s leasingovým nájemcem, ač toto rozhodnutí nebylo jako důkaz provedeno v řízení. Navrhoval změnu napadeného rozsudku. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání namítal, že pochybnosti o platnosti uzavření smlouvy o opravě vozidla žalobkyně před soudem prvního stupně neuplatnila, jde tedy o nová tvrzení, ke kterým nelze v řízení odvolacím přihlédnout. Uvedl, že parkovné chtěl žalovaný zaplatit od žalobkyně právě proto, že žalobkyně vypověděla leasingovou smlouvu se [právnická osoba] [anonymizováno], a žalovaný dovodil, že již nemůže vozidlo vydat leasingovému nájemci, který pozbyl dispoziční oprávnění k vozidlu. To byl důvod pro to, že žalovaný uplatnil zadržovací právo vůči žalobkyni. Nejméně od 12. 5. 2021, kdy došlo k vypovězení leasingové smlouvy a pozbytí dispozičního práva [právnická osoba] [anonymizováno], má žalovaný pohledávku za žalobkyní z titulu neuhrazeného parkového. Ostatně tak také žalobkyně reagovala v dopise z 6. 9. 2021, kdy žádala o kalkulaci parkovného, které by bylo třeba v případě převzetí vozidla zaplatit. Navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně i ve vyjádření žalovaného a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně není věcně správný. 5. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, pokud dovodil, že žalobkyně zakoupila od společnosti [právnická osoba] vozidlo Škoda Octavia pro [právnická osoba] [anonymizováno], které vozidlo pronajala na základě leasingové smlouvy z 26. 6. 2018. Podle smlouvy měla společnost platit nájemné ve výši 7 144 Kč po dobu 60 měsíců s právem následného odkoupením vozidla. Vozidlo bylo předáno nájemci 1. 7. 2018. Dopisem ze dne 21. 5. 2021 žalobkyně vypověděla leasingovou smlouvu pro neplacení nájemného nájemcem. Dne 23. 7. 2021 předal vozidlo žalovanému do opravy po dopravní nehodě [jméno] [příjmení], který podepsal za [právnická osoba] [anonymizováno] zakázkový list, měl doklady od vozidla (malý technický průkaz i doklad o pojištění vozidla) i záznam o dopravní nehodě. Dne 16. 10. 2020 byla provedena žalovaným a pracovníkem pojišťovny prohlídka vozidla a zjištěn rozsah nutných oprav. Dopisem ze dne 6. 9. 2021 zaslaným elektronickou poštou vyzvala žalobkyně žalovaného, aby jí zaslal přesnou kalkulaci parkovného, které by v případě vyzvednutí vozidla bylo nutno uhradit a aby nabídl cenu, za kterou by byl ochoten vozidlo odkoupit. Žalovaný v dopise nabídnutou cenu 260 736 Kč neakceptoval. Dopisem z 30. 11. 2021 sdělil žalovaný žalobkyni, že se jedná o tom, že si žalobkyně vozidlo odveze a zaplatí parkovné. Vozidlo je zaparkováno v objektu od 23. 7. 2020. Jinak by vozidlo koupil za 190 000 Kč. Dopisem z 24. 1. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného, aby odevzdal žalobkyni označený automobil Škoda Octavia. Dopisem z 11. 2. 2022 žalovaný odmítl vozidlo vydat bez zaplacení parkovného, které vyčíslil na 56 900 Kč, to je 569 dnů v době od 12. 4. 2020 do 11. 2. 2022. Uvedl, že využívá zadržovacího práva automobilu podle § 1395 občanského zákoníku a to do doby, než žalobkyně zaplatí za parkování automobilu, které se každým dnem navyšuje o 100 Kč. Dne 3. 3. 2022 podala žalobkyně u soudu žalobu na vydání vozidla. Odvolací soud ještě doplnil řízení o důkaz výpisem z insolvenčního rejstříku, podle kterého [datum] byl podán věřitelský insolvenční návrh na prohlášení konkursu na [právnická osoba] [anonymizováno], dne [datum] byl ustanoven předběžný insolvenční správce a [datum] byl zamítnut návrh na reorganizaci dlužníka a prohlášen konkurs. Zároveň byl ustanoven insolvenční správce. Žalovaný svoji pohledávku za dlužníkem ([právnická osoba] [anonymizováno]) do insolvenčního řízení nepřihlásil. 6. Odvolací soud shodně se žalobkyní zjistil, že žalovaný v řízení netvrdil, že by uplatnil zadržovací právo vůči leasingovému nájemci. V tom směru také žádné důkazy nenavrhoval. Z tvrzení žalovaného a jím označených důkazů mohl odvolací soud dovodit toliko to, že žalovaný má pohledávku, jejímž předmětem je zaplacení parkovného nejméně ve výši 56 900 Kč za parkování vozidla Škoda Octavia v jeho objektu, a to podle zakázkového listu z 23. 7. 2020 podepsaného [jméno] [příjmení] za [právnická osoba] [anonymizováno]. Vůči vozidlu žalovaný uplatnil zadržovací právo notifikované žalobkyni, která vyzvala žalovaného, aby jí vozidlo vydal. V té souvislosti považuje odvolací soud za správnou výhradu žalovaného, že zjištění, že vozidlo předal do opravy [jméno] [příjmení] pověřený [právnická osoba] [anonymizováno]., jak je uvedeno na zakázkovém listu, žalobkyně před soudem prvního stupně nezpochybňovala a k jejím tvrzením vyjádřením v odvolání nelze přihlídnout (§ 205a o. s. ř.) 7. Soud prvního stupně správně dovodil, že vztah mezi účastníky je třeba posuzovat podle § 1395 občanského zákoníku, avšak toto ustanovení v poměrech souzené věci správně neaplikoval. Zadržovací právo spočívá v tom, že ten, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. Žalovaný měl cizí movitou věci u sebe, a měl povinnost vydat ji tomu, kdo mu ji odevzdal, protože nebylo sjednáno jinak. Nelze pochybovat o tom, že leasingový nájemce může dát vozidlo do opravy a proto lze dovodit, že žalovaný má vozidlo u sebe po právu. Zdržovací právo vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění toto právo slouží. Vznikem pohledávky žalovaného mající svůj původ v nezaplacení parkovného podle ujednání v zakázkovém listu, a to od samého počátku umístění vozidla v objektu, se soud prvního stupně blíže nezabýval. Nicméně nelze přehlédnout, že musí jít o pohledávku proti osobě, které by jinak (kdyby nevyjádřila svou vůli věc zdržet) byla povinna věc vydat. Žalovaný byl povinen věc vydat tomu, kdo mu ji odevzdal, tedy [právnická osoba] [anonymizováno]., bez ohledu na to, že následně 12. 5. 2021 došlo k vypovězení leasingové smlouvy. Ke vzniku zadržovacího práva je nezbytné, aby žalovaný měl pohledávku, v daném případě i nesplatnou, proti této společnosti. Soud prvního stupně má tyto podmínky za splněné přesto, že žalovaný v řízení po celou dobru tvrdil, že dluhem, k jehož zajištění vozidlo žalobkyně zadržel, je dluh žalobkyně, nikoliv dluh [právnická osoba] V tomto směru závěry soudu prvního stupně skutečně odporují zásadě projednací, jak je vyjádřena v ust. § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. ve spojení s ust. § 120 odst. 1, 2 o. s. ř.