64 CO 324/2022-176 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60 355,62 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I) a uložila žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 45 138 Kč (výrok II). Pohledávka žalobkyně představuje nárok na smluvní pokutu za dobu od 1. 6. 2019 do 4. 6. 2019 ve výši 0,5 % z ceny díla denně, protože žalovaná nesplnila svoji povinnost zhotovit dílo včas, to je nejpozději do 31. 5. 2019. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla v březnu 2018 uzavřena ústně smlouva o dílo, podle které měla žalovaná provést dokončení a montáž rozestavěné haly a zrekonstruovat správní budovu – výrobnu potahů matrací. Obsahem ústní smlouvy nebyla povinnost k placení smluvní pokuty za porušení povinnosti ani povinnost předat dílo na základě písemného protokolu. Tato ujednání obsahovala následně podepsaná písemná smlouva o dílo, která byla antedatována dnem 20. 3. 2018, ač byla uzavřena v dubnu 2019. Soud uvěřil obraně žalované, že tato písemná smlouva neměla zavazovat smluvní strany, to je účastníky řízení, ale byla vyhotovena žalovanou pouze pro účely řešení pojistné události, kterou oznámila žalobkyně, a pojišťovna požadovala pro její likvidaci písemné vyhotovení smlouvy o dílo. Soud dospěl k závěru, že písemná smlouva o dílo nebyla projevem vůle stran a jednalo se tak o zdánlivé právní jednání ve smyslu § 552 občanského zákoníku. Pak se k takovému jednání nepřihlíží. Žalovaná nechtěla vyvolat právní následky, které byly obsahem ujednání v písemné smlouvě o dílo. Jednatel žalobkyně také dal najevo, že právnímu jednání nepřikládá žádný význam. Proto například ujednání o protokolárním předání stavby a staveniště zcela ignoroval. Písemnou smlouvu soud hodnotil jako smlouvu formulářovou. Dovodil, že se nejednalo o novaci původní smlouvy. Pokud by mělo jít o potvrzení původní smlouvy ve smyslu § 1757 občanského zákoníku, nelze předpokládat, že by rozumný podnikatel takový text smlouvy s nově uvedeným ujednáním o smluvní pokutě přijal. Proto soud žalobu zamítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně o tom, že by nešlo o právní jednání z důvodu absence vůle jednajících stran. Smlouvu vyhotovila sama žalovaná, bez přispění žalobkyně do smlouvy vtělila ujednání o smluvní pokutě. Pro řešení pojistné události postačila písemná smlouva mezi žalovanou a jejím subdodavatelem. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že jde o formulářovou žalobu, nejde o vztah silnější a slabší strany. Obsah smlouvy, která byla potvrzením původní smlouvy ústní, vyhotovila sama žalovaná, veškeré odchylky ve smlouvě o dílo jsou naprosto běžné, a to včetně smluvní pokuty. Připomněla zásady, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné (§ 574 o. z.), a to, že smlouvy se mají dodržovat. Podle názoru žalobkyně soud prvního stupně popřel základní zásady ústavního práva, pokud dovodil, že smlouva je neplatná v situaci, kdy obsahuje všechny náležitosti. Konečně namítal, že pokud by smlouva byla neplatná, nemůže se této neplatnosti dovolávat žalovaná, která by tuto neplatnost zavinila, protože smlouvu vyhotovila. Navrhovala změnu napadeného rozsudku. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že nelze přičítat žalované k její tíži, že smlouvu vyhotovila. V dubnu 2019 již bylo dílo téměř dokončeno a vyhotovením smlouvy byl vyřízen pouze požadavek pojišťovny pro likvidaci pojistné události spočívající v poškození části střechy, což měli způsobit podle vyjádření jednatele žalobkyně dělníci subdodavatele žalované, [právnická osoba] [anonymizováno]. Považovala za nesmyslné a účelové tvrzení žalobkyně, že žalovaný se chtěl zavázat k povinnostem ve smlouvě v době dokončení díla. Výpověď jednatele žalobkyně hodnotil jako účelovou tak, aby odpovídala tvrzením v žalobě. Dovozovala, že nemůže obstát argument žalobkyně, že smlouvy mají být dodržovány a na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné, protože k žádnému právnímu jednání nedošlo. Strany si nedohodly žádnou smluvní pokutu ani způsob předání díla až do okamžiku, kdy mezi zástupci obou společností došlo ke konfliktu. Žádná ze stran neměla potuchy o existenci ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo, kterou zástupce žalované stáhnul z internetu, doplnil o jména účastníků, vytiskl a podepsal pouze za účelem řešení pojistné události. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně i ve vyjádření žalované a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. 5. Podstatou sporu byl nárok na zaplacení smluvní pokuty za dobu od 1. 6. do 4. 6. 2019 za porušení povinností žalovanou, která nepředala dílo včas, vyplývající z písemné smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky a datované dnem 20. 3. 2018. Podle této smlouvy měla žalovaná dílo dokončit do konce května 2019 a předat dílo žalobkyni na základě písemného předávacího protokolu podepsaného objednatelem (žalobkyní). Proto se soud prvního stupně správně zabýval projevem vůle účastníků vnesených do písemné smlouvy o dílo, která následovala po jejich ústní smlouvě uzavřené hned na počátku zhotovování díla, to je v březnu 2018. Tato ústní dohoda podle souhlasného tvrzení účastníků ujednání o způsobu předání díla na základě předávacího protokolu a ujednání o smluvní pokutě za porušení této povinnosti, neobsahovala. Zdánlivost (nicotnost) právního jednání nastává přímo ze zákona a soud ji vezme v úvahu vždy, jakmile vyjde najevo, aniž by bylo zapotřebí, aby se jí někdo z účastníků dovolal, nebo na ji jinak poukazoval. V daném případě byl podle tvrzení žalované důvodem zdánlivého jednání (tedy jednání vzbuzujícího pouze zdání, že jde o právní jednání, k němuž se podle zákona nepřihlíží, a na které se tedy hledí, jako kdyby k němu nikdy nedošlo), nedostatek projevu vůle jednajících k tomu, aby je smlouva zavazovala. To je jednání učiněné za okolností, z nichž je zřejmé, že jednající ve skutečnosti nechtěl způsobit takové právní následky, které jsou s konkrétním projevem vůle spojeny. 6. V projednávané věci podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, se kterými souhlasí i soud odvolací, písemnou smlouvu vyhotovil žalovaný na výzvu [anonymizována dvě slova] k řešení pojistné události nahlášené žalobkyní. Podle vyjádření pojišťovny mělo dojít k pojistné události 29. 8. 2018 a pojišťovna dopisem ze dne 4. 9. 2018 vyzývala jednatele subdodavatelské firmy [právnická osoba] o zaslání smlouvy o dílo, na jejímž základě pojištěný prováděl činnost, při které došlo ke vzniku újmy, včetně jejího vyjádření k odpovědnosti za škodu. Společnost na výzvu zřejmě nereagovala. Dopis poslal jednatel žalované elektronickou poštou 2. 12. 2018 svému zástupci a jednateli žalobkyně. Následoval další dopis pojišťovny ze 17. 4. 2019, jehož obsahem je sdělení, že ke škodě ještě nebyly předloženy doklady, a to zejména smlouva o dílo, na jejímž základě pojištěný ([právnická osoba]) prováděl činnost, při které došlo ke vzniku újmy, a uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným (žalobkyní). K této výzvě proto jednatel žalované vytiskl vzor smlouvy o dílo z veřejně dostupné aplikace ve dvojím vyhotovení, doplnil smlouvy o označení účastníků a předmět smlouvy, a to jak ve vztahu mezi účastníky, tak i mezi žalovanou a jejím subdodavatelem, [právnická osoba], [anonymizováno]. Je zcela logické, že vyhotovil smlouvu o dílo nejen se svojí subdodavatelskou firmou, která dílo prováděla, ale i smlouvu mezi účastníky, protože samotná smlouva se subdodavatelem a žalovanou by nevedla ke zjištění odpovědnosti ve vztahu k žalobkyni jako poškozené. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zhodnotil provedené důkazy, dospěl k takovému skutkovému závěru, s nímž je ve shodě i soud odvolací. S tímto skutkovým zjištěním korespondují i další okolnosti, to je doba, kdy k podpisu písemné smlouvy došlo. Stalo se to nejdříve v dubnu 2019 (po dopisu [anonymizována dvě slova]), kdy dílo bylo v podstatě ukončeno, byť s vadami vyknutými při říjnové kolaudaci, nicméně nebyl důvod potvrzovat si ústní obsah původní smlouvy uzavřené na počátku zhotovování díla v této době, kdy z obsahu spisu není zřejmé, že by žalovaný dával najevo svoji obavu, že dílo nebude provedeno včas. Ostatně z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba] vyplynulo, že dílo bylo dokončeno již koncem roku 2018, pak se čekalo na dokončení prací subdodavatelů žalobkyně a teprve pak se mohla [právnická osoba] [anonymizováno]. vrátit na staveniště, odstranit vytýkané vady a dílo zcela dokončit. V tomto směru odvolací soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že důvodem vyhotovení písemné smlouvy bylo to, že mezi účastníky došlo přibližně v srpnu 2018 ke kon