10 Co 42/2024-349 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem (již druhým v této věci) rozhodl o žalobě na zaplacení částky 121 638 Kč s příslušenstvím tak, že ve výroku I. zavázal žalovaného k úhradě částky 109 538 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a s náklady na vymáhání pohledávky 1 200 Kč, ve výroku II. žalobu zamítl co do částky 12 100 Kč s příslušenstvím a ve zbývajících výrocích stanovil povinnost účastníků k náhradě nákladů a k náhradě nákladů nesených státem. Předmětem sporu byl uznaný postoupený závazek z provizní smlouvy, uzavřené postupitelem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalovaným dne 16. 11. 2018. Podle této smlouvy měl [anonymizováno] [příjmení] za provizi ve výši 0,50 EUR za 1 tunu zobchodovaného materiálu poskytovat žalovanému pomoc při realizaci obchodu s bavorskou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a při prodeji popílku bavorským betonárkám. Soud prvního stupně zjistil, že popsaná činnost probíhala dlouhodobě, nejprve na základě ústních dohod, později byla stvrzena provizní smlouvou, kterou žalovaný sepsal jako svůj jednostranný závazek, a [anonymizováno] [příjmení] ji ústně akceptoval. [anonymizováno] [příjmení] vystavil za činnost realizovanou ve druhém pololetí roku 2020 fakturu č. 2020, kterou ředitel žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] mladší odsouhlasil a v lednu 2021 ji za žalovaného písemně uznal. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] byl oprávněn jednat za žalovaného při sepisu smlouvy, při odsouhlasení sporné faktury i při jejím uznání. Soud prvního stupně se zabýval obchodní praxí [anonymizováno] [příjmení] a žalovaného i činností [anonymizováno] [příjmení] v druhém pololetí roku 2020 a shledal, že [anonymizováno] [příjmení] byl za toto pololetí oprávněn vyúčtovat provizi za jím realizovanou činnost ve prospěch žalovaného při obchodování s [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [příjmení] vystavil fakturu na základě podkladů, které získal od žalovaného. Podle předchozí obchodní praxe platila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalovanému příspěvek na provizi pro žalobce ve výši 0,25 EUR za 1 tunu materiálu, ale v případě sporné faktury uhradila svůj podíl na provizi přímo [anonymizováno] [příjmení], který pak postoupil žalobci jen zbývající neuhrazenou část pohledávky za žalovaným. Podle soudu prvního stupně byl nárok na provizi podle faktury 2020 uplatněn důvodně, na rozdíl od požadavku na odměnu za pomoc při certifikaci popílku, která byla touto fakturou sice rovněž účtována, ale byla uhrazena již dříve na základě předchozích účetních dokladů. Ze shora uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě z převážné části vyhověl, vyjma požadavku na úhradu odměny za pomoc při certifikaci k popílku ve výši 12 100 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný ve včasném odvolání napadl výrok I. a incidenční výroky III. a V. rozsudku soudu prvního stupně a namítl, že částka 1 200 Kč byla ve výroku I. pravděpodobně uvedena omylem nebo písařskou chybou. Žalobcův nárok není zcela po právu, výpočet výše provize byl proveden bez relevantního právního základu. Mezi žalovaným a [anonymizováno] [příjmení] skutečně probíhala již od roku 2003 spolupráce, ale ta byla ve druhé polovině roku 2020 ukončena, poté [anonymizováno] [příjmení] vykonával práci ve prospěch jiné společnosti, a proto nemohl mít nárok na provizi v požadované výši. Listina označená jako uznání závazku není pro tento spor významná, svědek [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] nejprve vypověděl, že uznání nepodepisoval, po předložení listiny si na svůj podpis vzpomněl, ale stejně nebyl schopen přesvědčivě vysvětlit rozpor v údajích na listině, když sám připustil, že v uznané částce nebyla odečtena provize z Německa. Listina navíc zřejmě obsahuje nesprávné datum jejího sepsání. Uznání závazku není právně relevantní i kvůli tomu, že nelze uznat dluh budoucí. Výpověď původního věřitele [anonymizováno] [příjmení] byla vnitřně rozporná, [anonymizováno] [příjmení] na jednu stranu spolupráci s firmou [právnická osoba] popíral, na druhou stranu ji připouštěl, ale neměl jasno v tom, od kdy spolupráci s touto firmou navázal, nicméně provizi za ni účtoval žalovanému. Nebylo možno souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že by společnost [právnická osoba] spolupracovala se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pouze přímo, bez využití aktivity [anonymizováno] [příjmení]. Z tabulky předložené [anonymizováno] [příjmení] vyplývá, že [právnická osoba] od listopadu do prosince roku 2020 realizoval obchod v objemu 1060 tun, o který byl žalovaný ochuzen. Jednalo se o 12 % z celkového množství obchodu. Minimálně od listopadu 2020 již [anonymizováno] [příjmení] pro žalovaného žádnou práci nevykonával, žalovaný s ním následně rozvázal spolupráci. [anonymizováno] [příjmení] mohl v dané věci jednat jako příkazník, měl tedy jednat poctivě, a byl-li nezdar způsoben porušením jeho povinností, pak mu žalovaný nebyl povinen poskytnout odměnu. Provize byla vázána na pomoc s jednáním vůči německým dodavatelům, a jestliže již [anonymizováno] [příjmení] nezastupoval zájmy žalovaného a nečinil v jeho prospěch žádné úkony, neměl nárok na provizi. Část provize již byla uhrazena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], na žalovaného připadala část v maximální možné výši 68 964 Kč. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 68 964 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku žalobu zamítl. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., s ohledem na rozsah podaného odvolání se zabýval nárokem na provizi, nikoli však nárokem na odměnu za pomoc při certifikaci popílku, a za nezměněného skutkového stavu dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně. 4. Soud prvního stupně zjistil řádně skutkový stav věci, provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a zjištěný skutkový stav v zásadě správně posoudil po právní stránce. 5. Předmětem sporu byl postoupený nárok, postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalovaný dluh vůči postupiteli písemně uznal, odvolací soud se k platnosti uznání vyjádřil již ve svém zrušovacím usnesení v této věci ze dne 22. 12. 2022, č. j. 25 Co 297/2022-176, na které nyní pro stručnost odkazuje s tím, že v dalším řízení před soudem prvního stupně nebylo zjištěno nic nového, co by jej mohlo vést ke změně právního názoru. Důvodem neplatnosti uznání se nemohla stát žádná ze skutečností namítaných žalovaných, na platnost neměla vliv údajná nejistota o datu jeho sepsání, ani případná nedospělost uznaného dluhu. Závaznost uznání nebyla ohrožena ani eventuálním nedostatkem zástupčího oprávnění ze strany [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] jako ředitele velkoobchodu žalovaného, které ale ve své podstatě ani nebylo zpochybněno. Bez významu také zůstalo, že součástí uznaného dluhu byla i část provize z Německa, která byla [anonymizováno] [příjmení] uhrazena, a nestala se tedy předmětem sporu. 6. V důsledku platného uznání závazku nastala právní domněnka existence dluhu v době uznání, která byla vyvratitelná důkazem opaku a vedla k přesunu důkazního břemene na žalovaného. Na žalovaném bylo, aby prokázal, že dluh nevznikl nebo nevznikl v tvrzené výši, případně již byl zcela nebo zčásti splněn, eventuálně zanikl jinak. Soud prvního stupně na základě pokynu odvolacího soudu poučil žalovaného podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o těchto procesních důsledcích platného uznání dluhu a vyzval ho k prokázání tvrzení, že dluh v uznané výši ke dni uznání nevznikl, případně byl splněn či zanikl jinak. Toto poučení zcela vyhovělo hypotéze aplikované právní normy (ust. § 2053 o. z. ve spojení s ust. § 133 o. s. ř.), navíc v dalším průběhu řízení soud prvního stupně žalovaného opakovaně upozorňoval, že neunáší důkazní břemeno, a znovu mu zopakoval poučení při jednání dne 28. 4. 2023. 7. Žalovaný přesto neoznačil další důkazy, pouze opakoval či rozvíjel svá tvrzení a rozebíral dosavadní výsledky dokazování, z většiny provedeného na základě žalobcových důkazních návrhů. Před poučením výslovně uvedl, že nenavrhuje výslech svědka [příjmení], a předložil několik listin, z nichž se podávalo jen to, že se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] podílela na provizi pro [anonymizováno] [příjmení], že [jméno] [příjmení] mladší jako jediný společník rozhodl v srpnu 2020 o změně obchodní firmy společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] a že mu žalovaný v prvním pololetí 2021 zrušil pracovní poměr. Tyto skutečnosti ale v zásadě nebyly sporné a neměly ani význam pro rozhodnutí. Po poučení podle ust. § 118a o. s. ř. již žalovaný žádný důkazní prostředek neoznačil a nepředložil důkaz, z něhož by vyplynula jím tvrzená výše závazku 68 964 Kč. Na přímou výzvu soudu ze dne 20. 6. 2023 předložil pouze e-mailovou komunikaci z 20. 1. 2021 o množství popílku za sporné období, ale z ní nevyplynulo nic, co by do té doby již nebylo pr