13 CO 359/2023 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví České republiky – parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to s odkazem na ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Ve výroku II uložil povinnost b) žalobci [jméno] [příjmení] zaplatit žalované částku 34 224,90 Kč ve lhůtě deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve výroku III rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 568 103 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců. 2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobci jsou osobami oprávněnými podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, s nárokem na vydání náhradních pozemků původně v celkové výši 4 397 710 Kč na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha č. j. PÚ 1734/92/1 ze dne 20. 12. 2005 a rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy č. j. PÚ 165/98 ze dne 2. 2. 1998, přičemž jejich nárok byl uspokojen jen částečně. Dané řízení je pokračováním řízení sp. zn. 4 C 65/2017 vedeného u Okresního soudu v Domažlicích, v rámci něhož bylo řešeno uspokojení nároku žalobců podle citovaných restitučních titulů mimo zákonem předpokládaný postup ve vztahu k jiným pozemkovým parcelám a závěr o liknavosti žalované při uspokojování restitučních nároků žalobců, a tudíž oprávněnost žalobců uspokojit jejich restituční nárok výběrem konkrétních pozemků a nahrazení tak projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu těchto pozemků, byl ve vztahu k žalobcům již opakovaně pravomocně vyřešen. 3. Soud prvního stupně odkázal konstatoval, že v daném řízení bylo již rozhodnuto rozsudkem č. j. 4 C 12/2019-391 ze dne 8. 10. 2021, a nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků v k. ú. a obci [okres] v hodnotě 1 289 202,50 Kč a předmětných pozemků v k. ú. [část obce] v hodnotě 966 777 Kč, kdy soud dovodil liknavost a svévoli žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců s odkazem i na judikaturu Ústavního soudu týkající se předvídatelnosti soudních rozhodnutí ve skutkově totožné věci a princip právní jistoty (rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 1663/2016 a sp. zn. III ÚS 252/04). V uvedeném rozhodnutí soud Jako nedůvodnou posoudil i námitku žalované, že neuspokojený nárok a) žalobce je nutno ponížit o částku 35 400 Kč a nahradil projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu těchto pozemků v k. ú. [část obce] a v k. ú. [obec] v celkové hodnotě 2 256 680,30 Kč s tím, že uvedenou smlouvou je s ohledem na spoluvlastnické podíly k těmto pozemkům - a) žalobce podíl 3/4 z každého pozemku a b) žalobce podíl 1/4 z každého pozemku - vypořádán nárok a) žalobce do výše 1 692 510,30 Kč a b) žalobce do výše 557 820,04 Kč a vzhledem k tomu, že u b) žalobce došlo k mírnému přečerpání uplatněného restitučního nároku s ohledem na hodnoty pozemků, kterých se mu dostalo, kdy došlo k přečerpání o 6 349,70 Kč, rozhodl o povinnosti b) žalobce doplatit výši bezdůvodného obohacení, které soud prvního stupně vypočetl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1543/2021 ze dne 23. 6. 2021 jako 5,39 násobektéto částky, a tedy stanovil b) žalobci doplatit žalované 34 224,90 Kč. K odvolání žalované proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 13 Co 52/2022-533 ze dne 15. 11. 2022, kdy ve shodě se soudem prvního stupně dovodil aktivní legitimaci žalobců v daném řízení o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků a neexistenci překážek pro vydání pozemků v k. ú. [obec] v hodnotě 1 289 902,50 Kč. Důvodnou shledal pouze námitku žalované ve vztahu k vydatelnosti pozemků v k. ú. [část obce], obec Radonice, okres [okres], kdy závěr soudu prvního stupně o neexistenci zákonné překážky převodu podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, označil odvolací soud za předčasný z důvodu, že ohledně těchto pozemků je uplatněn nárok na jejich vydání [jméno] [jméno] [příjmení], a restituční řízení je vedeno u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 30 C 190/2018, které dosud nebylo skončeno s ohledem na opakované řešení otázky státního občanství původního restituenta ve správním řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 A 4/2020 Krajský soud v Plzni proto rozsudkem č. j. 13 Co 52/2022-533 rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu vyjmenovaných pozemků v k. ú. [obec] s tím, že těmito pozemky v hodnotě 1 289 902,50 Kč dochází k vypořádání nároku a) žalobce co do výše 967 426,90 Kč a b) žalobce co do výše 322 475,60 Kč a ve vztahu k pozemkům v k. ú. [část obce] byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení, a to včetně výroku o povinnosti b) žalobce zaplatit žalované na vyrovnání rozdílu částku 34 224,90 Kč, neboť s ohledem na přijaté rozhodnutí odvolacího soudu o vypořádání nároku b) žalobce v rozsahu nižším, než jaký byl předmětem řízení, nevzniklo b) žalobci žádné bezdůvodné obohacení. 4. Soud prvého stupně v dalším průběhu řízení, jehož předmětem zůstaly pozemky v k. ú. [část obce], rozhodl poté, kdy řízení u Okresního soudu v Chomutově vedené pod sp. zn. 30 C 190/2018 bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno, předmětným rozsudkem o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu i těchto předmětných pozemků v k. ú. [část obce]. Vyšel z toho, že předmětem tohoto řízení zůstal neuspokojený nárok a) žalobce ve výši 725 083,40 Kč a b) žalobce ve výši 235 344,44 Kč, kdy odkázal na dosud vydaná pravomocná rozhodnutí o přiznání nároku žalobcům na základě těchto restitučních titulů (bod 21 odůvodnění rozsudku) s tím, že nevycházel z dosud nepravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 9 C 126/2019-1077 ze dne 10. 5. 2023 o uspokojení restitučního nároku žalobců v celkové výši 644 549,16 Kč a rozhodl tak, že v případě a) žalobce, který nabývá předmětné pozemky v k. ú. [část obce] v rozsahu 3/4, jde s ohledem na hodnotu předmětných pozemků o vypořádání nároku v rozsahu 725 083,40 Kč a v případě b) žalobce v rozsahu 235 344,44 Kč, přičemž za situace, kdy převáděné pozemky byly v celkové hodnotě 966 777,75 Kč a kdy 1/4 těchto pozemků, které se dostalo b) žalobci, představuje hodnotu 241 694,35 Kč, která převyšuje jeho zbývající neuspokojený nárok v částce 235 344,44 Kč o částku 6 349,70 Kč, rozhodl soud prvního stupně opětovně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1543/2021 ze dne 23. 6. 2021 o povinnosti b) žalobce doplatit výši bezdůvodného obohacení v částce 34 224,90 Kč žalované, představující 5,39 násobek částky 6 349,70 Kč. Námitky žalované uplatněné po částečném zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně, a to námitku o neexistenci liknavosti a svévole na straně žalované ve vztahu k a) žalobci z důvodu, že byl odškodněn za délku správního řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 65/2016, a dále námitku o nevhodnosti pozemků k převodu na žalobce s ohledem na vydané nepravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech v řízení pod sp. zn. 9 C 126/2019 dne 10. 5. 2023, kterým byl uspokojen restituční nárok žalobců v celkové výši 644 549,16 Kč a u obou žalobců by tak došlo k přečerpání jejich zbývajících restitučních nároků, neshledal soud prvního stupně důvodnými. V případě odškodnění a) žalobce za nepřiměřeně dlouhé vedení restitučního řízení před Státním pozemkovým úřadem pod sp. zn. PÚ 1734/92 soud konstatoval, že pokud za dobu trvání správního řízení v délce 23 let a 4 měsíce byl a) žalobce na základě v řízení před soudem uzavřeného smíru s žalovanou odškodněn částkou ve výši 70 000 Kč, ta nemůže mít za následek zamítnutí žaloby z důvodu neexistence liknavosti a svévole žalované jako nezbytné podmínky pro vyhovění uplatněné žalobě. Námitku žalované soud označil s ohledem na výši odškodnění za tak dlouhou dobu v částce 70 000 Kč, když částka odškodnění pro a) žalobce se mohla pohybovat mezi částkami 345 000 Kč až 460 000 Kč, za zcela absurdní a takřka nemravnou. Odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2374/2022 ze dne 25. 10. 2022 označil za nepřiléhavý. Rovněž další námitku žalované o nevhodnosti pozemků k převodu s ohledem na vydané nepravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech, jímž je uspokojován nárok žalobců v rozsahu částky 644 549,16 Kč, neshledal soud prvního stupně důvodnou právě s ohledem na to, že v době rozhodování Okresního soudu v Domažlicích v této věci nebyl rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech pravomocný, byl napaden odvoláním žalované. Ke dni vyhlášení předmětného rozsudku v daném řízení u Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 4 C 12/2019 k přečerpání restitučního nároku žalobců tak nedošlo. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního