14 Co 166/2024-254 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně pro zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně 4 305 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalovanému zaplatit žalobci 9 825 Kč s příslušenstvím a ohledně dalších 17 685 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výroky II a III), uložil žalovanému odstranit z pozemku č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále jen „pozemek“) kůlnu spojenou se zemí pevným základem (výrok IV), ohledně odstranění povrchových úprav pozemku spočívajících v chodníku z dlažebních kostek a zeminy (dále jen „chodník“) a příjezdové komunikace z dlažebních kostek, zatravňovacích tvárnic a zeminy (dále jen „příjezdová komunikace“) z pozemku a ze sousedního pozemku č. , Anonymizováno, v tomtéž katastrálním území a ohledně odstranění povrchových úprav spočívajících v parkovacím stání ze zatravňovacích tvárnic a zeminy (dále jen „parkovací stání“) z pozemku žalobu zamítl (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok VI) a o náhradě nákladů řízení placených státem (výroky VII a VIII). Dospěl k závěru, že část pozemku o výměře 262 m2 žalovaný v období od 1. 12. 2006 do 31. 12. 2021 užíval bez právního důvodu a je proto povinen poskytnout žalobci za toto bezdůvodné obohacení náhradu. K umístění kůlny na pozemek žalovaný neměl souhlas žalobce a je proto povinen ji odstranit, naopak odstranění chodníku, příjezdové komunikace a parkovacího stání by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť tyto povrchové úpravy byly realizovány pod příslibem budoucího odkupu pozemku a jejich odstraněním by došlo ke znehodnocení veřejného prostranství.2. Žalobce se proti výrokům V, VI, VII a VIII rozsudku odvolal, namítaje, že veřejnoprávní povolení povrchových úprav není souhlasem s jejich provedením ve smyslu občanského práva. K odstranění parkovacích státní se žalovaný zavázal ve smlouvě o výpůjčce a u chodníku a příjezdové komunikace není významné, že jsou veřejnými prostranstvími a že žalovaný jimi veřejné prostranství zhodnotil; to, že by je žalovaný provedl pod příslibem budoucího odkupu, nebylo prokázáno, i kdyby však tomu tak bylo, žalovaný převod znemožnil sám tím, že nezaplatil kupní cenu. Rozhodnutí o výši plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení záviselo na znaleckém posudku a o nákladech řízení mělo být v této části rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř.3. Žalovaný se odvolal proti výrokům II, IV a VIII, namítaje, že chodník a příjezdovou komunikaci užívá nejen on, ale i veřejnost, a to nejen k průchodu, ale i k parkování vozidel; on je užívá jen k přístupu a užívání rodinného domu, přičemž se nelze ztotožnit s názorem, že pozemek užívá již tím, že upravil jeho povrch nebo na něm vystavěl kůlnu. Odstranění kůlny je řešeno v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 33 C 369/2021, zakládajícím překážku věci zahájené, a také ve správním řízení o odstranění stavby, a výrok o jejím odstranění ani není materiálně vykonatelný.4. Odvolání jsou důvodná, odvolání žalovaného však jen zčásti.5. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování výzvou k plnění ze dne 4. 9. 2013 a připojenou doručenkou (č. l. 228-230 spisu), z níž zjistil, že touto výzvou žalobce upozornil žalovaného, že pozemek užívá bez právního důvodu, a to tím, že na jeho části o výměře 338 m2 umístil plastové zatravňovací tvárnice a kovové sloupky, a vyzval ho k zaplacení náhrady za toto užívání ve výši 49 492 Kč a uvedení užívané části pozemku do původního stavu; výzva byla žalovanému doručena dne 9. 9. 2013. Ze sdělení ze dne 23. 10. 2013 a připojené doručenky (č. l. 231-232 spisu) odvolací soud zjistil, že tohoto dne žalobce opětovně upozornil žalovaného, že část pozemku o výměře 303 m2 užívá bez právního důvodu, a to tím, že tam provedl úpravy spočívající ve vybudování přístupových a příjezdových cest do garáže, a vyzval ho k zaplacení náhrady za toto užívání ve výši 44 308 Kč a uvedení užívané části pozemku do původního stavu; výzva byla žalovanému doručena dne 29. 10. 2013. Z výzvy k plnění ze dne 18. 12. 2013 a připojené doručenky (č. l. 233-235 spisu) odvolací soud zjistil, že touto výzvou žalobce opětovně upozornil žalovaného, že část pozemku o výměře 303 m2 užívá bez právního důvodu a umístil na ní plastové zatravňovací tvárnice a kovové sloupky, a vyzval ho k zaplacení náhrady za toto užívání ve výši 47 387 Kč, k vyklizení užívané části pozemku a k jejímu uvedení do původního stavu; výzva byla žalovanému doručena dne 23. 12. 2013. Ze zápisu o usnesení z 8. zasedání zastupitelstva žalobce ze dne 5. 12. 2019 (č. l. 236-241 spisu) odvolací soud zjistil, že na tomto zasedání zastupitelstvo žalobce neschválilo záměr prodeje části pozemku o výměře zhruba 385 m2, a to mimo jiné z důvodu, že pozemek je užíván i jinými obyvateli , adresa, jako přístup k jejich obydlí, přičemž stavební úřad by nedovolil pozemek oplotit.6. Na základě důkazů provedených v odvolacím řízení ve spojení s těmi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která nebyla odvoláním zpochybněna a z nichž odvolací soud vychází, dospěl odvolací soud k závěru, že požadavek žalobce na odstranění povrchových úprav pozemku je v celém rozsahu po právu, zatímco jeho požadavek na náhradu za užívání pozemku bez právního důvodu je po právu jen z malé části.7. V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný je vlastníkem pozemku č. , Anonymizováno, s rodinným domem č. p. , Anonymizováno, , který je jeho součástí, a přilehlého pozemku č. , Anonymizováno, . Tyto pozemky jsou ze všech stran obklopeny pozemkem č. , Anonymizováno, , který je ve vlastnictví žalobce a je veřejným prostranstvím. Na pozemku č. , Anonymizováno, se v minulosti nacházela restaurace, kterou žalovaný na základě stavebního povolení , právnická osoba, , adresa, ze dne 25. 1. 2007, zn. SÚ/41876/2006/Mo, rekonstruoval na rodinný dům se třemi byty; současně mu byly stavebním úřadem povoleny úpravy parkovacích stání na pozemku a vybudování nové příjezdové komunikace do garáže a přístupového chodníku do objektu, zbudovaných do té doby ze zámkové dlažby. Stavební práce skončily v prvním pololetí roku 2009 a rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, ze dne 1. 7. 2009, zn. SÚP/82602/2009/Mo, byl rodinný dům a úpravy pozemku zkolaudovány. Je tedy zřejmé, že chodník a přístupovou komunikaci žalovaný zbudoval nejpozději do tohoto dne. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný k jejich zbudování neměl souhlas žalobce ve smyslu občanského práva, přičemž za takový souhlas nelze považovat stavební povolení ani kolaudační rozhodnutí, byť žalobce jako vlastník sousedního pozemku byl účastníkem stavebního řízení a tato rozhodnutí mu byla doručována (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 265/96, a jeho usnesení ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2612/2003). Případná skutečnost, že žalovaný snad povrchové úpravy pozemku realizoval „pod příslibem budoucího odprodeje pozemku“, ho k úpravám také neopravňovala, neboť samotný příslib odprodeje ještě neznamená – a to ani konkludentní – souhlas vlastníka s povrchovými úpravami. Je navíc otázkou, kdy byl žalovanému tento příslib učiněn, zda v průběhu povrchových úprav nebo až později; první schválení záměru prodeje části pozemku pochází až z června 2010 (viz sdělení žalobce ze dne 22. 6. 2010 na č. l. 65 spisu), chodník a příjezdová komunikace však byly zbudovány již v prvním pololetí roku 2009 (viz výše). To, že by žalovaný měl k vybudování chodníku a příjezdové komunikace souhlas žalobce ve smyslu občanského práva, tedy vskutku nebylo prokázáno. To, že by žalobce již v průběhu povrchových úprav věděl o tom, že žalovaný na pozemku buduje chodník a příjezdovou komunikaci, nic proti tomu nenamítal, a tak s povrchovými úpravami konkludentně souhlasil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2167/2005), nebylo v řízení prokázáno ani tvrzeno.8. Bylo také nesporné, že na základě smlouvy o výpůjčce již ze dne 24. 11. 2006 byl žalovaný oprávněn bezplatně užívat jinou část pozemku o výměře 35 m2 a zbudovat na něm dvě parkovací místa. Smlouva byla uzavřena v souvislosti s rekonstrukcí budovy restaurace na rodinný dům a žalovaný na jejím základě parkovací stání vskutku zbudoval, a to položením zatravňovacích tvárnic a zeminy na uvedené části pozemku. Je však také nesporné, že výpůjčka zanikla výpovědí žalobce ke dni 31. 12. 2021. V čl. V pátém odstavci smlouvy se žalovaný zavázal nejpozději ke dni ukončení výpůjčky odstranit z užívané části pozemku všechny jím vybudované stavy a oplocení a předat ji žalobci ve stavu, v jakém jej převzal. To však žalobce neučinil a zatravňovací dlaždice se na pozemku stále nacházejí.9. Konečně bylo mezi účastníky nesporné, že někdy po roce 2006 žalovaný umístil u severozápadní hranice pozemku kůlnu, zabírající podle polohopisného zaměření , právnická osoba, č. , Anonymizováno, ze srpna 2022, které je přílohou tohoto rozsudku (dále jen „polohopisné zaměření“), plochu zhruba 4 m2. Z provedeného dokazování také vyplývá, že u západního rohu domu žalovaný ve sledovaném o