18 Co 162/2024-103 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost vydat žalobci nákladní automobil tovární značky , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II). Zjistil, že žalobce jako kupující uzavřel s prodávající , právnická osoba, ., kupní smlouvu na automobil , Anonymizováno, za kupní cenu 150 000 Kč dne 28. 8. 2017. V technickém průkazu je veden žalobce. Prodávající nevěděl o žádné vedlejší dohodě mezi účastníky. Na kupní cenu zaplatil žalovaný žalobci 50 000 Kč, zbytek kupní ceny 100 000 Kč půjčila žalobci matka žalobce. Strany se nejprve dohodly, že automobil bude ve vlastnictví žalovaného, poté došlo ke změně dohody tak, že automobil bude převeden na žalovaného poté, co žalovaný doplatí část kupní ceny ve výši 100 000 Kč. Tuto částku žalovaný žalobci doplatil v únoru 2019. K následnému převodu automobilu na žalovaného nedošlo. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce je vlastníkem věci, když nedošlo ani k vydržení automobilu. Žalovaný je proto povinen automobil , Anonymizováno, žalobci vydat. O nákladech řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele hodné shledal v tom, že žalobce je sice výhradním vlastníkem vozidla, žalovaný však zaplatil celou kupní cenu a k následnému převedení automobilu na žalovaného nedošlo.2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. Odvolání směřovalo pouze do výroku o nákladech řízení. Obsahem podání byl i návrh na opravu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kterému soud prvního stupně ani následně odvolací soud nevyhověl. V odvolání soudu prvního stupně vytkl, že zaměnil zásadu projednací za zásadu vyšetřovací a prováděl nepřípustné důkazy nad rámec vymezeného předmětu řízení, s úmyslem předejít případným dalším finančním sporům mezi účastníky. Z toho důvodu jednání soudu bylo delší. Žalobce považuje za nepřijatelné, svévolné a nespravedlivé, aby mu nebyly přiznány náklady nalézacího řízení, které se z důvodu na straně žalovaného a pro velmi dlouhé jednání dne 16. 5. 2024, v němž se z větší části neřešil předmět žaloby, navýšily. Podle názoru žalobce nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro postup dle § 150 o. s. ř. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení změnil a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 17 246 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání a dospěl k závěru, že odvolání je třeba považovat za důvodné. Ve věci rozhodl, aniž by s ohledem na ustanovení § 214 odst. 1 písm. e) o. s. ř. musel nařizovat odvolací jednání.5. Obecně platí, že v občanském řízení ve sporných věcech se při rozhodování o nákladech řízení uplatňuje zásada úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Pouze výjimečně, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele (nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem), nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další.6. Podle názoru odvolacího soudu v daném případě podmínky pro postup dle § 150 o. s. ř. naplněny nejsou.7. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce je vlastníkem sporného vozidla, k převodu vozidla na žalovaného nedošlo a žalovaný se ostatně ani tohoto nedomáhal. Skutečnost, zda existovala mezi účastníky řízení dohoda o převodu vozidla a za jakých podmínek, tak pro účely rozhodování o nákladech řízení ve věci o vydání automobilu nemůže být okolností, pro níž by byl na místě postup dle § 150 o. s. ř. Majetkové poměry účastníků v řízení nebyly zkoumány, přičemž žalovaný ani své případné nepříznivé majetkové poměry nenamítal. K odvolání žalobce, které mu bylo doručeno, se žádný způsobem nevyjádřil. Lze tak přisvědčit námitce žalobce, že podmínky vymezené § 150 o. s. ř. pro výjimečné nepřiznání nákladů řízení úspěšnému žalobci v daném případě dány nejsou.8. Žalobce měl v řízení plný úspěch, a proto mu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tyto sestávají ze sedmi úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka, porada s klientem dne 26. 2. 2024 přesahující jednu hodinu, vyjádření žalobce z 16. 5. 2024 a účast u jednání soudu prvního stupně 16. 5. 2004 přesahující dvě hodiny), to je 10 500 Kč (7 x 1 500), ze sedmi režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), to je 2 100 Kč. Po připočtení 21 % DPH ze součtu uvedených částek, to je 2 646 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 2 000 Kč, byly úspěšnému žalobci přiznány náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 17 246 Kč.9. Protože soud prvního stupně vycházel z jiného právního názoru, odvolací soud v napadeném výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku usnesení.10. Žalobci, který byl úspěšný i v odvolacím řízení, byly přiznány i náklady odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.) za jeden úkon právní služby (sepis odvolání), přičemž bylo vycházeno z tarifní hodnoty 17 246 Kč (výše požadovaných nákladů řízení). Sazba za tento úkon činí 910 Kč dle § 7 bodu 5 za použití § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., to je jedna polovina z částky 1 820 Kč. Po připočtení jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek byly úspěšnému žalobci přiznány náklady odvolacího řízení v celkové výši 1 464 Kč.