56 Co 188/2023-739 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované č. 1 zaplatit žalobci částku 7 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalovaným č. 1 a č. 2 uložil zaplatit žalobci částku 20 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 213 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok II), žalované č. 1 uložil zaplatit žalobci částku 2 898,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 898,04 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů do právní moci rozsudku (výrok III), žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení v částce 46 391,46 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV), rozhodl dále, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok V). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že v intencích názoru odvolacího soudu se podrobně zabýval námitkou započtení a obranou započtení, jíž se dovolávali žalovaní. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud žalovaná č. 1 v dopise ze dne 5. 8. 2011 započetla 16 pohledávek v celkovém součtu 139 531,05 Kč proti několika pohledávkám žalobce, aniž by tyto byly blíže specifikovány, ale byly označeny pouze právním důvodem svého vzniku, jedná se o neurčitý právní úkon započtení, a jako takový je tento právní úkon neplatný pro rozpor s ust. § 37 odst. 1 o. z. a nemá žádných právních následků, tedy nemohl způsobit zánik pohledávek uplatněných předmětnou žalobou. Vzhledem k tomu, že žalovaní dopisem ze dne 5. 8. 2011 nezpůsobili zánik svých tvrzených závazků, které žalobce důvodně požadoval žalobou, a zároveň netvrdili, že by provedli zápočet jiným právním úkonem, soud žalobě jako důvodně podané v posuzovaném zbytku vyhověl. Vycházel přitom ze zjištění, že mezi stranami sporu nebylo pochyb o povinnostech žalovaných v rozsahu, jak byly vyjádřeny již v původním rozsudku soudu prvního stupně a jež jsou vyjádřeny ve výrocích I a II následně vydaného rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně dále uvedl, že proto se také částečně právní argumentace překrývá s původním rozsudkem, zabýval se následně námitkou započtení, resp. obranou započtení žalovaných. Žalovaní ve včasném odvolání namítali, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, na jejichž základě učinil nesprávné závěry, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, soud neprovedl navržené důkazy, případně je provedl v nedostatečném rozsahu. Dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, nevzal v úvahu judikaturu. Žalovaní následně odvolání doplnili v tom směru, že nesouhlasí s náhledem soudu prvního stupně na problematiku uplatnění námitky započtení ze strany 1. žalované. Soud prvního stupně přistoupil k posouzení obrany žalované s vysokým formalismem. Ze strany 1. žalované bylo poukazováno na jednání žalobce, resp. jeho statutárního orgánu , tituly před jménem, , Anonymizováno, , bylo poukazováno na nesprávná vyúčtování služeb. V souvislosti s provedeným započtením poukazovali žalovaní nejen na dopis z 5. 8. 2011, ale také na následnou písemnou komunikaci. Žalující strana se k dopisu z 5. 8. 2011, ani k následné komunikaci, nikdy nevyjádřila, resp. nikdy nereagovala tak, že by se započtením nesouhlasila, a to až do doby, kdy se obranou žalované soud prvního stupně musel detailně zabývat s ohledem na stanovisko odvolacího soudu. Odvolatelé poukazovali na podmínky stanovené v ust. § 580 občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013. Bylo poukazováno i na to, že 1. žalovaná předložila soudu detailní specifikaci plnění, které plnila namísto žalobce, který neplnil své povinnosti. Vznikla jí pohledávka související s vytápěním jednotek v domě a provozem kotelny. Dopis z 5. 8. 2011 specifikuje, co je proti čemu započítáváno, stejně tak jako výše citovaná komunikace poukazuje na problematiku odpojení některých bytů od kotelny a ukončení provozu kotelny. Žalovaní poukazovali na ust. § 574 o. z. v platném znění, který preferuje platnost jednání. V daném případě došlo k neoprávněnému odpojení bytů od kotelny v domě, který má žalobce povinnost spravovat. Poukazovali na judikaturu. Soudu prvního stupně byl rovněž předložen Metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj k vyhlášce č. 372/2001 Sb. Citovaná judikatura, resp. jednotlivá rozhodnutí, se ohledně obou základních podmínek (souhlas všech vlastníků jednotek a stavební povolení) shodují. Odvolatelé se dále blíže vyjadřovali k problematice tvrzeného nelegálního odpojení bytových jednotek od kotelny v domě. Námitka započtení byla dle odvolatelů důvodná, z důvodu opatrnosti bylo opakováno, že k promlčení nedošlo, neboť ze strany žalobce se jedná o ryze účelové jednání a účelové zneužití práva, kterému nelze přiznat ochranu. Obraně strany žalované nebyla ze strany soudu prvního stupně věnována dostatečná pozornost. Soud prvního stupně měl popsanou situaci případně vyhodnotit jako důvod pro použití § 150 o. s. ř., v důsledku toho měl aplikovat moderační právo v otázce nákladů řízení, které žalobci neměl přiznat vůbec, nebo je ponížit o 50%. Odvolatelé navrhovali změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, aby žaloba byla i ve zbývající části zamítnuta, případně navrhovali, aby odvolací soud změnil alespoň výrok o nákladech řízení ve smyslu jejich ponížení nebo nepřiznání, pokud nedospěje k závěru, že je namístě věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní zaslali sami následně své vlastní podání ze dne 26. 12. 2023, ve kterém poukazovali na to, že nejsou ve sporu se žalobcem a ničeho mu nedluží. Poukazovali na to, že žádali žalobce, aby žalovanými hrazené finanční prostředky žalobce používal k účelu, na který žalovaní příspěvky, event. platby zasílali. Poukazovali dále na nesprávnost vypracovaných vyúčtování, na újmu, která jim je úmyslně způsobována žalobcem. Žalobce žalovaným opakovaně nevrací přeplatky. Žalovaní se dále k věci samé blíže vyjadřovali, předkládali nová tvrzení, navrhovali provedení dalších důkazů s tím, že navrhují k prokázání jejich tvrzení shodná tvrzení stran. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení dle § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalovaných a dospěl poté k závěru, že odvolání nelze shledat důvodným. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně již v předchozí době, a to rozsudkem z 25. 10. 2021, č. j. 41 C 357/2017 – 603, kterým uložil 1. žalované zaplatit žalobci částku 7 524 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení (výrok I), ve zbytku, tj. co do částky 7 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), oběma žalovaným uložil zaplatit žalobci částku 20 796 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok III), ve zbytku, tj. co do částky 4 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 8. 2013 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok IV), žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 44 452,56 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok V), rozhodl dále, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok VI). Rozsudkem č. j. 41 C 357/2017 – 634 z 1. 4. 2022 soud prvního stupně rozhodl formou doplňujícího rozsudku tak, že žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 2 898,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 898,04 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku (výrok II). K odvolání žalovaných byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I, III, V a VI, včetně doplňujícího rozsudku zrušen a věc byla vrácena v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zamítavá část rozsudku soudu prvního stupně tudíž nabyla právní moci. Odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně předčasnými a neúplnými, pokud se soud prvního stupně zabýval námitkou započtení, jíž se dovolávali žalovaní. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby postavil najisto, zda byla vznesena řádně námitka započtení, pakliže byla vznesena včas a řádně, bylo namístě zabývat se vznesenou obranou ze strany žalované. Pohledávku, jež zanikla započtením, nemůže soud přiznat, a to bez ohledu na to, zda byl kompenzační projev učiněn a zda ke střetu pohledávek došlo před zahájením soudního řízení, nebo až poté. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby i tyto okolnosti vzal případně v potaz. Soud prvního stupně v dalším