56 Co 225/2023-96 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 32 052,92 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II). S ohledem na státní občanství žalované a její předpokládané aktuální bydliště v zahraničí, jakož i s ohledem na tvrzené místo splnění sjednaných závazků na území České republiky, soud prvního stupně dovodil svou mezinárodní příslušnost dle článku 7 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Rozhodným právem pro posouzení věci je právo České republiky v souladu s článkem 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 Sb. ze dne 17. 6. 2008, neboť nárok žalobkyně vychází ze spotřebitelské smlouvy, bydliště žalované bylo v době tvrzené sjednání smluv v České republice a dodavatel služeb svou činnost provozoval v zemi bydliště spotřebitele. Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že smlouvy, z nichž je nárok žalobkyně dovozován, obsahují v rubrice podpisu u jména žalované umístěný malý grafický znak okem nečitelný, dle žalobkyně se mělo jednat o vlastnoruční podpis žalované, který byl proveden elektronicky biometrickým podpisem na technickém zařízení žalobkyně. Podpis žalované tak nebyl do smluvních dokumentů vepsán, nýbrž digitálně aplikován, tj. vložen, z dokumentu však nebylo možno zjistit, kdy k vložení podpisu mělo dojít a nebylo možno ani ověřit, zda od doby vložení podpisu nedošlo ke změně obsahu dokumentu. Ačkoliv tento grafický znak mohl zobrazovat vlastnoruční podpis žalované, soud prvního stupně nezjistil, zda to byla právě žalovaná, kdo tento znak vložil, dle názoru soudu prvního stupně ohledně podpisu žalované se zjevně nejednalo o náhradu podpisu mechanickými prostředky ve smyslu § 561 odst. 1 o. z., neboť žalobkyně netvrdila nic o tom, že by takový postup byl mezi smluvními stranami obvyklý. Žalobkyně neprokázala, že se žalovaná v daném případě zavázala k předloženému plnění obsaženému v předložených písemnostech. Správnost účetních dokladů žalobkyně, které jako jediné obsahovaly výčet rozsahu služeb (dodávek), pak nebyly žalovanou nijak potvrzovány, a protože jde o soukromé písemnosti žalobkyně, nelze je proti žalované ve smyslu § 565 o. z. použít. Kromě uvedeného má soud prvního stupně též pochybnosti o doručení faktur žalované tak, aby mohla vůbec případnou reklamaci uplatnit, byla-li snad smluvní stranou. 2. Usnesením ze dne 30. 8. 2023, č. j. 15 C 184/2022 – 49 soud prvního stupně opravil písařskou chybu na první straně písemného vyhotovení rozsudku spočívající v chybně uvedeném čísle jednacím. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že neprokázala uzavření Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, množství dodaného plynu a elektřiny na základě uvedených smluv, a že neprokázala, že vyúčtování dodávky elektřiny a plynu bylo doručeno žalované. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaná zůstala po celou dobu řízení nečinná a nárok žalobkyně ani její tvrzení žádným způsobem nesporovala. Žalobkyně v žalobním návrhu dostatečně vylíčila všechna skutková tvrzení významná pro rozhodnutí ve věci a napadené rozhodnutí je tak překvapivé, neboť soud prvního stupně ve věci již dříve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, tedy věc již hmotněprávně posoudil. Svým postupem v řízení pak soud prvního stupně nepřípustně nahradil odpovídající procesní aktivitu žalované. Žalobkyně řádně tvrdila, že Smlouva o sdružených službách dodávky plynu a smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny byla žalovanou uzavřena osobně a podepsána prostřednictvím podpisového tabletu biometrickým podpisem, tato tvrzení prokazovala kopií uvedených smluv. Úvahy soudu prvního stupně, že podpis žalované mohla žalobkyně na smlouvy přenést z jiného dokumentu, je zcela nedůvodný a nepodložený. Uzavření předmětných smluv dokládají i další skutečnosti zjištěné soudem prvního stupně, zejména zjištění, že žalovaná se v rozhodné době v nemovitosti na odběrném místě zdržovala, nemovitost užívala k bydlení a měla tak zájem na dodávce plynu a elektřiny do odběrného místa. Žalobkyně rovněž tvrdila a prokazovala, že žalovaná po určitou dobu hradila předepsané zálohové platby za dodávku komodit. Provedené důkazy tak ve vzájemné souvislosti uzavření předmětných smluv dokládají. I v případě, že by soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouvy nebyly uzavřeny, však měl nárok žalobkyně posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem plynu a elektřiny, popřípadě jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně jednoznačně tvrdila, jaké množství elektřiny a plynu bylo žalované dodáno, stejně jako tvrdila, že žalované odeslala vyúčtování dodávek na sjednanou kontaktní e-mailovou adresu. Žalovaná tato tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Žalobkyně (s odkazem na Občanský soudní řád, praktický komentář, Petr Lavický a kol., nakladatelství Wolters Kluwer a.s., 2016, str. 587, a na závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Co 209/2017) má za to, že pokud nejsou tvrzené skutečnosti popřeny, měl by je soud vzít za prokázané. Žalobkyně zároveň poukázala na specifický režim dodávek plynu a elektřiny, na něž nelze přepjatě formalisticky aplikovat požadavky běžného předání zboží. Žalovaná podpisem smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu stvrdila, že byla seznámena se svými právy a povinnostmi vyplývajícími z obchodních podmínek a tedy i s právem reklamovat vyúčtování, se kterým by nesouhlasila, zde žalobkyně poukázala na obsah obchodních podmínek. Správnost dodavatelem vyúčtovaného odběru se v návaznosti na článek 6 obchodních podmínek v daném případě předpokládá a je povinností zákazníka případné námitky uplatnit ve sjednané lhůtě písemnou reklamací. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila a v odvolacím řízení zůstala nečinná. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 o. s. ř., posoudil důvody odvolání, částečně zopakoval a částečně doplnil důkazní řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné. 6. Jak vyplývá z obsahu spisu, řízení bylo zahájeno žalobou ze dne 7. 3. 2022, v níž byl uplatněn nárok na zaplacení celkové částky 32 052,92 Kč sestávající z pohledávek ze smluv uzavřených mezi účastníky dne 30. 9. 2020, a to Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Dle žalobních tvrzení cena plynu a elektřiny měla být určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období s tím, že splatnost vyúčtovaných částek bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu takto byly uplatněny částky 15 637,41 Kč a 100 Kč. Částka 15 637,41 Kč představuje cenu odebraného plynu (1 324,07 m3) v období od 27. 10. 2020 do 27. 4. 2021 v částce 17 894,41 Kč, spolu s částkami 300 Kč za poskytnutí služby monitoringu spotřeby za období 12/2020 – 04/ 2021, 363 Kč představující cenu za demontáž senzoru, 200 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh za měsíce únor a březen 2021, a to vše po odečtení záloh zaplacených žalovanou v celkové výši 3 120 Kč. Částka 15 637,41 Kč byla vyúčtována fakturou ze dne 5. 5. 2021, která byla žalované zaslána na sjednanou kontaktní e-mailovou adresu dle článku 5.1 obchodních podmínek a stala se splatnou 25. 5. 2021. Částka 100 Kč je smluvní pokutou za nezaplacení žalované faktury ze dne 5. 5. 2021 znějící na částku 15 637,41 Kč. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pak byly uplatněny částky 16 215,51 Kč a 100 Kč. Částka 16 215,51 Kč představuje cenu odebrané elektřiny (4, 83900 MWh) v období od 26. 10. 2020 do 4. 5. 2021 v částce 19 115,51 Kč, spolu s částkou 200 Kč představující smluvní pokuty po 100 Kč za prodlení se zaplacením záloh za měsíce únor a březen 2021, a to po odečtení záloh zaplacených žalovanou ve výši 3 100 Kč. Uvedená částka byla vyúčtována fakturou ze dne 6. 5. 2021 odeslanou žalované na kontaktní e-mailovou adresu, splatnou se stala 26. 5. 2021. Částka 100 Kč pak odpovídá smluvní pokutě za prodlení z úhradou žalované faktury ze dne 6. 5. 2021 znějící na částku 16 215,51 Kč. K úhradě všech žalovaných částek byla žalovaná dle žalobních tvrzení vyzvána před podáním žaloby doporučenými dopisy, neuhradila však dosud ničeho. Spolu s podáním návrhu na elektronický platební rozkaz žalobce předložil listinné důkazy. 7. Soud prvního stupně ve věci vydal elektronický platební rozkaz ze dne 17. 3. 2022, č. j. EPR 60832/2022 – 5, který byl následně usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 5. 2022, č. j. EPR 60832/2022 – 9 zrušen podle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. 8. Ve věci pak před soudem prvního stupně proběhla tři ústní jednání. Při ústním jednání dne 19. 12. 2022 soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů s tím, že z dosud uplatněných tvrzení nelze dovodit