61 Co 8/2024-95 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem, které učinila žalovaná žalobkyni listinou ze dne 23. 2. 2023, je neplatné (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 716 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II). Rozhodnutí zdůvodnil tím, že je nutné rozlišit pracovní činnosti žalobkyně jako ředitelky [anonymizována dvě slova] [obec] vzniklé na základě jmenování a činnost žalobkyně jako učitelky téže školy, která byla založena pracovní smlouvou ze dne 20. 6. 2003. Případná manažerská pochybení žalobkyně při vedení školy v pozici ředitelky nemohou být důvodem pro hodnocení kvality její práce jako učitelky. Případná„ manažerská pochybení“ lze řešit odvoláním z funkce ředitelky školy (naplňují-li tato pochybení dostatečnou intenzitu), ale nemohou být důvodem pro postihování žalobkyně jako učitelky na téže škole a pro případné ukončení pracovního poměru žalobkyně jako učitelky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pochybení, která jsou žalobkyni vytýkána v souvislosti se šetřením ČŠI (kontrola ČŠI dne 13. 1. 2022 a závěry další kontroly dne 22. 3. 2022), byť některé stížnosti byly inspekcí shledány důvodnými, nemohou být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně jako učitelky, když se v tomto případě nejednalo o pochybení, kterých se jako učitelka dopustila. Navíc nebyla zachována dvouměsíční zákonná lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce, když v případě kontroly, která byla provedena dne 13. 1. 2022, se žalovaná dozvěděla závěry této kontroly nejpozději dne 14. 2. 2022 a v případě kontroly, která proběhla dne 22. 3. 2022, žalovaná v následujících dnech obdržela protokol datovaný dne 25. 3. 2022. Žaloba však byla ve věci podána až dne 23. 2. 2023. Stejně tak pochybení vytýkaná žalobkyni při zadávání veřejných zakázek a porušení povinnosti vedoucího zaměstnance nesouvisely s prací učitelky. V případě dalších uplatněných důvodů (porušení povinnosti zajistit dostatečnou odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb, porušení povinností zajistit dohled nad dětmi a nezletilými žáky a nepřítomnost žalobkyně a celého vedení školy na pracovišti v pracovní době) jsou tyto důvody v okamžitém zrušení v rozporu s ustanovením § 60 zákoníku práce zcela neurčité. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž se neztotožňuje s výkladem soudu prvního stupně, že porušení povinností žalobkyně, které souvisejí s funkcí ředitelky základní školy, nemohou být základem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 1 písm. g) o. s. ř.). Žalobkyně působila u zaměstnavatele primárně ve funkci ředitelky základní školy, učila pouze 5 hodin týdně. Výkon práce učitelky byl víceméně druhotný, primární odpovědností žalobkyně bylo vést řádně základní školu jako její ředitelka, a pokud žalobkyně svoje pracovní povinnosti dlouhodobě a hrubým způsobem neplnila, měla žalována právo s ní pracovní poměr ukončit. Při přijetí logiky soudu prvního stupně by zaměstnavatel neměl možnost ukončit pracovní poměr s vedoucím zaměstnancem z důvodu, že porušuje své povinnosti vedoucího zaměstnance (§ 302 zákoníku práce). Soud prvního stupně přehlíží, že žalobkyně byla v první řadě ředitelka, tj. vedoucí pracovník a manažerka, a až v druhé řadě učitelka. Navíc se žalobkyně dopustila i porušení povinností, které se nevztahují přímo k povinnostem vedoucího zaměstnance, ale obecně k povinnostem zaměstnance, některá porušení povinností se vztahují vyloženě k její činnosti jako učitelky. Česká školní inspekce při kontrole dne 13. 1. 2022 zjistila, že žalobkyně pochybila jako učitelka českého jazyka. Žalovaná se absolutně neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že porušení povinnosti zajistit dostatečnou odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a školských služeb není porušením povinností vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Ředitel základní školy nemá žádnou důležitější povinnost (snad kromě zajištění bezpečnosti žáků), než zajistit náležitou kvalitu výuky. Co se týče nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti, podstata tohoto problému tkví v tom, že jak plyne ze stížností rodičů a jak mohlo být prokázáno výslechy navržených svědků, žalobkyně nebyla běžně k zastižení na pracovišti v době, kdy na pracovišti být měla. Po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby v okamžitém ukončení pracovního poměru přesně specifikovala (a následně prokazovala), v jaký den a v kolik přesně hodin nebyla žalobkyně na pracovišti. Pokud soud prvního stupně vytýká žalované, že některé důvody pro okamžité ukončení pracovního poměru nedostatečně konkretizovala, tak ani s tímto názorem žalovaná nesouhlasí. Všechny důvody pro ukončení pracovního poměru byly do maximálně možného detailu popsány. Nová ředitelka, která jednala za zaměstnavatele, nemohla mít v okamžiku okamžitého ukončení pracovního poměru všechny detailní informace o porušení povinností žalobkyně a pokud by soud požadoval, aby byly v okamžitém ukončení pracovního poměru všechny detaily porušení povinností žalobkyně uvedeny, tak by na žalovanou kladl zcela nepřiměřené nároky. Dále namítá, že soud prvního stupně nesprávně počítal běh lhůty ve smyslu § 58 odst. 1 zákoníku práce, a to od okamžiku, kdy se o porušení povinností žalobkyně dozvěděl zřizovatel žalované, tedy [územní celek] [územní celek] však nebylo zaměstnavatelem žalobkyně, zaměstnavatelem byla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla až do 23. 2. 2023 ředitelkou základní školy (tedy statutárním orgánem), musela by dát výpověď sama sobě. Po formální stránce se tedy zaměstnavatel dozvěděl o porušení povinností žalobkyně až tehdy, kdy byla žalobkyně odvolaná z funkce ředitelky a byla jmenovaná nová ředitelka, což se stalo 23. 2. 2023, lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce byla tedy zachována. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvádí, že žalovaná od počátku nerozlišuje činnosti žalobkyně vykonávané z pozice ředitelky základní školy jako vedoucího zaměstnance na základě jmenování do funkce a z pozice učitelky základní školy jako řadového zaměstnance dle pracovní smlouvy, což je patrné z podaného odvolání, ve kterém žalovaná uvádí, že primární odpovědností žalobkyně bylo vést řádně základní školu jako její ředitelka a pokud tyto své pracovní povinnosti dlouhodobě a hrubým způsobem neplnila, měla žalovaná právo s ní pracovní poměr ukončit. Důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru se musí týkat porušení povinnosti souvisejícím s pracovním zařazením učitelky, přičemž tato povinnost musí být porušena zvlášť hrubým způsobem. Žalovanou uváděné důvody se však vztahují k výkonu funkce ředitelky školy, a navíc jsou nedostatečně specifikovány. Argumentace žalované, týkající se neuplynutí lhůty k okamžiku zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, je lichá. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné 5. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 6. Dle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. 7. Dle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. 8. Odvolací soud se ztotožňuje jak se skutkovými, tak převážně i právními závěry soudu prvního stupně, proto pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. 9. S ohledem na důvody vymezené v okamžitém zrušení pracovního poměru soud prvního stupně správně rozlišoval činnosti, které žalobkyně vykonávala jako ředitelka základní školy, od činností, které vykonávala jako učitelka základní školy, neboť pokud bylo žalobkyni dáno okamžité zrušení pracovní