64 Co 366/2024-234 — Krajský soud v Plzni

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení existence služebnosti vedení elektrické přípojky přes pozemky žalované parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a st. parc. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ve prospěch panujícího pozemku st. parc. č. , hodnota, s tím, že obsahem služebnosti je právo vlastníků panujícího pozemku jako správců elektrické přípojky bezplatně elektrickou přípojku užívat, provozovat a udržovat, jakož i odstranit, přičemž vlastníci služebných pozemků jsou povinni výkon uvedeného práva strpět a umožnit oprávněným vstup na služebné pozemky za účelem výkonu práv ze služebnosti. Žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. K naléhavému právnímu zájmu žalobců na určení existence služebnosti soud prvního stupně uvedl pouze to, že ani skutečnost, že žalovaná vždy nerespektuje práva žalobců jako vlastníků přípojky nemůže bez dalšího odůvodňovat vznik potřeby zápisu služebnosti do katastru nemovitostí. Dospěl k závěru, že žalobci nemohli důvodně nabýt subjektivního přesvědčení o tom, že by jim mohlo svědčit věcné břemeno vedení elektrické přípojky přes sousední pozemky, protože existence takového břemene nebyla deklarována ani jen zmíněna v jejich nabývacím titulu a nevyplývala ani z žádné jiné předložené listiny. Žalobci si byli naopak pravděpodobně vědomi od samého počátku, nejpozději od roku 2000, toho, že jim žádné věcné břemeno vedení přípojky přes cizí pozemky nesvědčí. Byli srozuměni, že věcné břemeno bude konstituováno teprve smluvně po kolaudaci stavby nové – zemní kabelové přípojky vedoucí do jejich objektu, k čemuž nakonec nedošlo. Absence dobré víry v daném případě vylučuje možnost případného mimořádného vydržení. Dospěl k závěru, že žalobcům nesvědčí ani zákonné břemeno podle § 22 odst. 3 zákona č. 79/1957 Sb, protože příslušelo výhradně energetickým podnikům. Uvedl, že žalobci jsou v souladu s platnou právní úpravou vlastníky elektrické přípojky nízkého napětí, k čemuž není žádného věcného břemene či služebnosti zapotřebí. V případě, že dojde k situaci, kdy bude třeba opravit nebo vyměnit kabel přípojky žalobců, je nutná přítomnost oprávněné osoby, která bude danou situaci řešit a té musí být umožněn přístup na pozemek žalované. Rozsudek napadli včasným odvoláním žalobci. Namítali, že svá práva služebnosti nezakládají na smlouvě, ale že jím vznikla podle zákona č. 79/1957 Sb, podle kterého vznikalo pro správce vedení věcné břemeno automaticky. Pokud byli při koupi ubezpečeni, že vedení je provozuschopné a existuje nepřetržitě od šedesátých let minulého století, a byli ubezpečení i zaměstnanci , právnická osoba, , že se jedná o řádné odběrné místo, nabyli logicky přesvědčení, že věcné břemeno existuje i v tomto případě. Připomněli, že pan , Anonymizováno, , předchozí vlastník služebného pozemku, až do roku 2008 tvrdil, že elektrické vedení jde touto trasou od nepamětí a nijak jej nezpochybňoval. Odmítl sice podepsat smlouvu o věcném břemenu, ale nikdy historické právo na vedení přípojky nezpochybňoval a nebránil občasné potřebné kontrole. Pokud by nenabyli věcné břemeno ze zákona, právo odpovídající věcnému břemeni vydrželi. Připomněli, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení existence věcného břemene z důvodu, že současné stav neumožňuje bezpečný provoz přípojky jen na základě oprávnění vyplývajícího z vlastnictví přípojky žalobci. Žalovaná nerespektovala ochranné pásmo přípojky a prováděla na něm práce, aniž by žalobce informovala. Domáhat se práva v jednotlivých případech je neefektivní, zdlouhavé a neúčelné, přičemž se naruší sousedské vztahy. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobců souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že zřízení elektrické přípojky vedené podzemním kabelem je novou stavbou. V té době chtěl pan , Anonymizováno, uzavřít smlouvu o věcném břemeni se žalobci za náhradu, a tak udělil souhlas s vydáním stavebního povolení. Následně však žalobci smlouvu odmítli uzavřít. Proto pan , Anonymizováno, napadl kolaudační rozhodnutí odvoláním. Jeho důvody nebyly stavebním úřadem akceptovány, protože zřízení věcného břemene je věcí dohody strany případně rozhodnutí soudu o jeho zřízení. Tyto skutečnosti potvrdil svědek , Anonymizováno, ve své výpovědi. Lze tak dovodit, že žalobci nemohli být v dobré víře, že jim věcné břemeno náleží, protože popsané jednání dobrou víru zcela vylučuje. Ke zřízení věcného břemene nemohl postačovat prostý souhlas pana , Anonymizováno, , předchozího vlastníka služebných pozemků, se zřízením přípojky. Připomněla, že původní propojení objektů rozvody elektriky v minulosti probíhalo v areálu jediného vlastníka obou objektů vzduchem nad pozemky, které tento vlastník měl právo užívat ze zákona a nebylo zapotřebí, aby nějaké věcné břemeno vznikalo. Souhlasila se soudem prvního stupně, že zákonné věcné břemeno příslušelo pouze energetickým podnikům. Žalovaná nesouhlasila se zřízením věcného břemene přes své pozemky, které zakoupila v dobré víře, že zde žádné věcné břemeno není. Navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. l, 3 a 5 občanského soudního řádu rozsudek soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobců i vyjádření žalované a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. Žalobci se domáhali určení existence práva ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu. K úspěchu takové žaloby je třeba, aby prokázali naléhavý právní zájem na určení tvrzeného práva. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci svůj naléhavý právní zájem na určení existence práva prokázali. Žalobci se domáhají určení existence práv odpovídající věcnému břemeni ve prospěch elektrické přípojky, to je práv, které jim náleží jako vlastníkům i proto, že tato práva nejsou v katastru nemovitostí vyznačena. Tím je dán jejich naléhavý právní zájem na určení těchto práv ve smyslu § 80c o.s.ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2638/2005). Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav popsaný v bodu 1 odůvodnění, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a proto z něj odvolací soud vycházel. Protože předmětem sporu je existence věcného práva, je třeba vycházet z ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku. Podle něho se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se věcný práv. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014) se však posuzují podle dosavadních předpisů. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že vybudování elektrické přípojky podle stavebního povolení ze dne 11. 4. 2000 k provedení demontáži vzdušné přípojky a provedení přípojky elektrické energie kabelem uloženým v zemní rýze není opravou původní elektrické přípojky vedené vzduchem s ukotvením na sloupech, ale je novou stavbou, novou věcí. Stavba byla kolaudována rozhodnutím ze dne 24. 4. 2008. Podle odůvodnění rozhodnutí námitky proti jeho výroku vznesl jen svědek , Anonymizováno, , který požadoval uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene vedení kabelové přípojky po jeho nemovitostech. Vznik věcného břemene je tak třeba posuzovat ke dni vzniku stavby, jíž se má týkat, to je podle úpravy zákona č. 40/1964 Sb, občanský zákoník, jak uvedl soud prvního stupně. Nebylo tak možné, aby žalobcům vzniklo zákonné právo odpovídající věcnému břemeni podle energetického zákona č. 79/1957 Sb., protože v té době byl již tento zákon zrušen a nahrazen zákona č. 222/1994 Sb. Právní úprava elektrické přípojky je uvedena v § 22 tohoto zákona a neobsahuje vznik věcného břemen ze zákona. Podle odstavce 10 tohoto ustanovení je vlastník elektrické přípojky tedy ten, kdo uhradil náklady na její zřízení, povinen zajistit její provoz, údržbu a opravy tak, aby se nestala příčinou ohrožení života a zdraví či poškození majetku osob. Tento zákon neupravoval již vznik věcného břemene ze zákona ani provozovateli energetické soustavy. Umístění jeho zařízení na pozemek ve vlastnictví odběratele elektrické energie byl řešen smluvním věcným břemenem, případně vyvlastněním nezbytné části pozemku, na němž bylo zařízení umístěno. Stejnou úpravu pak převzal i zákon č. 458/2000 Sb., který zrušil předchozí zákon č. 222/1994 Sb. Skutečnosti tvrzení žalobci o vzniku zákonného věcného břemene tak nelze akceptovat. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně i v tom, že právo odpovídající věcnému břemeni nemohlo vzniknout ani vydržením takového práva. Běh doby nutné k vydržení práva začal za účinnosti předchozího občanského zákoníku, vybudováním nové přípojky zkolaudované v roce 2008, a proto podle § 3036 přechodných ustanovení nyní platného občanského zákoníku se doba posuzuje podle dosavadního zákona, to je podle § 134 odst. l, podle kterého jde o desetiletou dobu, kdy svá práva vykonává poctivý držitel. Nový předpis označuje tento druh