13 Co 31/2025-281 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 345 000 Kč, když z provedeného dokazování dovodil, že se žalovaná nedostala do prodlení s předáním díla, tj. k datu 31. 3. 2016, jenž byl sjednán jako poslední termín pro dokončení díla. Podle soudu již před uplynutím lhůty k dokončení stavby, jak byla sjednána účastníky, žalobce stavbu fakticky převzal, neboť již měl klíče od domu a rovněž tak ji fakticky užíval, když v ní prováděl vnitřní stavební úpravy (obkládání koupelny, obezdívání krbové vložky) a instalaci kuchyně. Žalobce měl klíče od domu v dispozici od 21. 2. 2016. Ke dni 25. 3. 2016 byly veškeré práce ze smlouvy o dílo dokončeny, žalobce však nechtěl dílo převzít z důvodu vad díla. Uvedený závěr pro soud vyplynul z doplněného dokazování výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , z fotodokumentace a ze zápisů ze stavebního deníku. V souladu s právním názorem Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Cdo 3512/2018, soud akcentoval, že skutečnost, že dílo trpí vadami, nemusí sama o sobě znamenat, že dílo není dokončeno, musí však jít o vady, jež nebrání dílu sloužit svému účelu. O takový případ se v posuzované věci jednalo, neboť předané dílo bylo způsobilé sloužit svému účelu. Soud tedy uzavřel, že žalobce mohl ode dne 21. 2. 2016, kdy převzal klíče od domu, do něho vstupovat, provádět následné práce, což činil, přičemž k tomuto dni dílo skutečně (fakticky) převzal. Jiná věc je však skutečnost, že žalobce odmítal podepsat předávací protokol, a tento byl sepsán a potvrzen 10. 3. 2017, když jeho vyhotovení není hmotněprávní podmínkou předání díla. Provedeným dokazováním měl soud za zjištěné, že ke skutečnému předání díla došlo mnohem dříve, a to ke dni 21. 2. 2016 (dílo bylo dokončeno 25. 3. 2016), pročež byl splněn termín dokončení díla do 31. 3. 2016 podle sjednané smlouvy o dílo. Soud prvního stupně tedy neshledal předpoklady pro použití institutu smluvní pokuty v posuzované věci, jejíž úhrady se domáhal žalobce podaným žalobním návrhem. Rozhodnutí o nákladech řízení postavil soud prvního stupně na poměření úspěchu účastníků v řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř.2. Ve včasném odvolání vyjádřil žalobce nesouhlas s tímto rozhodnutím. Měl za to, že v řízení nebylo prokázáno, kdy skutečně došlo k předání díla. Nesouhlasil však s tím, že se tak stalo způsobem a v čase, jak popsal soud v napadeném rozsudku. Podle žalobce nelze dojít k závěru, že by odmítal bezdůvodně převzít dílo. Ve sjednaném termínu mu zhotovitel dílo nepředal, neboť nebylo dokončeno. Opřít skutkové závěry soudu o výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, bylo chybné, když jde o zaměstnance žalované, tito svědci měli právě zajistit předání díla, přičemž nedokázali potvrdit, kdy žalobce byl vyzván k převzetí díla, na druhou stranu setrvávali na stanovisku, že byl vyzván k tomuto postupu. Písemný dokument k takovému tvrzení nemají k dispozici. Žalovaná nenechala žalobci, po údajném předání díla, žádný výtisk stavebního deníku. Teprve na vyžádání jej žalobce obdržel až dne 4. 8. 2016. Tedy lze jen těžko za den předání díla považovat den označený ve stavebním deníku, zvláště pak tehdy, kdy žalobce ve stavebním deníku tento zápis nepotvrdil, neměl jej ani k dispozici a nemohl si jej přečíst, respektive se o něm dozvěděl až se zpožděním pěti měsíců. Jinak podle protokolu ze dne 10. 3. 2017 došlo teprve toho dne k předání a převzetí díla a předávací dokumenty (certifikace a revizní zprávy) ke stavbě byly žalobci doručeny až 2. 6. 2017. Kdyby došlo k předání stavby více než před rokem, jak tvrdí žalovaná, byl by v daném čase podepsán předávací protokol a neexistovala by překážka i k předání dokumentace ke stavbě. Žalovaná neprokázala předání díla k jiné době, než uváděné žalobcem. Předání klíčů ke stavbě neznamená bez dalšího, že by dílo bylo ukončeno a předáno. Po předání klíčů byly na stavbě prováděny další stavební práce, které byly plněním podle sjednané smlouvy o dílo a nebyly pouhým odstraňováním vad díla či pracemi realizovanými mimo předmět plnění ze smlouvy o dílo. Ostatně o tvrzení žalované, že veškeré práce na díle byly dokončeny 25. 3. 2016, se žalobce dozvěděl teprve 4. 8. 2024. Pravda je taková, že se žalobce neustále domáhal dokončení stavebních prací a předání díla. Nakonec i poslední zápis ve stavebním deníku naznačuje, že dílo bude předáno později, což vylučuje závěr o předání díla ke dni 21. 2. 2016. Žalovaná proto neunesla důkazní břemeno k tvrzenému předání díla. Ve prospěch sdělení žalobce naopak svědčí protokol o předání díla ze dne 10. 3. 2017, kdy dílo bylo také předáno, také pak korespondence, v níž se žalobce domáhal předání díla po datu 25. 3. 2016, jakož i ta skutečnost, že zápisy ze stavebního deníku byly žalobci předány teprve 4. 8. 2016 a doklady ke stavbě (certifikace a revize) až 2. 6. 2017, respektive i ta skutečnost, že žalovaná až do sepsání předávacího protokolu ze dne 10. 3. 2017 nejenže neinkasovala, ale ani se nedomáhala doplatku ceny díla z částky vinkulované u schovatele. Doplatek ceny díla jí byl vyplacen po 10. 3. 2017, po skutečném předání díla. S uvedenou argumentací navrhl žalobce změnu napadeného rozsudku na vyhovění žalobě a přiznání mu náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaná, jež se ztotožnila s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, navrhla jeho potvrzení a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení. Skutečné předání díla ke dni 21. 2. 2016 a dokončení díla 25. 3. 2016 bylo v řízení prokázáno zápisy ve stavebním deníku a výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , respektive předáním klíčů žalobci, který převzal stavbu ve stavu způsobilém k užívání. Žalobce zmíněné důkazy nevyvrátil, výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, neznevěrohodnil, naopak jím navržení svědci v podstatě potvrdili, že ve sledované době žalobce měl k dispozici klíče od domu a na stavbě byly prováděny práce, které neměly základ v účastníky uzavřené smlouvě o dílo. Není podstatné, kdy se žalobce dozvěděl o obsahu zápisů ve stavebním deníku, podstatné je, že jejich obsah nezpochybnil. Správnost zápisů, a jejich soulad s reálným stavem, nebyla relevantně vyvrácena. Pro posuzovanou věc je zásadní zjištění, že žalobce odmítal protokolární převzetí díla, což však nebylo nakonec rozhodující, když nutno vycházet ze skutečnosti, kdy dílo bylo zhotovitelem předáno a objednatelem převzato. Jde-li o dobu po 25. 3. 2016, v řízení nebyl proveden jediný důkaz, jímž by bylo prokázáno, že po tomto datu byly žalovanou prováděny práce představující dokončení díla.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k obsahu podání účastníků, a po provedeném řízení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z původně uplatněné žaloby zůstal, po předchozích rozhodnutí soudů, v projednávané věci předmětem řízení již jen nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 345 000 Kč, jenž byl odvozen od článku 11.1 smlouvy o dílo, jak byla sjednána účastníky dne 14. 5. 2015. V uvedeném ujednání bylo stanoveno, že v případě prodlení zhotovitele s dílem, oproti termínům dohodnutým v článku IV této smlouvy, je objednatel oprávněn účtovat zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Podle uzavřené smlouvy o dílo, mělo být dílo provedeno do 60 pracovních dnů od předání staveniště zhotoviteli (článek 4.2.6 smlouvy), k čemuž došlo 7. 1. 2016, přičemž lhůta k dokončení díla byla spojena se dnem 31. 3. 2016. Žalobce svůj nárok odvozoval od skutečnosti, že k faktickému předání díla došlo ke dni 10. 3. 2017, kdy byl účastníky sepsán protokol o předání a převzetí díla. Na základě těchto zjištění vymezil žalobce dobu prodlení od 1. 4. 2016 do 10. 3. 2017, tj. v délce 345 dnů. Soud prvního stupně, jakož i soud odvolací, v jejich předchozím rozhodnutí, dospěly k závěru, že nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty je po právu dán, s odkazem na shora popsané časové údaje, pokud těmito soudy bylo vycházeno ze skutkového zjištění a právního závěru o předání díla objednateli zhotovitelem ke dni 10. 3. 2017, tj. na základě skutečností zachycených v protokolu z téhož dne o předání a převzetí díla. S tímto závěrem vyslovil nesouhlas Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 23. 2. 2022, č. j. 33 Cdo 1260/2020-139. Dovolací soud stanovil, že podle smlouvy sjednané účastníky nelze dovodit, že by podepsaný protokol o předání a převzetí díla byl hmotněprávní podmínkou tohoto předání a převzetí posuzovaného plnění. V části úhrady smluvní pokuty dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc jim vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že okamžik předání a převzetí díla není v posuzovaném případě spojen jen se sepisem protokolu o předání a převzetí díla, nýbrž s faktickým předáním a převzetím díla, k jehož zjištění mělo být provedeno další dokazování. Právní názor dovolacího soudu byl pro následující vedení řízení ve smyslu ust. § 243g odst. 1 věty první a § 226 odst. 1 o. s. ř. závazný.6. Soud prvního stupně pak postupova