13 Co 832/2024-581 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu na zaplacení částky 176 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 31. 3. 2018 do zaplacení a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti sjednané smlouvy o dílo ze dne , datum, , včetně dodatku č. , datum, , a to pro rozpor s dobrými mravy, pro nepoctivé jednání žalované, zneužívající jejího silnějšího postavení ve smluvním vztahu k žalobcům jako spotřebitelům. Pakliže žalobci zaplatili na základě neplatných smluv zálohu 170 000 Kč a dále 6 050 Kč, zatímco žalovaná pro ně prováděla projektové a inženýrské činnosti, vzniklo oběma stranám bezdůvodné obohacení, jež si mají účastníci vydat. S ohledem na žalovanou uplatněný zápočet formou procesní obrany podle § 98 o. s. ř. proti pohledávce žalobců, a to ve výši žalované částky, který soud shledal za provedený v souladu se zákonem, pohledávka žalobců, jež je předmětem řízení, v celém rozsahu zanikla. Pokud jde o projektovou a inženýrskou činnost provedenou žalovanou ve prospěch žalobců, soud zohlednil pouze tu její část, jež byla realizována podle specifických požadavků žalobců nad rámec původně zpracované projektové dokumentace a souvisejících prací, za něž žalovaná nepožaduje nijakou náhradu. Nelze-li vydat toto plnění, náleží žalované za projektovou a inženýrskou činnost náhrada v penězích ve výši obvyklé ceny. Obvyklá cena poskytnutého plnění byla oceněna znaleckým posudkem, jenž z hlediska přijatých závěrů nebyl rozporován. Projektová dokumentace pak byla zpracována řádně a byla využitelná, přičemž k tíži žalované nemůže jít skutečnost, že žalobci nemají finanční prostředky na realizaci stavby. Ačkoli žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleželo by ji právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., nepřiznal ji soud prvního stupně požadovanou náhradu, s odkazem na § 150 o. s. ř., když zhodnotil okolnosti projednávané věci, kdy žalovaná zapříčinila absolutní neplatnost sjednaných smluv a nutnost vypořádání vzájemných nároků účastníků řízení formou vydání vzájemného bezdůvodného obohacení, přičemž její jednání bylo v rozporu s dobrými mravy, nepoctivé a zneužívající silnějšího postavení žalované ve smluvním vztahu, jako profesionála, jehož předmětem podnikání je výstavba rodinných domů, zatímco žalobci v tomto vztahu vystupovali v pozici spotřebitele.2. Proti tomuto rozsudku si podali žalobci včasné odvolání, neboť rozporovali, že by se vykonanou činností žalované na projektové dokumentaci a inženýrských pracích jakýmkoli způsobem obohatili, když vykazované plnění nevyužili. Odkázali v tomto směru na ust. § 3002 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož, užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce, a je-li smlouva neplatná, poskytne tento druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu. Žalobci z projektové a inženýrské činnosti žalované neměli prospěch, tedy nezískali bezdůvodné obohacení a žalované vůči nim nevzniklo právo na jakoukoli peněžní náhradu, tedy i provedený zápočet žalovanou nemá právní základ a nemohl přivodit zánik nároku žalobců na vrácení jim částek, jež vyplatili zálohově žalované z neplatně sjednaného právního vztahu. S ohledem na charakter vytčené činnosti žalované, nelze ze strany žalobců předmět obohacení vydat, pro nevyužitelnost projektové dokumentace a provedených inženýrských prací, neboť ty se vázaly na konkrétní výstavbu, a pokud ta se nerealizovala, je pro žalobce projektová dokumentace neupotřebitelná. Žalobci tedy uzavřeli, že z důvodu poctivého nabytí plnění od žalované, jakož i pro jeho nevyužitelnost, nemohou být ve vztahu k žalované zavázáni k finanční náhradě z titulu bezdůvodného obohacení. Poskytnuté plnění nemohlo být využito, když žalobci stavbu domu neprovedli pro nedostatek finančních prostředků. Na podporu svého stanoviska odkázali žalobci rovněž na ust. § 3001 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož, získá-li obohacený předmět obohacení v dobré víře, a nelze-li jej dobře vydat, není obohacený povinen k náhradě získaného plnění, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům. S ohledem na veškeré okolnosti projednávané věci, je naopak v souladu s dobrými mravy, pokud žalobci získají do své dispozice dříve poskytnuté zálohové navrhli žalobci změnu napadeného rozsudku na vyhovění žalobě v celém rozsahu a přiznání jim náhrady nákladů za řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaná odvoláním napadla nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně. Především zdůraznila tu skutečnost, že podaná žaloba byla zamítnuta výlučně z důvodu uplatnění procesní obrany žalované formou započtení pohledávek, když pohledávka žalované nebyla zapříčiněna jejím nepoctivým jednáním. Existence této pohledávky byla žalobcům známa ještě před podáním žaloby (odkaz na dopis žalované ze dne , datum, ). S tímto vědomím iniciovali žalobci dané řízení a museli si být vědomi možného neúspěchu v řízení. Z uvedeného důvodu tak právní posouzení merita věci, činěné chybně pouhým odkazem na absolutní neplatnost sjednaných smluv, nemůže být rozhodující pro rozhodnutí o nákladech řízení, když úspěch žalované ve věci byl založen právě zmíněnou procesní obranou žalované. Započítávaná pohledávka žalované měla původ jen ve specifických požadavcích žalobců na realizaci stavby, když tito vyžadovali změny provedení stavby, oproti původně zpracované projektové dokumentaci. Uvedené náklady, spojené s požadavky žalobců, nemohly být zbytečným nákladem zapříčiněným údajným nepoctivým jednáním žalované. Tyto přípravné práce byly provedeny účelně, bez zbytečného navýšení nákladů. Za popsaného stavu měla by mít žalovaná právo na náhradu jí vzniklých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaná je zatížena vysokými náklady za právní zastoupení advokátem, za znalecký posudek či zaplacený soudní poplatek. Žalobci již na počátku řízení museli počítat s tím, že v případě neúspěchu v řízení, je stíhá povinnost náhrady nákladů řízení. Aplikace ust. § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení není přiléhavá, neboť takový postup je možný jen výjimečně a z důvodů zvláštního zřetele hodných, což v dané věci nebylo zjištěno. Soudem pojmenované okolnosti případu nejsou důvodem k nepřiznání úspěšnému účastníku řízení náhrady vynaložených nákladů. Nelze pominout, že žalobci v řízení o zaplacení částky 176 500 Kč zapříčinili vznik nákladů ve výši téměř přesahující dvojnásobek předmětu řízení, tj. v částce 304 651,40 Kč na straně žalované. Nakonec žalovaná měla proti žalobcům vyšší nárok, než započetla, a to o 87 650 Kč. Soud prvního stupně nevzal v úvahu, že náhradu nákladů řízení lze přiznat i zčásti. Pro odvolací řízení navrhla žalovaná změnu odvoláním napadeného výroku tak, že ji odvolací soud proti žalobcům přizná právo na náhradu nákladů řízení v částce 304 651,40 Kč.4. Žalovaná k odvolání žalobců uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, postavený na provedeném dokazování a relevantních skutkových a právních závěrech, proto navrhla jeho potvrzení a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázala pak také na judikaturu Nejvyššího soudu, jež stojí na stanovisku, že existence bezdůvodného obohacení není závislá na trvání ekonomické využitelnosti získaného plnění a současně, že bezdůvodné obohacení vznikne i tehdy, pokud je obohacený následně nevyužije (viz např. rozsudek sp. zn. 32 Cdo 3521/2017, 30 Cdo 5086/2009, 23 Cdo 5753/2015, 28 Cdo 1448/2015, aj.).5. Žalobci považovali použití ust. § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení za opodstatněné, v tomto směru odkázali na odůvodnění napadeného rozsudku, a navrhli potvrzení nákladového výroku rozsudku soudu prvního stupně.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k obsahu podání účastníků, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.7. Z obsahu spisu se podává, že účastníci uzavřeli dne , datum, (č. l. 69 – 71 spisu) smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem bylo zejména zajištění přípravných projektových, inženýrských a dalších činností specifikovaných ve smlouvě, zaměřených na provedení stavby rodinného domu za cenu zhruba ve výši 3 250 000 Kč včetně DPH. Žalobci uhradili na základě článku II odstavce 2.1 smlouvy žalované dne , datum, zálohu na toto plnění ve výši 170 000 Kč. Uvedená skutečnost byla v řízení doložena a mezi účastníky je nesporná. Dne , datum, (č. l. 65 - 68 spisu) byla účastníky uzavřena smlouva o dílo č. , Anonymizováno, podle 5 156 268 Kč. Jejím uzavřením a předáním projektové dokumentace, jež je součástí díla, zanikla smlouva o smlouvě budoucí a smlouva na zpracování projektové dokumentace splněním. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o dílo ze dne , datum, (č. l. 50 – 51 spisu) byla provedena změna původní smlouvy o dílo spočívající v tom, že zhotovitel provede stavbu rodinného domu podle projektové dokumentace zpracované , jméno FO, , za navýšenou cenu díla na