11 Co 329/2025-626 – Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a 1. žalovaného k pozemku parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , a k pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaným pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, na LV č. , hodnota, (výrok I), nařídil prodej těchto nemovitých věcí ve veřejné dražbě (výrok II) s tím, že žalobkyni a 1. žalovanému náleží rovným dílem výtěžek prodeje nemovitých věcí po úhradě společného závazku vůči Hypoteční bance a. s. z titulu smlouvy o hypotečním úvěru (výroky III, IV), 1. žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 122 803,47 Kč (výrok V), dále rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a 2. žalované k pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, na LV č. , hodnota, (výrok VI), nařídil prodej pozemku ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku prodeje rovným dílem mezi žalobkyni a 2. žalovanou (výrok VII), kterým nepřiznal vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII), dále 1. žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 10 051 Kč s úrokem z prodlení (výrok IX) a na nákladech řízení částku 9 700 Kč (výrok X), žalobkyni uložil zaplatit 1. žalovanému částku 5 041,68 Kč (výrok XI), zamítl žalobu, kterou se 1. žalovaný domáhal na žalobkyni zaplacení částky 173 319,92 Kč (výrok XII) a 1. žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 40 284,03 Kč (výrok XIII). Rozsudek, pokud jde o podílové spoluvlastnictví žalobkyně a 1. žalovaného, odůvodnil tím, že bylo nesporné, že kupní smlouvou ze dne 8. 10. 2018 nabyli vlastnické právo k pozemku parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , a k pozemku parc. č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Žalobkyně a 1. žalovaný jako dlužníci a Hypoteční banka, a. s., podepsali smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 738 000 Kč na zaplacení kupní ceny uvedených nemovitých věcí. Z posudku odhadkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 9. 3. 2022 soud zjistil, že dům byl koncipován jako rodinný se sociálním zařízením v přízemí. Tomu koresponduje tvrzení 1. žalovaného, že vznik dvou bytů by vyžadoval finanční náklady na vybudování nového bočního vchodu do jedné z bytových jednotek a na vybudování nové přístavby domu, ve které by vznikly dvě koupelny, WC a technická místnost. Z popisu domu odhadkyní, fotografií i tvrzení účastníků soud dospěl bez nutnosti znaleckého zkoumání k závěru, že dům není stavebně technicky vertikálně dělitelný na dva samostatné domy bez nutnosti vynaložení značných finančních nákladů, které žádný z účastníků nechce nést ze svého. V takovém případě lze považovat nemovitost za reálně nedělitelnou i podle judikatury Nejvyššího soudu, která rovněž vylučuje horizontální dělení. Z posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , fotografií domu i vyjádření účastníků bylo zjištěno, že v domě neexistují dva byty, proto je založení bytového spoluvlastnictví vyloučené. Mezi účastníky jsou dále zásadní neshody, že by nebyli schopni dohodnout se ani na základní údržbě nemovitosti. I to je podle judikatury Nejvyššího soudu důvod, pro který lze považovat nemovitost za nedělitelnou. Žalobkyně o přikázání nemovitosti do jejího vlastnictví zájem neměla. Žalovaný, který projevil o přikázání nemovitosti do jeho vlastnictví zájem, ani po opakované výzvě podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. netvrdil ani nenavrhl důkaz, že má k dispozici finanční prostředky k výplatě spoluvlastnického podílu. Z těchto důvodů přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků nebylo možné. Soud proto po vyčerpání předchozích zákonných způsobů vypořádání vyhověl návrhu žalobkyně a nařídil prodej společných nemovitostí ve veřejné dražbě.2. Proti rozsudku podal včasné odvolání 1. žalovaný, který namítal, že rozsudkem nebylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobkyně a 1. žalovaného a nařízen prodej nemovitostí na 100 %. Část stavby rodinného domu je umístěna na části parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vlastníka obce , adresa, . Rozdělení nemovitosti na bytové jednotky horizontálně i vertikálně je technicky proveditelné za částku cca 600 000 Kč, kterou by 1. žalovaný investoval.3. Protože 1. žalovaný nezaplatil soudní poplatek za odvolání v celém rozsahu, bylo odvolací řízení soudem prvého stupně ve vztahu k výrokům IX až XIII zastaveno.4. V případě odvolání 1. žalovaného proti výrokům VI až VIII nebyly splněny podmínky § 201 o. s. ř., podle něhož může odvolání proti rozhodnutí podat pouze ten účastník, jemuž je ukládána nějaká povinnost či v jehož neprospěch bylo rozhodnutí vydáno. Tyto výroky se totiž týkaly pozemku v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a 2. žalované. Protože odvolání podala osoba k tomu neoprávněná, odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání v této části odmítl.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že skutečnost, že se část rodinného domu nachází na cizím pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , žalovaný v řízení, které bylo zkoncentrováno, neuplatnil. Navíc tato skutečnost nebrání realizaci prodeje předmětu spoluvlastnictví. Soud správně uzavřel, že dům není reálně dělitelný nejen z technického a ekonomického hlediska, ale také z důvodu neexistence dvou bytů. Navíc žalobkyně prostředky k realizaci rozdělení nedisponuje, zatímco 1. žalovaný neprokázal schopnost vyplatit spoluvlastnický podíl žalobkyně.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výrocích I až V podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání 1. žalovaného a vyjádření k němu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Předně lze konstatovat, že soud prvého stupně provedl v přezkoumávané věci účastníky navržené důkazy v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci. V odůvodnění rozsudku jasně vyložil ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř., které skutečnosti má z provedených důkazů prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků učinil správné, úplné a logické skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožnil. Soud prvého stupně rovněž nepochybil, pokud pro nadbytečnost neprovedl další navržené důkazy, které byly z hlediska rozhodných skutečností ve věci nepodstatné, případně mezi účastníky nesporné, jak v napadeném rozsudku i správně zdůvodnil. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci samé a mohl z něj vycházet při rozhodování i odvolací soud. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkový závěr soudu prvého stupně v podrobnostech odkazuje.8. Soud prvého stupně z provedených důkazů dospěl především ke správným skutkovým závěrům, že žalobkyně a 1. žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, , a pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k. ú. , adresa, , přičemž rodinný dům nelze bez vysokých finančních nákladů na stavební úpravy rozdělit na dvě samostatné části a ani v něm neexistují dva byty. Žalovaný přes poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. netvrdil a ani neprokázal, že má k dispozici finanční prostředky na vyplacení náhrady žalobkyni.9. Odvolací soud nepřipustil jako nadbytečné žalovaným navržené důkazy rozhodnutím Magistrátu města , adresa, o připojení předmětných nemovitých věcí k silnici, veřejnou vyhláškou o povolení stavby chodníku, geometrickým plánem, smlouvou o výhradním poskytování realitních služeb a plnou mocí, které byly z hlediska rozhodných skutečností ve věci nepodstatné.10. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.11. Podle § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.12. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.13. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k dané problematice se podává, že občanský zákoník stanoví taxativní způsoby vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu a jejich závazné pořadí. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci dle § 1144 o. z. (srov. rozsudek ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016). Reálné rozdělení stavby je možné jen tehdy, jestliže vzniknou na základě stavebních úprav učiněných podle stavebních předpisů samostatné věci. Stavbu lze reálně dělit jen vertikálně (srov. rozsudek ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 837/2018). Judikatura připouští s odkazem na § 1165 o. z. vypoř