30 Co 241/2022-636 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně na základě žaloby doručené dne 22. 11. 2017 výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 396 845,22 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 8. 8. 2016 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Dále soud prvního stupně výrokem II zamítl žalobu co do zaplacení úroku z prodlení z částky 2 346 845,22 Kč od 1. 2. 2016 do 7. 8. 2016 ve výši 10 % ročně a výrokem III uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 601 759,80 Kč. O žalobě nejprve rozhodl soud prvního stupně rozsudkem č. j. 53 C 345/2017–225 ze dne 3. 5. 2019 tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobkyně odvolací soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zejména vytkl soudu prvního stupně, že pochybil při plnění poučovací povinnosti vůči účastníkům řízení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., a dále mu uložil, aby se zabýval i námitkou promlčení. Soud prvního stupně v novém projednání věci uzavřel, že mezi účastníky je nesporné, že žalovaný uzavřel dne , datum, smlouvu o hypotečním úvěru se společností , Anonymizováno, ., na základě které získal od uvedené banky hypoteční úvěr ve výši 4 250 000 Kč, jímž byla následně uhrazena část kupní ceny dle kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, , kterou žalobkyně převedla na žalovaného nemovitosti (dům čp. , Anonymizováno, s pozemky). Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobkyně poskytla v souvislosti s koupí předmětných nemovitostí žalovanému v roce 2012 půjčku ve výši 1 600 000 Kč a následně pak další půjčky na úhradu splátek hypotečního úvěru v celkové výši 796 845,22 Kč. Soud prvního stupně ke sporným otázkám doplnil dokazování a dospěl ke skutkovým závěrům, že účastníci uzavřeli dne , datum, písemnou smlouvu o půjčce spolu s kupní smlouvou a dále že žalovaný téhož dne podepsal uznání dluhu. Peněžní prostředky v celkové hodnotě 1 600 000 Kč žalobkyně poskytla žalovanému před podpisem smlouvy o půjčce, a to postupně v pěti splátkách. Strany smlouvy si dohodly, že v případě potřeby poskytne žalobkyně žalovanému další půjčky na úhradu splátek hypotečního úvěru. Tyto půjčky žalobkyně žalovanému skutečně poskytla formou 29 úhrad splátek hypotečního úvěru za žalovaného v celkové výši 796 845,22 Kč, a to v období od 28. 2. 2013 do 11. 2. 2016. Část této částky přitom žalobkyně zaplatila z účtu společnosti , právnická osoba, Celková výše půjček žalobkyně žalovanému činila 2 396 845,22 Kč. Žalovaný dne 23. 1. 2013 uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 1 600 000 Kč a dne 25. 11. 2015 uznal vůči ní dluh v celkové výši 2 346 845,22 Kč. Žalovaný rozporoval pravost smlouvy o půjčce, uznání dluhu ze dne 23. 1. 2013 a uznání dluhu ze dne , datum, . Soud prvního stupně k tomuto uvedl, že se nejedná o padělky, ale o kopie ztracených listin, přičemž za důkaz prokazující tento závěr vzal mimo jiné výpověď svědka , jméno FO, , který nemá k účastníkům bližší vztah, jehož výpověď je konzistentní a logická a jež má rovněž k dispozici kopii sporné listiny uznání dluhu ze dne 25. 11. 2015. K námitce promlčení soud prvního stupně uvedl, že podpisem uznání dluhu počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta a k promlčení pohledávek proto dojít nemohlo, když žaloba byla podána dne 27. 11. 2017. S ohledem na uvedené shledal soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu důvodnou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala pouze doručení výzev k vrácení půjčky dne 14. 7. 2016 a 28. 7. 2016, soud prvního stupně částečně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Nákladový výrok soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, náleží ji proto náhrada nákladů řízení v plné výši.2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Posouzeno dle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) odvolání směřuje pouze proti výrokům I a III. Žalovaný nesouhlasí se zjištěním soudu prvního stupně, že smlouva o půjčce a obě uznání dluhu jsou kopiemi ztracených listin. Žalobkyně uvedené listiny nikdy nenahlásila jako odcizené či ztracené. Žalobkyně pouze v rámci , podezřelý výraz, řízení účelově uvedla, že jí byly listiny odcizeny. Žalovaný dále rozporuje závěry znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , jelikož ta hodnotila pouhou kopii listiny a kopii podpisu, přičemž sama uvedla, že je zde možnost technického padělání. K výpovědi svědka , jméno FO, žalovaný uvádí, že jej nezná a nikdy ho o refinancování dluhů nepožádal. Svědka zná pouze žalobkyně, navíc je zvláštní, že si svědek pamatuje události, o kterých vypovídá, do značných detailů, jelikož se celá událost měla stát před zhruba pěti lety. Údajná nekonzistentnost tvrzení žalovaného souvisí s nepochopením důkazních návrhů ze strany soudu prvního stupně, který se odmítl zabývat datumem vystavení sporných listin, místo toho pouze zkoumal podpis žalovaného. Dále žalovaný namítá, že pokladní lístky, které mají prokázat předání hotovosti ve výši 1 600 000 Kč, nikdy neviděl. Soud prvního stupně měl správně provést důkaz znaleckým posudkem z oboru expertíza písma za účelem posouzení, zda příjmové doklady byly doplněny až následně. Pochybnosti o těchto dokumentech vyplývají i z data 2019 uvedeného na dokladech. Soud prvního stupně však tyto skutečnosti nijak nezohlednil. Sám žalovaný oslovil znalce, aby zpracoval znalecký posudek o pravosti pokladních dokladů a zrevidoval již zpracované posudky na pravost podpisů. Žalovaný dále zpochybňuje prohlášení svědka , jméno FO, , který vypověděl, že v den podpisu údajného uznání dluhu neviděl, co účastníci podepisují, pouze si to domyslel, když zaslechl, že se baví o dluhu. Rozporem mezi prohlášením a výpovědí pana , jméno FO, se soud prvního stupně nijak nezabýval. Podle žalovaného navíc žalobkyně postrádá k uložení povinnosti žalovanému poskytnout jí finanční prostředky, jež byly odeslány z účtu společnosti , právnická osoba, , aktivní legitimaci. S ohledem na uvedené žalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém dalším podání navrhl provést důkaz znaleckým posudkem a výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru kriminalistika k otázce možné falzifikace listin.3. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně. Uvádí, že za ztracené považuje originály listin, jejich kopie má však k dispozici, proto neuváděla, že by je sama ztratila. K možnému technickému padělání žalobkyně uvádí, že znalkyně tuto možnost nevyloučila pouze proto, že neměla k dispozici originály listin. Pochybnosti žalovaného ohledně obsahu výpovědi svědka , jméno FO, nejsou dle žalobkyně opodstatněné, svědek si totiž může pamatovat události velmi konkrétně díky tomu, že si coby pracovník banky každou složku klienta zakládá. Soud prvního stupně řádně odůvodnil, proč některé důkazy neprovedl a proč zhodnotil některé důkazy jinak, než jak je hodnotil v původním řízení. Platbu z účtu společnosti žalobkyně již vysvětlila před soudem prvního stupně. Veškeré námitky žalovaného jsou proto nedůvodné. Žalobkyně považuje napadený rozsudek za správný a navrhuje jej potvrdit a přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Odvolací soud dle § 214 o. s. ř. přezkoumal výroky I a III napadeného rozsudku a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání v mezích podaného odvolání v souladu s § 212 o. s. ř. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného v převážné části není důvodné., právnická osoba, ohledem na předchozí fázi řízení o žalobě, jež byla završena zrušením prvního (zamítavého) rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud předesílá, že setrvává na svých dílčích právních závěrech, vztahujících se k obecné úpravě počátku běhu promlčecí lhůty, procesních důsledků uznání dluhu i jeho hmotněprávního důsledku v podobě vzniku nové promlčecí doby, opírajících se o právní úpravu a judikaturu odkazovanou již v předchozím usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 30 Co 233/2019 – 246 ze dne 24. 1. 2020. Soud prvního stupně se těmito závěry důsledně řídil, a to i pokud jde o okruh relevantních zkoumaných skutečností, rozsah vedeného dokazování a vyhodnocení toho, zda ten účastník řízení, jehož tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, svá procesní břemena unesl.6. Soud prvního stupně v souladu s právním názorem odvolacího soudu vysloveným v uvedeném usnesení poskytl žalobkyni procesní poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., na něž žalobkyně reagovala označením a předložením listinných důkazů k prokázání svých tvrzení, že žalovaný podepsal listiny označené jako uznání dluhu ze dne 23. 1. 2013, uznání dluhu ze dne 25. 11. 2015, příjmové pokladní doklady na přijetí částek od žalobkyně, a to dne 15. 4. 2012 na částku 350 000 Kč, dne 26. 5. 2012 na částku 320 000 Kč, dne 19. 7. 2012 na částku 340 000 Kč, dne 25. 9 .2012 na částku 350 000 Kč a dne 2. 11. 2012 na částku 240 000 Kč, dále smlouvu o budoucí smlouvě kupní uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 15. 4. 2012, kupní smlouvu ze