30 Co 311/2024-223 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .2. Z odůvodnění se podává, že předmětem řízení v dané věci byl nárok žalobce na náhradu škody vzniklé mu dne , datum, na vozidle Volkswagen Polo, registrační značka , SPZ, , v důsledku dopravní nehody zaviněné žalovanou, jíž vozidlo zapůjčil. Žalobce měl procesní neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení (v části nároku na zaplacení úroku z prodlení), přiznal mu proto okresní soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení okresní soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jíž se žalovaná domáhala. Poukázal zejména na chování žalované, která jí způsobenou škodu žádným způsobem neodčinila. Žalovaná nezajistila ani opravu poškozeného vozidla, ani žalobci na náhradu škody ničeho neuhradila, byť částku nižší než jím požadovanou.3. Výslovně proti nákladovému výroku se včas odvolala žalovaná. Namítá, že v období, kdy došlo k dopravní nehodě, se jako oběť vzpamatovávala z následků trestných činů, byla opakovaně hospitalizována na psychiatrickém oddělení. Probíhalo rovněž pro ni vyčerpávající trestní řízení a nebyla proto schopna cokoli řešit. Podle žalované žalobce nejednal jako řádný hospodář, neboť vozidlo prodal, aniž by nechal poškození vozidla objektivně posoudit. Pokud by tak učinil, závěry servisního technika či likvidátora by žalovaná nerozporovala. Nelze však po ní žádat, aby žalobcem požadovanou částku bez dalšího akceptovala. Rozsah a výše škody byly zjišťovány až s odstupem v průběhu řízení, kdy navíc vozidlo již bylo opravené, což si vyžádalo zvýšené náklady, např. na znalecký posudek. Výše nákladů řízení tak dosáhla téměř žalované částky a je podle žalované namístě, aby tato byla za použití § 150 o. s. ř. korigována. Navrhuje proto, aby byl výrok o nákladech řízení změněn tak, aby jejich výše „odpovídala zásadám spravedlnosti a proporcionality“., právnická osoba, podanému odvolání se vyjádřil žalobce, který jej má za nedůvodné. Uvedl, že se snažil o smírné vyřešení věci, žalovaná však přestala komunikovat, a tudíž nezbylo než podat žalobu. Učinil tak až po šesti měsících od dopravní nehody, kdy měla žalovaná dostatek času záležitost řešit. Poukázal žalobce na to, že znaleckým posudkem byla výše škody stanovena v částce vyšší, než požadoval, vznikla mu i další škoda, když přišel o bonusy u pojištění vozidla. Tvrzení žalované o tom, že proti ní byl spáchán trestný čin, nemůže jako odvolací důvod obstát, neboť tato skutečnost jí byla známa již před okresním soudem. Žalobce nebyl nijak omezen v nakládání s vozidlem a mohl jej prodat. K prodeji vozidla byl nucen, neboť po dopravní nehodě nebylo pojízdné, žalovaná jej nenechala opravit, on sám neměl zájem o další investice do vozidla, když nevěděl, zda mu bude vynaložená částka nahrazena. Se svojí žalobou byl úspěšný, ztotožňuje se proto s rozhodnutím okresního soudu, kterým mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Má žalobce za to, že mu náleží i náhrada za vyjádření k odporu žalované ze dne , datum, , k němuž okresní soud nepřihlédl. Podle žalobce aplikace § 150 o. s. ř. představuje výjimečný postup, pro který nejsou v dané věci důvody. Žalovaná byla po celou dobu nečinná, soudního řízení se neúčastnila a ve sporu byla neúspěšná. Zamezit navyšování nákladů mohlo smírné řešení, k němuž však žalovaná nepřistoupila.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku III o nákladech řízení, včetně řízení, které předcházející jeho vydání, podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho změnu.6. Ve sporném řízení, o které jde i v posuzovaném případě, se při rozhodování o nákladech řízení uplatňuje zásada úspěchu ve věci uvedená v § 142 o. s. ř.7. Podle § 142 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odst. 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odst. 2). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (odst. 3).8. Odklon od zásady úspěchu je možný pouze ve výjimečných případech podle § 150 o. s. ř.9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.10. Výkladem citovaného ustanovení § 150 o. s. ř. se ve své judikatuře opakovaně zabýval Nejvyšší soud. Vyložil přitom, že rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. Odchylka od této zásady je možná podle § 150 o. s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2014, a dále usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, či sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).11. V nyní posuzované věci bylo nesporné, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, že žalovaná při dopravní nehodě, kterou zavinila, způsobila škodu na vozidle žalobce. Skutečnost, že žalovaná si byla vědoma své odpovědnosti za způsobenou škodu a z ní plynoucí povinnosti k její náhradě, je zřetelná již z odporu žalované proti platebnímu rozkazu ze dne , datum, . V něm mimo jiné uvedla, že „stran náhrady škody byli domluveni, p. , jméno FO, měla po prodeji bytu zaslat p. , adresa, 000 Kč“. Odvolací soud tak ve shodě s okresním soudem považuje při hodnocení, zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu shora citovaného § 150 o. s. ř., za určující tu okolnost, že žalovaná vědoma si svého dluhu v určité výši neprojevila v průběhu celého řízení žádnou ochotu či snahu uspokojit svůj dluh vůči žalobci, byť by tak učinila toliko částečně do výše podle vlastní úvahy. I kdyby se žalovaná v době před podáním žaloby nacházela v tíživé životní situaci, jak popisuje v odvolání, nic jí nebránilo, aby vstřícnost k náhradě jí způsobené škody projevila i po zahájení řízení, což neučinila. Byť nebyli účastníci ve shodě o výši škody, lze vážně míněnou snahu o řešení věci nepochybně projevit i plněním částečným. Oproti tomu pak nemůže aplikaci § 150 o. s. ř. založit žalovanou namítaná skutečnost, že žalobce vozidlo prodal, aniž nechal jeho poškození ocenit. Žalobce jako vlastník nebyl v dispozici s vozidlem omezen a nic mu v jeho prodeji nebránilo. Žalobce byl tím, kdo v řízení nesl důkazní břemeno ohledně rozsahu a výše vzniklé škody, a bylo na něm, zda a prostřednictvím jakých (jiných) důkazů této své povinnosti dostojí. Jak plyne z obsahu spisu, v řízení byly provedeny listinné důkazy, včetně fotodokumentace poškozeného vozidla, vyslechnuti svědci a podán znalecký posudek. Svým rozsahem dokazování zásadním způsobem nevybočilo ze standardního řízení o náhradu škody. K provedení důkazu znaleckým posudkem neměla žalovaná žádné námitky, ani neuplatnila žádné procesní stanovisko či návrh, v jehož důsledku by potřeba znaleckého posudku odpadla.12. Shora popsané okolnosti tak podle odvolacího soudu nepředstavují okolnosti ve smyslu § 150 o. s. ř. natolik výjimečné a zvláštního zřetele hodné, pro které by se v poměrech posuzované věci jevilo nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení ve věci neúspěšné ža