84 Co 479/2024-60 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 16 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 5. 2021 do zaplacení a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení v částce 10 341,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 16 800 Kč s příslušenstvím jakožto neuhrazené náhrady za nevyčerpanou dovolenou za roky , Anonymizováno, (7 dní) a , Anonymizováno, (rovněž 7 dní). Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce byl zaměstnancem žalované v období od , datum, do , datum, , žalobce v , Anonymizováno, nevykonával pro žalovanou práci a žalovaná na počátku , Anonymizováno, rozhodla o tom, že žalobce bude v období od , Anonymizováno, . do , datum, čerpat dovolenou v rozsahu 14 dnů. Rozhodnutí o nařízení čerpání dovolené žalovaná provedla písemně dopisem z , datum, , mezi účastníky rovněž nebylo sporu o tom, že tento dopis byl žalobci doručován doporučeně prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, pokus o doručení proběhl dne , datum, , kdy žalobce nebyl v místě doručování (bydliště žalobce na adrese , adresa, ) zastižen, doručovatel v místě doručování zanechal výzvu k vyzvednutí zásilky, žalobce si zásilku vyzvedl dne , datum, . Mezi účastníky řízení bylo „pouze“ sporu o tom, zda žalovaná oznámila žalobci čerpání dovolené v souladu s § 217 odst. 1 zákoníku práce s dvoutýdenním předstihem.3. Žalobce zastával názor, že zásilka (dopis) obsahující rozhodnutí žalované o nařízení čerpání dovolené mu byla doručena dne , datum, , tudíž od oznámení rozhodnutí o čerpání dovolené do zahájení čerpání dovolené neuplynula zákonem požadovaná lhůta 14 dnů, pro což žalobce v období od , Anonymizováno, do , datum, dovolenou nečerpal, za stejné období proto žalobci náležela náhrada mzdy z důvodu, že nekonal práci kvůli uzavření provozu žalované na základě vládního nařízení při covidových opatřeních. Proto byť dle výplatního lístku za , Anonymizováno, byla žalobci uhrazena náhrada mzdy za 14 dní dovolené ve výši 16 800 Kč, kterou ve skutečnosti nečerpal, „je žalobce toho názoru, že částka odpovídající uhrazené náhradě za dovolenou v trvání 14 dnů vykázaná ve výplatním lístku za , Anonymizováno, je fakticky náhradou mzdy žalobce za překážky při covidových opatření za stejné období, čímž je ovšem krácen nárok žalobce na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou“.4. Žalovaná zastávala názor, že pro počátek běhu čtrnáctidenní lhůty, jež má uplynout od oznámení čerpání dovolené do zahájení čerpání dovolené, není okamžik fyzického vyzvednutí dopisu s nařízením dovolené žalobcem podstatné, neboť nařízení dovolené není písemností ve smyslu § 334 zákoníku práce, tudíž je není třeba doručovat do vlastních rukou, nýbrž se v takovém případě uplatní obecná úprava dle občanského zákoníku, konkrétně § 570 odst. 1, podle které je dopis doručený okamžikem, kdy se dostal do dispozice adresáta (žalobce), tedy dnem , datum, , pro což byla čtrnáctidenní lhůta dle § 217 odst. 1 zákoníku práce dodržena. Žalovaná dále uvedla, že dopis obsahující rozhodnutí o čerpání dovolené žalobci zaslal doporučeně v zájmu právní jistoty a opatrnosti a současně jej o nařízení dovolené informovala e-mailem, když k platnému nařízení čerpání dovolené by stačila pouze forma samotného e-mailu.5. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze skutkového závěru, podle něhož pracovní poměr žalobce u žalované trval od , datum, do , datum, , žalobce před rozhodnutím žalované o čerpání dovolené z , Anonymizováno, nevyčerpal celkem 14 dnů dovolené. Rozhodnutím ze dne , datum, žalovaná žalobci určila čerpání dovolené v období od , Anonymizováno, , datum, , zásilka obsahující toto rozhodnutí byla žalobci doručována prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne , datum, , tento den žalobce nebyl doručovatelem zastižen, doručovatel zanechal v místě doručování žalobci výzvu, aby si u něj zásilku vyzvedl, což žalobce učinil dne , datum, . Dne , datum, žalovaná žalobci zaslala e-mail, ve kterém mu oznámila nařízení čerpání dovolené. Z tzv. výplatního lístku žalobce za , Anonymizováno, okresní soud dále zjistil, že žalobci byla uhrazena částka 16 800 Kč označená jako náhrada mzdy za 14 dnů dovolené.6. Okresní soud po právním zhodnocení věci dle příslušných ustanovení zákoníku práce (zejména § 217 odst. 1 a § 334 odst. 1) a občanského zákoníku (§ 570 odst. 1 a § 573) uzavřel, že písemnost obsahující nařízení čerpání dovolené není písemností ve smyslu § 334 odst. 1 zákoníku práce, proto pro doručení takové písemnosti, neuvedené v tomto zákonném ustanovení, se užije subsidiární právní úpravy obsažená v § 570 až § 573 občanském zákoníku. Na základě její aplikace okresní soud dovodil, že rozhodnutí žalované jako zaměstnavatele o nařízení čerpání dovolené bylo žalobci doručeno dne , datum, , tj. první den, kdy s nařízením mohl disponovat (vyzvednout si zásilku), či nejpozději, pokud by okresní soud vycházel z § 573 občanského zákoníku, dne , datum, , když žalobce neuvedl žádný závažný důvod, pro který by dne , datum, nemohl zásilku vyzvednout, či tak nemohl učinit nejbližší následující dny. Okresní soud tvrzení, že se žalobce zásilku bál dříve vyzvednout kvůli covidu, i s přihlédnutím k e-mailu, který mu dne , datum, zaslala žalovaná, považoval za účelové. Na základě uvedeného dospěl okresní soud k závěru, že žalobce byl o čerpání dovolené žalovanou vyrozuměn s dostatečným předstihem, proto z tohoto důvodu a dále proto, že žalovaná žalobci náhradu mzdy za dovolenou zaplatila, žalobu jako nedůvodně podanou zamítl.7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl na základě § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení.8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že nesouhlasí se závěry okresního soudu, neboť zákoník práce ve svém § 217 odst. 1 větě poslední výslovně stanoví, že nařízení čerpání dovolené zaměstnavatelem musí být učiněno písemně a alespoň 14 dnů předem a pro doručování písemností zákoník práce stanoví jednoznačná pravidla. V případě doručování písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb je povinnost zaměstnavatele doručit písemnost splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost uloženou v provozovně provozovatele poštovních služeb nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou poslední dnem této lhůty (§ 336 odst. 3 a odst. 4 zákoníku práce). Písemnost má tedy právní účinky vůči zaměstnanci až jejím doručením, tedy až když má zaměstnanec možnost si takovou písemnost přečíst a seznámit se s jejím obsahem. Jestliže zákonodárce výslovně stanovil povinnost zaměstnavatele nařídit čerpání dovolené v písemné formě, učinil tak nepochybně vědom si důležitosti takového právního jednání a jeho významu pro zaměstnance a zásahu do jeho sociální sféry. Jestliže byla v daném případě poštovní zásilka obsahující nařízení čerpání dovolené žalovanou žalobci uložena u provozovatele poštovních služeb dne , datum, , uplynula 15denní úložní doba dne , datum, , a proto nedošlo k dodržení povinnosti žalované nařídit čerpání dovolené žalobcem alespoň 14 dnů předem. Tato zcela minimální zákonná lhůta má přitom zřejmý smysl, a to umožnění přípravy zaměstnance na čerpání dovolené. V případě akceptace názoru okresního soudu by ad absurdum mohla nastat situace, kdy v době čerpání dovolené zaměstnancem mu zaměstnavatel nařídí čerpání další (zbývající) dovolené, což mu oznámí písemně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, ale z důvodu nepřítomnosti si zaměstnanec takovou písemnost nevyzvedne, tedy je mu podle občanského zákoníku doručena fikcí třetí pracovní den po odeslání zásilky. Po návratu do práce se takový zaměstnanec dozví, že znovu bezprostředně čerpá dovolenou. Takové situace zcela jistě nejsou žádoucí, a právě proto je nezbytně nutné, aby se zaměstnanec o určení čerpání dovolené nařízené zaměstnavatele objektivně dozvěděl. Postavení zaměstnanců a zaměstnavatelů v oblasti pracovněprávních vztahů není rovné a důležitou rolí zákoníku práce je tuto nerovnost vyvažovat. Jedním z těchto instrumentů jsou právě i ustanovení o doručování písemností zaměstnavatelem zaměstnanci. Pokud se okresní soud od těchto ustanovení odchýlil, a to v neprospěch žalobce, nepochybně tím došlo k porušení práv žalobce jakožto zaměstnance. Dále žalobce poznamenal, že poštovní zásilka s oznámením o nařízení dovolené byla poštovní doručovatelkou doručena na adresu žalobce dne , datum, a převzala ji manželka žalobce, proto žalobci nikdy nebyla fakticky doručena. Na výzvě k vyzvednutí písemnosti na poště ze dne , datum, bylo uvedeno datum pro vyzvednutí písemnosti nejpozději do , datum, , nikoliv do , datum, , jak uvádí okresní soud v odůvodnění rozsudku, na obálce dopisu je pak datum pro vyzvednutí do , datum, . Žalobce měl k dispozici webovou aplikaci Sledování zásilek na PoštaOnline a v aplikaci si vyzvednutí zá