12 Co 16/2025-198 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost vyklidit a odevzdat žalobci nemovité věci, a to parcelu č. , hodnota, , o výměře , Anonymizováno, m2, , Anonymizováno, , jejíž součástí je stavba bez čp/če, s označením , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , kdy nemovitá věc je zapsána na listu vlastnictví číslo , hodnota, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, . u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, , a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 424 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vyklidit a vyklizené žalobci předat konkretizované nemovitosti v katastrálním území , adresa, Uvedl, že uvedené nemovitosti nabyl na základě kupní smlouvy ze dne , datum, od předchozího vlastníka (, jméno FO, ) a žalovaný je užívá bez právního důvodu a vyklidit je i přes opakované výzvy odmítá. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, poukázal na skutečnost, že jeho obchodní společnost , jméno FO, ., v níž je jediným společníkem a jednatelem, projevila již v roce , Anonymizováno, zájem uvedené nemovitosti odkoupit od tehdejších spoluvlastníků , jméno FO, a , jméno FO, , k dohodě o prodeji nakonec došlo tím způsobem, že tato obchodní společnost zaplatila kupní cenu , částka, , avšak nemovitosti byly z důvodu zamýšleného ukončení činnosti společnosti a z důvodu hrozících exekucí vedených proti žalovanému přepsána na tehdejší družku žalovaného , jméno FO, , která souhlasila s tím, že žalovaný a jeho společnost , právnická osoba, budou tyto nemovitosti užívat a souběžně i rekonstruovat za účelem jejich užívání k bydlení a teprve po jejich kolaudaci budou nemovitosti převedeny na společnost žalovaného. Namítl proto nedostatek vlastní pasivní legitimace, když podle jeho názoru by měla žaloba směřovat proti společnosti , právnická osoba, , která zde provozuje , Anonymizováno, . Uvedl, že po zjištění prodeje nemovitostí žalobci šetřila věc z jeho podnětu i kriminální policie pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu ke škodě žalovaného. Současně dovozuje, že veškeré závazky původních vlastníků , jméno FO, a , jméno FO, přešly i na nového nabyvatele, proto v případě, pokud by soud dospěl k závěru, že společnost užívá nemovitosti neoprávněně, má být zaplacená kupní cena považována za „předplacené nájemné“ a vzhledem k jeho výši má i nadále právní důvod k užívání těchto nemovitostí.2. Okresní soud měl po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené dne , datum, s původní vlastnicí předmětných nemovitostí , jméno FO, , jejíž vlastnické právo bylo zapsáno v katastru nemovitostí, koupil uvedené nemovitosti a jeho vlastnické právo k nim bylo na základě této smlouvy vloženo do katastru nemovitostí. Nemovitosti nebyly v době zápisu vlastnického práva ve prospěch žalobce zatížené žádným věcným právem třetích osob a prodávající ve smlouvě prohlásila, že na předmětu koupě neváznou žádné jiné právní závady, které by podle zákona přecházely na kupujícího. Žalovaný uvedené nemovitosti užívá k bydlení a provozu vlastní podnikatelské činnosti, své oprávnění k tomu odvozuje od dohody s původní vlastnicí a opakované výzvy žalobce k vyklizení odmítá. Pokud byly okolnosti převodu vlastnického práva na žalobce předmětem šetření orgánů Policie ČR, pak z jejich výsledků nebylo zjištěno ničeho, co by mělo zakládat důvod pro neplatnost kupní smlouvy, na jejímž základě žalobce nemovitosti nabyl. Jde-li o další žalovaným namítané právní vztahy mezi ním, společností , právnická osoba, a , jméno FO, související s úhradou kupní ceny v roce , Anonymizováno, či s následným zhodnocením nemovitostí, jimi se okresní soud nezabýval, neboť je neshledal podstatnými z hlediska právního posouzení uplatněného nároku. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku a žalobu shledal důvodnou. Uzavřel, že žalobce prokázal své výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitostem, jakož i skutečnost, že žalovaný nemovitosti neoprávněně užívá, neboť mu nesvědčí žádný právní titul, který by jej k užívání nemovitostí opravňoval. Poukazoval-li žalovaný na existenci smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené s původní vlastnicí , jméno FO, , pak okresní soud z výsledků dokazování nemohl dovodit, že by k uzavření takové smlouvy došlo, když svědkyně , jméno FO, uzavření smlouvy tohoto obsahu popřela a ani z jiných důkazů uzavření takové smlouvy nevyplynulo. Nadto by podle názoru okresního soudu musela být případná smlouva o smlouvě budoucí uzavřena v písemné formě, když předmětem budoucího převodu byly nemovitosti. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené předat žalobce, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku, přičemž při stanovení délky této lhůty přihlédl k tíživé sociální a majetkové situaci žalovaného. Procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny a náhrad jeho právního zástupce z řad advokátů podle platného advokátního tarifu.3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal žalovaný včasné odvolání. Okresnímu soudu především vytýká, že se zcela nevypořádal s jeho procesní obranou, pokud poukazoval na okolnosti koupě předmětných nemovitostí paní , jméno FO, a dohodnutý rámec a způsob jejich budoucího užívání a zhodnocování žalovaným a jeho firmou. Okresní soud v té souvislosti pominul tu okolnost, že důvodem uvedení paní , jméno FO, jako vlastníka byla tíživá finanční situace žalovaného, který čelil exekucím a v případě pořízení nemovitostí jeho vlastním jménem by hrozil jejich exekuční prodej. Tato situace měla být pouze dočasná, když po vyřešení finanční situace žalovaného měly být nemovitosti převedeny na žalovaného, případně na jeho vlastní obchodní společnost. Vyšel-li přitom okresní soud ze svědecké výpovědi , jméno FO, , nelze podle názoru žalovaného pominout, že tato svědkyně jednotlivé dispozice s nemovitostmi popisovala značně nevěrohodně, a to nejen jejich koupi, kdy uváděla jako důvod společné soužití se žalovaným, k němuž však nikdy nedošlo, tak i při jejich prodeji, kdy vědomě zatajila skutečnou cenu, za kterou nemovitosti žalobci prodala. Pochybnosti v tomto směru vzbuzuje i blízký příbuzenský vztah mezi svědkyní a žalobcem, z čehož lze usuzovat, že okolnosti prodeje nebyly zcela standardní a motivací k prodeji byla pouze snaha svědkyně žalovaného z nemovitostí vypudit. Žalovaný nesouhlasí ani se závěrem okresního soudu, že by smlouva o budoucí smlouvě kupní, týká-li se převodu nemovitostí, musela být (pod sankcí absolutní neplatnosti) bezpodmínečně uzavřena v písemné formě, opačný závěr totiž vyplývá z rozsudku Nejvyššího soud ČR ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 72/2022, který k uvedené otázce výslovně uvedl, že taková smlouva písemně uzavřena být nemusí. Na základě těchto skutečností navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.4. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že s ním nesouhlasí a odkázal na správné skutkové i právní závěry okresního soudu vyjádřené v napadeném rozsudku. Uvedl, že tvrzení žalovaného o uzavření ústní dohody o budoucím převodu nemovitostí s paní , jméno FO, posuzoval již okresní soud, který za situace, kdy k tomuto tvrzení nebyl předložen žádný věrohodný důkaz, neměl uvedenou skutečnost za prokázanou. Žalovaný ani v podaném odvolání netvrdí žádný způsobilý právní titul k užívání předmětných nemovitostí, pouze zpochybňuje právní postavení žalobce jako vlastníka nemovitostí zapsaného v katastru nemovitostí, obdobně zpochybňuje i řádnost nabytí nemovitostí právní předchůdkyní žalobce paní , jméno FO, . I s těmito námitkami se však okresní soud řádně vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku a žalobce nepovažuje za nezbytné tuto argumentaci znovu opakovat. Poukázal na svůj vstřícný přístup, když žalovanému nabízel odkoupení nemovitostí s možností úhrady ceny ve splátkách, ten však jeho nabídku odmítl. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení vydání rozsudku předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Úvodem považuje odvolací za potřebné uvést, že neshledal důvody pro žalovaným navrhované přerušení odvolacího řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. vzhledem k podání žaloby na určení vlastnického práva, kterou žalovaný po zahájení tohoto odvolacího řízení podal u Okresního soudu v , Anonymizováno, proti žalobci a , jméno FO, . Odvolací soud má za to, že v odkazovaném řízení řešenou právní ot