12 Co 7/2025-118 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že právní jednání – darovací smlouva uzavřená mezi otcem žalované , jméno FO, , nar. , datum, , jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou, dne 25. 1. 2019, kterou dárce daroval obdarované nemovité věci: pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba - rodinný dům č.p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba (garáž) č. e. , Anonymizováno, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , jméno FO, , u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , není vůči žalobci právně účinné (výrok I.); žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 5 023 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 251 150 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Mostě (výrok IV.).2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne 3. 3. 2021, kterou se žalobce domáhal určení neúčinnosti (vůči žalobci) bezúplatného právního jednání – darovací smlouvy ze dne 25. 1. 2019 uzavřené mezi daňovým dlužníkem , jméno FO, jako dárcem a žalovanou, která je jeho dcerou. V žalobě zejména tvrdil, že u dlužníka , jméno FO, byly dne 20. 7. 2017 zahájeny dvě daňové kontroly, a to kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období let 2014 a 2015 a kontrola daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2014 a 2015. První z kontrol byla ukončena zprávou ze dne 4. 2. 2020, jež byla téhož dne projednána. Jejím výsledkem byly dodatečné platební výměry, kterými byla stanovena daň z přidané hodnoty v celkové výši 5 707 138 Kč a penále v celkové výši 1 141 413 Kč. Proti platebním výměrům doručeným dlužníku dne 17. 2. 2020 bylo podáno odvolání, o němž bylo dne 1. 2. 2021 rozhodnuto tak, že odvolání proti většině dodatečných platebních výměrů bylo zamítnuto, výše daně i penále byly potvrzeny, v případě některých platebních výměrů byla částka daně a penále změněna. Druhá kontrola byla projednána dne 19. 6. 2020 a na jejím základě byly vydány dodatečné platební výměry, jimiž byla dlužníku stanovena daň z příjmů fyzických osob ve výši 871 496 Kč za rok 2014 a 1 535 282 Kč za rok 2015. Současně bylo vyměřeno penále ve výši 176 980 Kč za rok 2014 a ve výši 307 056 Kč za rok 2015. O odvolání proti platebním výměrům bylo rozhodnuto tak, že odvolání bylo zamítnuto. V průběhu obou kontrol se konalo několik ústních jednání, při nichž byla s dlužníkem projednávána dosavadní zjištění, a při nichž byl upozorněn na nesrovnalosti v předkládaných dokladech. Ústní jednání se konala 25. 7. 2018, 22. 8. 2018 a 4. 2. 2019 a dlužník musel vědět, že přiznal daň v nesprávné výši a že mu bude daň doměřena. Dlužník uzavřel dne 25. 1. 2019, tedy v průběhu daňových kontrol, darovací smlouvu se svou dcerou (žalovanou), kterou na ni převedl uvedené nemovité věci. Účinky tohoto bezúplatného jednání nastaly dne 7. 3. 2019. Žalovaná následně kupní smlouvou ze dne 11. 2. 2020 prodala tyto nemovitosti , jméno FO, s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 12. 2. 2020, a to za kupní cenu 7 150 000 Kč. Daňový dlužník již nevlastní jiné nemovité věci, nemá peníze na účtech u bank ani nevlastní významný jiný majetek, z něhož by mohly být uspokojeny vymahatelné pohledávky vůči němu. Ani žalovaná již není vlastníkem nemovitostí, žalobce proto žalobou uplatnil i odpovídající náhradu, za kterou považuje obvyklou cenu darovaných nemovitostí stanovenou znaleckým posudkem ve výši 5 023 000 Kč. Žalovaná se bránila určení neúčinnosti smlouvy uzavřené dne 25. 1. 2019 především tvrzením, že tohoto dne žádnou smlouvu neuzavřela. Smlouvu s otcem uzavřela dne 26. 11. 2018. V době uzavření darovací smlouvy jí navíc nebylo nic známo o tom, že u otce probíhá daňová kontrola, nevěděla a objektivně vědět nemohla, že by mohlo dojít ke zkrácení nějakého věřitele. Bylo jí tehdy 17 let a otec jí řekl, že se chystá odjet na nebezpečnou výpravu a rád by měl do budoucna vyřešenou otázku jejího bydlení, aby mohla disponovat s majetkem, který jí hodlal odkázat. V rámci své práce otec také trávil hodně času v autě a kdykoliv mohlo dojít k nehodě. Převod byl zkoumán opatrovnickým soudem a ani z jeho strany nebyly shledány překážky k uzavření darovací smlouvy. Otec byl s průběžnými zjištěními daňové kontroly seznámen dne 4. 2. 2019, tedy až po uzavření darovací smlouvy. S konečným výsledkem byl seznámen teprve 19. 6. 2019, tedy více než rok po darování. Žalovaná ani její otec nemohli v době uzavření smlouvy vědět, že mu bude doměřena daň, otec byl v minulosti účastníkem více daňových kontrol a všechny pro něho dopadly dobře. Podnikal stále stejným způsobem, ve stejném oboru, nemohl předpokládat, že by tentokrát mohl být výsledek kontroly negativní. Jednání otce bylo tedy za účelem plnění jeho mravního závazku vůči žalované, když se jí snažil do budoucna zajistit a předejít případným sporům o majetek, které by v rodině mohly po jeho smrti nastat. Z toho důvodu šlo o jednání, jehož neúčinnosti se věřitel nemůže dovolávat.3. Okresní soud provedl ve věci dokazování, které v odůvodnění rozsudku podrobně popsal. Po zhodnocení důkazů měl za prokázaná tvrzení žalobce, že žalovaná je dcerou , jméno FO, , nar. 10. 8. 1974, vůči němuž má žalobce splatnou a vykonatelnou daňovou pohledávku, neboť dluží na dani z přidané hodnoty za roky 2014 a 2015 celkem 5 707 138 Kč, na dani z příjmu fyzických osob za rok 2014 částku 871 496 Kč a na dani z příjmu fyzických osob za rok 2015 částku 1 535 282 Kč. Dále dluží penále ve výši 1 141 413 Kč (v souvislosti s daní z přidané hodnoty) a ve výši 484 036 Kč (v souvislosti s daní z příjmu). Výše daňové pohledávky vyplynula z dodatečných platebních výměrů ve spojení s rozhodnutím odvolacího orgánu. Dlužník převedl na žalovanou nemovité věci, a to darovací smlouvou uzavřenou dne 25. 1. 2019, jejíž právní účinky nastaly dne 7. 3. 2019. Žalobce se tedy dovolal neúčinnosti darovací smlouvy ve dvouleté zákonné lhůtě. Námitka žalované, že toho dne žádné právní jednání neučinila, byla vyvrácena samotnou písemnou darovací smlouvou datovanou dnem 25. 1. 2019, tato smlouva byla rovněž podkladem pro vklad vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí. Darovací smlouva byla uzavřena v průběhu daňové kontroly, která byla u dlužníka zahájena dne 20. 7. 2017 a jejím výsledkem byly dodatečné platební výměry ukládající daňovému dlužníkovi zaplatit výše uvedené daně a penále. Zjištěno bylo i to, že žalovaná nemovité věci, které nabyla darováním od otce, převedla kupní smlouvou uzavřenou dne 11. 2. 2020 na , jméno FO, za kupní cenu 7 150 000 Kč. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně posuzoval dle ustanovení § 589 odst. 1, 2, § 591 písm. d) a § 595 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Shledal, že ke dni zahájení předmětného řízení (3. 3. 2021) měl žalobce vůči otci žalované vykonatelné pohledávky na daních v celkové výši 6 848 551 Kč, přičemž podmínkou úspěšnosti žaloby na neúčinnost právního jednání není, aby právní jednání, jehož neúčinnosti se dovolává, nastalo (z časového hlediska) až poté, kdy se pohledávka stala vykonatelnou. Daňové pohledávky přitom vznikají ze zákona a daňový subjekt je povinen daň ve správné výši přiznat a zaplatit. Skutečnost, že správná výše daně byla stanovena úředně po provedené daňové kontrole, neznamená, že pohledávka neexistovala, resp. že vznikla až na základě dodatečných výměrů. Dále okresní soud vycházel z toho, že darovací smlouva je bezúplatným právním jednáním, přičemž není pochyb, že darovací smlouva mezi žalovanou a jejím otcem byla jednáním zkracujícím žalobce v možnosti uspokojit daňovou pohledávku. Nemovitosti, jež byly žalované darovány, byly jediným majetkem daňového dlužníka, z něhož mohla být daňová pohledávka reálně uspokojena. Otec žalované nevlastní žádné jiné nemovité věci, nemá peníze na účtech u bank, ani nevlastní majetek, z něhož by bylo možné daňové pohledávky uspokojit. To, že věřitel byl bezúplatným jednáním skutečně zkrácen, potvrzuje i fakt, že daňový dlužník z pohledávky za několik let uhradil jen zanedbatelnou část 27 000 Kč. Vědomost, či zkracující úmysl stran darovací smlouvy, se neposuzuje a není pro tuto věc významný. Z toho důvodu nejsou právně významná tvrzení žalované, že o probíhající daňové kontrole nevěděla, a že objektivně nemohla vědět, že by její otec mohl být daňovým dlužníkem. Ze stejných důvodů nejsou právně významná ani tvrzení, že otec žalované nemohl v době darování vědět, že mu bude doměřena daň. Tato tvrzení daňového dlužníka navíc okresní soud považoval za nepravdivá. K obraně žalované, která namítala mravní závazky otce vůči ní a jeho snahy zajistit žalovanou pro případ, že by se mu něco stalo, okresní soud posuzoval ustanovení § 591 písm. d) o. z., které výslovně nestanoví,