12 Co 706/2024-455 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 627 000 Kč s 8,25 % úrokem od 10. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 622 743 Kč s 10 % úrokem z částky 1 249 743 Kč od 1. 6. 2020 do 9. 3. 2021 a s 8,25 % úrokem z částky 622 743 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení, zamítl (výrok II.), řízení co do 10 % úroku z částky 1 166 743 Kč od 19. 3. 2020 do 31. 5. 2020 zastavil (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a žalobkyni uložil zaplatit (na nákladech řízení) České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích částku 3 374,25 Kč a žalovanému částku 13 497 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení jednak částky 83 000 Kč (s přesně stanoveným příslušenstvím) z titulu uhrazené půjčky za žalovaného a jednak zaplacení částky 1 166 743 Kč (s daným příslušenstvím) představující z jejích výlučných prostředků vynaložené investice do rekonstrukce nemovitosti ve vlastnictví žalovaného jejího bývalého manžela v průběhu let 2006 až 2008 spočívající ve vybudování topení v domě včetně plynového kotle a čerpadla, koupelny, rozvodů elektřiny v domě, truhlářské práce, rekonstrukce bazénu, vybudování sklepa. Okresní soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištění a vzal za prokázané, že rekonstrukční práce specifikované žalobkyní za období 2006-2008 byly na předmětné nemovitosti žalovaného provedeny a financované z výlučných prostředků žalobkyně, že nemovitost byla provedenou rekonstrukcí dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , právnická osoba, zhodnocena o 544 000 Kč, a že žalobkyně uhradila za žalovaného jeho dluh z půjčky ve výši 83 000 Kč. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle § 2991 o. z. a uzavřel, že v situaci, kdy za trvání společného soužití účastníků v nemovitosti žalovaného byla provedena rekonstrukce domu financovaná žalobkyní, pak ukončením společného soužití účastníků v listopadu 2016, jak vyplynulo z odůvodnění rozvodového rozsudku téhož soudu č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 10. 5. 2017, odpadl důvod, na základě kterého došlo ze strany žalobkyně k vynaložení investic do majetku žalovaného, a k tomuto okamžiku tak nastalo bezdůvodné obohacení žalovaného. Proto vzhledem k tomu, že zhodnocení nemovitosti rekonstrukcí se zvýšila hodnota nemovitosti o částku 544 000 Kč, pak pouze v tomto rozsahu zavázal žalovaného platit žalobkyni a ve zbývající části uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení v podobě ceny uskutečněných stavebních prací na nemovitosti žalobou zamítl. Stejně tak uzavřel, že pokud žalobkyně uhradila za žalovaného jeho dluh představující půjčku od , jméno FO, ve výši 83 000 Kč, představuje bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému dostalo na úkor žalobkyně. Okresní soud odmítl námitku žalovaného, že nárok je promlčen s tím, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je nutno posuzovat dle právní úpravy účinné k okamžiku, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Pokud k bezdůvodnému obohacení došlo v okamžiku, kdy odpadl důvod, na základě kterého žalobkyně realizovala investice do nemovitosti žalovaného, tedy k okamžiku, kdy bylo ukončeno společné soužití účastníků, resp. kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, pak se právní úprava bezdůvodného obohacení řídí zákonem č. 89/2012 Sb., který stanoví ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení obecnou tříletou promlčecí lhůtu podle § 629 odst. 1 o. z. Běh lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení začal žalobkyni vůči žalovanému běžet až poté, co bylo manželství rozvedeno, tedy od 11. 5. 2017, neboť mezi manželi promlčecí doba podle § 646 o. z. neběží. Protože žaloba byla podána dne 7. 5. 2020, byla podána včas. Za nepřípadnou považoval též námitku žalovaného, že by uplatněný nárok byl v rozporu s dobrými mravy, že pro takový závěr samotná skutečnost, že insolvenční správce prodal nemovitost pod tržní cenou bratrovi žalobkyně nesvědčí, neboť žalobkyně takový postup insolvenčního správce ovlivnit nemohla. Odmítl i námitku žalovaného týkající se pochybností o vlastnictví sklepa s tím, že pro věc je podstatné že sklep byl prodán v rámci celého souboru nemovitostí žalovaného a hodnota nemovitosti žalovaného se tím zvýšila. O nákladech řízení rozhodl okresní soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl v zásadě stejný. Přitom uvedl, že byť výše přiznaného plnění závisela na znaleckém posudku a soud by mohl žalobkyni v této situaci přiznat plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), neúspěch žalobkyně však nespočíval v tom, že by špatně odhadla výši zhodnocení nemovitosti žalovaného v důsledku provedené rekonstrukce, která byla odvislá od znaleckého dokazování, ale v tom, že od počátku požadovala úhradu ceny materiálu a uskutečněných stavebních prací, a nikoliv pouhé zhodnocení nemovitosti. O nákladech řízení vzniklých státu a představující státem vyplacené znalečné ve výši 26 994 Kč za v řízení vypracovaný znalecký posudek rozhodl okresní soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníku ve sporu byl v zásadě stejný, a proto zavázala žalovaného zaplatit státu částku 13 497 Kč a žalobkyni částku 3 374,25 Kč, u které přitom zohlednil, že byla v rozsahu ¾ osvobozena od placení soudních poplatků.3. Rozsudek okresního soudu napadli oba účastníci, žalovaný vyhovující meritorní výrok II. a žalobkyně nákladový výrok IV.4. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že je na místě o nákladech řízení mezi účastníky rozhodnout dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že v posuzované věci záleželo rozhodnutí na znaleckém posudku, a proto by mělo být o náhradě nákladů rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a měla jí být přiznána plná náhrada nákladů.5. Žalovaný ve svém odvolání vytkl okresnímu soudu zásadní procesní pochybení, pokud nebyl na žádném z jednání poučen dle § 118a a § 118b o. s. ř., což vedlo k překvapivému rozhodnutí a porušení práva na spravedlivý proces. Namítal, že ačkoli žalobkyni se takového poučení dostalo, sám nebyl vyzván k doplnění tvrzení či důkazů, přestože soud věděl o zásadních vadách žaloby (např. nejasnosti ohledně investic, financování, rozsahu, důvodu bezdůvodného obohacení), že žalobkyně klíčové tvrzení, že investovala z důvodu společného bydlení, uvedla až na druhém jednání, tedy po lhůtě určené soudem, což samo o sobě mělo vést k zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyně reagovala na poučení pouze podáním ze dne 15. 11. 2022, které mu nebylo doručeno, ani mu nebyla dána možnost reagovat. Přes tuto procesní situaci soud pokračoval v řízení bez dalšího poučení a na závěrečné jednání aplikoval pouze § 119 o. s. ř., který se však nevztahuje k doplnění tvrzení či důkazů. Podle žalovaného je nárok promlčen, pokud k investicím došlo mezi roky 2004–2008, pak platí tehdejší právní úprava s dvouletou promlčecí lhůtou dle zákona č. 40/1964 Sb. I při uplatnění přechodných ustanovení nového občanského zákoníku k jejímu uplynutí nejpozději v roce 2019, zatímco žaloba byla podána v květnu 2020. Navíc ke dni, kdy mělo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení, tj. 11. 5. 2017, již nebyl vlastníkem nemovitosti. Tu vlastnil bratr žalobkyně, který ji koupil za 680 000 Kč. Tento převod byl výsledkem dohody, v níž ustoupil a umožnil žalobkyni zůstat v nemovitosti. Taková situace vylučuje vznik bezdůvodného obohacení. Uvedl, že žalobní nárok považuje za nemravný, neboť žalobkyně nepřetržitě obývá nemovitost, kterou prostřednictvím svého bratra nabyla hluboko pod tržní hodnotou, domáhá se však dalších statisíců korun za údajné investice. Dále namítal, že žalobkyně nepředložila relevantní důkazy o vynaložení výlučných prostředků, sice tvrdila, že investice platila, avšak důkazy nejsou přesvědčivé. V tomto směru uvedl, že např. příjmový doklad na částku 242 528 Kč vystavený panu , Anonymizováno, je nevěrohodný a že úhradu provedl sám. K faktuře truhlářských prací panu , Anonymizováno, existují závažné pochybnosti ohledně její autenticity a datace. Odmítl tvrzení žalobkyně, že by elektroinstalatérské práce v domě prováděla společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . s tím, že tyto práce pro něj provedl jeho tehdejší známý pan , jméno FO, , na jehož příjmení si již nevzpomíná, a to jako tzv. melouch, že veškeré náklady s tím spojené hradil sám a žalobkyně se na těchto výdajích nepodílela. Zpochybnil důkaz prokazující rekonstrukci bazénu s tím, že údaje do faktury dopsala sama žalobkyně. Namítal, že z důkazů vyplynulo, že vinný sklep byl budován svépomocí za pomoci sousedů, kterým sám vyplácel symbolické částky a že veškerý materiál na sklep nakupoval sám. Přitom poukázal na to, že je sporná i otázka, kdo je vůbec vlastníkem sklepa, že sklep nemá žádnou tržní hodnotu a je neprodejný bez přístupu k němu. Konečně uvedl, že okresní soud nesprávně hodnotil důkazy a porušil zásadu volného hodnocení důkazů. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresním