14 Co 237/2025-144 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne , datum, , doručené jí dne , datum, , (dále též jen „výpověď“) dané jí žalovaným pro „hrubé porušení pracovní kázně“ podle ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále „zák. pr.“; k časové působnosti uvedeného znění zákoníku práce na projednávanou věc srov. čl II. bod 3. a 4. zákona č. 120/2025 Sb., účinného od 1. 6. 2025). Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by z její strany došlo k porušení pracovních povinností způsobem vymezeným ve výpovědi. V den uvedený ve výpovědi, kdy se bez omluvy neměla nacházet na pracovišti, čerpala řádnou dovolenou na zotavenou, kterou jí sám žalovaný nakázal, nepoužívala neoprávněně svěřené pomůcky (výpočetní techniku a software zaměstnavatele); její užití k jiným než pracovním úkolům jí dovolil sám žalovaný. Netuší, jak měla porušit zamezení zneužití nebo použití interních informací zaměstnavatele vůči třetím osobám. Zaměstnavatel jí nikdy nic nevytkl a na nic neupozornil. Ze strany žalobkyně nedošlo k nevhodnému chování vůči žalovanému, pokud došlo k vyhrocené konfrontaci, tak ze strany žalovaného, který na žalobkyni křičel a chystal se ji udeřit. Má za to, že ve výpovědi uvedené výpovědní důvody měly sloužit pouze k tomu, aby se žalovaný mohl „zbavit nepohodlného zaměstnance“.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že dne , datum, žalobkyně opustila své pracoviště, aniž to sdělila zaměstnavateli, dlouhodobě používala svěřený počítač se softwarem určeným výhradně k pracovním účelům bez souhlasu žalovaného k soukromým činnostem, od roku , Anonymizováno, do roku , Anonymizováno, si neoprávněně vyplácela odměny, které jí žalovaný neschválil, celkem se jednalo o částku 53 690 Kč. Žalovaný má za to, že pro uvedené úmyslné jednání žalobkyně s ní mohl okamžitě rozvázat pracovní poměr, a proto jsou důvodem k výpovědi podle § 52 písm. g) zák. pr.3. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud určil, že výpověď je neplatná (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení v částce 38 701,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).4. Okresní soud vycházel ze skutkových zjištění, že dne , datum, byla žalobkyni do vlastních rukou doručena výpověď z pracovního poměru, daná jí žalovaným jakožto jejím zaměstnavatelem pro hrubé porušení pracovní kázně, ze dne , datum, , která obsahuje dva výpovědní důvody vymezené tak, že žalobkyně (1.) dne , datum, opustila pracoviště v době své pracovní doby a svou absenci žádným způsobem neomluvila a (2.) neoprávněně využívala majetek firmy, přičemž se jednalo o její pracovní nástroj v podobě výpočetní techniky a softwaru, který je výhradně určen pro pracovní činnosti spojené s její pozicí a pouze pro firmu žalovaného. Na uvedených pracovních pomůckách bylo zjištěno zneužívání pro její soukromé účely a nebylo z její strany zamezeno zneužití nebo použití interních informací „společnosti“ žalovaného vůči třetím stranám. Ve výpovědi je dále uvedeno, že vzhledem k výše uvedenému a také vyhrocené konfrontaci mezi žalobkyní a majitelem firmy již nadále z důvodu ztráty důvěry nelze v pracovněprávním vztahu k povaze její pracovní pozice pokračovat, neboť je zcela oprávněný důvod obavy zneužití interních dat, jejich pozměňování a tím poškození firmy majetkově, právně, v rámci podnikatelské činnosti či společensky. Ke dni sepisu i doručení výpovědi žalobkyni byla žalobkyně v pracovním poměru u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pozici , Anonymizováno, a její pracovní náplní bylo pro žalovaného zpracovávat účetnictví v programu „, Anonymizováno, “. Za tímto účelem jí byl svěřen pracovní nástroj – výpočetní technika (notebook) s licencí k uvedenému programu a příslušným heslem. Jako místo výkonu práce byla sjednána , Anonymizováno, a sjednaná pracovní doba činila 40 hodin týdně bez bližšího určení pro jednotlivé dny. Žalobkyně neměla se žalovaným uzavřenu konkurenční doložku a mimo pracovní poměr zpracovávala účetnictví i pro další subjekty, což bylo žalovanému známo. Žalovaný v , Anonymizováno, nebo na přelomu let , Anonymizováno, povolil žalobkyni, aby svěřené pomůcky využívala i k soukromým účelům, vč. toho, aby na nich zpracovávala účetnictví pro jiné subjekty. To výměnou (jako bonus nebo kompenzaci) za to, že mu byla neustále pracovně k dispozici, i o víkendech a dovolených. Neměla pevně stanovenu pracovní dobu. Dne , datum, žalobkyně čerpala dovolenou na zotavenou.5. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu podle § 48 odst. 1 písm. a), § 50, 52, 57, 72, 301 a 316 odst. 1 zák. pr. s přihlédnutím k závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 5836/2016, 21 Cdo 735/2000 (uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 198), 21 Cdo 4596/2014, 21 Cdo 3269/2020, 21 Cdo 3016/2005 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 42/2007) a 21 Cdo 1985/2008 (pokud není uveden jiný publikační zdroj, jsou tato i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz) a v komentářové literatuře v napadeném rozsudku citované dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně unesla jí zatěžující břemena tvrzení a důkazní, když prokázala, že byla v pracovním poměru u žalovaného jako zaměstnavatele a že tento zaměstnavatel přistoupil k výpovědi z pracovního poměru žalobkyně jako své zaměstnankyně, konkrétně, že její pracovní poměr vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, a že jí žalovaný jako zaměstnavatel dne , datum, doručil do vlastních rukou písemnou výpověď z pracovního poměru z , datum, (o čemž ostatně nebylo mezi stranami sporu). Žalobkyně uplatnila u soudu neplatnost výpovědi z pracovního poměru včas podanou žalobou, jež byla podána dne , datum, , tedy v 2měsíční lhůtě dle § 72 zák. pr. Výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, byla žalovaným žalobkyni dána písemně a doručena do vlastních rukou, jak vyžaduje zákon, a to dne , datum, . Po formální stránce napadená výpověď jako pracovněprávní jednání obstojí, neboť v ní žalovaný uvedl, že se žalobkyně tam uvedeným jednáním dopustila „hrubého porušení povinností vyplývajících z právních předpisů“, přičemž již z tohoto slovního vyjádření je jasně patrné, z jakého důvodu uvedeného v ustanovení § 52 zák. pr. byla výpověď z pracovního poměru dána. Ostatně to v ní žalovaný výslovně s odkazem na „ust. § 52 písm. g) zákoníku práce“ sám jasně výslovně vyjevil. Zároveň jsou v ní konkrétně skutkově vymezeny výpovědní důvody, pokud jde o žalobkynino (1.) svévolné a neomluvené opuštění pracoviště v pracovní době dne , datum, a (2.) neoprávněné využívání svěřených pomůcek k soukromým účelům. Nejasné a neurčité je však vymezení druhého skutku v části, dle níž u uvedených (svěřených) pomůcek nebylo ze strany žalobkyně zamezeno zneužití nebo použití interních informací žalovaného vůči třetím stranám, vzhledem k čemuž a také k vyhrocené konfrontaci mezi žalobkyní a žalovaným již nadále z důvodu ztráty důvěry nelze v pracovněprávním vztahu k povaze její pracovní pozice pokračovat, neboť je zcela oprávněný důvod obavy zneužití interních dat, jejich pozměňování a tím poškození firmy majetkově, právně, v rámci podnikatelské činnosti či společensky. V této části není konkrétně uvedeno, jakým způsobem měla žalobkyně tento výpovědní důvod naplnit, čeho se měla dopustit. Bez jasně, určitě a nezaměnitelně označených jednání je soudu znemožněno posoudit, zda všechna taková jednání představují porušení pracovní povinnosti a zda ta jednání, jež jako porušení pracovní povinnosti posoudil, představují porušení pracovní povinnosti takové intenzity, že naplňují některou ze zákonem uvedených skutkových podstat, pro něž zákon umožňuje pracovní poměr rozvázat. Již proto okresní soud uzavřel, že v této části je výpověď je neplatná. Pokud se žalovaný bránil tím, že výpověď je důvodná i proto, že žalobkyně si v období od roku , Anonymizováno, do roku , Anonymizováno, neoprávněně vyplácela bez schválení zaměstnavatele odměny, pak okresní soud uzavřel, že taková obrana není přiléhavá, neboť důvod výpovědi nelze dodatečně měnit, tedy ani rozšiřovat, přičemž takový výpovědní důvod nebyl ve výpovědi uplatněn. Poukázal na to, že soud je vázán vymezením výpovědních důvodů ve výpovědi (§ 50 odst. 4 zák. pr.), a proto se obranou žalovaného v této části věcně nezabýval. Pokud jde o výše uvedené dva výpovědní důvody, které byly po skutkové stránce určitě vymezeny, dospěl okresní soud k závěru, že nebyly naplněny. Ohledně tvrzeného o opuštění pracoviště žalobkyní dne , datum, v pracovní době okresní soud uzavřel, že žalobkyně měla na daný den žalovaným schváleno čerpání dovolené dle § 217 a násl. zák. pr. Šlo tedy o zákonem předvídanou dobu, kdy zaměstnanec není povinen pro zaměstnavatele konat práci. Pokud jde o žalobkynino neoprávněné využívání svěřených pomůcek k soukromým účelům (i výdělečným), nemohla se dopus