14 Co 262/2025-319 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 2 686 915,58 Kč a dále částku 17 472,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do zaplacení částky 668 919,95 Kč spolu s obchodním úrokem ve výši 2,89 % ročně z částky 3 393 385,44 Kč od 7. 11. 2022 do 7. 3. 2023, s obchodním úrokem ve výši 2,89 % ročně z částky 3 339 524,21 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 393 385,44 Kč od, Anonymizováno, 7. 11. 2022 do 7. 3. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 339 524,21 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, a částky 1 610 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 32 982,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanými uzavřena smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , zavázala poskytnout žalovaným spotřebitelský (hypoteční) úvěr ve výši 3 800 000 Kč, který se žalovaní zavázali splácet společně a nerozdílně v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 30 let. Úroková sazba pro prvních pět let činila 3,09 % ročně a zvýhodněná úroková sazba pak 2,39 % ročně, přičemž tato byla podmíněna kreditním obratem na běžném účtu určeném pro splácení úvěru ve výši 15 000 Kč. Jednotlivé splátky úvěru měly být hrazeny vždy do 23. dne v kalendářním měsíci. Podle čl. XV odst. 1 písm. c) smlouvy o úvěru se za porušení považovala i skutečnost, že se žalovaní ocitnou v prodlení se splněním jakéhokoli dluhu vůči předchůdkyni žalobkyně, zejména pokud je zahájeno exekuční řízení. V takovém případě měla právní předchůdkyně žalobkyně dle čl. XV odst. 2 písm. a) smlouvy možnost prohlásit úvěr za ihned splatný. K úvěru bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet u , právnická osoba, . Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně, podle jejichž odst. 28. byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna započíst svou splatnou pohledávku z kteréhokoliv ujednání vůči žalovaným, a podle jejichž odst. 31. se za porušení smlouvy považuje mj. to, že je proti žalovaným zahájeno exekuční řízení. Úvěr byl čerpán dne , datum, a výše jeho měsíční splátky činila 15 892,17 Kč. Dne , datum, předchůdkyně žalobkyně informovala 2. žalovaného, že vzhledem k tomu, že na běžném účtu určeného ke splácení úvěru nebyl minimální měsíční kredit ve výši 15 000 Kč, došlo ke změně (zvýšení) úrokové sazby úvěru o 0,5 % a nová sazba úroků z úvěru činí 2,89 %. Výše měsíční splátky tak nově představovala 16 896,66 Kč. Dopisem ze dne , datum, předchůdkyně žalobkyně navrhla žalovaným pro období od 23. 5. 2022 do 23. 5. 2027 úrokovou sazbu úvěru ve výši 3,99 % ročně se zvýhodněním, bez zvýhodnění 4,69 % ročně. Žalovaní nespláceli jednotlivé splátky úvěru řádně a včas, proto je předchůdkyně žalobkyně mj. výzvou ze dne , datum, vyzvala k úhradě dlužné částky po splatnosti ve výši 38 557,19 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně o pozdních úhradách informovala 1. žalovanou také emailovou komunikací, např. ze dne , datum, až , datum, . Dne , datum, pak soudní exekutor v , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , vydal exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu 1. žalované jako povinné ve výši 66 697,80 Kč. Podle ukončovací tabulky žalovaní ke dni , datum, dlužili na jistině částku 6 314,81 Kč a na úrocích 11 129,49 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně dne , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalované k úhradě částky 3 357 553,08 Kč do 30 dnů od doručení oznámení. Zesplatnění úvěru bylo žalovaným doručeno dne , datum, . 1. žalovaná dne , datum, kontaktovala pana , jméno FO, , zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně, a informovala jej, že se s 2. žalovaným rozvádí, a že chce, aby bylo vidět, že úvěr splácí právě ona. Tímto také zdůvodnila prodlení v platbách. 1. žalovaná poté dne , datum, svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně uznala. Bylo proto sjednáno, že dojde k sepisu notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti. Původní termín byl sjednán na den , datum, , následně došlo na základě žádosti 1. žalované k jeho posunu na , datum, , poté byl sjednán termín , datum, , ani tehdy však k sepisu notářského zápisu nedošlo. Na každý tento termín byl připraven návrh notářského zápisu s aktualizovanými údaji o dlužné částce. Vzhledem k vyhotovení návrhu notářského zápisu, který se neuskutečnil z důvodu jednání 1. žalované, vyúčtoval , tituly před jménem, , jméno FO, , notář v , adresa, , právní předchůdkyni žalobkyně fakturou č. , Anonymizováno, úkony notářské činnosti – přípravu uznání peněžitého dluhu se svolením k vykonatelnosti ve výši 17 472,40 Kč. V návaznosti na zmařený notářský termín pak předchůdkyně žalobkyně zablokovala a započetla prostředky ve výši 53 861,23 Kč na běžném účtu 1. žalované č. , hodnota, na úhradu úvěru. Tento zápočet byl oznámen 1. žalované dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, . Žalovaní na úhradu svých závazků ze Smlouvy celkem uhradili částku 1 113 084,42 Kč, konkrétně v roce 2017 částku 100 822,85 Kč, v roce 2018 částku 176 825,81 Kč, v roce 2019 částku 194 826,38 Kč, v roce 2020 částku 206 133,08 Kč, v roce 2021 částku 200 634,30 Kč, v roce 2022 částku 179 980,77 Kč a v roce 2023 částku 53 861,23 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila své pohledávky za žalovanými ze smlouvy o úvěru na žalobkyni.3. Jde-li o zkoumání úvěruschopnosti, tato byla na základě žádosti žalovaných o poskytnutí úvěru prověřována, a to pomocí výpisů z jejich účtu, lustrací databází a ověřením jejich příjmů. V rámci žádosti o poskytnutí úvěru oba žalovaní uvedli, že nezbytné měsíční náklady jsou u každého z nich 500 Kč a 1. žalovaná uvedla jako nezbytné náklady na vyživované osoby taktéž 500 Kč. Jiné úvěry mít neměli. Ohledně příjmové stránky předchůdkyně žalobkyně ověřila zaměstnání obou žalovaných u společnosti , právnická osoba, a také příjem žalovaných na základě výpisů z účtu č. , hodnota, za období od , datum, až , datum, , tedy za období dvou dnů, a za období od , datum, až , datum, , tj. fakticky příjem za tři měsíce. Výdaje za uvedené období však zjištěny nebyly. 1. žalovaná dále doložila příjem ve formě rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč měsíčně. V rámci šetření v evidenci NRKI/BRKI předchůdkyně žalobkyně identifikovala další (karetní) úvěry 1. žalované, k nimž však žalovaná doložila jejich ukončení. Vzhledem k tvrzeným výdajům žalovaných právní předchůdkyně žalobkyně a stejně tak i žalobkyně samotná uvedly, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaných vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z normativních nákladů na bydlení a životních nákladů podle interních pravidel předchůdkyně žalobkyně, které byly pro dvě dospělé osoby a jedno dítě vyčísleny na částku 12 093 Kč.4. Okresní soud v té souvislosti uzavřel, že použití normativních nákladů pro zkoumání výdajů žalovaných se nejeví jako vhodné, jelikož vychází ze statistických údajů a nebere v potaz individuální situaci žadatelů o úvěr. Z předložených podkladů nebylo možno posoudit, zda uvedené normativní náklady alespoň rámcově odpovídají realitě. Okresní soud shledal uvedenou částku (pro tříčlennou rodinu) podhodnocenou. Kalkulace nadto nepočítala s pravidelným výdajem 1. žalované ve výši 4 750 Kč určeným na platby společenství vlastníků jednotek , Anonymizováno, . Žalobkyně tak podle závěru okresního soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně vycházela ze všech dokumentů, které jsou nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti zejména na výdajové straně žalovaných.5. Okresní soud pak po právní stránce shrnul, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaní měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z“. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě toho poskytla žalovaným finanční prostředky ve výši ve výši 3 800 000 Kč. Žalovaní posléze porušili podmínky úvěru, neboť vůči 1. žalované bylo zahájeno exekuční řízení a oba žalovaní hradili sjednané splátky úvěru opožděně. Právní předchůdkyně žalobkyně ovšem zároveň při uzavírání smlouvy nezkoumala dostatečně úvěruschopnost žalovaných, čímž porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSU“). Právní předchůdkyně žalobkyně splnila požadavky na zkoumání úvěruschopnosti žalovaných toliko formálně, když sice ověřila jejich příjmovou stránku, avšak ohledně jejich výdajové stránky si obstarala jen výpisy z účtu za jeden měsíc a dva dny a v ostatním vycházela ze statistických údajů a svých interních kalkulací, v nichž nadto nezahrnula veškeré zjištěné pravidelné výdaje žalovaných. Následkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaných je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a pos