17 Co 121/2025-162 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 120 481,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 39 481 Kč (výrok II.).2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. I přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění tvrzení a důkazů k jejich prokázání ohledně žalobkyní tvrzené existence „reálného kontraktu“ - smlouvy o přenechání nemovitých věcí a jaké konkrétní nemovité věci žalobkyně žalovaný protiprávně užívá, žalobkyně pouze obecně tvrdila, že žalovanému vzniká majetkový prospěch, neboť nad rámec užívá o 5,14 ha půdy více než žalobkyně. Současně žalobkyně tvrdila, že dle bilanční tabulky účastníci užívají protiprávně všechnu půdu, a pokud musí označit nemovité věci, které bez právního důvodu žalovaný užívá, jsou to pozemky parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , ve vlastnictví , jméno FO, , a pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , ve vlastnictví , jméno FO, . Podle soudu prvního stupně jsou znaky skutkové podstaty bezdůvodného obohacení (i) obohacený – žalovaný získal majetkový prospěch a zároveň (ii) pro získání takového majetkového prospěchu chyběl na straně žalovaného právní důvod (tj. protiprávnost obohacení), dále (iii) majetková újma ochuzeného a (iv) příčinná souvislost mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. Z uvedeného vyplývá, že musí být zřejmé mimo jiné, na čí úkor se obohacený obohatil, tj. že bylo dotčeno vlastnické právo ochuzeného. Žalobkyně netvrdila ani nenavrhla důkazy k prokázání takových tvrzení, kdy účastníci uzavřeli „reálný kontrakt“ a s jakým konkrétním obsahem, proto nemohlo být zjištěno, že se žalovaný obohacuje nad rámec „reálného kontraktu“ užíváním nemovitých věcí o výměře 5,14 ha. Současně žalobkyně tvrdila, že dle bilanční tabulky účastníci užívali protiprávně „všechnu půdu“, přičemž je dle žalobkyně nerozhodné, za jakou část žalobkyně nárokuje vydání bezdůvodného obohacení, tato část však dle žalobkyně musí odpovídat výměře 5,14 ha, a proto žalobkyně označila nemovité věci ve vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, o tvrzené výměře celkem 5,14 ha. Žalobkyně však netvrdila, jak se žalovaný obohatil právě na její úkor, jestliže dle tvrzení žalobkyně užíval nemovité věci ve vlastnictví jiných osob než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, pokud jde o uzavření „reálného kontraktu“ s jakým konkrétním obsahem, tj. k prokázání tvrzení, že žalovaný užíval nad rámec „reálného kontraktu“ výměru o 5,14 ha vyšší než žalobkyně, a dále, že se žalovaný obohatil právě na úkor žalobkyně, soud žalobu zamítl. Ve sporu úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení.3. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž rozsudek napadla v plném rozsahu. Posuzovanou věc označila jako netypický a nestandardizovaný případ, který nemá standardizované a právně pozitivní řešení, což však nesmí znamenat bez dalšího neúspěch žaloby. Namítla, že soud prvního stupně neprojevil jakoukoli snahu se nad argumentací žalobkyně zamyslet a vypořádat se s ní, en bloc zamítal důkazní návrhy žalobkyně pro nadbytečnost a vyčítal žalobkyni, že neoznačila ty, které označila. Přes uznanou soudní praxi, že určitá tvrzení a skutečnosti mohou být součástí samostatné přílohy žaloby, žalobkyní předloženou bilanční tabulku soud prvního stupně hodnotil jako klasickou důkazní listinu, z níž nic nezjistil. Podle žalobkyně snaha o zjednodušení (si) rozhodnutí byla takřka bezbřehá. Soud prvního stupně nepochybně odmítal jakoukoli úvahu nad podstatou a konstrukcí žaloby, soustavně opomíjel veškerá tvrzení žalobkyně, nepřihlížel k tvrzeným a označeným skutečnostem a důkazům. S poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, má žalobkyně zato, že soud prvního stupně nesprávně neuznal existenci „reálného kontraktu“ mezi účastníky, požadoval maximálně formální písemnou smlouvu řešící explicitně každý detail, jeho hodnocení bylo naprosto mechanické a odtržené od reality, přičemž „reálný kontrakt“ bezpochyby existoval a existuje. Jeho počátek spadá do roku , rok, , jak vyplývá z komunikace , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož soud prvního stupně odmítl vyslechnout, a esenciální podmínkou takového vztahu je (výměrová) rovnost stran. Existenci podmínky reciprocity dokazuje to, že po zjištění její neexistence se žalobkyně domáhala narovnání vztahu. Soud prvního stupně odmítl pracovat se zemědělskou půdou (konkrétní výměrou) jako s věcí, případně alespoň majetkovou hodnotou v právním slova smyslu, která může být předmětem konkrétního právního vztahu/sporu/nároku. Nezohlednil, že existuje duplicitní (netotožná) evidence zemědělské půdy dle veřejnoprávních předpisů, která pracuje s pojmem zemědělská půda, který je širší a praktičtější než formalistická katastrální evidence a ochota pracovat s tímto pojmem by jistě přinesla spravedlivější rozhodnutí. Žalobkyně má zato, že důkaz výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl proveden, aniž by bylo zřejmé, z jakého důvodu, přičemž poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně důkazy k prokázání svých tvrzení označila, soud prvního stupně však nepřihlédl prakticky k žádným žalobkyní označeným důkazům. Užívací tituly k pozemkům užívaným žalobkyní byly označeny v bilanční tabulce předložené již spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, což soud prvního stupně nepochopitelně přehlédl. Pachtovní smlouvy nebyly předloženy proto, že dle žalobkyně nebyl spor o to, že jí užívací tituly svědčí. Postup soudu prvního stupně žalobkyně shledává rozporným s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a nálezem Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil s tím, že posuzovaná věc je netypická a nestandardizovaná jen proto, že žalobkyně namísto sporu o vydání bezdůvodného obohacení žalobu založila na blíže nespecifikovaném „reálném kontraktu“ a na bilanční tabulce a nebyla schopna reagovat na poučení dle § 118a odst. 1, 3 a § 118b odst. 1 o. s. ř. poskytnutá soudem prvního stupně, zejm. neuvedla, kdy, v jaké formě a s jakým obsahem byl „reálný kontrakt“ uzavřen. Výslech , tituly před jménem, , jméno FO, byl soudem prvního stupně správně neproveden, neboť svědeckou výpovědí nelze nahrazovat nedostatečná, resp. zcela absentující tvrzení. Žalobkyně sice při jednání před soudem prvního stupně uvedla, že má pachtovní smlouvy k dispozici, neoznačila však konkrétní pachtovní smlouvu k prokázání konkrétního tvrzení. Žalobkyní předloženou bilanční tabulku žalovaný nikdy neuznal a tato není způsobilá prokázat tvrzení v ní uvedená. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání [§ 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.6. V posuzované věci se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky s tím, že účastníci si vzájemně přenechávali k užívání zemědělské pozemky, které vlastnili či byli oprávněni užívat, čímž došlo k uzavření „reálného kontraktu“ pod přirozenou podmínkou vzájemně vyrovnané bilance co do kvality a především co do rozlohy předávané půdy. Takto žalobkyně užívala 9,85 ha zemědělské půdy, kterou vlastnil či k ní měl užívací právo žalovaný, a žalovaný užíval 15,15 ha zemědělské půdy, kterou vlastnila či k ní měla užívací právo žalobkyně. Žalovaný tak užívá o 5,3 ha zemědělské půdy více, a to půdy k níž svědčí vlastnický či užívací titul žalobkyni. Žalobkyně se domáhá bezdůvodného obohacení za půdu o výměře 5,14 ha za hospodářské roky , rok, (období od , datum, do , datum, ).7. Námitky žalobkyně týkající se přístupu soudu prvního stupně k řešení sporu v obecné rovině odvolací soud odmítá. Z odůvodnění napadeného rozsudku a zejména z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně nepřistoupil k řešení sporu toliko formálně bez snahy o dosažení spravedlivého řešení. Naopak je zřejmé, že jak v rámci přípravy jednání (srov. usnesení soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), tak při jednání (srov. protokoly o jednání před soudem prvního stupně ze dne , datum, a , datum, ) se soud prvního stupně ve vazbě na tvrzení účastníků zabýval tím, které skutečnosti jsou pro rozhodnutí významné a které nikoli, vedl účastníky ke splnění jejich procesních povinností, k čemuž jim poskytl potřebný časový prostor, a neprováděl úkony, jež by z hlediska jeho právního názoru na posuzovanou věc byly procesně neekonomickými. V obecné rovině nemá odvo