17 Co 140/2025-175 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Lounech zamítl žalobu o zaplacení 78 507,52 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 41 205 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, , ml. (výrok II.).2. V odůvodnění okresní soud konstatoval, že žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dříve z pozice pachtýře užíval ucelenou zemědělskou půdu na základě smluv o zemědělském pachtu (či dalších užívacích titulů), a to od propachtovatelů , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Po zániku těchto smluv uzavřeli všichni výše uvedení propachtovatelé smlouvy o zemědělském pachtu s žalobcem, a to s trváním pachtu od , datum, . Žalobce má tak od tohoto dne oprávnění tuto půdu užívat a požívat pro své zemědělské účely a potřeby. Bezdůvodným zadržením půdy způsobuje žalobci finanční škodu, která každým takto promarněným dnem narůstá, a to minimálně o ujednané pachtovné od , datum, , k němuž je nezávisle na protiprávním jednání žalovaného žalobce povinen. Žalovaný výše popsaným protiprávním jednáním způsobil žalobci škodu na vynaloženém pachtovném dle výše specifikovaných smluv se jmenovanými propachtovateli ke dni podání žaloby ve výši 9 088,39 Kč. Dále žalobce požaduje po žalovaném náhradu škody za již nakoupené osivo a prostředky na ošetření půdy v celkové výši 69 419,13 Kč.3. Soud uvedl, že žalobce na základě opakovaných výzev soudu v následných podáních a při jednání specifikoval, že zamezení užívání žalobcem propachtované půdy spočívá pouze v nepředání všech pozemků specifikovaných v pachtovních smlouvách uzavřených s propachtovateli ke dni vzniku pachtu žalovaným žalobci. Jiné jednání netvrdí. Žalobce též vysvětlil, že pokud jde o nevydání půdy, v zemědělské oblasti platí řada dlouhodobých, obecně uznávaných nejen pozitivně-právních pravidel a zvyků, mj. pozemky si napřímo vydávají samotní zemědělci bez ingerence vlastníků, zemědělská půda je vydávána/předávána bez dalšího k hospodaření nového uživatele, typicky tedy půda podmítnutá, nezaplevelená atd. Žalobce vyzýval žalovaného k předání pozemků za vlastníky, kdy vycházel z ustanovení občanského zákoníku, kdy nový pachtýř analogicky jako nový nájemce se může této povinnosti napřímo domáhat od předchozího pachtýře. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítl vadnost celé konstrukce žalobou uplatněného nároku. Zdůraznil, že předmětné pozemky nebyly žalovanému nikdy předány, nikdy je ani nevyužíval, a tudíž mu nemohla vzniknout povinnost je vlastníkům vrátit, natož je vydat přímo žalobci. Upozornil též, že značnou část pozemků využívá sám žalobce již od roku , rok, . Rovněž má za to, že pouhými doklady o nákupu postřiků, hnojiva a osiva a jejich údajné nepoužití na konkrétní zemědělské půdě nemohla žalobci vzniknout jakákoliv škoda, neboť použití těchto komodit není vázáno na konkrétní zemědělskou půdu, není vázáno na konkrétní časové období. Tyto prostředky lze použít na jiné zemědělské půdě, skladovat je, prodat je apod.4. Po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému a právnímu závěru, kdy v dané věci se žalobce domáhal náhrady škody spočívající v porušení povinnosti žalovaného jako dosavadního pachtýře předat pozemky k datu , datum, , resp. , datum, žalobci jako novému pachtýři, a to s odkazem na ustanovení § 2211 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že předchozí pacht vzniklý na základě pachtovních smluv uzavřených žalovaným s propachtovateli byl ukončen k , datum, . Jak vyplývá z ustanovení § 2225 odst. 1 občanského zákoníku v případě skončení pachtu, a to z jakýchkoli důvodů, má pachtýř povinnost vrátit propachtovanou věc propachtovateli. Nedohodnou-li se strany jinak, je pachtýř povinen vrátit věc propachtovateli v místě, kde věc převzal, a ve stavu, v jakém ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání. Byla-li předmětem pachtu nemovitost, je pachtýř ji před jejím předáním propachtovateli vyklidit. Věc musí být při jejím vrácení propachtovateli opatřena tak, jak to odpovídá řádnému užívání a hledisku obvyklosti (např. zemědělský pozemek musí být ošetřen způsobem odpovídajícím roční době). Povinnosti pachtýře vrátit věc propachtovateli odpovídá povinnost propachtovatele od pachtýře věc ve stanovené místě při skončení pachtu převzít. Soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ohledně odevzdání věci a povinnosti propachtovatele věc převzít od pachtýře, když v posuzovaném případě žalobce netvrdil, že by se dohodl s propachtovateli, že po skončení pachtu za ně převezme od žalovaného propachtované pozemky a bude vystupovat jako jejich zástupce. Žalobce pak také netvrdil, že by propachtovatelé po skončení pachtu se žalovaným vyzvali žalovaného k předání pozemků nebo byli připraveni od žalovaného propachtované pozemky převzít právě v místě, kde je sami žalovanému předali. Žalobce pak ani po poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. nedoplnil skutková tvrzení, zda vlastníci a propachtovatelé pozemků při vzniku pachtu se žalovaným předali (přenechali) žalovanému pozemky uvedené v pachtovních smlouvách. Nebylo tvrzeno, že by se propachtovatelé dohodli se žalovaným, že jako jejich zástupce předá pozemky dle nových pachtovních smluv žalobci. Žalobce se pak dle názoru soudu nemůže dovolávat běžné praxe při předání pozemků mezi dosavadními pachtýři a novými pachtýři. Žalobce se nemůže ani dovolávat ustanovení § 2211 občanského zákoníku, když bylo tvrzeno porušení povinnosti, které žalovaný ve vztahu k žalobci neměl, a to předání pozemků žalovaným žalobci dle nových pachtovních smluv, nikoli porušení povinnosti vyplývající z pachtovní smluv uzavřených mezi propachtovateli a žalovaným. Žalobce tak netvrdil základní předpoklad vzniku škody, a to porušení povinnosti žalovaného vyplývající ze zákona nebo ze smlouvy dle ustanovení § 2910 a § 2913 občanského zákoníku, které by vedlo ke vzniku škody na straně žalobce. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyl prokázán základní předpoklad vzniku nároku na náhradu škody, a to porušení povinnosti ze strany žalovaného, soud z důvodu procesní ekonomie již neprováděl další dokazování k výši této škody. Nelze též dle soudu přehlédnout, že sám žalobce vyzval žalovaného k předání pozemků specifikovaných evidencí LPIS, nikoli dle katastru nemovitostí a uhradil pachtovné propachtovatelům až v průběhu řízení, ačkoli v žalobě tvrdil škodu na vynaloženém pachtovném. Soud proto žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Ve lhůtě stanovené zákonem podal žalobce proti rozsudku odvolání. Má za to, že závěr soudu I. stupně o povinnosti odevzdat předmětné pozemky nikoli přímo žalobci, ale propachtovatelům, je zcela bytostně odtržen od reality, neboť je třeba zvláště v zemědělství reflektovat praxi a zvyky. Zdůraznil, že obvyklá praxe není doplněna soudní praxí a je třeba vycházet z judikatury Ústavního soudu, která zdůrazňuje při nalézání práva vycházet z individuálních rozměrů každého případu, kdy nemnohé z nich jsou komplikované a netypické, přitom právě v případě zemědělské činnosti, jestliže si sousedící zemědělci při nerespektování zvyklostí, nebudou předávat pozemky napřímo, zbortí se zemědělská činnost dominovým efektem v celé republice. Právě k obvyklé zemědělské praxi navrhl, žalobce výslech svědka , jméno FO, . Tento důkazní návrh však soud odmítl, což mu žalobce vytýká s tím, že nalézací soud postupoval příliš formalisticky. Žalobce dále odkázal na komentářovou literaturu k ust. § 2211 o. z. a zdůraznil, že nechápe důvod, proč soud I. stupně zúžil pojem „zásah“ do práva nájemce pouze na striktní porušení povinnosti mezi pachtýřem a třetí osobou, mezi kterým žádný závazkový vztah nemusí existovat a v daném případě také neexistuje. Žalobce závěrem navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí v jeho prospěch a současně mu přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.6. K odvolání se vyjádřil žalovaný. Má za to, že to je jen žalobce, na kterém leželo břemeno, aby skutkově tvrdil a prokázal zákonné podmínky vzniku nároku na náhradu škody, přičemž žalobce ani netvrdil, že by v rozhodném období žalovaný pozemky užíval. Naopak žalovaný prokázal, že je neužíval a ani užívat nemohl. Poukázal přitom na poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které se žalobci dostalo. Žalovaný souhlasil s postupem soudu I. stupně, který zamítl pro nadbytečnost výslech svědka , jméno FO, , neboť předmětem sporu nebylo prokazování „obvyklé zemědělské praxe“, neboť v dané věci je rozhodující zákonná, potažmo smluvní úprava. Aplikace zvyklostí je přitom přípustná ve smyslu § 9 odst. 1 o. z. jen tehdy, dovolává-li se jich zákon, avšak jak zákonná ustanovení o náhradě škody, tak ust. § 2211 o. z. toto „dovolání se“ neobsahují. Ohledně ochrany pachtýře žalovaný zdůraznil, že se jedná o obranu existujícího, tj. v době nového pachtu trvajícího stavu. Žalobce přitom netvrdil, že by mu od , datum, bylo bráněno v užívání pozemků, když po poučení daného mu soudem p