29 Co 236/2025-280 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 445 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 445 350 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení, výrokem II žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 053 540 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 498 890 Kč od 1. 10. 2023 do 22. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 053 540 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení. Výrokem III uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 787,56 Kč.2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně žalobní požadavek odůvodnila tvrzením, že ve 14 případech poskytla žalovanému půjčku (správně zápůjčku) s tím, že ohledně vrácení půjček bude jednáno až následně, smlouvy byly uzavírány ústně, neboť účastníci byli partnery a společně vychovávali svého syna. Půjčky byly žalovanému poskytnuty částečně bezhotovostním převodem na účet žalovaného, částečně v hotovosti a částečně na účty označené žalovaným na úhradu jeho závazků vzniklých z titulu půjček od třetích osob v rámci rekonstrukce objektu ve vlastnictví žalovaného. Mj. tvrdila, že ze svého účtu zaslala na účet žalovaného 15. 7. 2020 25 000 Kč a 27. 9. 2020 585 650 Kč a že na úhradu dluhu žalovaného 7. 7. 2020 zaslala na účet společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, za zhotovení klimatizace v bytě žalovaného 18 700 Kč a 15. 12. 2020 na účet , jméno FO, za účelem splacení půjčky žalovaného , částka, .3. Dle okresního soudu žalobkyně neprokázala, že by ohledně jednotlivých částek byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce, neboť k tomu přes výzvu neoznačila důkazy. Proto posuzoval nároky žalobkyně podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), o bezdůvodném obohacení. Vyšel z toho, že žalobkyně prokázala, že platba 18 700 Kč 7. 7. 2020 odešla z jejího účtu na účet , jméno FO, na úhradu klimatizace instalované v bytě žalovaného, když z potvrzení , právnická osoba, . ze 16. 12. 2024 byl zjištěn účel platby „, Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, (, Anonymizováno, )“ a z e-mailu , jméno FO, ze 6. 7. 2020 je zřejmá časová souvislost mezi účtováním ceny klimatizace instalované v bytě žalovaného a platbou realizovanou žalobkyní. Žalobkyně tak prokázala, že plnila za žalovaného, neboť zaplatila jeho klimatizaci v jeho bytě. Žalovaný přes výzvu, aby tvrdil a prokázal právní důvod, pro který není povinen žalobkyni tuto částku vrátit, pouze obecně uvedl, že objednání klimatizace bylo rozhodnutí žalobkyně a její zodpovědnost a že tak přispěla na domácnost bez jeho vědomí. Důkazy však k tomu neoznačil, a tedy neunesl břemeno tvrzení a zejména břemeno důkazní. Rovněž bylo potvrzením banky prokázáno zaplacení částky 25 000 Kč dne 15. 7. 2020 převodem z účtu žalobkyně na účet žalovaného. Žalovaný uvedl, že šlo o příspěvek na domácnost, neboť veškeré náklady v té době hradil on, avšak přes výzvu soudu nedoplnil tvrzení o tom, kdy a jakým způsobem se s žalobkyní domluvil, že přispěje na domácnost touto částkou, a neoznačil k tomu důkazy, tudíž neprokázal důvody, pro které by si tyto prostředky mohl ponechat. Dále bylo prokázáno vyplacení částky 585 650 Kč dne 27. 9. 2020 z účtu žalobkyně na účet žalovaného, který tentýž den zaplatil fakturu společnosti , právnická osoba, . za stavební práce při rekonstrukci podkroví bytové jednotky žalovaného v , Anonymizováno, ulici č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , jak okresní soud zjistil z výpisu z účtu této společnosti č. , č. účtu, . Ačkoli žalovaný ohledně tohoto nároku nejprve tvrdil, že šlo o příspěvek na domácnost, v závěru řízení své tvrzení korigoval tak, že jde o úhradu stavebních prací v jeho bytě, a nárok žalobkyně nesporoval. Rovněž bylo potvrzením banky prokázáno, že žalobkyně 15. 12. 2020 ze svého účtu zaslala , jméno FO, 816 000 Kč, a smlouvou o zápůjčce a e-mailovou komunikací žalobkyně s , jméno FO, bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s , jméno FO, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu byly poskytnuty finanční prostředky 800 000 Kč, které se zavázal vrátit s úrokem ve výši 2 %, a že tuto zápůjčku s úrokem zaplatila za něj žalobkyně. Žalovaný korigoval své původní vyjádření a tento nárok žalobkyně dále nesporoval. Okresní soud tedy shledal žalobu důvodnou co do částky 1 445 350 Kč (18 700 + 25 000 + 585 650 + 816 000). Jelikož žalobkyně neprokázala, že by žalovanému doručila výzvu z 6. 5. 2023 (což žalovaný popírá), přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 1 445 350 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení, tj. od dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (§1970 o. z.); ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou (z důvodů v rozsudku popsaných) zamítl.4. Při posouzení námitky promlčení uplatněné žalovaným okresní soud vycházel ze zjištění, že je mezi účastníky nesporné, že nejméně do počátku roku 2021 byli partnery a žili ve společné domácnosti. Tudíž tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) ohledně jednotlivých nároků žalobkyně proti žalovanému mohla podle § 646 o. z. běžet nejdříve od ledna 2021, a tedy k 29. 9. 2023 (kdy byla žaloba podána) ani k 23. 10. 2023 (kdy byla žalobkyní doplněna) neuplynula. Proto uzavřel, že nároky žalobkyně promlčeny nejsou. Dále žalovaný učinil kompenzační úkon (tj. právní jednání směřující k započtení) nejprve při jednání , datum, , kdy započetl částku 1 080 000 Kč s tím, že tato představuje ekvivalent dlužného nájemného ve výši 20 000 Kč měsíčně za období ledna 2021 do května 2024 včetně a dlužné energie spotřebované v bytě žalovaného užívaném žalobkyní, které hradil žalovaný, ve výši 60 000 Kč ročně. Blíže svou pohledávku nespecifikoval a nebylo zřejmé, vůči kterým ze 14 dílčích nároků žalobkyně své nároky započítává. Kompenzační námitku upřesnil v podání z 18. 3. 2025 tak, že k započtení uplatňuje nájemné 738 000 Kč za 41 měsíců po 18 000 Kč od ledna 2021 do 31. 5. 2024, kdy žalobkyně byt opustila, spotřebovanou elektrickou energii ve výši 33 314,37 Kč za období od 14. 11. 2022 do 31. 5. 2024 a spotřebovaný plyn ve výši 64 124,29 Kč za období od 30. 10. 2021 do 17. 9. 2024. Avšak ani zde nevymezil, který ze svých více nároků započítává vůči kterým ze 14 nároků žalobkyně. Proto okresní soud ke kompenzační námitce nepřihlížel (§ 553 odst. 1, § 554 o. z.). Dodal, že jde o pohledávku nejistou, a tudíž k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilou, když je mezi účastníky sporné, od kterého okamžiku žalobkyně žila v bytě sama; dále žalobkyně tvrdí, že jí žalovaný opakovaně sdělil, že v bytě může se synem zůstat, a nájem po ní nechtěl, ač ona mu ho nabízela; žalobkyně též sporuje tvrzenou výši obvyklého nájemného. Bylo by tudíž třeba prokazovat, do kdy spolu účastníci žili a sdíleli společnou domácnost, zda žalobkyně i po jejich rozchodu měla právní titul pro užívání bytu, ohledně energií by muselo být prokázáno, že tvrzené náklady vznikly v bytě užívaném žalobkyní, a nikoliv v restauraci v domě (což žalobkyně činí sporným), též není zřejmé, jak žalobkyně měla spotřebovávat plyn v bytě až do 17. 9. 2024, když se z bytu odstěhovala 31. 5. 2024. Výrok o nákladech řízení odůvodnil částečným úspěchem obou účastníků [(§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)].5. Proti výrokům I a III tohoto rozsudku se odvolal žalovaný. Uvedl, že po dokazování uznal oprávněnost nároku žalobkyně v případě částky 585 650 Kč, kterou mu žalobkyně poskytla na úhradu faktury společnosti , právnická osoba, .; tuto částku uhradil na účet žalobkyně 7. 5. 2025, z opatrnosti i v této části podává odvolání. Nesouhlasí se závěry okresního soudu o pohledávce ve výši 18 700 Kč, které žalobkyně poskytla na účet , jméno FO, , tedy jiné osoby, než je on. Žalobkyně pouze nedostatečně tvrdila, že částku uhradila na účet jiného subjektu. Neprokázala však, že by tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení. Navíc tuto částku vynaložila 7. 7. 2020 a okresní soud nesprávně neaplikoval ustanovení o promlčení nároku. Pokud žalobkyně uhradila finanční prostředky jinému subjektu, měla se jejich vrácení domáhat od tohoto subjektu. U platby 25 000 Kč, kterou 15. 7. 2020 převedla na jeho účet, není uvedena relevantní skutečnost, avšak je zřejmé, že v této době žili ve společné domácnosti a zřejmě se jednalo o pohyb finančních prostředků v rámci společné domácnosti. Výklad okresního soudu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného, je nesprávný, neboť by v podstatě znamenal, že partneři žijící ve společné domácnosti by měli vést účetnictví k prokazování jednotlivých plateb a po skončení společného soužití by kterýkoliv z nich mohl požadovat vrácení prostředků, které v rámci soužití vynaložil nebo v rámci vedení společné domácnosti převedl na účet druhého z partnerů; tento postup je v rozporu s dobrými mravy a principem soužití partnerů. Jiná tvrzení žalobkyně neuvedla, neunesla tak břemeno tvrzení a důkazní. Navíc okresní soud neuve