30 Co 165/2025-68 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 13 437 Kč (výrok I), zamítl žalobu v požadavku na zaplacení částky 5 507,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 295,32 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 61,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 49,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 37,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 25,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13,46 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 512,36 Kč, a v požadavcích na zaplacení 288 Kč a 7 142,58 Kč (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Z odůvodnění se podává, že bylo rozhodováno o nárocích žalobkyně plynoucích ze smlouvy o úvěru č. , IBAN, uzavřené dne 7. 12. 2021, na jejímž základě měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 23 179 Kč za účelem financování nákupu zboží (obývací pokoj). Konkrétně se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 945,32 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužných splátek za dobu do 18. 1. 2023 v celkové výši 187,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem za dobu od 19. 1. 2023 do 4. 7. 2023 ve výši 1 512,36 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 295,32 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení a dále zaplacení částky 288 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 10 % za prodlení s úhradou splátek za měsíce srpen, září a říjen 2022 a částky 7 142,58 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 17 221,32 Kč.3. Okresní soud objasnil, že mezi účastníky byla dne 7. 12. 2021 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 23 179 Kč a v níž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr vrátit v 35 měsíčních splátkách po 963 Kč, počínaje 15. 1. 2022; celkem se žalovaný zavázal zaplatit 33 705 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil v měsících lednu, únoru, březnu, dubnu, květnu, červnu a červenci 2022 celkem 6 741 Kč (7 splátek po 963 Kč) a dále žalovaný dne 4. 7. 2023 uhradil 3 000 Kč. Okresní soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně coby poskytovatel úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému nesplnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný jakožto spotřebitel má tak povinnost vrátit žalobkyni jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem s tím, že splatnost dluhu není vázána na výzvu věřitele a je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele (§ 87 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Splatnost dluhu žalovaného v daném případě není vázána na výzvu věřitele, a protože zde nebylo ani takového určení splatnosti (tj. dohodou účastníků či rozhodnutím soudu), nelze dovozovat prodlení žalovaného a přiznat žalobkyni právo na úroky z prodlení. Okresní soud proto žalobě vyhověl pouze částečně a žalobkyni přiznal toliko právo na zaplacení dosud nesplacené části jistiny ve výši 13 437 Kč. Žalobkyni přiznaná částka představuje rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 23 179 Kč a částkou uhrazenou žalovaným v celkové výši 9 741 Kč. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalovaný, který by měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevynaložil.4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalobkyně, přičemž její odvolání směřuje pouze proti té části výroku II, jíž žalobkyni nebylo přiznáno právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 437 Kč za dobu od 5. 7. 2023 do zaplacení. V odvolání žalobkyně zejména poukazuje na skutečnost, že z důvodu neplacení sjednaných splátek žalovaným žalobkyně sjednaný úvěr zesplatnila a v návaznosti na to žalovanému zaslala písemnou výzvu datovanou 29. 12. 2022, v níž byl žalovaný informován a poučen o tom, že došlo k zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě ve lhůtě do 18. 1. 2023. Žalobkyně má za to, že okresní soud porušil princip rovnosti stran, neboť suploval neaktivitu žalovaného tím, že „sám do řízení vnesl tvrzení, jež bylo ve prospěch žalovaného“. Žalobkyně zdůrazňuje, že žalovaný netvrdil a neprokázal žádné skutečnosti, na základě kterých by nebyl schopen dluh uhradit v patřičné lhůtě, a že soud neměl potřebné informace od žalovaného týkající se jeho majetkové situace. Bez toho „nemohl sám soud za žalovaného“ uplatnit tuto námitku a shledat, od kdy je žalovaný v prodlení. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 20/2024-105 ze dne 28. 5. 2024, v němž Krajský soud v Praze dovodil „že splatnost předmětného nároku nastala v daném případě již na shora uvedenou výzvu k okamžitému splacení celého dluhu zaslanou žalovanému ze strany věřitele, když přiměřenost takto určené doby plnění (ve smyslu § 87 ZSÚ) nebyla nikdy nikterak žalovanou sporována a lze naopak vyjít z toho, že byla konkludentně z její strany akceptována. Ode dne následujícího po uplynutí takto určené doby plnění, byla žalovaná v prodlení, a žalobkyni proto náleží v souladu s § 1970 o. z. z poskytnuté dlužné jistiny též zákonný úrok z prodlení“. V daném případě se dle žalobkyně žalovaný dostal do prodlení dne 19. 1. 2023, to je následujícím dnem po uplynutí lhůty určené žalobkyní k plnění ve výzvě k úhradě ze dne 29. 12. 2022. Žalobkyně tedy navrhuje změnu napadené části výroku II tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 437 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení.5. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil u jednání před odvolacím soudem, při němž uvedl, že byl v Kanadě a měl za to, že má všechny dluhy uhrazené. Nevěděl o tom, že by něco dlužil, chtěl by dlužnou částku hradit ve splátkách.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že jsou zde důvody zčásti pro potvrzení napadené části výroku II rozsudku okresního soudu a zčásti důvody pro jeho změnu. Učinil tak v souladu s § 214 odst. 1 o. s. ř. po jednání, které se konalo dle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 odst. 1 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání před odvolacím soudem omluvila, aniž by zároveň požádala z důležitého důvodu o jeho odročení.7. Okresní soud na základě provedeného dokazování objasnil, že žalovanému byla žalobkyní na základě smlouvy o úvěru č. , IBAN, ze dne 7. 12. 2021 poskytnuta částka ve výši 23 179 Kč, z níž žalovaný žalobkyni zaplatil zpět celkem 9 741 Kč, a to v 7 splátkách po 963 Kč v období od ledna 2022 do července 2022 a splátkou částky 3 000 Kč dne 4. 7. 2023.8. Pokud jde o právní hodnocení, okresní soud správně podřadil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený takovou smlouvou režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zároveň s ohledem na povahu účastníků režimu zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Učinil pak správné a v odvolacím řízení nijak nezpochybněné závěry o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu, že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru žalovanému v postavení spotřebitele před poskytnutím úvěru v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem nezkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu