30 Co 291/2025-141 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu na určení, že neexistuje věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , kde povinnými by byli vlastníci pozemku parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Výrokem II rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení ve výši 24 386 Kč k rukám advokáta žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhá určení neexistence věcného břemene chůze a jízdy zatěžujícího pozemky ve vlastnictví žalobkyně parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalovaného parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Dle žalobkyně není zápis tohoto věcného břemene v katastru nemovitostí v souladu se skutečným stavem. V rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 22 C 210/2023 žalobkyně při nahlížení do spisu dne 20. 10. 2023 zjistila, že výše uvedené věcné břemeno bylo ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, zapsáno, avšak dle žalobkyně se tak stalo na základě fiktivně podložené smlouvy o věcném břemeni z , datum, , neboť tato smlouva se vztahuje k pozemkům původního vlastníka , právnická osoba, a. s., přičemž v ní není uveden pozemek parc. č. , Anonymizováno, ani osoba žalovaného. Zápis věcného břemene ve prospěch tohoto pozemku tak není na základě výše uvedené smlouvy možný, navíc pozemek parc. č. , Anonymizováno, vznikl až v roce 2023. Žalobkyně se po zjištění této skutečnosti obrátila na katastrální úřad s žádostí o informaci, které listiny byly podkladem pro zápis předmětného věcného břemene, žalobkyni však nebyl předložen žádný návrh na vklad, vkladová listina, geometrický plán či jiné doklady, pouze byla doložena kupní smlouva a smlouva o věcném břemeni z , datum, . Ze stanoviska , právnická osoba, pro Liberecký kraj ze dne , datum, pak dle žalobkyně plyne, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, považuje katastrální úřad za panující, neboť jde o oddělenou část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který je podle kupní smlouvy a smlouvy o věcném břemeni z , datum, pozemkem panujícím. S tímto stanoviskem se žalobkyně neztotožňuje, neboť je ze strany katastrálního úřadu chybně interpretován § 1151 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen též „o. z.“), když v tomto případě oddělením pozemku parc. č. , Anonymizováno, došlo k nepřípustnému rozšíření míry věcného břemene nad rámec původní smlouvy. Dle žalobkyně je tak oddělený pozemek parc. č. , Anonymizováno, pozemkem jiným, přičemž pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným pozemkem. Zároveň v samotném návrhu na vklad vlastnického práva žalovaného a práva věcného břemene ze dne , datum, je pozemek parc. č. , Anonymizováno, označen jako povinný a pozemek parc. č. , Anonymizováno, jako panující, tím dal žalovaný najevo, že je srozuměn s tím, že předmětné věcné břemeno neexistuje. Dle žalobkyně dále brání existenci věcného břemene skutečnost, že prostor věcného břemene je veřejnou účelovou komunikací. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou, neboť předmětné věcné břemeno vzniklo ex lege, nikoli způsobem předpokládaným žalobkyní. Otázku existence věcného břemene již řešil jako předběžnou Okresní soud v Liberci v řízení sp. zn. 22 C 210/2023, kde uzavřel, že předmětné věcné břemeno existuje. Dle žalovaného věcné břemeno zůstalo zachováno ku prospěchu pozemku parc. č. , Anonymizováno, na základě ustanovení § 1151 o. z., když bylo zřízeno smlouvou z , datum, k tíži části pozemků žalobkyně ve prospěch pozemku parc. č. 60/3 jako celku a jako časově neomezené a přecházející s vlastnictvím panujících pozemků na jejich nabyvatele. Pozemek parc. č. 60/11 pak vznikl oddělením z panujícího pozemku parc. č. 60/3, když jeho vlastníkem se stal žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Nedošlo tak k novému zřízení věcného břemene, ale zachování již dříve zřízeného věcného břemene k pozemku jako prostorově vymezené části zemského povrchu bez ohledu na jeho označení příslušným parcelním číslem. V této souvislosti odkazuje žalovaný na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2016/2007, a komentářovou literaturu, které v tomto případě dospívají ke stejnému právnímu závěru jako žalovaný.3. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že smlouvou o zřízení věcného břemene mezi , právnická osoba, a.s. a manžely , Anonymizováno, a , Anonymizováno, z roku , Anonymizováno, bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy, a to konkrétně v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu po částech pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, ve prospěch celého pozemku parc. č. , Anonymizováno, , přičemž tato skutečnost nebyla stranami nijak zpochybňována. Žalovaný pak v roce , Anonymizováno, koupil část původního pozemku parc. č. , Anonymizováno, , která byla oddělena geometrickým plánem jako nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Současně bylo kupní smlouvou k nově oddělenému pozemku parc. č. , Anonymizováno, zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch celé řady pozemků včetně pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Předmětné věcné břemeno bylo do katastru zapsáno s odkazem na smlouvu o zřízení věcného břemene z roku 1999. Okresní soud nejprve uzavřel, že žalobkyně má dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), naléhavý právní zájem na určení existence věcného břemene, neboť jen tímto způsobem je možné docílit změny zápisu v katastru nemovitostí, když dle tvrzení žalobkyně toto věcné břemeno neexistuje. Ohledně existence předmětného věcného břemene okresní soud uzavřel, že oddělením sice vzniká nový pozemek, nelze se však ztotožnit s žalobkyní v tom, že jako samostatný pozemek již oprávnění z původní služebnosti nemůže mít. Původní pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl totiž jako celek pozemkem panujícím, což účastníky nebylo sporováno, přičemž si tuto „vlastnost“ s sebou nese každá jeho část, včetně té části, která byla oddělena a pod samostatným parcelním číslem převedena na žalovaného. Z ničeho tak nevyplývá, že by oddělovaná část měla své vlastnosti a oprávnění ztratit, neboť tento způsob zániku věcného břemene není uveden v § 1299 a násl. o. z. Vycházel přitom okresní soud především z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , Anonymizováno, . zn. 22 Cdo 3561/2018, ze kterého plyne, že při rozdělení pozemku, který je zatížen služebností cesty, na více samostatných věcí (pozemků), přičemž příslušná cesta zasahuje všechny nově vzniklé pozemky, pak jsou touto služebností i nadále zatíženy všechny pozemky vzniklé v důsledku rozdělení. Dále se okresní soud vypořádal s jednotlivými námitkami žalobkyně a to tak, že tvrzení, že cesta „vnitroblokem“ částečně po pozemcích žalobkyně s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, končí, a dále nenavazuje, nemůže způsobit zánik věcného břemene, a navíc si v tomto případě sama žalobkyně ve svých tvrzeních rozporuje. Dle okresního soudu pak nemůže obstát ani námitka, že nově vzniklý pozemek parc. č. , Anonymizováno, se netýká toho, co bylo sjednáno ve smlouvě z roku 1999, neboť věcné břemeno nebylo sjednáno jako časově omezené, či omezené na konkrétní subjekty. Žalobkyně si tak musela být vědoma toho, že vlastníci pozemků se mohou měnit a také, že se pozemky mohou rozdělit, přičemž pokud tomuto důsledku chtěla žalobkyně zabránit, měla možnost sjednat obsah smlouvy o zřízení věcného břemene odlišně. Nepatřičná je pak také dle okresního soudu námitka žalobkyně, že v dané věci došlo k nepřípustnému převodu služebnosti, neboť k takovému převodu nedošlo, nejde totiž o situaci, kdy by si oprávněný převedl právo z věcného břemene z jednoho pozemku na jiný. Bez relevance je pak při určení existence věcného břemene námitka, že dochází k zvětšování služebnosti tím, že jí nově realizuje i žalovaný, neboť se v dané věci nejedná o spor o rozsah služebnosti dle § 1264 odst. 2 o. z. a samotná změna obsahu služebnosti nemůže způsobit její zánik. Zároveň ničemu dle okresního soudu nebrání, aby nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl zároveň oprávněným i povinným pozemkem ze služebnosti a tato skutečnost taktéž nevede k zániku služebnosti. Za irelevantní pak okresní soud považuje námitku, že výkon služebnosti je realizací pohodlnějšího spojení, neboť toto se posuzuje pouze při zřízení nezbytné cesty soudem, což není předmětem tohoto řízení. Z výše uvedených důvodů okresní soud shledal žalobu nedůvodnou, pročež jí v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení za náklady vynaložené v souvislosti se zastoupením advokátem, a to za čtyři úkony a jeden poloviční úkon právní služby, pět paušálních náhrad výdajů, cestovní náhradu a náhradu za promeškaný čas.4. Proti tomuto